tatjana1737 komentáře u knih

Přestože je kniha už "nějaký pátek" stará, a i když je psaná původně pro americké prostředí, srozumitelným způsobem podává informace a je aplikovatelná i pro oblast českého porodnictví (zřejmě i díky poznámkám překladatelky, kterou je porodní asistentka). Kniha je řazena do několika kapitolek, takže čtenář si může vytáhnout jen to téma, které jej zajímá (příprava před porodem, průběh porodu, císařský řez, užití léků proti bolesti, jak jinak ulevit rodičce od bolesti, jaká mohou nastat rizika apod.), přičemž vždy je uvedeno, co se děje s rodící ženou, a jak jí může v danou chvíli partner (nemyšleno nutně partner ve smyslu manžel / přítel / otec dítěte / přítelkyně, ale prostě ten, kdo s ní u porodu bude) pomáhat. Za sebe vidím jedinou nevýhodu knihy v tom, že ne všichni partneři u porodu jsou ochotní si číst porodnickou literaturu. Kniha ale poskytne mnoho užitečných informací samotné nastávající matce, a to bez zbytečného strašení nebo naopak romantického pozlátka ve stylu "až pohlédnete do očí svého milovaného potomka".

4 12.08.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Kdyby v letošní Čtenářské výzvě opět byla položka "Kniha přečtená za jeden den", tak bych ji hrdě přiřadila k tomuto titulu. Rozečetla jsem ho dopoledne v čekárně u doktora a nemohla se odtrhnout, ošidila dítě o maminku a četla ještě před chvílí.

Chytlo mne samotné téma (jak na něj autorka přišla?) a v průběhu čtení jsem si kladla mnoho otázek: Jak by se mé staré já dívalo na to současné? Byla bych sama se sebou spokojená? Jak bych interpretovala věci, kterých jsem se za posledních 10 let dopustila, na které jsem třeba nebyla hrdá, ale nějakým způsobem jsem si je po čase před sebou obhájila? Atd. Atp.

Potom samotný děj: Co se stalo mezi idylickým párem Alice a Nicka, že se tak odcizili? (Na okraj: Sakra, kam Moriarty chodí na tyhle ideální chlapy? Manžel Madeline ze Sedmilhářek Ed byl taky dokonalý! Že by fakt někde existovali? Nebo je to o tom, že jsou jejich ženy shovívavé a přehlíží drobné mužské nedostatky, nedělají z nich vědu a nestávají se kvůli neustálé kritice zapšklými potvorami?) Kdo byla sakra Gina? (Autorka hezky zrcadlila čtenářovy domněnky - milenka Nicka, a později v průběhu čtení - nebo snad milenka samotné Alice?!) Co se stalo mezi Alicí a Elisabeth? A psal komentáře k blogu opravdu bývalý student??

A v neposlední řadě zamyšlení nad vlastním životem a vztahy s lidmi v něm. Z nichž někteří byli dříve významní a časem se vytratili, a jiné bereme jako samozřejmost a nevážíme si jich. A jak se chováme k vlastnímu partnerovi a jaké by to bylo, vidět ho najednou opět zamilovanýma očima. Nebo vlastní děti...

Osvěžující byl i zvláštní styl vyprávění - prokládání Aliciny současnosti jejími vzpomínkami, terapeutickým deníčkem sestry a blogem "babičky". Prokazoval se tím mj. známý fakt, že každý vidíme jednu událost z jiného uhlu pohledu, přestože žijeme v přesvědčení, že naše interpretace reality je jediná pravá...

Musím říct, že touhle knihou mne autorka dostala a jsem zvědavá, jestli se jí - stejně jako Sedmilhářkám - dostane seriálového zpracování. Rozhodně by si to zasloužila. A přestože se stavy své knihovny snažím redukovat nebo nějakým způsobem z kapacitních důvodů držet na uzdě, u "Alice" přemýšlím zcela vážně o tom, že si ji koupím. Aby mi nastavovala zrcadlo v okamžicích partnerské či rodičovské krize.


Jo, a ještě jedna zajímavá událost. Zrovna jsem absolvovala další playstationovou bitvu s X (samozřejmě jsem vyhrála!) a on se mi s něčím svěřil.
Ukázalo se, že čte tenhle blog. (...) A navíc se ukázalo, že ho X dokonce komentovat, pod pseudonymem. Ten bídák. Odmítl mi říct, pod jakým. Nemáte nějaké tipy?

