tanuki komentáře u knih
Krásné ilustrace, hezký doprovodný text, poučná sdělení. Některá odhalení jsou opravdu nečekaná. Rozmanitost živočišné říše je nezměrná.:o)
Přidám se k táboru kladných hodnocení. Děti fekální humor milují. Sice je pokleslý, ale proč jim neudělat radost. Navíc, kde se nenásilně dozvíte o tom, jaký tvar exkrementů které zvíře produkuje? Fandil jsem krtkovi, který si odmítal lejno sundat z hlavy a pojal ho jako nevšední módní doplněk. To vyžaduje odvahu a volnomyšlenkářský přístup. Líbilo se mi také velmi nápadité užívání citoslovcí. Člověk ty zvuky úplně slyšel.:o)
Chytlavý příběh a moc hezké ilustrace k tomu. Být dítě, tak zaplesám, zatleskám a radostí výsknu. A jako dospělý vlastně taky.:o) Jen jsem čekal trochu víc informací o samotnému vesmíru. Nejdřív mne to mrzelo, ale když se nad tím zamyslím, tak je asi dobře, že děti nejsou přehlceny zbytečným kvantem informací. Je jich tam tak akorát, aby to ve čtenáři vzbudilo zvědavost a pátral dál, jak to s tím vesmírem vlastně je. Třeba v dalším dílu této série. S Hawkingovým zářením si spoluautor trochu ohřál vlastní polívčičku, ale budiž mu to přáno.:o)
...jako by to pan Orwell zažil na vlastní kůži...mechanismy fungování revoluce ve zkratce, přesně a výstižně...tahle kniha musela soudruhům pořádně ležet v žaludku...
Cynický vypravěč, chytrý jak rádio, způsobí dopravní nehodu a tím se spustí sled události s nehezkým koncem. Po nehodě se začne chovat jak pošuk, nemístně obtěžuje poškozenou řidičku i její rodinu a do toho zahrnuje čtenáře svými rádobyvtipnými ujetými úvahami o fungování moderních korporací a utrousí i nějaké to překombinované životní intelektuální moudro, které by si klidně mohl nechat od cesty. Trochu se dá dohromady až po bližším seznámení s mladičkou Rosanou, ale pak se to stane...
str.140:
"Když je štěstí příliš velké, když někomu vyléčí příliš bolavou ránu, když je všechno příliš krásné, vyvstane v nitru rozumného člověka jediné tušení: něco půjde do háje."
Bylo by to téměř na 5 hvězd, ale ve srovnání s Myceliem Vilmy Kadlečkové nemá Algor tak pohlcující tajemnou atmosféru. Je více přímočarý, což samozřejmě nemusí být nutně na škodu. Problém je však ve velkém množství postav, ve kterém je občas dost obtížné se orientovat. Zvlášť když ochranka císařovny má kromě svých vlastních jmen i přezdívky, pak je v tom už totální chaos.:-) Těším se na druhý díl.
Větší část povídek spojují motivy smrti, víry a duchařiny, které však ke konci ustupují do pozadí. Narazíte zde na vyobrazení vstupu do ráje, manipulaci se zázrakem i teologicko-filosofické hledání podstaty Boha. Potkáte duchy, uslyšíte promluvit bystu v divadle i jezdeckou sochu na náměstí (ta dokonce přijme pozvání na večeři, kam se také dostaví). Nakonec se mi nejvíc líbila povídka, která tohle všechno postrádala - Serenáda.:-)
Není to moc obratně napsaná kniha, ale její informační hodnota to nahrazuje. Se spoustou vyřčených věcí lze polemizovat, nebo s nimi nesouhlasit, ale určitě je dobré nad nimi přemýšlet. S láskou se v životě setká každý, je dobré o ní něco vědět....
Komu se již Michal Viewegh zdá za zenitem svých sil a zároveň si vypěstoval averzi ke všem jeho Oskarům a Kvidům, tomu bych doporučil tuto knihu Patrika Hartla o mužích, kteří se perou s krizí středního věku jak společnými akcemi, tak každý po svém. Je vidět, že jakýkoliv sebešílenější čin může vést od počátečních katastrofických vizí až k nečekaně pozitivním výsledkům. Určitě se nebudete nudit. :o)
Saudkův styl kreslení je dokonalý a Macourkův příběh zase dostatečně šílený (možná až moc), aby udržel čtenářovu pozornost...kdo se rád dívá na krásné ženy a neohrožené muže v nebezpečných situacích, nechť neváhá ani na chvíli....:o)
Někde v recenzích jsem četl, že hlavním tématem knihy je sourozenecká láska. Nakonec si myslím, že kniha byla o něčem jiném. Především o stáří a o tom, jak se pro člověka svět mění, když mu docházejí síly a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Když si jednoho dne uvědomí, že všechno krásné už se stalo. Hosseini je nejpřesvědčivější v částech odehrávajících se přímo v Afghánistánu. Těch ale bohužel není mnoho. Příběh je roztříštěný a vypadá jako několik povídek uměle slepených dohromady společnými postavami. Hlavní hrdiny vidíme detailněji pouze na začátcích a koncích jejich životů, mezitím jsou nastíněny jen krátké epizody. Zároveň jsou ale celkem detailně popsány osudy několika vedlejších postav, které do hlavní osy vyprávění nijak nezasahují. Příběh jde spíš do šířky než do hloubky, což je škoda. Od Lovce draků každá další Hosseiniho ztrácí svou palčivou naléhavost. Stále se však vyplatí tyto knihy číst.
