Tatianeta komentáře u knih

Téměř celou první polovinu knihy trvalo, než mě chytila za nos a já se vezla na všech vůních, bláznivinách a tancích :) Jsem za to ráda, bylo to příjemné nevšední rozptýlení.

8 23.10.2014

Sonda do světa osamělých. Mohlo by se zdát, že výhradě osamělé ženy, ale potkáme i osamělé děvčátko, osamělého starce. A tito jsou chvílemi ve své samotě spolu. Trvalo mi celých (nebo možná necelých) 150 stran, než jsem se zbavila při čtení pocitu cizoty, než jsem začala těmto zprostředkovaným pocitům důvěřovat a pochopila. Nakonec to bylo skvělé počtení, sice nic moc sluníčkového, ale velmi silného. Vybroušená stylistika autorky, její nevyumělkované metafory, to všechno doprovázelo můj čtenářský zážitek. Čekala jsem od knihy hodně a získala ještě více, přestože v prvních chvílích to byla spíše velmi studená sprcha.

7 03.01.2015

Velmi velmi sevřený příběh. A v příběhu jednoho člověka je tolik dalších příběhů tolika dalších lidí. Dokážu si představit, že bych četla další osudy... třeba Adamových dětí (o jaká symbolika!). Brilantně napsaná postava a její psychologický vývoj.

7 25.11.2013

Při čtení jsem byla trochu světloplachá, vyprávění mě pohltilo.

6 26.08.2014

Funguje to! A to jsem si myslela, že nejsem povídkový nadšenec. Nebo jsem další z řady nadšenců Murakamiho? Často se v povídkových souborech potýkám s tím, že některé zařazené povídky mě nebaví. Ale tohle byl výjimečný případ opaku. Každá měla svého "ducha", dohromady to fungovalo výborně. Ucelená mozaika. Čtenářská slast.

6 25.11.2013

V několika propojených povídkách zachycený život, ve své běžnosti a pravdivosti. Pohyb ruky, nohy, hlavy, myšlenky vykreslený slovem tak, že je vám to důvěrně známé, nebo to chcete poznat. Chcete být bedlivějším pozorovatelem. Externím, interním, to stejně úplně neoddělíme.
Ukázka http://art.ihned.cz/c1-62879480-marek-sindelka-mapa-anny

5 24.01.2015

Zvláštní, když jsem knihu četla, připadala mi roztěkaná, neorientovala jsem se v ní příliš, ale zpětně mě překvapuje, kolik si toho z ní vybavím. Nestává se mi to u každé knihy. Má silné momenty. A v knihovně už na mě čeká další Zmeškalovo dílo, jsem zvědavá.

5 25.11.2013

"... na světě jsou hezký věci - fakt hezký. A my jsme takoví blbci, že se od nich necháme odvádět. Jak se něco týká našeho malýho prašivýho ega, tak nám to může bejt úplně ukradený."

5 20.10.2013

Otevřít tuto sbírku pro mě bylo jako promluvit si s nejbližším. Pamatuji si těch několika dní s jeho obrazy, pozdní jaro u Vltavy, strakapoudí pár na chatě ve Štěchovicích, chvíle u ohně, divadlo v mé hlavě, na které nikdo nechodí, protože není kde si koupit vstupenku. Od té chvíle vím, že chci číst každé jeho slovo, protože mě spojuje. Děkuji, že někdo zaceluje lidskost, a pomáhá tak i v časech, kdy už sám není. Pro mě numero uno české literatury. Má úcta, Zbyňku.

4 06.12.2021

Čtu o tom, jak Myra přečte Homérův rukopis na jeden dech, a najednou se ocitám ve chvíli, kdy sama držím rukopis v zelených deskách, tajně přečtený; ani nekonečně hluboký nádech mi na něj nestačí, jak hutný, a přitom, nestačím se tomu divit, občas prořídlý verš pokládáš před své nechtěné čtenáře.
Vybavují se mi vlastní verše vznikající téměř okamžitě ve tvé přítomnosti, případně v přítomnosti tvých veršů, když se ti tak daří se mi vyhýbat. Nemám tu však ani jedno, milý výhybkáři. Přesto jsi tu semnou, pro tu výjimečnou chvíli, která stojí na vzpomínkách. Kolem zrající borůvky, třešně, lesní jahody, nahota. Víš, jaké to je býti sběračem, jaké je to býti lovcem, i člověkem. V nedávné rozhlasové relaci mé uši vytrhlo z přemýšlení: "Je jedno, kým kdo je, každý je člověkem."
Díky Myře z Louky modrých dětí za větu: "Slova jsou síť, do které chytáme krásu!"
(červenec 2021)