...

DoriszDallasu
Hezky líbáš, Frannie.

27 10.08.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Pane jo... musím říct, že za mne to po dlouhé době byl čtenářský hukot, v jednu chvíli přehlušený téměř orgasmem (kdo byl se mnou kdysi v Chotěboři na DozorConu, ví dobře proč). Jediné, v co upřímně doufám, že to opravdu není POSLEDNÍ kniha, kterou Lukjaněnko napsal, byť by to bylo rozhodně důstojné zakončení. A co se týče jeho zmínky o tom, že upíři mají dobrou PR, zajímalo by mne, kolik mu za tuhle knihu zaplatili, nebo jestli se jen svezl na upírofilní současné vlně :-).

V knize tentokrát nebylo tolik "filozofování", za to byla nabitá akcí a děj svižně odsýpal (naopak, když se některá z postav rozhovořila, skoro mne to až rušilo). Za sebe kladně hodnotím setkání s mnoha starými známými, po delší době větší roli dědečků Gesera i Zavulona (haha, kdo četl, třeba ocení můj vtípek), ačkoli druhý jmenovaný je už brán spíše za dobrého Antonova kamaráda než bývalou Nemesis. A stejně tak kvituji osvobození vědmy Ariny (i když zde zůstalo nedořešeno, proč ihned nepředala Kešovo proroctví, které jí tak pomotalo hlavu v předchozím díle, lidem) - jen její použití sněhové rolby mi navždy zkalilo Vaškovo radostné volání: "Už ji zachránili, rolbičku!" z Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Lukjaněnko tentokrát více odkryl fungování světa Jiných a jeho jednotlivých "frakcí" (zejména upíři a vědmy) a jen mne přesvědčil v tom, abych nedůvěřovala nejen upjatým knihovnicím (viděla jsem film Tomcats!), ale i archivářům (a to mám archivnictví sama vystudované :-X). Jak jsem psala v úvodu, doufám, že poté, co nás takhle namlsal, nepřestane a aspoň sem tam napíše nějakou povídku.

Líto mi bylo jen Tygra, stal se z něj docela sympaťák... Ale jestli se zase objeví nějaké nebezpečné proroctví, určitě se objeví i Tygr.

Osobní poznatek "mimo mísu": Po přečtení Nástrojů smrti je to už druhé setkání s Lilith v průběhu těchto prázdnin, a její druhá smrt.

Btw - u upírů mi přijde, že se autor trochu ztratil... Kosťa se po přeměně v netopýra vždy zjevil nahý. A v souvislosti s jeho rodinou je řečeno, že ho jeho otec inicioval poté, co byl nemocný, že upíři mohou mít pouze 1 normální dítě, takže utěšování pediatrem o tom, že budou mít další děťátko nepadlo na úrodnou půdu... Přesto pak v jiném díle Kosťa sedí na dece s dítětem své sestry (?!) a v Šesté hlídce se hovoří o tom, že upíři děti mít nemohou (resp. jsem to tak pochopila; na upírském setkání v NY sice byli pravnuci apod., ale jak jsem to pobrala, tak šlo o děti dětí z doby, kdy byli upíři ještě lidmi...).

Co se konce týče - když jsem dočetla poslední kapitolu a zbýval mi epilog, byla jsem jak struna a říkala si, že takhle to přece nechat nemůže. Nebo může, ono by to vlastně šlo, ALE... to přece nemůže udělat. Nebo MŮŽE?! Skoulel to se mnou pan autor parádně.

Za mne naprostá čtenářská spokojenost. A to i za situace, že je to opravdu už POSLEDNÍ hlídka, protože jak se s tím Lukjaněnko popasoval... mistrné!

5 10.08.2017

Až na chybku v překladu (že se Anton díval na "správy"), která mi při prvním čtení unikla, musím konstatovat, že s dalším čtením vždy v knize najdu něco nového a víc chápu nejrůznější úvahy (tentokrát "pro změnu" o lidstvu a o tom, kam jej Šero manipuluje, v souvislosti s tím, co se děje ve světě, velmi aktuální a znepokojující). Na druhé čtení musím změnit hodnocení a namísto 3 dát 4 hvězdy, protože kniha mne oslovila podstatně víc.

