tanuki komentáře u knih

Tato kniha mi byla doporučena asi především proto, že mám také dceru Justýnku, navíc ve věku, který je pro četbu tohoto příběhu naprosto ideální. I nelenil jsem, navštívil knihovnu a přinesl ji domů. Dcera výskala radostí, kterou kazilo pouze to, že jsme zrovna vyráželi na víkend do kempu a na čtení nebyl ten správný čas. Knihu si ale vzala do auta, kus přečetla cestou tam, kus při deštivém dopoledni a zbytek cestou zpět. Líbila se jí tak moc, že jsem si ji aspoň otevřel. A když už jsem ji otevřel, tak jsem začal i číst a pak už nemohl přestat.

Krásné ilustrace kongeniálně doplňují příběh o potřebě fantazie, která činí život pestřejší a zábavnější. S holčičkou Justýnkou a jednorožcem Hubertem zažijeme několik neobyčejných příběhů, do kterých je nenápadně vloženo pár zapamatováníhodných poučení, někdy snad až s nádechem východních filosofií. Nebo je to prostě jen obyčejná česká pohádková moudrost, která má přece dlouhou tradici :o) Každopádně je to zábava. Držet tuto knihu v rukou, listovat si jejími stránkami a prohlížet si obrázky je velmi příjemné.

22 20.09.2017

Jestliže v prvním díle byla spousta zajímavých a především rozmanitých dějových linek, tak druhý díl se vyznačuje jistou jednotvárností. Reynevan je naplno zapojen do husitského hnutí a je vysílán s rozličnými úkoly do různých částí země. Bývá vězněn a následně utíká, schovává se, plane láskou a komplikuje svým svatým zapálením pro věc kalicha životy svých přátel, kteří přece jen berou celou záležitost realističtěji a s odstupem. Reynevan je ale snílek a idealista, takže rozumné uvažování od něj čekat v žádném případě nelze.
Kniha je typickým zástupcem druhých částí trilogií. Příběh je rozehrán, udržuje se při životě, ale důležité věci se musí přihodit až v závěrečné části.

15 01.09.2017

Že autor chová kladný vztah k Čechám, už dokázal v předchozích dílech, ve kterých se vyskytuje jak Praha, tak i zmínky o českém pivu. Sice ty nejprovařenější ingredience, ale i tak srdce našince vždy hrdě zaplesalo. V Šesté hlídce nás autor ve své náklonnosti k naší vlasti utvrzuje nadále hned dvojím způsobem.
Primo - série se mi zdála vždy poměrně vážně a seriozně vyprávěná, ale tento příběh obsahuje osvěžující prvky nadhledu. Je stavěný spíše na dialozích než na ději a tyto dialogy nepostrádají vtip, který mi jemně připomínal pana Kulhánka (asi to bude tou upírskou linkou).
Secundo - nepokrytou inspiraci lze vysledovat v Cimrmanově majstrštyku Vichr z hor. Pamatujete si ho? Dovolím si malý úryvek...vytanul mi na mysli, když se mezi členy Hlídek spustila velmi podobná diskuze.

Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”

Celé mi to trochu nedávalo smysl, tyhle autonomní bytosti zrozené z šera, které vládnou prakticky neomezenou mocí a mají své vlastní speciální úkoly...které plní jen s obtížemi, jestli vůbec. Nebudu nad tím raději moc přemýšlet, protože jinak to bylo příjemné čtení. Jen ta Lilith, věkovitá a zkušená, staletími protřelá, přijde Antonovi z vlastní vůle pomoci a dát mu odpovědi na jeho otázky, a pak takový vděk. Pro dobrotu na žebrotu.