4 16.09.2021

styl a prostředí mě uneslo do období vlastní "puberty". tehdy jsem hojně četla literaturu s "drogovou tematikou" a styl autorky mi tuto již prachem zanesenou poličku připomněl. trvalo mi, než jsem se prokousala hovorovostí stylu a do "vyprávění" se dostala, občas mi tato hovorovost přišla strojená, nevěrohodná, umělá, fádní, unuděná, sama sebe jsem se ptala, co se v těchto mých pocitech zračí? postupně jsem se sladila s rytmem deníkových záznamů, cítila jsem z kratších zápisků odraz "únavy" po tréninku či společenské aktivitě Baletky. rytmus knihy, gradace, zdánlivá "bezobsažnost", završení - tyto stránky považuji za hlavní pozitiva tohoto knižního počinu. povinná četba pro ty, kteří chtěli být baletkou/baleťákem a nestalo se tak. první polovina knihy slabší 3, druhá 4!

4 01.09.2021

Kniha, která se spíše poslouchá, než by se četla. Zřetelně slyším hlas, povědomě důvěrně známý, každé jeho zachvění. Čtu a všechny ty nesmazatelné vzpomínky se derou do mých, prolínají se a... vracejí. Koloběh vzpomínek, paměti. Vracíme se tam, kde jsme začali. Poznamenaní.
Poznámka: tohle je trochu jiná Šrámková než v Hruškadóttir. Mám potřebu to dodat, protože spousta lidí má potřebu psát, jak je předchozí kniha nadchla a z této mají poté rozpačité pocity... a je to škoda.

4 25.11.2013

Svět, kde žije fantazie a ožívá kdeco.

4 25.11.2013

Moje Srdcová záležitost. Věci, děje, obrazy, které si umíte i neumíte představit zároveň. Procítěné, prožité, uvěřitelné. Pocit, který jsem při čtení téhle knihy měla, si vybavuji znova a při vybavení toho pocitu si ji chci přečíst znova. Jedna z mála knih, která ve mě zůstala. Jako nenarozený plod. Jako jablko, které zůstalo viset na stromu bez listí v pozdním podzimu.

4 15.10.2013

Vystačím si s dvěma slovy: Fantaskní a Fantastické.

4 15.10.2013

Další pamlsek Hesseho tvorby. Krom introspektivní psychologické linie dospívání a přerodu hlavní postavy Sinclaira, bych si dovolila upozornit na společenský dosah tohoto literárního počinu, který je i sto let po vydání aktuální a v předvolebních dnech volajících po změně o to víc. V díle je možné zřetelně rozlišit mikrokosmické pojetí vlastního světa, kdy je utvářena identita jedince v rámci vlastní osobnosti, a později postava již zaujímá názory v širší společenské a makrokosmické sféře. Díky tomu je postava Sinclaira velmi autentická, až s autobiografickými rysy (?). Sotva jsem dočetla, měla jsem nutkání :) začít s četbou znova. Úžasná sonda do vývoje jedince, lidství, společenství. Několikrát zmínka o Tolstém, avšak bez explicitního vysvětlení.
Úryvky z četby brzy.
Aktualizace: Úryvky z četby jsem nestihla urvat, knihu s vyznačenými pasážemi jsem vrátila. Ale můžu to napravit u Plathové a Hemingwaye :D :D :D

3 06.10.2021

Trošku nerudovské "figurkopoetiky", trošku Škvoreckého. Čteno jako doporučená četba předmětu Současné české literatury na bohemistice, hodnotím s odstupem cca 15 let, nikterak mě to nenadchlo, nikterak mě to nepoznamenalo, ale pár dobrých vykopnutí by se našlo.

3 15.09.2021

Těšila jsem se. Tak moc, že jsem musela po 5 stranách knihu odložit. Z těch několika stran - encyklopedické, diplomkoidní. Co si já jen počnu... Čekala jsem román. Teď čtu Dějiny světla, které mi učarovaly.

Objev z antikvariátu. Syrové čtení, tak jak mám ráda. Delší budování atmosféry, postav a pak buch, bác a povídka jak vyšitá. Za mě mistrně vyprávěné povídky. Díky za takové poklady.

3 30.06.2014

Příběh vás téměř spolkne. Přestože jsou tam častá naprostá literární a jiná klišé, líbilo se mi to. Tohleto je dle mého dobrá literatura pro masy. Někdy je fajn si přečíst něco nenáročného, kdy vás děj povede za ruku a vy nemusíte vynakládat příliš intelektuálního úsilí :)

3 03.04.2014