tanuki komentáře u knih

Hutný příběh pro trpělivého čtenáře, který sleduje 4 kamarády z univerzity a vývoj jejich vzájemných vztahů. Zpočátku to vypadá jako novodobá variace na Poslední kabriolet, ale zde protagonisty nesemelou světové dějiny, nýbrž šokující minulost a tragické dětství jednoho z nich. Léta dospívání nás formují ze všeho nejvíc a jakmile se v tomto čase něco v nás poškodí, je pravděpodobné, že následky budou dlouhodobé a člověk může zůstat vevnitř nenapravitelně rozbitý až do konce života. To se stane i hrdinovi naší knihy, který sice ty nejhorší roky přečká, ale démoni a běsy už ho nikdy neopustí a trpí jimi nejen on sám, ale všichni, kteří ho mají rádi.

Kniha pojedáná právě o tomto utrpení a o snaze se s ním vyrovnat. Vyrovnat se s psychickým trápením skrze fyzickou bolest, ale také skrze lásku a ukotvení sebe sama v prostředí přátel, kterým je možné důvěřovat za jakýchkoliv okolností. Sledujeme, jak sílící důvěra pomáhá uzdravovat pochroumané nitro a jak její narušení může na druhou stranu nesnesitelně bolet. Bolesti je kniha plná až po okraj. Fyzické i mezilidské. Slova "omlouvám se" a "je mi to líto" na nás číhají téměř na každé straně, stejně jako žiletky, šrámy, boláky, modřiny, nevolnosti a halucinace. Velkou bolest naštěstí kompenzuje velká láska. Bohužel tyto dvě veličiny jsou v sobě navzájem příliš prorostlé a není možné je oddělit.

Poměrně netypicky pojaté jsou v příběhu partnerské vztahy, kdy je jejich až přehnaně velká část homosexuálních a běžný pár aby člověk pohledal. I běžní muži se často dotýkají, drží se za ruce, pláčou spolu či se objímají. Možná jsou Američani na rozdíl od českých mužů více kontaktní, ale z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Proto se člověk při takových scénách mírně ošívá. Jedná se ale o umělecké literání zpracování, ve kterém se může dít všelicos.

20 06.06.2021

Je to typický Urban z období, kdy více tíhnul k bizarním, lehce morbidním a dekadentním tématům, nicméně tentokrát to na mě příliš nepůsobilo. Příjemné je, že v každé povídce se rozehrává jiný originální příběh, žádné dva si nejsou podobné. Někdy na Vás dýchne tajemno gotického románu, jindy jsou hrdinové veskrze obyčejní lidé, kteří byli vystaveni nenormálním situacím, jindy se zase jedná o narušené jedince se specifickými úchylkami či zálibami. Prostě samé věci, které mám rád...snad to tedy příště bude lepší. :o)

20 01.03.2020

Přidám se k táboru kladných hodnocení. Děti fekální humor milují. Sice je pokleslý, ale proč jim neudělat radost. Navíc, kde se nenásilně dozvíte o tom, jaký tvar exkrementů které zvíře produkuje? Fandil jsem krtkovi, který si odmítal lejno sundat z hlavy a pojal ho jako nevšední módní doplněk. To vyžaduje odvahu a volnomyšlenkářský přístup. Líbilo se mi také velmi nápadité užívání citoslovcí. Člověk ty zvuky úplně slyšel.:o)

20 21.10.2015

Kniha sleduje konání tří hlavních postav:
1) Aomame sedí ve svém bytě a kromě posilování a strečinku jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
2) Tengo sedí u otce v komatu, kromě předčítání knih jen civí z okna, přemýšlí a vzpomíná
3) Ušikawa se všemu snaží přijít na kloub, pronajme si byt ve stejném domě jako Tengo, instaluje skrytý fotoaparát, fotí, civí z okna, přemýšlí a vzpomíná

A všechno je to rozepsáno na 450 stran. Mám Murakamiho velmi rád, ale třetí kniha 1Q84 je až příliš rozvleklá. Něco se začíná dít až 100 stran před koncem, což ale výsledný dojem natahovaného epilogu k předchozím dvou vynikajícím knihám nezachrání...