Za sebe v knize negativně hodnotím jen výskyt vědmy Ariny, která v předchozích dílech vzbuzovala větší sympatie, ale její proměna je pochopitelná (zda se odvrácené proroctví již naplnilo nebo ne vzbuzuje poněkud neklid...). A naopak se zdá, že Zavulon i Geser trochu ztrácejí zuby a jsou to takoví staří dobří známí; těžiště dění se přesouvá na bedra Antonovi, který nám od Noční hlídky podstatně vyrostl. Jen bych řekla, že informací o tom, co vše Naděnka zmůže, si Lukjaněnko otevřel dveře k pokračování. A vzhledem k tomu, že mi bratr říkal, že další díl má být dílem posledním, a navíc s překvapivým koncem, jsem tuze zvědavá, jak se to vše rozmotá...


Konečně ohnivá koule, jaká letěla na nás, si vskutku zaslouží uznání. Byla to prvotřídní koule, jazykem našich manažerů z obchodních společností úplná premium class. Poeticky by se hodilo car koule. Nebo jak by řekl biolog alfa koule. A velmi chladnokrevný matematik by mohl poznamenat: byla to ohnivá koule o průměru zhruba tři metry.
Tak šílená ohnivá koule, že by se z toho jeden posral.

"Ty taky nesouhlasíš," přikývla. "Rozumím. To je mládí, Antone. Neboj, to přejde."

6 08.08.2017

!!! POZOR SPOILERY!!!

Nejprve opět pomalý rozjezd, ale později hukot. Angelice se vymstilo to, že se manželovi nesvěřila s některými domněnkami a obavami, a ty se pak ukázala nikoli jako liché, ale jako pravdivé. Ovšem dle vidění quebecké jeptišky zasáhl "Archanděl", kterému je tentokrát v ději věnováno více prostoru, stejně jako Honorině, Florimondovi a některým "starým známým" z Francie (de Bardagne, Desgrez). Konec pana de Lomenie byl neočekávaný a smutný, následné pasáže ze zamrzlého a osamělého Wapassu tísnivé. Ovšem pak se Angelika neočekávaně setká s mrtvým nepřítelem a kniha získává grády. Jejich rozhovory, úvahy o lásce, životě, přírodě, ... byly neuvěřitelně obohacující. Škoda jen, že z obávaného protivníka se stal vlastně jen žalostný muž, který konal zlo jen proto, že podlehl slabosti svého těla a ducha... Přesto si získal Angeličiny i mé sympatie a o to víc byl smutný jeho skutečný skon.

Škoda, že se autorka poté, co vysoudila zpátky autorská práva, rozhodla nejprve celou sérii přepracovat, aniž by dopsala poslední slibovaný a dlouho očekávaný díl. Takto je jen na čtenářově fantazii a naturelu domyslet si, jestli se Angelika nakonec triumfující do Francie vrátila (vše poukazuje na to, že ano) či zůstala v Americe, a co v době, kdy bojovala s dětmi o život v drsné akadské zimě, podnikal její manžel. Fanynky Cantora, Florimonda a Honoriny, mohou jen domýšlet, jaký díl děje by si Angeličiny děti utrhly v závěru ságy, stejně jako to, zda se Severina Bernová nakonec setkala se svým milým.

6 04.08.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nebylo to vůbec špatné. Na to, že jde o "severskou detektivku", kniha neobsahovala žádný sníh, přehnanou brutalitu, pošmourné nebe či rituální masové vraždy. Hlavní hrdina je sice špičkou ve svém oboru, ale jinak v podstatě člověkem podprůměrným, a to nejen výškou, ale zejména charakterem. Bylo pro mne poněkud těžší se do něj vžít, protože mi byl nesympatický, a čekala jsem, že bude po zásluze potrestán. V tomto ohledu jsem byla zklamaná, ačkoli rozuzlení nebylo zlé. Je pravda, že nad jeho úkladnou vraždou jsem hodně přemýšlela, takže v tomto ohledu byly pro mne poslední kapitolky překvapením, ale zas taková darda to nebyla, protože jsem si říkala, že v knize je jistý lapsus (informace, jež Greve měl), který že by hrdinu netrknul? Když mi kamarádka říkala, že se na konci u knihy smála nahlas, říkala jsem si, že je asi na hlavu, že tam nic moc směšného není, ale pak jsem pochopila, že myslela zřejmě televizní debatu, v níž je popsaná rekonstrukce všech proběhnuvších vražd. Příběh, který komentátor s detektivem vyprávějí, je hoden Richarda Castlea :-).

