tatjana1737 komentáře u knih

!!! POZOR SPOILERY !!!
Tento díl navazuje na předchozí a uzavírá tak příběh podivných a znepokojivých události v Norgateském lénu. Opět přečteno jedním dechem a se zklamáním, že příběh už končí. Moc se mi líbilo Willovo řešení krize nedostatku mužů, kteří mohou dobýt hrad - spojenectví se Skandijci (od prvního setkání s Erakem bylo jasné, že to jsou vlastně sympatičtí chlápci) i s čarodějem. Některé momenty byly předvídatelné, ale jak bylo mnohokrát řečeno, Flanagan píše hlavně pro mladší čtenáře, a pro mně osobně jeho předvídatelnost není na škodu, i tak se čte moc dobře. Potěšující pro mne bylo rozvinutí vztahu mezi Alyss a Willem (ten její dopis na konci byl fakt dojemný!), naopak mne trochu zklamal Kerenův konec (při vykreslování jeho vnitřního konfliktu by z této postavy autor mohl vytěžit víc). Úplně mi taky nesedělo to, že postava Ormana se najednou chovala úplně jinak než v prvním díle, působilo to na mne ve stylu "už je jasné, že Orman je vlastně hodný, takže proč ho vykreslovat jako nafoukaného pitomce". Za Flanagana doufám, že ještě něco vytěží z Piktů a že jsme s nimi ještě neskončili (to by byla škoda!).

P.S.: Jsem jediná, nebo i někomu dalšímu připomíná Horác na obálce prvního vydání Iana Somerhaldera? :-)
P.P.S.: 2-5 1-4 3-3 3-3 4-4 2-6 1-1 1-4 1-1 4-2 1-1 2-4 3-2 4-6 2-5 3-3 1-4 2-5 4-3 3-6 4-6 3-6 4-3 1-1 4-2 3-1 2-3 3-2 1-1 3-4 2-3 4-1 1-5.

6 18.09.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!
Co mne na ději trochu mrzelo, bylo to, že se Will ve svém lénu moc neohřál, a hned zas putoval za dalším dobrodružstvím. Docela by se mi líbilo se na chvíli zastavit a vychutnat Seaclife, stejně i jako zbytek Araluenu. Snad se autor pochlapí a napíše nám nějakého průvodce nebo dějiny svého světa :-).
Zápletkou s Johnem Buttlem jsem byla zklamaná a říkala si: "To je jako všechno? Takhle to Will vyřešil?" dokud se Buttle nevrátil, aby páchal další škody. Bylo jasné, že někdo, komu je věnován takový popis, nemůže vyváznout tak "lacino".
Moc se mi líbily přípravy Willa na úkol špiona / kejklíře a celkově jsem knihou nebyla vůbec zklamaná, naopak jsem ji přečetla skoro na jeden zátah. A protože jsem odkojená mnoha knihami a filmy, říkala jsem si, že nic nebude tak, jak se jeví, což se mi potvrdilo :-) Škoda jen, že mám tak načteno, jinak bych z odhalení, kdo vlastně kuje pikle na Macindawu, měla větší haló. Nicméně jak jsem byla vycukaná, jak to vlastně bude, podezřívala jsem z čarodějnictví samotného hraničáře Norgateského léna :-D.
Škoda, že Flanagan už jednotlivé díly nepíše jako uzavřené příběhy. Z otevřeného konce a názvu dalšího dílu bylo jasné, že bude pokračování. Ne, že bych si stěžovala, další díly jen vítám, dlouho jsem nečetla nic tak čtivého, sice ne novátorského, ale výborně napsaného a s kupou parádních momentů, ale kdyby byla série psaná coby 1 díl = 1 příběh, vychutnávala bych si ji možná víc.


Vždycky, když Will cvičíval na mandolu, nasazoval jeho učitel trpitelský výraz. Will se nedokázal ubránit pocitu jistého uspokojení, když slyšel, že Halt jeho umění vlastně obdivoval. Byl to však pocit prchavý.
"Co já o tom vím?" odtušil Halt s pokrčením ramen. "Jedno kočičí vřeštění mi zní úplně jako druhé."