20 29.05.2014

Když vidím knížku o upírech, otevírá se mi stříbrná kudla v kapse. Co ale předvedl mistr Kulhánek, to nemá obdoby. Děj se na čtenáře ihned od začátku valí jak voda z protržené přehrady. Zmítá s ním ze strany na stranu, neustále ho stahuje pod hladinu a nedává čas ani ke krátkému nadechnutí. Jakmile dojde k chvilkovému zklidnění, stačí to jen na rychlý lok vzduchu a už to s Vámi zase mlátí o kameny, plácáte rukama, kopete nohama, ale z toho divokého proudu se prostě vlastními silami nedostanete. Musíte počkat, až kniha skončí a potom teprve dojdete zaslouženého klidu. :o) Nezapomeňte na Vyhlídku na věčnost, kterou lze považovat za třetí díl Nočního klubu.

20 27.09.2013

Ideální kniha pro základní seznámení s tématikou vesmíru, života a vůbec. Reeves ji napsal, když mu táhlo na 80 a knihu pojal jako rozhovor se svou vnučkou, která mu klade ty správné a občas mírně přemoudřelé dotazy, na základě kterých může Reeves vysvětlit jednotlivé zákonitosti a témata týkající se vzniku vesmíru, jeho stáří, černých děr, temné hmoty či temné energie. Vše je pojato tak, aby s pochopením nemělo problémy jakékoliv zvídavé dítě druhého stupně základní školy. Příjemně napsané, srozumitelné a snadno vstřebatelné.

19 03.04.2022

Stejně jako první díl se jedná o přímočaré vyprávění z dob počátku českých dějin, kdy byli jednotlivé kmeny roztroušeny v české kotlině a kromě lidí byla krajina obydlená také různými nadpřirozenými stvořeními. Na posvátných místech žily rusalky, bohové byli spojeni s přírodou a mocná zaříkávání mohla měnit běh osudu.

Příběh přesně navazuje na první díl. Češi jsou ohrožování cizáky vládnoucími černou magií a musí spojit své síly, aby jim dokázali čelit. Libuše, Teta, Kazi, Bivoj, Přemysl a další postavy ze Starých pověstí českých se snaží zachránit svou zemi, své lidi, svou víru a bohy. I když je to v mnoha ohledech boj nerovný, tak je těžké se o hrdiny naší minulosti strachovat, protože každý tuší, že porážka nepřichází v úvahu, i když krve bude prolito hodně.

Druhý díl má větší spád než první část, celé vyprávění je přímočaré a bez velkých rafinovaností. Člověk si osvojí termíny ze staroslovanské doby, které se hodí při poslechu alba Návaz od Silent stream of godless elegy, které této knižní sérii dokáže udělat tu správnou zvukovou kulisu.

https://www.youtube.com/watch?v=wuN8-qP-x5E

19 30.03.2022

Fantasy ze slovanských časů, kdy kraji českému vládly tři Krokovy dceru - Libuše, Kazi a Teta. Bohužel vyprávění je napsané poněkud suchopárně a bez vnitřního náboje, takže čtenář neustále zůstává trochu mimo děj, který sleduje s odstupem a bez vtažení. Chybí tomu uvěřitelnost, chybí tomu ty správné emoce a vybroušenost. Navíc některé prvky jako by vypadly z pera Sapkowského Narrenturmu. První setkání s Jurajem tedy nedopadlo úplně nejlépe. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.