12 26.07.2017

Album od Iron Maiden "Sedmý syn sedmého syna" mám stále v paměti z dětských let objevování tvrdších hudebních odnoží. Proto mě Zeměplošný koncept Osmého syna osmého syna ihned zaujal. Že by byl Terry také fanouškem? Příběh je opět pojatý popleteně, vtipně, svérázně a neotřele. Vlastně mi Zeměplocha ve světě fantasy připadá trochu jako Stopařův průvodce po Galaxii ve světě sci-fi. Jen má o pár dílů víc. :o)
Všechno to začíná nedorozuměním, které spustí sérii událostí, které narušují dosud vžité, leč přece jen nepsané tradice. Příběh nás přesvědčuje, že se vyplatí jít si za svým cílem i proti vžitým zvyklostem, protože jen tak můžeme posunout lidské myšlení o kousek dál. Tím, že uděláme něco, co dosud nikdo jiný neudělal. Ani ne proto, že daný čin je proti pravidlům, ale prostě proto, že natolik odporuje zažitým konvencím, že vlastně doposud nikdo vůbec nepomyslel na to, že je něco takového možné provést.
Je zde hezky zobrazeno, že každý myšlenkový společenský blok je možné překonat. Když to někdo zkusí neohroženě, s odvahou a upřímnou snahou. Stačí málo a co bylo dříve nemyslitelné, je najednou zcela běžné.
Nevěřil bych, že může existovat fantasy, která se nebere vážně, je zábavná a ještě k tomu nutí k přemýšlení. Zeměplocha a její postavy tohle všechno dokážou.

23 29.06.2017

Jedná se o pohled do obyčejných lidských životů napsaný lehkou rukou, kdy nemusíte nad ničím moc přemýšlet, hledat skryté významy nebo se trápit nad složitou formou. Příběh má odpočinkový letní charakter a i když se v něm stane spousta náhod, které jsou někdy jako pěst na oko, tak se nad ně je možné povznést. Problém je, že jsem po přečtení první části poměrně těžce hledal motivaci pro přečtení části druhé. Nakonec mě ale bavila, dokonce víc, než ta první. Některé životní postřehy jsou trefné. Psané bez velkého moralizování. Najít v textu kousek svého života nebo svých vlastních myšlenek je osvěžující.
Jen tomu bohužel něco chybí. Je to jako pít skvělou instantní kávu. I ta nejlepší prostě na Espresso nikdy mít nebude. Ale když od začátku víte, co jste si objednali, tak zklamaní nebudete.

19 16.06.2017

Kniha s celostránkovými ilustracemi, která nabízí spoustu informací o vesmíru a naší sluneční soustavě. Nejvíce se mi líbily informace o jednotlivých planetách. Ke každé je uvedeno něco zajímavého a grafika lahodí oku. Možná celkově by text mohl být ještě více přístupnější pro obyčejného laika, ale to je neduh téměř všech vesmírných publikací. :o) Kdo je fanoušek, ten to zvládne v klidu.

11 14.06.2017

Dvě krátké povídky vyšvihnuté typickým Mistrovým rukopisem.

Postapokalyptický svět zobrazený jen na pár stránkách je uvěřitelný a hned do něj bez problémů vplujete. Začnete s neohroženým hrdinou řešit jeho ožehavý problém a užíváte si jeho ironický a nadnesený pohled na svět. Má to spád a náboj.

V druhé povídce je výborně vybudovaná hustá a mazlavá atmosféra strachu a podivna, která je na Kulhánka zakončená nečekaně vtipně a odlehčeně.

Tato jednohubka určitě zpříjemní Váš den. :o)

16 14.06.2017

Je to jiný Urban. Civilní, komorní, současný, bez úchylných vražd a divných událostí. Už v názvu knihy nám autor sděluje, že možnost happy-endu přece jen existuje, což je dobře, protože jsem se k této možnosti celou dobu upínal. Šťastný konec je nejistý hlavně kvůli tomu, že hlavní hrdina se k slečně Věře chová celou dobu jako...truhlík, když použiji výraziva z tohoto příběhu. Vlastně jeho pohnutkám rozumím. Chce aspoň jednou za život udělat nezapomenutelné snímky a k tomu potřebuje, aby na fotografiích kromě krásné modelky bylo znát i napětí, vzrušení, touha, vztek. Skutečné a nepředstírané emoce, které musí vycházet z nitra, z očí, výrazu tváře a diváka přitlučou k židli. Vzniklé fotografie jsou pak skutečně přesně takové, ale za jakou cenu? Stojí za to dát přednost tvorbě před skutečným životem?
Za Matějovu nesympatickou náturu dávám hvězdu dolů, protože byl často opravdu napřesdržku. Na druhou stranu bylo přínosné zamyšlení nad systémem sociálních sítí, kde si sami před sebou snažíme dokázat, že za něco stojíme. Chytáme lajky, bílá kolečka, palce a myslíme si, že náš život tím bude nějak lepší, když jich budeme mít víc než ostatní. Bude?
Dva epilogy na závěr, které čtenáře zpočátku trochu vykolejí, ještě dokáží posunout příběh do další roviny.

