tannasja komentáře u knih
Pěkné, pěkné. Místy jsem se v Kláře poznávala. Některé pasáži šly hodně na dřeň, takové knihy mám ráda, kde se můžu identifikovat s hrdinkou a její prožitky nějak souzní s těmi mými. Gradace napětí až do fakt hustého závěru byla taky dobrá.
Zase jedna kniha, co chytne a nepustí. Přečteno jedním dechem.
Tahle kniha mi přišla, že je tak nějak o ničem ...
Tak nevím. Buď jsem špatná čtenářka, nebo je tahle kniha nějak podivně napsaná. Postupně jsem se v ní začala ztrácet natolik, až jsem ji málem odložila. A výsledný dojem po přečtení? Kdybych se s tímto dílem minula, vůbec nic by se nestalo.
Ani jsem to nedočetla. Pokud bylo autorovým záměrem šokovat čtenáře, pak se mu to tedy povedlo :(
Další poutavé čtení od pozoruhodného vypravěče. Nemůžu si pomoct, strhující styl dějové stavby tohoto autora mi vysloveně sedí. Od jeho knížek se mi nedaří odtrhnout.
Autorka si vymyslela chytlavé téma, ale způsob zpracování mi neseděl. Občas mi to přišlo jako tlachy odnikud nikam. Asi jsem divná ... zřejmě potřebuju číst jiné věci. Omlouvám se, příště sáhnu po jiném autorovi ...
Slušný napínák, fakt prima oddechovka. Ne, že by si z toho člověk něco objevného odnesl, ale čte se to pěkně.
Chválit Mornštajnovou jenom proto, že se líbí všem? Proč? Mám svůj názor, a ten zní, že se mi její knihy zamlouvají čím dám méně. A moc si rozmyslím, jestli ještě sáhnu po nějaké další. Ano, má pěknou češtinu, ano, umí si pohrát s vyprávěním ... ale když je to vyprávění o ničem, byť psané vybroušeným jazykem, co z toho?
Není to špatná oddechovka, ale přišlo mi to přece jenom trochu šablonovité. Dobré na pročištění hlavy, ale hodnota nic moc.
Určitě moc zajímavé čtení. Vždy, když se mi dostane do ruky text tohoto druhu, uvědomím si, jak málo jsem vděčná za všechny zázraky. Třeba za sluch ...
Další atraktivní kniha z atraktivního prostředí. Sice bylo dopředu jasné, jak to asi dopadne, přesto se to četlo samo ...
Vybroušený vypravěčský styl, dobře vygradovaná zápletka, působivé téma ... co víc může člověk chtít od knížky na dovolenou?
Nádhera! Nedostižné, aspoň ve svém žánru. Nejvíc mě dostala Schůzka se smrtí.
Teda fakt zvláštní čtení. Občas jsem měla problém pochopit, co chce autor sdělit, ale pak se to vždycky nějak vylouplo. Některé pointy byly lehce předvídatelné, ale z jiných jsem byla vyvalená. Nedokážu posoudit, jestli to je velká literatura nebo velká mystifikace, ale náramně pěkně se to čte. A člověk se taky má nad čím zamyslet, což je další plus.
Zase jeden příběh lidí v mezní situaci: hluboké dno a teď: jak se z něj odrazit zpátky ke světlu. Chytlavá tématika, vytvářející prostor pro pořádně hutnou fabuli. Jo, přečetla jsem to s chutí, byť občas nějaké ty rozpaky byly, to jo.
Na můj vkus je to tlustý špalek (mám na mysli knihu, nikoli autora), ale je to pro mě tak zvláštní vypravěčský styl, že jsem si to docela vychutnávala.
Asi jsem od toho čekala něco trochu jiného. Malinko rozčarování.
Ultimální majstrštyk Monty Pythonů. Co dodat? To se musí vidět a pak přečíst. Popsat nelze.
Určitě bylo dobře vidět napřed film a pak teprve číst předlohu. Ale fakt super.