19 23.12.2021

Spousta planých a jalových řečí, které slouží pouze k tomu, aby na planetě ubylo o pár stromů víc, než je nezbytné. Každá zodpovědná firma se snaží šetřit počet vytištěných papírů ve snaze zachránit ekosystém naší drahé matky Země, ale když přijde na tištěné knihy, tak se nebere ohledy na to, zda je v 900stránkovém špalku bratru 300 stran úplně zbytečných. Samozřejmě kdo se v Malazské knize padlých dostal až sem, tak tyhle rádoby filozofické řeči musí číst buď s potěšením, nebo je schopný je odfiltrovat a nezatěžovat jimi své tenčící se mozkové buňky.

Jako obvykle se zde děje spousta věcí bez toho, aniž by čtenář pochopil motivy postav. Erikson se svými figurkami na šachovnici pohybuje tak, jak sám potřebuje a jelikož se kolem vyskytuje spousta magie, duchů, démonů, starších bohů a podobné havěti, tak si lze obhájit téměř cokoliv. Je to celé mírně překombinované a rozvleklé, ale nezbývá, než vytrvat a dočíst poslední dva díly. :o)

19 17.11.2021

Vypadá to, že zaklínači jsou pěkná sebranka a život mají poměrně obtížný už od útlého dětství, protože jejich Škola je svého druhu internátní ústav, kde malé zaklínáčky nikdo nešetří a za sebemenší prohřešek dostávají pořádný výprask. Tím pádem jeden k druhému dost lnou a jejich přátelství jsou pevná, nerozlučná a zároveň drsná a neomalená. Mezi chlapci a dívkami také značně fyzická. :o) Lota a její nejlepší dva kamarádi nejsou výjimkou. Mají k sobě blízko, a i když ve svém pestrém životě navážou spoustu všelijakých, většinou krátkdodobých, vztahů, tak na sebe nedají dopustit, pomáhají si a ochraňují se.
Kniha obsahuje několik volně navazujících Lotiných dobrodružstí, u kterých absolvuje spoustu soubojů a utrží nepočítaně zranění. Bojuje s příšerami, zrůdami, zplozenci temnot, upíry, ale také s lidskou závistí, chamtivostí, zradami i léčkami. Stejně jak drsná byla zaklínačská výchova, tak je i drsná jejich mluva a životní styl. Born to be wild. :o)

19 07.01.2020

Historicko-sociologická studie lidských dějin od chvíle, kdy se v člověku probudilo vědomí až po současnost a vizi budoucnosti , samozřejmě se zaměřením na sexuální chování, vnímání intimity, lásky, manželství, milenectví, úchylek a různých preferencí. Rigidita církve, mužská nadřazenost, vnímání tělesných potěšení coby hříchu - to všechno v různých obměnách po tisíce let a pak přijde pár desetiletí a všechno je jinak. Uvolnění vztahů, emancipace žen, práva sexuálních menšin. Vtipné, výstižné i poučné. Příjemně nakreslené. Četl jsem dlouho, ale s o to větším potěšením. :o)

19 04.09.2019

Dlouhý pochod je přesně takový, jak by člověk podle obálky čekal. Prostě pochod. Sakra dlouhý. S poměrně smrtícími pravidly. Skupina nezodpovědných puberťáků, kteří si myslí, že zvládnou cokoliv na světě, se vydá na cestu a postupně se diví, že není možnost návratu. Jdou, vykecávají se, svěřují se, litují se, brečí, sahají si na dno svých sil, uzavírají spojenectví i vyhlašují nepřátelství a jejich počty stále řídnou. Čekal jsem a doufal v nějakou vzpouru proti systému, rebelii, bezva fintu, jak organizátory převézt, jak na tu šílenost vyzrát, jak se zachránit, jak se nenechat semlít. Ale nic z toho se nestalo. Pochod začal, pochod skončil. Stejně nyní, tak jako mnoho ročníků před tím.