"(...) Nemohl bych si vybrat nějaké jiné přestrojení?" obrátil se s prosbou na Crowleyho. (...)
"Jaké třeba?" zeptal se. Will horečně přemýšlel a pak ho napadla odpověď.
"Dráteník," navrhl. Konec konců v dobrodružných příbězích a legendách, které vypravoval Murdal, hlavní pohádkář barona Aralda na hradě Redmontu, se hrdinové často vydávali za dráteníky. Halt pohrdavě ohrnul nos.
"Dráteník?" opáčil Crowley.
"Ano," potvrdil Will a nadšeně se rozpovídal. "Putují z místa na místo. Lidé s nimi mluví a -"
"A jsou vyhlášení jako drobní zloději," dokončil za něj Crowley. "Myslíš, že je to dobrý nápad, vybrat si přestrojení, které ti zaručí, že každý, koho potkáš, tě okamžitě začně podezírat? Sledovali by tě jako ostříži a čekali by, kdy jim šlohneš příbory."
"Zloději?" zklamaně se podivil Will. "Opravdu?"
"Jsou tím přímo proslulí," potvrdil Halt. "Nikdy jsem nepochopil, proč ten nudný trouba Murdal pořád tak urputně lpí na tom, aby se jeho hrdinové vydávali za dráteníky. Nic horšího se snad nedá vymyslet."

Když spustil úvod staré krásné písně o návratu domů, Berrigan přestal hrát a zamračil se na Willovu mandolu.
"Strunu A máš naladěnou trochu níž," řekl Willovi.
"Myslel jsem si to," upozornil Halt důležitě Crowleyho.

A "Starý Joe Uzenka"? Co dodat :-) :-) :-).

11 18.09.2016

Nevím, zda to bylo delším odstupem od přečtení předchozích dílů (holt prázdniny a délka fronty rezervací v knihovně dělají své), ale po předchozích dílech, které mne už tolik jako jednička nebraly, byla pětka výborná. Možná k tomu přispělo přenesení děje zase do jiného kouta světa - i když jsem nebyla v Araluenu (kam jsem se po Galice a Skandii vyloženě těšila), byla jsem navýsost spokojená. Při čtení první kapitoly jsem si chvíli připadala, jestli jsem na něco nezapomněla (Haltova svatba?!), ale pak jsem se začetla a příběh mne polapil a nepustil. Zvraty byly někdy sice očekávané, ale i tak výborně napsané, a jiné zas byly nečekané a o to čtenářsky chutnější, a do toho další nové postavy (Seletina jsme doufám neviděli naposledy!). Jen ten závěr mohl být trochu víc, vyřazovací slavnost mi přišla (stejně jako Willovi to, co jí předcházelo) trochu odbytá. Za mne si mohl autor trochu více pohrát s učňovskými léty, popsat třeba i to, jaké zkoušky Will musel absolvovat... Ale už mám rozečtenou šestku, kde je Will přidělen do vlastního léna, a nestěžuji si. Holt (ne "Halt" :-D) už nám Hraničářův učeň dospěl a je sám Hraničářem, i když ho stále vidíme jako toho nezbedu, co se plížil krást do kuchyně. Nostalgickou slzu zamačkávám a jdu se nořit do dalších Willových dobrodružství.

10 12.09.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!
Výborné pokračování prvního dílu (do top řadím ještě Šerou hlídku, ostatní jsou jen takové odvárky). První příběh psaný z pohledu Temné vědmy mne neustále dojímá při každém čtení, pokaždé cítím nespravedlnost, že jí a Igorovi autoři nedali větší prostor. A až nyní, po několikerém čtení, jsem pochopila ohavnost Zavulonových pletich - když jsem četla dříve, pokaždé jsem jeho narážky a řeči o lásce vztahovala - stejně jako hrdinka sama - k jeho vztahu k Alici. Příběh o Fafnirově drápu je spíše úvodem k příběhu třetímu, a vstupem na scénu devonovu synovi. Třetí příběh je překombinovaný a až při několikerém čtení mi začal dávat smysl, nicméně ani při čtení prvním, kdy jsem se místy topila v Antonových a Edgarových úvahách, mi nejasnosti neubraly na čtenářském zážitku.