12 23.05.2017

Naskakujeme do rozjetého příběhu z prvního dílu, ale jestli by někdo čekal, že ve druhém díle se už bude skvěle orientovat, protože přece v Malazském světě není žádným nováčkem, tak se krutě mýlí. Děj má několik linií a spousty postav, ve kterých se jen tak někdo nevyzná. Všechny ty národy, klany, spojenectví, odpadlíci, bohové, ascendenti, zabití a znovuzrození. Sice je to pořád lepší, než v druhé sérii Arabely, kde se nechytám vůbec, ale i tak je moje mozková kapacita přehlcená, přehřátá, přetížená a kolabuje. Děj je napínavý a nemá slabší místo, jen některé poznámky a události nedávají smysl, protože čtenář ještě spoustu věcí netuší, kdežto pan spisovatel je považuje za samozřejmé. Občas je to jako číst něco v cizím jazyce. Když neznáte daný výraz nebo slovní spojení, tak je důležité nepanikařit, nehledat všechno ve slovníku a prostě číst dál. Ono se to nějak vyvrbí. :o)
Konec je velmi emotivní. Musel jsem dýchat opravdu hluboce. Čekají nás asi ještě zajímavé události...

14 15.05.2017

Pohled na Íránské novodobé dějiny očima malé holky, která je natolik oprsklá, že ji při její hubatosti a sklonům k rebelství ani na chvíli nenapadne, že balancuje nad propastí, kdy stačí jediný chybný krok, nebo jen obyčejná smůla, a všechno může skončit dost nehezky. Marjane nás provede revolucí, válkou s Irákem a kulturními změnami, kdy liberální poměry v zemi uťal náboženský režim se svou všemocnou policií a vousatými strážci revoluce. V mnohém to připomíná situaci u nás v padesátých letech, jen jedna ideologie je zaměněna za jinou. Snad se Írán z této situace také časem vymaní, moc to tamním lidem přeji - rád bych se tam někdy podíval osobně. :o)
A Marjane? Má ten svůj povznesený vzdor v očích pořád. :o)
http://68.media.tumblr.com/5293a72461fdbececcc08d3e29e173e7/tumblr_inline_nczhrncDVx1qa7b4q.jpg

13 15.05.2017

Jednoduchý a srozumitelně napsaný dětský příběh s jasným poučením, že krásné cetky jsou člověku naprosto k ničemu, když kvůli nim zpřetrhá své sociální vazby a navíc odvedou jeho pozornost od věcí, které ho baví, dávají smysl a dělají radost ostatním. Ilustrace pana Síse k tomuto vyprávění dokonale ladí. Jsou přehledné, krásně barevné, s nádechem tajemna a neznámých cizích krajů.
Souhlasím s @bibi.r, že ten havran je ale opravdu nějaký divný. Asi umělecká invence. :o)