21 03.08.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nejprve jsem viděla seriál, takže pro mne nebylo těžké zorientovat se v postavách i stylu vyprávění, kdy události předcházející kvízovému večeru střídají výpovědi svědků. Při čtení jsem musela vzdát hold scénáristům, kterým se do malého počtu dílů podařilo vše vtěstnat a ještě přidat dějové linky, které kniha postrádá (Madelinina hra v divadle, její poměr s kolegou, Janina "schíza", kdy si pořídila zbraň, návštěva "Saxona Bankse", častější bitky a ambivalentnost vztahu Celeste a Perryho, Edovo vyhrožování bývalému manželovi apod.). Při čtení jsem viděla titulní herečky, což nebylo na škodu, a musím přiznat, že taková knižní Madeline mi byla mnohem sympatičtější než ta seriálové a víc jsem chápala její pohnutky. Oproti tomu Celeste pro mne stále zůstala jistou záhadou. Oproti seriálu mi kniha přišla méně vypointovaná - líbilo se mi, že seriál končí odhalením, kdo se vraždy dopustil, aniž by rozmazával motiv zážitků z dětství, v knize mi víc chybělo i to, že z Renaty se nakonec vyklubala další kámoška do party. I když seriál se mi líbil o chlup víc, knize to neubírá na čtivosti a pointa je prostě dobrá. Líbí se mi, jak se celou dobu hovoří o oběti a pachateli, aniž by bylo jasné, kdo vlastně zemřel a kdo vraždil. Člověk celou dobu čeká, která z matek to schytá, od koho a proč.

Úplně mi nesedí český název, uznávám, že ten anglický nelze odpovídajícím způsobem přeložit, ale "skrytá malá tajemství" by stále byla víc vypovídající než "sedmilhářky", protože žádná z přítelkyň vědomě nelže těm ostatním, jen má prostě nějaké své ostudné či jiné tajemství, které nesdílí.

17 22.07.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Pátý díl navazuje tam, kde čtvrtý skončil. Clary nakonec Jace najde, ale jak ji upozornila vílí královna, někdy to, co dlouho hledáme, není takové, jaké to bylo… V tomhle ohledu mi Clary připadala nesmírně hloupá, ignorovala zřejmé a čtenář byl na pochybách, jestli se nakonec se Sebastiánem neskamarádí i ona. Chápu, že knihy musí mít nějakou zápletku, a že hlavní hrdinové, přestože jsou prezentovaní jako bojovníci, jsou pořád jen teenageři, ale v určitých momentech mi jejich pohnutky a chování přišly nevěrohodné. Dospělí zde navíc vystupují jen jako postavy vedlejší, které se projevují buď jako rodiče, tzn. mravokárně, nebo dětem kolikrát nevěří (snad v každé knize CC je zápletka, že Spolek nevěří mladým lovcům stínů, popírá jejich zkušenosti a je liknavý ve svém konání, na což doplatí).

Jinak musím říct, že s každým dalším dílem jsem víc zvědavá, co bude dál. Oceňuji návrat Sebastiána, který je pro mne věrohodnějším padouchem než jeho otec, jeho plán je vskutku ďábelský a zatím se vše zdá být bezútěšné. Jisté ovšem je, s kým svede finální bitvu o osudy světa, protože Claryiny vize dvou bojujících andělů jsou více než zřejmé.

V knize mne rušilo pár drobných dějových nesrovnalostí - např. když Alek mluvil o spojení parabátaiů a jaké to je, když jeden ze dvojice umře. Že během bitvy v Idrisu cítil, jako kdyby se vzájemné spojení s Jacem na chvíli přerušilo, ale protože ho po návratu do Alicante našel živého, usoudil, že se mu to asi zdálo. Přitom o Jaceově smrti a jeho zmrtvýchvstání se hovořilo v předchozím díle, kdy si hrdinové vzájemně vysvětlovali souvislosti, proč Jace ovládala Lilith, že mu chyběla ochrana, poskytovaná při rituálu malým dětem nefilim… Chvílemi se mi zdá, že Clareová zapomíná na informace z předešlých knih… Ale jsou to opravdu jen drobnosti, požitek z četby a z příběhu samotného nijak nenarušují. Víc mi vadí vyteplený Magnus (který na mne v Pekelných strojích působil jako daleko větší chlapák) :-).