7 09.09.2016

Po opětovném přečtení Taťány a Alexandra jsem dostala chuť na další Rusko...

Pro mne nejlepší hlídka, možná proto, že byla první, která vyšla a první, kterou jsem četla. Takže něco nového, netypického, do toho pošmourné ruské reálie, tíživost myšlenek v postsovětském Rusku... Při každém čtení objevím něco nového a díky znalosti příběhu opakované čtení dává čím dál větší smysl ději.

Filmová adaptace hodně divná ( ale nemohu říct, že špatná, spíše jen jsem moc odkojená euroamerickou filmovou tvorbou), ale mně se líbila.

Knížku mi koupila kamarádka, údajně s tím, že ji před ní kupovaly dvě další ženské, a že to má být sexy, vtipné a zamilované. Vtipné to místy bylo hodně (vím, že je to kruté, ale pobavilo mne např. rčení, že bikiny jsou pro ženy privilegium, nikoli povinnost, případně přípitky jednotlivých Drewových kamarádů při rozlučce - ten s papírovými kapesníky je sice vulgární, ale i tak pobavil, a kompas + sever byly taky velmi dobrou hláškou ze strany budoucí nevěsty :-)), zamilované taky (potěšilo mne líčení svatby, že to nebylo odbyté, ačkoli se mi nechce věřit, že jiní než američtí muži tento den mohou prožívat romanticky - nebo o tom možná jen nemluví. Erotické scény nebyly špatné, ale osobně mi velmi vadilo užívání vulgarismů typu pdák a kunta (pro citlivé povahy jsem jim přehodila písmenka, abych nebyla sprostá)... Protože je to první kniha autorky, kterou jsem četla, nemohu srovnávat, v čem je lepší nebo horší než ostatní, zda jde o vyvrcholení celé série nebo průměr. Ale navnadila mne k zapůjčení dalších dílů, takže nemůžu říct, že by psala úplně blbě :-).

5 09.09.2016

Po přečtení Dvou divochů jsem propadla setonovské horečce a když v rámci edice nakladatelství Leprez začaly vycházet Setonovy sebrané spisy, skoupila jsem, co vyšlo. Na Rolfa jsem se těšila i proto, že podle Quonabova psíka byl pojmenován člen Foglarova oddílu, podle kterého jsem získala přezdívku i já. Dva divoši ale laťku nastavili moc vysoko, takže knížka mi nepřišla tak dobrá. A i po letech jsem ji sice přečetla ráda, ale pořád ji stavím níž než jiná autorova díla. Možná, že kdybych vyrůstala v Americe, ocenila bych vlasteneckou notu, ale coby zápecník z ČR jsem se soustředila hlavně na střípky lesní moudrosti, které zde jsou spíše zaměřeny na lov, tedy něco, co u nás zcela nevyužiju. Každopádně je to ale příběh pěkný a dobrodružný, který lze brát i jako tichý hold rudému muži, který - ač "civilizovanými" lidmi považován za divocha - se k sirotkovi Rolfovi Kitteringovi zachoval líp, než mnozí z jeho rodu.

8 20.07.2016

Jedna ze zdařilých knih Svatopluka Hrnčíře (Uctivači ginga mi příliš nesedli...), po které sáhnu vždy o prázdninách. Při každém čtení si slibuji, že se do popisovaných míst jednou vypravím a ověřím si, nakolik byly/jsou popisy autorovou licencí a nakolik odpovídají pravdě. Příběh je jednoduchý, ale blízký každému, kdo má rád "obyčejná" dobrodružství, která může zažít každý. Dva chlapci se stanou pozorovateli tábora pravěkých lovců, začnou je napodobovat, nakonec se spolu spřátelí a k tomu vyřeší záhadu vykradeného muzea. Perfektní knížka i pro táborové vedoucí nebo učitele, protože zde naleznou mnoho návodů, jak dětem přiblížit dějinnou epochu pravěku. A pro mne odrazový můstek ke Štorchovi, kterého jsem už dlouho nečetla.