...hrozná blbost a navíc nijak zvlášť zajímavě napsaná (pokud budu parafrázovat jeden ze zdejších komentářů)...mistru Kulhánkovi nesahá ani po kotníky....prostě béčková sci-fi, na kterou člověk asi rychle zapomene...já se tedy budu snažit...:-)
Téměř 200 stran popisů vnitřních stavů zamilovaného Adama do chladné a nepřístupné Silvie (co na ní všichni ti mladíci viděli, je mi stále záhadou) je psychicky poměrně náročné čtení...ještě že příběh oživil alespoň výjezd slovenských basketbalistů na turné po USA, jinak by se v knize vlastně téměř nic nestalo...ale kdo má rád rozsáhle lyricky popsané duševní pochody beznadějně a zoufale zamilovaného mladíka, tak si přijde na své...:-)
Graficky krásně provedená kniha, která poukazuje na harmonické vztahy mezi planetami naší sluneční soustavy. Vyžaduje matematickou a geometrickou představivost, což je někdy poněkud náročnější.:o)
Zajímavá a originální postapokalyptická vize budoucnosti Země, kde se jedovatý vítr plný toxinů prohání po mrtvých pláních a přeživší lidé žijí zahrabaní pod zemí, v dokonale strukturované a do detailu promyšlené sociální struktuře, v soběstačném Silu, které může fungovat stovky let. Dokud se něco nepokazí. Příběh samotný je velmi dobře vymyšlený, ale nemůžu se ubránit dojmu, že je napsaný, nebo přeložený, poněkud neobratně a amatérsky. Vyprávění chybí ta správná šťáva a elegance. Škoda. Jinak by tahle kniha aspirovala na minimálně 4 hvězdy.
Kniha je napsána podle stejného schématu jako první díl, jen je v ní ještě méně děje. V první části se dozvíme 100+1 zahraniční zajímavost - tentokrát na téma Japonská kultura (v prvním díle podobnou úlohu sehrála Kréta) - a v druhé části dojde na samotný příběh. Autor nás opět utvrdí v tom, že Alice je nejen nedostižně krásná a nepřekonatelně inteligentní, ale také neskutečně odolná proti bolesti, protože sám japonský mistr tatér musí připustit, že takovým způsobem jako Alice nesnášel bolest naprosto nikdo z jeho dosavadních klientů - a to mu jich pod rukama prošlo nepočítaně. Odborník žasne, laik se diví. :-) Všechno se vyvíjí poměrně zdárně, možná až moc, takže si autor na konec pro čtenáře přichystá malou zlomyslnost, kterou mu já osobně nedokážu odpustit. Jinak se kniha v mnoha ohledech tváří jako lépe stravitelná light verze sbírky Coelhových moudrostí, ale naštěstí se autor drží v přijatelnějších mezích. Čtení je to příjemné. :-)
Velmi sugestivně popsané vztahy v narušených rodinách, jejíž členové trpí a ubližují si, nerozumí si, i když se mají rádi.
Obraz rodinných vztahů napříč třemi generacemi v rozmezí jednoho dne se soustředí především na ženský pohled, který zprostředkovává matka, její tři dcery a jejich rodiny. Spousta sporů, dávných křivd, současných problémů s manželem či s jeho absencí. Pozorování, čí děti jsou lépe vychované, propadání do sebelítosti střídané úlevou, že zrovna můj život je lepší než ty ostatní. Kdo může říct, že je skutečně šťastný, kdo by nechtěl něco víc, něco lepšího?
Osudy, situace a příběhy, které by mohly potkat Vás, Vaše sousedy nebo kamarády. Typicky české vyprávění sleduje vztahové peripetie dvou generací dvou rodin, které bydlí v řadovce vedle sebe. Skvělý přisprostlý slovník, všechno je řečeno na rovinu, žádné zbytečné kličky ani odbočky. Nitky lásky mohou být občas notně zašmodrchané a je fajn, když se občas rozmotají a lidé, kteří si spolu rozumí, se najdou....