P.S.: Zajímalo by mne, zda informace o jednotlivých evropských městech autorka čerpala z osobní zkušenosti nebo jen z pohledu na mapu. Paříž ani Benátky neznám, ale jsem si docela jistá, že pražský orloj není UPROSTŘED náměstí :-).

P.P.S.: Opět výborné slovní přestřelky mezi hrdiny:

(…) "Stará se jenom o to, abych se smířil s tím, co jsem. Že prej se mám dostat do kontaktu se svým vnitřním upírem, bla bla bla."
"A ten tvůj vnitřní upír se nějak liší od tvýho... vnějšího upíra?"
"To každopádně. Chce, abych nosil trička, co odhalujou břicho, a plstěnej klobouk. Ale bojuju s tím."
Clary se pousmála. "Takže tvůj vnitřní upír je Magnus?"

"Třeba je osamělej. Sebastián určitě nebude nejlepší společník."
"To nemůžeme vědět. Třeba naprosto fantasticky hraje scrabble," prohodil Magnus.

"Mám speciální magický schopnosti. Umím ti číst myšlenky, když myslíš na sprosťárny."
"Což je pětadevadesát procent času."
Zaklonila hlavu a podívala se na něj. "Pětadevadesát procent? A co těch zbývajících pět?"
"Ale, vždyť víš, to myslím na takové ty běžné věci - na démony, co můžu zabít, runy, které se potřebuju naučit, lidi, kteří mě v poslední době naštvali, lidi, kteří mě naštvali dávno předtím, kachny."
"Kachny?"
(...) Otočila se a podívala se na něj. "Kachny?" zeptala se znovu.
Zacukalo mu v koutku úst. "Nevím proč, ale nesnáším kachny. Nikdy jsem je neměl rád."

„Probodla jsem tě fakt velkým mečem. Začal jsi kvůli tomu hořet.“
Ve rtech mu skoro neznatelně zacukalo. „No dobře,“ připustil. „Možná máme trochu odlišné problémy než jiné páry.“

9 09.07.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Až na ten konec, ten konec... jinak nemám co vytknout. Těší mne větší prostor pro Simona a jeho hlášky, jsem zvědavá, jestli autorka bude nějak dál pracovat s konfliktem mezi jeho podstatou a přátelstvím s nefilim. A také co se týče jeho znamení... Jinak je asi další zápletka zcela jasná. Jen mne mate věštba, které se dostalo Jaceovi, že se zamiluje do nesprávné osoby. Zdá se, že jeho láska s Clary je jedinou konstantou v celé sérii, tak co to má sakra být za věštbu?!

Co mne trochu rušilo byla opět chyba překladu (záměna jména Camille a Lilith). Jinak to byla jízda jsem zvědavá, kam se příběh bude dále odvíjet. A oceňuji i propojení na Pekelné stroje v podobě krátké Magnusovy vzpomínky. Doufám, že kromě bratra Zachariáše potkáme i Tessu.


"Jednou jsem se setkal s Napoleonem," řekl Magnus. "ale s tím jsem náhodou nic neměl. Na Francouzce byl příšerně prudérní."

"To vaše vychloubání jmény mi už leze na nervy," prohlásil. "'Znala jsem Michaela. Znala jsem Samaela. Archanděl Gabriel mi stříhal vlasy.' Je to jako chvástat se tím, že hrajete v kapele, jenom místo toho používáte jména z bible."

6 05.07.2017

Musím říct, že hlavně druhá polovina knihy byl fakt hukot a musím ocenit, jak si autorka s příběhem poradila. Čtení prvního dílu - poté, co jsem přečetla Pekelné stroje - mě úplně neuchvátilo (už jen jméno hlavního padoucha...), ale postupem času se to rozjelo. Viktoriánská doba mne sice stále uchvacuje víc, ale už jsem ochotná to Clareové odpustit :-). Vychutnávala jsem si nejen příběh s jeho zvraty (i když Sebastián byl poměrně jasný, škoda jen, že jsme si ho neužili víc), ale i hlášky hlavních hrdinů, zejména Simona a Jace.

