tanuki komentáře u knih

Obraz rodinných vztahů napříč třemi generacemi v rozmezí jednoho dne se soustředí především na ženský pohled, který zprostředkovává matka, její tři dcery a jejich rodiny. Spousta sporů, dávných křivd, současných problémů s manželem či s jeho absencí. Pozorování, čí děti jsou lépe vychované, propadání do sebelítosti střídané úlevou, že zrovna můj život je lepší než ty ostatní. Kdo může říct, že je skutečně šťastný, kdo by nechtěl něco víc, něco lepšího?

12 22.05.2015

Osudy, situace a příběhy, které by mohly potkat Vás, Vaše sousedy nebo kamarády. Typicky české vyprávění sleduje vztahové peripetie dvou generací dvou rodin, které bydlí v řadovce vedle sebe. Skvělý přisprostlý slovník, všechno je řečeno na rovinu, žádné zbytečné kličky ani odbočky. Nitky lásky mohou být občas notně zašmodrchané a je fajn, když se občas rozmotají a lidé, kteří si spolu rozumí, se najdou....

22 12.05.2015

Velmi sympatická kniha, ve které mladý poživačný komisař pátrá po sériovém vrahovi pošťáků. Pátrání to ale není nikterak dramatické, protože indicie schází a komisař spíše tápe. Větší část času se věnuje dvoření slečně Libušce, konzumaci všemožných specialit v pražských hospůdkách a návštěvami svých oblíbených vykřičených domů. Cestuje do Francie, odkud do Prahy přiváží milostnou techniku, která v našich končinách byla již dávno zapomenuta. V Mexiku pomůže císaři Maxmiliánovi s vyluštěním záhady pyramid, nicméně vrah pošťáků mu stále uniká. V Jelením příkopu zažije dost ulítlý rozhovor s mandragorou (ano, rostlinou), která pamatuje ještě Rudolfa II. a celý příběh bohužel pokazí nepříliš vydařený konec, který se věnuje Prusko-Rakouské válce. Pátrání najednou ustoupí do pozadí a vyprávění se věnuje střetu armád a mocností, na kterém je zřejmé, že staré časy končí a začíná něco nového...nit příběhu mizí do ztracena, čtenář by si určitě zasloužil trochu víc.

"Komisař se rozhlédl a okamžitě velitele poznal podle troglodytích uherských knírů, několikrát zatočených jako prasečí ocásky. Vzpomněl si také, co mu kdysi radil Dedera: Němec poslouchá toho, kdo nejvíc řve. Maďar toho, kdo nejsprostěji kleje. ... Komisař se zhluboka nadechl a spustil co nejzupáčtější němčinou:
Ty plesnivý vřede na svém žaludku! Ty zakyslá prdeli, vytřená shnilým tchořem! Já ti uříznu ptáka, vrazím ti ho do řiti a nakonec ti ho dám sežrat! Skoč kurvamámě zpátky do píči a nech se přemrdat! Aby tě kulohryz honil po poli a upadly ti nohy! Máš v hlavě mozkožrouta a ten už dávno chcípl hlady. Ty vemeno z kachny, dozdimrde, vykunděná píčo, okamžitě mi tu přestaňte mařit záchranné práce! Vypůjčíte si v obecním dvoru žebřiňáky a budete vozit do Vlašského špitálu - nejdřív raněné a pak mrtvé!
Avar se s každou nadávkou tvářil radostněji a na konci tirády vysloveně zářil štěstím. Zahodil zmrzačený bič, řízně zasalutoval a bez diskuzí odklusal splnit rozkazy."

14 27.04.2015

"Dokud se nebojíš, tak Ti nikdo jinej nemůže řídit život. To si zapamatuj. Peklo znamená bát se všeho možnýho. Nebe znamená odmítnout strach. To myslím doslovně."

11 16.04.2015

Skvělá kniha. Nechce se mi věřit, že ji zde hodnotí tak málo čtenářů. Nicméně i já jsem se k ní dostal na doporučení, jinak by mi zůstala navždy utajena. Je dobré znát správné lidi, kteří znají skvělé knihy.:-) Dokonalé vykreslení situace na královském dvoře, kde panuje neustálý strach o život, kují se pikle, osnují intriky, hledají zrádci. Chytře napsané. S vtipem a moudrostí. Konec je hořkosladký...mohlo být lépe, ale i hůře.:-)

str. 13:
"My Izraelci víme dobře, že rozumná míra drobných rozkoší je tím nejlepším lékem na většinu životních bolestí."

11 06.04.2015

Tři hlavní postavy. Dva muži a žena. Muž starý, muž mladý, žena mladá. A samozřejmě trojúhelník. Všichni tři jsou děsně inteligentní, nekonformní, finančně zajištění, nezávislí, s hlubokými znalostmi všeho možného vědění, od vesmíru přes filosofii, dějin až po botaniku. Všichni mají, jaké to štěstí, slabost pro nonsensovou poezii, skvěle si rozumí, vlastně až tak moc, že si téměř čtou myšlenky. Milují se, ale bojí se své pocity vyjádřit. A do toho všeho Wonko. Muž číslo tři. Muž mnoha tváří. Šašek i král a šedá eminence k tomu. Přítel starého muže, který se zrovna náhodou pohybuje ve stejné oblasti podnikání jako kdysi žena. Ve velmi specifické oblasti. Prostě se tomu rozum někdy vzpírá. Že už je to příliš. Ale vlastně je to milá knížka. :-) Především její druhá část.