13 09.05.2017

Po přečtení této knihy je mi více než kdy jindy jasné, proč autor musel opustit svou rodnou zem, aby mohl dál psát své romány. Je naprosto nemyslitelné, že by tento příběh v době svého vzniku mohl vyjít. Dalo se očekávat, že už by Kunderovi taky nemuselo vyjít nikdy nic, což by určitě byla ohromná škoda.
Styl je typicky kunderovský - přesný, precizní, chladný a odtažitý. Vypravěč neprojevuje žádné citově zabarvené emoce ke svým postavám. Kundera byl v mládí básník, který se zapletl s režimem a Jaromil se jeví hodně podobně. Chce se prosadit jako básník, jako muž a jako revolucionář. Ač se mu všechny jeho touhy podaří realizovat, tak vždycky trochu jinak, než by si přál.
Kundera opět v příběhu nechává velký prostor ke svým filosofickým úvahám, které se ale někdy jeví jen jako intelektuální předvádění. Když je pronesena věta o pár slovech, tak opravdu není nutné na dalších třech stranách pitvat, co tím mluvčí myslel, proč zvolil zrovna daná konkrétní čtyři slova, jak by to formuloval před dvěma lety, co si pod tím představil posluchač, jak by to bývalo mohlo zapůsobit na někoho jiného, k jakým asociacím tvrzení vede...Někdy působí chaoticky i míchání s osudy dalších reálných básníků, kdy čtete nějakou kapitolu v jejíž polovině vám dojde, že popisuje události, které se přihodily úplně někomu jinému. :o)
V jádru je příběh vlastně jednoduchý a zabývá se popisem vztahu matky a syna, syna a jeho dívky. Matčina láska je omezující a dusivá. Je prostředkem k ovládání synova života, jeho spoutání a udržení v domě. Syn ale touží po milostných dobrodružstvích a zažívá dokonce podobnou příhodu jako Bridget Jonesová, jen bohužel bez potřebného nadhledu a komediálnosti. Po prvotních nezdarech se mu konečně povede milostně prosadit, matka se ale stejně nevzdává. Stejně jako se syn nevzdává v boji za své socialistické ideály a jeho pomýlená aktivita má neblahé důsledky.
V domech, v nichž se narodili lyrici, vládnou ženy. Jaromil je lyrik celou svou duší a svému osudu neunikne.

19 27.04.2017

Tenhle příběh je naprosto originální a do detailu propracovaný. Košatý, ale ne zbytečně rozvětvený. Bohužel ale příliš dlouhý a neúměrně natahovaný. Opět se stalo několik velmi podstatných událostí, které naše hrdiny posunuly o kus dál v jejich směřování, dočkali jsme se vysvětlení některých nejasných vesmírných záležitostí a skrz urrümaë dohlédli k pravé podstatě věcí odehrávajících se vskrytu. Museli jsme si ale protrpět i nadměrné množství vnitřního tápání některých postav, jejichž konflikty jsou uměle a těžko uvěřitelně vyhrocené na maximum, i když je zřejmé, že je to všechno zkonstruováno jen na efekt, aby mohlo dojít k velkolepému usmíření, jehož síla a emocionální náboj jsou ovšem monumentální. Slabší povahy lapají po dechu a nestíhají si utírat čůrky potu z čela. :o)
Pevně doufám, že nyní je půda již konečně správně zkultivovaná a patřičně prokypřená pro odhalení velkého finále, které bude mít pořádný spád a obejde se bez prázdných řečí, které jsme už slyšeli nesčetněkrát a na které si už někteří z nás pomalu začínají vytvářet alergii.

15 28.03.2017

Může se to stát každému z Vás. Jste někde venku, na cestě, a zaslechnete volání o pomoc. Někdo se asi dostal do problémů a najednou musíte řešit dilema. Vydat se na záchrannou misi a s největší pravděpodobností se do nějakého problému namočit taky, nebo přesvědčit sami sebe, že vlastně nic neslyšíte a že se o to postará někdo jiný. Ve vesmíru se o to ale nikdo jiný nepostará. Zvlášť, když na radaru své vesmírné lodi jasně vidíte, že jste jediní na tisíce mil daleko. Takže se k situaci postavíte čelem a průšvih na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat. V tomto příběhu se navíc jedná o malér mimořádných rozměrů. Posádka vesmírné lodi už pak jde od jedné krizové situace ke druhé. Vždy se z toho nějak vyseká a o akci není nouze. Je to napínavé čtení, ale vlastně se člověka až tolik nedotkne, protože zápletka je neumělá a vykonstruovaná. Zlovolní padouši usilující o nadvládu nad celým lidstvem, všemocné bezskrupulózní a technologicky vyspělé organizace, vlády držící prst na tlačítku největší války v dějinách, odbojové organizace, zvracející zombíci a záhadná mimozemská technologie. Pejsek s kočičkou vaří dort a člověku se to někdy hůř tráví. Držel jsem hrdinům (detektiv opilec ztroskotanec a kapitán lodi Mirek Dušín - větší klišé už snad vymyslet nelze) palce a fandil jim, i když byli často hůře snesitelní. Další díly už jim bude držet palce asi někdo jiný...