Dojem kazilo jen pár vad na kráse - v jednu chvíli záměna jména Valentýna a Magnuse (chyba překladu??), či později, že Jocelyn znala jméno anděla Ithúriela (přestože nikde dříve nebylo řečeno, že by jí ho prozradil). A osobně se nějak nemohu popasovat s trochu moc teplým vyobrazením Magnuse.

Po Magnusově a Alekově polibku:
Maia vypadala zmateně. "Tak počkat," řekla. "A tohle taky musíme všichni?"
:-) :-) :-)

!!! POZOR SPOILERY !!!

Oproti prvnímu dílu jsem nadšená víc, i když mi pořád nesedí hrdinové teenageři. Možná, že kdyby byli dospělí, bylo by hodnocení vyšší. Každopádně ale svět, který CC vytvořila stojí za to (i když ty viktoriánské díly se mi líbily víc), a oceňuji, že jsme opět hlouběji pronikli do jeho zákonitostí a seznámili se i s obyvateli podsvěta.

Nelze si nevšimnout podobností s Pekelnými stroji - Jace se až příliš podobá Willovi, Clary trochu Tesse, do toho neústupná a nikomu nevěřící inkvizitorka Herondaleová (vs konzul Wayland)... Plusem ovšem jsou vedlejší postavy v podobě Simona (jeho dějová linka mne tedy dostala), Aleka a Izzy. Teenageři zde opět řeší problémy sami bez přizvání či informování dospělých o tom, co se chystají dělat (to mi vadilo i na Pekelných strojích), ale ve většině případů si poradí. A konečně se ukáže, jakou "superschopností" disponuje Clary.

Jen si pořád říkám, proč všichni baští Valentýnovi to, co jim říká, přestože se neustále ujišťují o tom, jaký je to manipulátor a lhář... Čtenář už začíná tušit, že mezi Jacem a Clary to nebude úplně tak, jak si myslí, kupa indicií je naprosto zjevná, ale oni dva musí ještě tápat. Tak ať se již brzy probudí Jocelyn a řekne nám, jak to všechno bylo!

!!! POZOR SPOILERY !!!
Na tomto díle (i v předchozím) mne štvalo jediné - dvojí morálka, s níž Angelika pohlíží na své a Joffreyovy poklesky. Bezostyšně se líbá se svými ctiteli a považuje to za galantní flirtování, a když nakonec Joffreye podvede, nebere to jako nevěru, protože jí na panovi de Bardagne nezáleží, zatímco když zjistí jeho aférku se Sabine, zhroutí se jí svět a topí se v slzách, takže jí nejen ostatní ženy, ale i církev včetně uršulinek, musí promlouvat do duše, ať nedělá z komára velblouda. Nicméně ke konci svazku příběh graduje a na konci, po útoku Irokézů a převzetí dopisu od krále a od starého přítele, je to opravdu mazec. A poslední věta knihy naznačuje mnohé, přestože čarodějnice Vilemína Angelice prorokovala, že toho, po čem touží, nedosáhne... Jen by mne sakra zajímalo, proč nemá Joffrey jezdit do Prahy!

5 08.06.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!
Přestože kniha opět přináší nezřetelné náznaky stran budoucího děje (tak jako v předchozích dílech, kdy bylo něco naznačeno a svých jasných kontur to nabylo třeba až tři díly poté), lze si ji vychutnat i bez znalosti věcí budoucích. Ovšem znalost věcí minulých je nezbytná. Přestože se Angelika pohybuje v novém prostředí mezi novými postavami, je tento díl mnohem více než ostatní "novosvětské" propojen s její minulostí ve Francii. Dokonce se setkáme nejen s bývalou přítelkyní z podsvětí, ale i s (ne)jedním z bývalých ctitelů, který se dosud nevzpamatoval ze sblížení s touto osudovou ženou. A na Peyraca zas čeká žena z jeho toulouské minulosti... Do toho popis vztahů mezi quebeckou nobilitou, hrozící indiánské napětí, stín otce d Orgeval, tajemná klika nepřátel praktikujících černou magii, tuny sněhu a kanadská zima malebně popisované autorkou. Dozvíme se též, zda je nebo není Angelika Ďáblicí. Co víc si přát :-).