"Loučení bývá otravné a trapné. Často lidem vezme radost z toho, že nějaký čas strávili spolu. Alex a Alice byli ohledně loučení zajedno. Nemá smysl, aby dva lidé, kteří přesně vědí, co udělají, a byli na to nachystaní, jen tak postávali a nanicovatě konverzovali."

14 02.04.2015

"To přece jen ve špatných knížkách jsou smrtelníci rozděleni na dva tábory a nemají spolu nic společného. Ve skutečnosti je ale všechno tak propletené ! Jaký beznadějný ubožák by člověk musel být, aby hrál v životě jen jednu roli, zastával jen jedno místo ve společnosti a znamenal vždy jedno a totéž ?"

14 26.03.2015

Kniha s jedinečnou atmosférou, příběhem i jeho vyústěním. Únavné výlevy o americké politické situaci si autor mohl ušetřit, pak by kniha byla naprosto dokonalá. I tak bez váhání plných 5 hvěz.

14 26.03.2015

str 16: „..nevěřte slibům. Těch je svět plný; bohatství, věčná spása, nekonečná láska. Někdo dokáže naslibovat všecko, jiný zase uvěří všemu, co by mu mohlo zaručit lepší dny (…) Ti, kdo slibují a sliby neplní, dojdou jen k bezmoci a zmaru; totéž se stane těm, kdo jim na ty sliby skočí.“

8 26.03.2015

str.63: „Láska je jako zapálená cigareta. Doutnající vášeň může dlouho hořet, aniž se o ni kdo stará. Někdy ji uhasí náš nezájem, jindy na ni někdo šlápne nebo dohoří až k filtru a začne smrdět. Jindy ji může jediný šluk ve správnou dobu znovu rozhořet.“

11 19.03.2015

"Vražda je násilný čin páchaný na vražděné osobě. Sebevražda je násilný čin páchaný na těch, kdo zůstávají naživu."

"Oslavujeme kulturu cukrářských věnečků, je sladká a chutná, ale uprostřed je prázdno."

"...pověra je cosi jako kapitulace, způsob, jak se nemuset postavit realitě."

13 19.03.2015

"Víš, co se stane, když lidi zraníš ? Když lidi zraníš, začnou tě mít méně rádi. To dokážou nerozvážná slova. Způsobí, že tě lidé mají o něco méně rádi..." (str.117)

9 14.03.2015

Zpočátku se děj šine jen velmi pozvolným tempem. Na to, že se celá série pomalu schyluje ke konci, jsem čekal na pěti stech stranách více událostí. Dočkal jsem se ale až na posledních 100 stranách, kdy se všechno konečně dává do pohybu...a to hned na několika místech současně...:o)

10 14.03.2015

Kniha je napsaná formou textové koláže, která někdy budí poměrně chaotický dojem. Jde vidět, že autor čerpá z obrovského množství zdrojů a tu vezme odstavec z jedné publikace, tu z druhé, proloží to básní, dopisem, citací. Občas se proto celek jeví jako umělý slepenec nesourodých textů. A těch jmen, postav, které se objeví a mizí, je někdy až příliš moc. Aspoň že některé z nich byly rozpracovány podrobněji. Díky za Nezvala a Ortena. Díky za Ivana Blatného a jeho zvláštní způsob žití...

9 28.02.2015

"Aduše patřila k lidem, kteří po celý život vášnivě vyznávají jedinou pravdu: tu svou. Proto zůstávají po celý život nepochopeni. Berou to jako svou přednost. Berou to jako vinu těch druhých."

Je úžasné, jak se celý příběh postupně pomalu skládá dohromady - krásné čtení.

23 14.02.2015

Po chodníku se belhal postarší chlápek a pohvizdoval si. Právě pod oknem si stoupl ke stromu, podklesl v kolenou a začal tence, přerývaně močit. Na závěr vypustil hlasitý pšouk. Kradmo se ohlédl a uviděl mě sedět v okně.
"Chcaní bez prdu je jako láska bez mrdu," poznamenal suše.
Přikývl jsem. Vedle v okně sousedka zalévala kytky. Bylo na ní vidět, co si myslí. Chlapi hnusný, myslela si.

11 10.02.2015

"Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení. Je-li v upřímnosti jen kapička falešné noty, dochází okamžitě k disonanci a po ní k ostudě. Avšak v lichocení může být falešné všecko až do poslední noty, a přesto zůstane příjemné a působí potěšení, sice hrubé potěšení, ale přesto potěšení. A i kdyby byla lichotka sebehrubší, určitě se bere nejméně z poloviny vážně. A to platí pro všechny společenské stupně a vrstvy."

16 09.02.2015

"...není to pravé slovo, ale napadne vás jako první."

"Je to jamais vu. Francouzský výraz, opak deja vu, stav, kdy každý je vám cizí, bez ohledu na to, jak dobře si myslíte, že ho znáte."

8 09.02.2015

"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše."

"Změna prostředí je tradiční blud, na nějž spoléhají lásky a plíce odsouzené k zániku."

8 09.02.2015

Kniha o dospívání - na to, že to napsal autor, kterému ještě nebylo ani 20 let, je to celkem zábavné čtení...

6 09.02.2015