Uznávám, něco takového by asi dokázala jen partička superhrdinů, ale tato kniha se snaží vyprávět realisticky. Vyprávění nás tedy vede ke kritice společnosti, která je ochotna pro svou vlastní zábavu překročit jakékoliv meze. Reality show s konečnými důsledky. Vždy se někdo přihlásí, vždy se někdo dívá, vždy ji někdo zorganizuje. Lidé a jejich utrpení jako objekty zábavy pro ostatní. Snad k něčemu takovému nikdy nedojde.

19 12.04.2019

Je to dost ujeté čtení. Bizarní, hororové, psychedelické i mírně pornografické...ale opravdu jen mírně. Tři povídky, každá úplně jinak úchylná. Pokud ve vagíně své přítelkyně objevíte celý nový svět, je jasné, že to nebude jen nějaká obyčejná alternativní realita, ale spíš něco v Murakamiho stylu, jen trochu víc bizarní. Naproti tomu skupina pornoherců vysazená uprostřed oceánu, kde mají natáčet film, se dostane do velkých potíží. Bohužel natolik halucinogenních, že už to snad není ani pořádně vtipné a zábavné. Což naštěstí neplatí pro poslední povídku, kdy se orgie v klubu Ďáblovo semeno zvrhnou způsobem téměř apokalyptickým. Konečně pořádná akce a zábava, kterou jsem v podobné intenzitě čekal hned od začátku. Díky za ni. :o)

19 03.12.2018

Doporučeno paní učitelkou jako možná kniha pro zápis do čtenářského deníku žáků 4. třídy s tématem dobrodružná literatura. Pokud se nějaké dítě prokouše první lyrickou kapitolou o toku řeky Vltavy na území Prahy v průběhu tisíciletí a frustrovaně knihu neodloží, tak má vyhráno. Pan Štorch již dál netlačí tolik stylově na pilu a vypráví příběh z doby, kdy slovanské kmeny na našem území neměly ani ponětí o feminismu a výměna manželek probíhala poměrně běžně, bez asistence televizních kamer a hysterických stesků s cigaretou v roztřesených rukou. Lidé byli celkově odolnější, problémy se řešily přímočaře, i když často radikálně, a šikanou se nezabývali dětští psychologové, ale bylo na mládeži samotné, aby si to vyříkala.

Skrček o tom všem věděl své, byl tělesně pokroucený a slabý. Nemohl mezi dětmi obstát svými sportovními a loveckými výkony, což si velice dobře uvědomoval. Zbývala mu jedině jeho hlava, šikovnost a cit pro přírodu, kterými mohl ostatním členům kmene konkurovat a se správnými zkušenostmi dokonce všechny předčit.

Napínavý příběh o zločinu, trestu a hledání vlastního místa ve světě, proložený egyptskou vsuvkou, která skvěle dokládá, jaké rozdíly v životě lidí a jejich vnímání světa v době bronzové panovaly v různých krajích.

Jazyk již mírně archaický, ale ilustrace pana Buriana nezestárnou nikdy.

19 11.01.2018

Jedná se o pohled do obyčejných lidských životů napsaný lehkou rukou, kdy nemusíte nad ničím moc přemýšlet, hledat skryté významy nebo se trápit nad složitou formou. Příběh má odpočinkový letní charakter a i když se v něm stane spousta náhod, které jsou někdy jako pěst na oko, tak se nad ně je možné povznést. Problém je, že jsem po přečtení první části poměrně těžce hledal motivaci pro přečtení části druhé. Nakonec mě ale bavila, dokonce víc, než ta první. Některé životní postřehy jsou trefné. Psané bez velkého moralizování. Najít v textu kousek svého života nebo svých vlastních myšlenek je osvěžující.
Jen tomu bohužel něco chybí. Je to jako pít skvělou instantní kávu. I ta nejlepší prostě na Espresso nikdy mít nebude. Ale když od začátku víte, co jste si objednali, tak zklamaní nebudete.