3 08.06.2017

Přiznám se, že tento díl mi přišel už jako poněkud nastavovaná kaše. Angelika s manželem se chystají do Quebecku, zvažují, jakého přijetí se jim tam dostane (přeci jen je on v exilu a ona hledaná Buřička z Poitou, oba v nemilosti krále), ale ještě pořád tam nejsou. Kniha naznačuje, že se proti nim něco chystá, ale zhruba do 3/4 se toho moc neděje a i zbylá čtvrtina přináší jen memento, že by si měli dát pozor. Kniha tak v podstatě tvoří předehru k "Angelice v Quebecku", která je podstatně záživnější, bohatší na zvraty i vývoj osudů ústřední dvojice. Ve "Spiknutí stínů" hodnotím kladně jen zapojení Desgrezovy postavy (byť jen ve formě zmínky) a zajímavé bylo znovuobjevení pana de Bardagne, postavy, na kterou zapomněla nejen sama Angelika, ale i čtenáři, a která se objevuje v nové, nyní podstatě významnější roli než v La Rochelle. Čtenářům doporučuji nenechat se odradit tím, že se v knize nic neděje, a prokousat se jí až do Quebecku.

4 08.06.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Druhý svazek mi přišel už hodně za vlasy přitažený. Ďáblice se chová jako utržená z řetězu, ale přesto jí všichni baští její svatouškovský obrázek a nejsou s to semknout síly a postavit se jí. Angelika se opět chová nelogicky (vyrazí někam sama, kam ji pošlou, protože se údajně blíží indiáni, a ono se OPĚT ukáže, že to byla léčka apod.), díky bohu je kolem ní několik rozumně uvažujících postav, které jí kryjou záda (Piksaret, markýz Villedavray, syn Cantor). Kvůli nelogičnostem hrdinčiných rozhodnutí hodnotím oba díly podstatně níž než ty předchozí, přestože kniha obsahuje hodně dobrých momentů a místy je to slušný thriller.

3 25.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

První svazek hodnotím vyšším hodnocením, protože Ambroisine ještě zcela neodkryla karty a nezačala se chovat jako blázen. Na tomto díle mi vadilo hlavně to, jak Angelika místy jednala nelogicky, nenaslouchala intuici, opomíjela podstatné informace, které měl čtenář (už jen podobenství o příjezdu na jednorožci bylo do očí bijící), natož náznaky sdělované jinými postavami, a pokaždé jednala jinak, než jak by po ní manžel chtěl. Hlavně na konci, kdy se rozhodla odplout do Port Royalu poté, co se již několikrát napálila na údajně ověřené zprávy o pohybu manžela, které se ukázaly jen manipulací, jak ji dostat někam od něj.

Nicméně v prvním svazku atmosféra příjemně houstne, tenata kolem Angeliky se ovíjejí stále pevněji a děj graduje a je napínavý. Škoda jen nelogičností v chování postav - čtenáři je od počátku známo, kdo je pachatelem všech škod a diví se, že s tím hrdinové nic nedělají.

4 25.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Tady už byl na mne děj poněkud dlouhý. Matně jsem si některé momenty vybavovala, takže než jsem se s k nim pročetla, byla jsem místy otrávená, že se to tak vleče. Ale autorka jen čtenáři předkládá nebezpečenství a intriky, s nimiž se Angelika a její manžel, oba silné osobnosti, které předběhly svoji dobu, musí vyrovnat. Navíc dojde k setkání s dávným milencem, které skončí velmi neočekávaně, a které mi nyní, kdy jsem konečně sehnala a přečetla i "Nezkrotnou Angeliku" dávalo větší smysl. Jen škoda, že na konci víme, kdo se to vylodil na pláži Gouldsbora a máme tak spoiler do budoucna. Ale čtenář alespoň může přestat zatínat pěsti nespravedlností, jíž se Angelice (zásluhou její krásy a výjimečné povahy) dostávalo po celou dobu předchozího dílu, neboť Ďáblice přichází na scénu...