2 20.07.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!
Čtvrtý díl se mi líbil víc než třetí, ze kterého mi zbyl už jen dojem bezútěšných popisů děje mezi otroky na Ragnakově dvorci a Willova závislost na hřejivé trávě. Příprava bitvy, strategie boje Temudžajů a Haltova opatření, jak je porazit, výcvik lučištníků apod., to všechno bylo pro mne plné akce a spádu, které mne bavily. Potěšila mne i volba Eraka oberjarlem, která se - vzhledem k sympatičnosti této postavy - dala čekat. Než jsem si přečetla anotaci k následujícímu dílu, radovala jsem se i z návratu do Araluenu, který mne svými reáliemi bavil víc než Galica nebo Skandie. Přestože se pětka má odehrávat úplně jinde, doufám, že některé nedořešené otázky z předchozích dílů se zodpoví (např. pochytání Morgarathových následovníků; ale očekávám i návrat bojovnických učňů, kteří trápili Horáce, protože jejich potrestání Haltem a vyloučení ze školy si o nějakou tu pomstu říká).

9 09.07.2016

!!! POZOR, může obsahovat spoilery pro ty, co nečetli !!!

I mně se trojka líbila asi nejvíce. Karty byly rozdané, velká část děje se točila kolem rebelů, takže to bylo napínavé, konečné vyvrcholení bylo sice očekávané, ale v danou chvíli nečekané a bouřlivé. Do toho téměř před koncem Selekce zvrat mezi Maxonem a Americou, který viděl to, co viděl neměl (což bylo od autorky trošku "laciné", ale efekt to mělo).
Přestože podle názvu bylo jasné, kterého ze dvou soků si America nakonec vybere, přesto byla cesta k tomuto cíli chvílemi zamlžená a nejistá, takže se to hezky četlo. A ty popisy citů obou hlavních hrdinů byly krásné, hned se mi zamžil zrak při vzpomínce na to, jak jsem to měla já v období největšího zamilování. Ovšem můj současný muž mi rozhodně neříkal tolik romantických vět, jako Maxon, natož aby mi věnoval nějaké skvostné šperky :-).
Čekala jsem trochu víc z dějin Illey nebo popisu světa, v němž se příběh odehrává, v tomto ohledu jsem ovšem byla zklamaná. Stejně jako u předchozích dílů, kterým by více slušelo rozpracovat téma soutěže jako takové, rivality mezi dívkami, popisy šatů apod. To, jak America vyřešila v rámci Selekce Tribunál, mi to i vynahradilo - tahle scéna se mi hodně líbila. A autorce jsem odpustila i to, že král byl napsaný tak černobíle, že jsem mu prostě jako postavě nevěřila - takového panovníka by nemohla mít ráda ani vlastní žena, natož poddaní, takže by dávno došlo k atentátu.
Z některých komentářů jsem si dovodila, že Celestě se asi nestane nic moc dobrého, takže jsem byla připravena na ledasco. Nicméně usmíření bylo poměrně "umělé" a Celestina náprava příliš jednoduchá, když vezmu v potaz to, jak se chovala v předchozích dílech a jak mne jako čtenáře štvala.
Shrnuto a podtrženo: celá trilogie byla velmi příjemnou oddychovkou. Kdybych byla mladší, tak b y mne sebrala podstatně víc a asi bych si ji i hned koupila. Takto jsem si ji přečetla, v některých momentech odhadla, jak skončí načrtnuté zápletky, místy byla zklamaná, že autorka něco nerozvedla (třeba Gregoryho deníky by si to vyloženě zasloužily), ale i tak se nenudila a chvílemi byla napnutá, že se to nějak - oproti mým očekáváním - zamotalo. A i když mi bylo jasné, jak to skončí, stejně jsem četla dál a přečetla každou z nich na jeden zátah. Knížky si do knihovny asi nekoupím, ale věřím, že se k nim ještě někdy ráda vrátím.

5 07.07.2016

Knížka, na kterou jsem kdysi narazila víceméně náhodou, ale něčím mě zaujala a já ji koupila, aniž bych věděla, kdo je autor, nebo co napsal jiného. Asi intuice? Z knihy se záhy stala stálice mého čtenářského zájmu, vracím se k ní hlavně o prázdninách, kdy si čtením vyvolávám atmosféru, vůni a vzhled míst, kde se děje odehrávají. Škoda, že knížka není moc známá, a zapadá mezi ostatními autorovými díly.