11 23.03.2017

Co se stane, když se u břehů Anglie zřítí letadlo a dva Indové si to hasí z deseti kilometrů pěkně svižně k zemi a přistanou si jako do bavlnky? Něco je asi špatně. Pánové jsou z tohoto vývoje událostí samozřejmě celí tumpachoví a těžko se jim s nově vzniklou situací vypořádává. Prvnímu se navíc za hlavou objevuje zvláštní nažloutlé světýlko a druhému z lebky raší dva hrbolky. Jeden by se z toho zbláznil...což je stav, ke kterému čtenář mnohdy nemá daleko, protože pan Rushdie ho zavalí takovou lavinou slov, významů, odkazů, filosofických teorií a náboženských disputací, že nemůže dýchat a má pocit, že se mu hlava rozskočí vedví. Je to text hutný, těžký a náročný.
Naši dva hrdinové jsou nehodou poznamenáni, jejich životy se změní a oni musí nějak žít dál, což jde ztuha. Zvlášť, když se jeden z pánů začne fyzicky proměňovat a druhý zažívá ve snech dost neobvyklé vize. Právě tyto snové příběhy jsou naštěstí napsány přímočaře a srozumitelně. Nedovolí unavenému čtenáři, aby se pod tíhou vyprávění nadobro zhroutil a padl vyčerpáním. Některé postavy v různých snech mají stejná jména, prolínají se a proplétají, ač se jedná o jiné lidi. Skvěle zde fungují prvky magického realismu a je těžké se rozhodnout, zda jsou to jen výplody fantazie či skutečné události. Napětí a nejistota. Dva motory, které dokážou toto složité dílo s vypětím všech sil dotáhnout do konce.
Možná by měl pana Rushdiho někdo pevnější rukou v jeho spisovatelském rozmachu korigovat. Nenechat ho překročit mez, kdy se ze zajímavého vyprávění stává jen nadmuté prázdné tlachání, které slouží k uspokojení vlastního ega. Pak by mohla vzniknout opravdu skvělá kniha, jejíž čtení nebude doprovázeno potem a odříkáním.

16 03.03.2017

Představte si, že na Vánoce dostanete svoje první lyže a tatínek Vás hned nato vezme na hory. Po příjezdu se nemůžete dočkat, až začnete brázdit sjezdovky, ale ouha. Místo toho Vás zaskočí teplota a angína. Jeden by snad i řekl, že to není fér. Z každé špatné situace se dá ale něco dobrého vykřesat. Zvlášť, když je na horách s Vámi také pět tatínkových kamarádů, kteří se střídají u Vašeho lůžka a každý den Vám naservírují jeden neuvěřitelný příběh ze svého života. Nad každým vyprávěním budete nevěřícně kroutit hlavou, někdy budete napjatí, jindy se budete usmívat, jindy už začnete mít opravdu mírné pochybnosti, zda Vás ti pánové přece jen netahají trochu za nos. I kdyby, za tu zábavu to přece stojí. Lyžování vem čert. Kdo by o ně stál, když má kolem sebe tolik báječných strýčků. :o)

14 26.02.2017

Znáte toho mírně popleteného pána z her o nejslavnějším Čechovi? Že se jich tam na jednom pódiu sešlo přehršel? Ano, to máte pravdu. Všichni jsou to takoví úsměvní nekňubové, ale to jen klamou tělem. Ve skutečnosti jsou to všechno velmi vzdělaní a umělecky založení pánové. Zkuste poznat druhou tvář Miloně Čepelky. Tvář poetickou a něžnou, plnou milostné touhy a obdivu k ženám, kterou vyjadřuje v krátkých čtyřverších. Občas je nutnost (daná titulem knížečky) vyjadřovat své myšlenky pomocí počátečních slov začínajících na konkrétní písmeno omezující a vede k určité šroubovanosti, někdy má ale za následek nečekaně originální verše.