4 21.05.2017

Z prvního čtení před skoro 20 lety (to je hrozné, když to člověk tahle napíše a přizná si to nahlas :-)) toho ve mně moc nezůstalo. Knihu jsem rozečetla na začátku roku, kdy jsem postupně v zimě začala Angeliku číst od začátku, a vůbec mne nebavila, takže jsem ji odložila. Nyní jsem jí dala druhou šanci a byla překvapená tím, jak byla poutavá. První čtení ve mně nezůstalo, a i první pokus na přečtení po letech neuspěl, zřejmě proto, že tyto díly už nebyly zfilmované a čtenář, který viděl filmovou adaptaci je nemá tak vryté pod kůží. Ale nyní po druhém přečtení musím říct, že se mi kniha líbila. Ano, děj je mnohdy poněkud natahovaný, ale tak jako v předešlých dílech mají scény svůj smysl. Co mne naprosto okouzlilo je popis přírodní scenérie, který autorka nabízí, ta zvukomalebnost předkládaných scén před zrakem ožívá a byla bych přísahala, že jsem i cítila vůni sosen, jemnou vodní tříšť na tváři a podzimní sluneční paprsky. Jen Angelika mi stále zůstává tou neuchopitelnou hrdinkou, která je nejen nádherná, ale i dokonalá ve všem, co dělá, umí léčit, zacházet se zbraněmi, dodávat sílu druhým, ale současně si uchovává ženskost, kterou okouzluje nejen svého manžela, ale i všechny muže, kteří knihou projdou. Děj obsahuje zajímavé momenty z dějin osidlování Ameriky a místy může soupeřit s Cooperem či jinými dobrodružnými knihami odehrávajícími se ve stejné oblasti. A mimochodem: kniha obsahuje první poměrně explicitní erotickou scénu mezi manželi, tentokrát bez náznaků a mlhavých popisů vyvolávajících neurčité představy.

3 21.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nejprve jsem četla trilogii Pekelných strojů, která Nástrojům smrti časově předchází, takže jsem se nevyhnula srovnání. Mechanický anděl a další dva díly se mi líbily historickou dobou, do níž jsou zasazeny, a přestože jsou hlavní hrdinové z dnešního pohledu teenageři, dají se považovat za dospělé a kniha se zavděčí i staršímu čtenáři. Oproti tomu Město z kostí mi přišlo už hodně pro "puberťáky", hlavními hrdiny počínaje, přes jejich jednání a slovník, až po některé nelogičnosti v jejich chování. To jsou důvody, proč jen tři hvězdy. Jinak musím vystihnout svět, který autorka vymyslela, včetně postav, kterými jej osadila. Doufám, že se blíže seznámím i s dalšími obyvateli podsvěta a mytologií nefilim, která mne hodně zaujala.

Btw - po přečtení této knihy si říkám, že lovci stínů asi neslaví Den sv. Valentýna? :-X

12 11.05.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Třetí díl jsem četla jedním dechem, a proto jsem byla naštvaná, když jsem musela dýchání přerušit kvůli víkendovému pobytu. Sice jsem ihned po návratu navázala, ale už to nemělo ten potřebný spád :-/. Přesto byla kniha velmi důstojným zakončením příběhu a jsem zvědavá, zda i další knihy autorky o lovcích stínů jsou takhle dobré. Vyřešení milostného trojúhelníku bylo sice bolestné, ale asi to jinak nešlo. O to víc mne ale překvapil epilog. Z pohledu lásky mezi třemi hlavními postavami ho považuji za ospravedlnitelný, jinak ale epilogům ve stylu "o mnoho let později" nefandím a nemám je ráda. Takže ani tenhle se mi nelíbil :-). Po čtení příběhu v jedné dějinné době mi přijde umělé a nepřirozené najednou přeskočit čas, opustit důvěrně známé postavy i svět, a přijmout s klidem v duši, že se zase píše o nich, přestože vše ostatní se změnilo.

Oceňuji styl autorky, který je asi vyzdvižen i zdařilým překladem. Velmi se mi líbily citáty v úvodu jednotlivých kapitol, ze kterých si čtenář místy mohl domyslet, co bude následovat, a které sedly jako zadek na hrnec. Že já si nakonec toho Dickense přece jen přečtu?

Uvítala bych, kdyby Cassandra Clareová sepsala i další příběhy z této doby, zaujal mne samotný podsvět se svými obyvateli. Moji oblíbenou postavou se stal Magnus Bane.

8 01.05.2017