19 16.06.2017

Po přečtení této knihy je mi více než kdy jindy jasné, proč autor musel opustit svou rodnou zem, aby mohl dál psát své romány. Je naprosto nemyslitelné, že by tento příběh v době svého vzniku mohl vyjít. Dalo se očekávat, že už by Kunderovi taky nemuselo vyjít nikdy nic, což by určitě byla ohromná škoda.
Styl je typicky kunderovský - přesný, precizní, chladný a odtažitý. Vypravěč neprojevuje žádné citově zabarvené emoce ke svým postavám. Kundera byl v mládí básník, který se zapletl s režimem a Jaromil se jeví hodně podobně. Chce se prosadit jako básník, jako muž a jako revolucionář. Ač se mu všechny jeho touhy podaří realizovat, tak vždycky trochu jinak, než by si přál.
Kundera opět v příběhu nechává velký prostor ke svým filosofickým úvahám, které se ale někdy jeví jen jako intelektuální předvádění. Když je pronesena věta o pár slovech, tak opravdu není nutné na dalších třech stranách pitvat, co tím mluvčí myslel, proč zvolil zrovna daná konkrétní čtyři slova, jak by to formuloval před dvěma lety, co si pod tím představil posluchač, jak by to bývalo mohlo zapůsobit na někoho jiného, k jakým asociacím tvrzení vede...Někdy působí chaoticky i míchání s osudy dalších reálných básníků, kdy čtete nějakou kapitolu v jejíž polovině vám dojde, že popisuje události, které se přihodily úplně někomu jinému. :o)
V jádru je příběh vlastně jednoduchý a zabývá se popisem vztahu matky a syna, syna a jeho dívky. Matčina láska je omezující a dusivá. Je prostředkem k ovládání synova života, jeho spoutání a udržení v domě. Syn ale touží po milostných dobrodružstvích a zažívá dokonce podobnou příhodu jako Bridget Jonesová, jen bohužel bez potřebného nadhledu a komediálnosti. Po prvotních nezdarech se mu konečně povede milostně prosadit, matka se ale stejně nevzdává. Stejně jako se syn nevzdává v boji za své socialistické ideály a jeho pomýlená aktivita má neblahé důsledky.
V domech, v nichž se narodili lyrici, vládnou ženy. Jaromil je lyrik celou svou duší a svému osudu neunikne.

19 27.04.2017

Kmotr je pro křesťana stejně důležitý jako rodič. Je mu důvěrníkem, rádcem i ochráncem. Kmotr dbá na to, aby Vaše cesta byla umetená a pomáhá Vám odstranit překážky, které se před Vašimi kroky vždy nakonec objeví. Na oplátku nechce mnoho. Uznání, přátelství a službu na výměnu, bude-li ji někdy potřebovat. Můžete si být jistí, že k tomu dřív nebo později dojde a pak nesmíte za žádnou cenu couvnout.
Kmotr je politický román. Jenže jde o politiku nestátní, která problémy řeší jakýmikoliv dostupnými a efektivními prostředky, neřídí se žádnými konvencemi ani úmluvami. Násilí je stejně dobré jako diplomatické vyjednávání, pokud vede k zdárnému vyřešení krizové situace. Jde o obchod, získávání vlivu, kontrolu území a zajištění zisků.
Kmotr má také druhou rovinu. Osobní, která je neméně zajímavá, jako ta politická. Zblízka ukazuje rodinný a intimní život členů blízké rodiny i lidí, kteří jsou s rodinou nějak ve spojení. Puzo rozhodně není žádný puritán a pokud by se rozhodl napsat vztahové drama, jistě by bylo čtenářsky velmi zajímavé i bez mafiánů. Kdo by ostatně čekal, že se v této knize dozví o tom, co to znamená, být zasažen bleskem? Je to horkokrevné, je to velmi italské. Taky lze se znepokojením sledovat, jak je těžké s vyrovnat s bohatstvím a slávou, když Vám nečekaně spadnou do klína. Když někdo mocnější pomůže Vašemu osudu domněle ve Váš prospěch. Když na to nejste připraveni. Inu, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Kmotr má mnoho vrstev. Sledujeme rodinu na přelomu doby, kdy zaběhnuté pořádky odchází, ovzduší se začíná měnit a věci se dávají do pohybu. Zvedá se vítr, který mnohé odnese, způsobí mnoho bolesti a přináší nové uspořádání. Jen pružní a přizpůsobiví lidé najdou v tomto světě své místo a rodina Corleonů takové lidi ve svém středu má.