18 03.02.2017

Pan S. se dostal do solidních nesnází. Prchá před muži zákona a k jeho dopadení už opravdu moc nechybí, když tu se dostane ke klášteru osamocenému v krajině. Je vpuštěn dovnitř a nestačí se divit, co se na místě zdánlivě zasvěceném Bohu může odehrávat. Řád, který zde přebývá, je značně podivný a sestry si službu Pánu vykládají poněkud svérázně. S. je nenápadně vtahován do sítě jejich intrik, kterým nemůže rozumět. Nerozumí jim ani čtenář a kdoví, možná ani sám autor. Ctihodné sestry projevují nebývalé sklony nejen ke značně zhýralým formám tělesných rozkoší, ale příhodně je sem tam okoření i notnou dávkou násilí, fyzických trestů a vynalézavého mučení. Vztahy uvnitř kláštera jsou nečitelné, pohnutky jednání jednotlivých postav nejasné a vše sjednocuje pouze atmosféra strachu, tajemna, násilí a erotického napětí.
Klíč může být ukrytý hned v první větě knihy: "Člověk není jen obrazem Boha; stejně tak je obrazem ďábla. Ale co anděl? Není snad hybridním obrazem obou?" Možná právě k odpovědi na tuto otázku se snaží kniha svými vlastními cestičkami dospět.

13 25.01.2017

Malazská říše je nenasytná. Za dobu své existence si podrobila spoustu národů a ohromné území, ale každá expanze má své meze. My se v ději ocitáme zřejmě velmi blízko tomuto zlomovému bodu. Dobývání ještě pokračuje, ale v soukolí říše už to začíná skřípat. Do hry je zapojeno velké množství postav a každá má své vlastní cíle. Kromě lidí se v tomto světě nachází další zajímavé rasy a národy. Do děje se zapojují dokonce sami bohové, tvorové zdánlivě nesmrtelní, či alespoň nezvykle dlouhověcí, s výraznou magickou mocí, kteří už ve všem dělají ale úplný guláš.

Čtenář zpočátku tápe, protože ho nečeká žádný pozvolný úvod, ale hned je konfrontován se všemi podivnostmi a specifiky tohoto světa. Nějaký mocný násilnický šmejd se vtělí do mladé nevinné rybářky, čarodějové císařské armády zkouší pod tlakem experimenty s převtělením duše do loutky, vojáci elitního oddílu se snaží zachovat věrnost říši, která domněle nenápadně usiluje o jejich eliminaci. A že někde někoho zabijí? To ještě nic neznamená. Existuje mnoho způsobů, jak se vrátit zpět na zem...i když některé mohou být pro integritu vaší duše poměrně devastující.

Takže, co vlastně sledujeme? Boj jednoho města o svoji záchranu před rozpínavostí mohutné říše. Vnitřní intriky tohoto města, intriky uvnitř říše, do toho všeho nevyzpytatelné jednání bohů a snahu obyčejných lidí zachovat si vlastní tvář a nezradit své přesvědčení. K tomu všemu se událostmi proplétá ohromné množství magie, tajných dohod, zamlčených pohnutek a nevyslovených plánů. Když pochopíte pravidla této hry, když na ně bez hlubších šťouravých připomínek přistoupíte, čeká Vás velké a napínavé dobrodružství v zajímavě pojatém světě.

25 25.01.2017

Ne, že bych ji přečetl od začátku do konce, ale leží mi v práci na stole, stále otevřená, protože když člověk každou chvíli smolí nějaký mail, tak ho napadají formulace, u kterých si najednou není jistý, jak se vlastně správně píší, co na to gramatické poučky a proč je to zrovna tak a ne jinak. Buďte si ale jistí, že jakmile si objasníte problém, se kterým se právě potýkáte, objevíte hned na vedlejší straně jazykovou zajímavost, která Vás okamžitě zaujme a ve čtení pokračujete. Pak si zničehonic vzpomenete na chyták, se kterým si dlouho nevíte rady a zběsile hledáte v rejstříku, zda v knížce není popsaný...a...bingo, je tam, konečně Vám někdo srozumitelně vysvětlí, jak to s ním vlastně je. A tak čtete, listujete, přeskakujete, vracíte se....cože? On už je čas jít z práce domů? A co ten rozepsaný mail? To dnes zase byla produktivita práce. :o)

23 29.12.2016