19 23.05.2016

Než se na světě objevila akvarijní rybka Anna, patřilo její vědomí dívce Olívii, která si nevážila života a chtěla ho ukončit jen proto, že se mírně nudila. Nezažívala žádná osobní dramata, žádné deprese ani vleklé osobní krize. Vzdala se žití tak snadno, jako včerejších přečtených novin, o kterých si myslí, že v nich už žádný nový a zajímavý článek nenajde. Jako by ve třiceti nevěděla, že život neustále přichází s novými sloupky, fejetony a příběhy. Stačí jen vyčkat. Těžko nalézt pro tak radikální krok byť jen špetku pochopení.

Už jako akvarijní rybka pak Anna putuje od člověka ke člověku a my se spolu s ní můžeme na malou chvíli podívat do životů a domácností jiných lidí. Je to ale pohled jen letmý a povrchní. Sotva se o těchto lidech něco málo dozvíme, už je opouštíme a jsme zase někde jinde. Naštěstí se postupně dozvídáme něco víc alespoň o samotné Olívii. Její příběh je jediný zajímavý. Ty ostatní jen profičí kolem jako rychle otáčené fotografie v albu a nakonec v nás nezanechají žádnou hlubší stopu. A Olívie? Nebo spíš Anna? Pozná, že její reinkarnace jí měla něco sdělit o ní samotné a to se nakonec přece jen povedlo.

18 05.03.2024

Kniha několika rozdílných žánrů, které velice umně spojuje dohromady v jeden kompaktní celek. Ač se tváří jako běžná beletrie, tak je vystavěná na pravdivých historických událostech kolem kolonizace Tasmánie. V jedné linii sledujeme frustrující a nezadržitelný zánik celého jednoho domorodého národa, který nemá šanci se ubránit evropské rozpínavosti a víře o své nadřazenosti. Druhá linie sleduje snahu jednoho poblázněného vikáře o objevení a lokalizaci božské rajské zahrady, která ho zavádí na dlouhou plavbu skrz celou zeměkouli právě do Tasmánie. A do toho všeho zasáhne i osobitá posádka lodi, která tříčlennou výpravu přepravuje. Ta má své vlastní cíle, jichž chce plavbou dosáhnout a jejich angličtí pasžéři jsou jí jen na obtíž.

Výsledkem je tragikomické vyprávění, které je zčásti cestopisné, zčásti napínavé, občas úsměvné, místy absurdní a samozřejmě také poučné. Wikipedie a mapa jsou při čtení velmi užitečné a můžete žasnout, kolik těch neuvěřitelných věcí se skutečně přihodilo.

18 01.05.2022

V rámci předchozích dílů trochu úkrok stranou. Samozřejmě je tu všechno, co máme na Pratchettovi rádi, ale zároveň to není úplně ono. Jak už název napovídá, celé je to parafráze na starověký Egypt - takže hlavní roli hraje náboženství, dlouhá dynastie vládců, našptávající kněží, balzamovači, mumie, stavitelé pyramid a také samozřejmě pyramidy samotné, se svou zvláštní geometrií, která může křivit a prohýbat prostor i čas. Moc mi to v konceptu Zeměplochy nesedělo, ale pár povedených vtípků bylo i tady, především co se tajného intelektuálního života velbloudů týče. :o)