"Zápletka" je taková, že se jednoho večera sejde 12 přátel a vyprávějí si příběhy. Co povídka, to jeden vypravěč a jeho příběh. Všechny příběhy mají stejného jmenovatele, a to setkání s nějakou nadpřirozenou bytostí a jevem.

Co mi při prvním čtení vadilo (při dalších to již bylo bezpředmětné, protože si knihy - někdy ke své smůle - pamatuji) bylo, že v názvech povídek je prozrazeno, s jakým strašidlem se vypravěč setkal. Jako příklad může sloužit povídka první, kde je to vyloženě na škodu, osobně si myslím, že by bylo hezčí nechat čtenáře tápat a hádat (nebo např. povídka o doktorce, která jezdí rallye - hned zpočátku je vyzrazeno, kdo byl zdvořilý stopař Balcárek, kterého vzala do auta). Těm, kteří nečetli, proto doporučuji zakrýt si názvy kapitol, nedívat se do obsahu, a jen se začíst, zážitek z četby tak bude lepší.

Z osudů některých strašidel je mi někdy smutně, dnešní doba již nepřeje romantice a i s bytosti, kterou máme tendenci si idealizovat, lidé a jejich svět udělali pragmatiky, kteří se přizpůsobí novým pravidlům. Takže vlastně jde i o takový obraz našeho světa, přestože je knížka už několik let stará.

V knize mi moc nesedí ilustrace (volila bych jiné nebo žádné), ale to je věc osobního vkusu. Při nynějším, posledním čtení, mne však silně rušilo několik tiskových chyb (čárky vložené tiskařským šotkem doprostřed slov, namísto za ně apod.)... Celkově knížku hodnotím plným počtem, protože má všechno, co kniha mít má. Příběh, napětí, poučení, nenásilné předání autorovy zkušenosti, a to prosím - v dnešní někdy dryáčnické době - velmi lidsky a nenásilně. Přestože z vyprávění každého vypravěče je cítit společný autorův jmenovatel, každý příběh je psaný trochu jiným jazykem. K přečtení určitě doporučuji i doslov, v němž je mj. osvětleno, jaké osobnosti byly předobrazem vypravěčů příběhů. Poprvé jsem ji četla asi v 17ti letech, při každém čtení si (díky tomu, že jsem od první četby prožila další kousek života) odnesu něco nového a pokaždé hodnotného. Nemyslím tím pouze to, že se čtenář dozví mnoho zajímavého i z naší historie (Prusko-rakouská válka, kdo byl autorem Dalimilovy kroniky nebo čí dcerou byla Božena Němcová - a vše napsáno tak, že je to uvěřitelné). Vřele doporučuji.

Jsem ráda za to, že nejsem jediná, kdo knížku četl a že jsem zde narazila na komentáře podobně "postižených"! Jak píše Peleus, i mne zklamal samotný seriál, na který jsem byla natěšená a už jsem žhavila video a kupovala kazety, když jsem zjistila, že ho mají dávat... abych to po druhém díle vzdala. Alespoň že filmy mi učarovaly a já mohla uctívat pana Spocka coby jednoho ze svých prvních mužných idolů raného dospívání :-). Dokonce jsem se naučila i zvedat jedno obočí; vulkánský pozdrav považuji za trivium, ten netřeba zmiňovat (taky jste si lepili prsty k sobě náplastí, než se Vám povedl? :-))).

Knížka je skvělá jako ochutnávka příběhů TOS (pro neznalce se jedná o Star Trek: The Origin Series, tedy příběhy původního seriálu, v němž figurují kapitán Kirk, pan Spock či doktor McCoy), je dobrým odrazovým můstkem pro ty, co se Star Trekem začínají. Povídky jsou vybrány výborně, střídají vážnou i úsměvnou notu (jak já se tenkrát tetelila nad genialitou Jimovy snahy vysvětlit Spockovy špičaté uši, totiž že se mu coby malému chlapci chytily do žacího stroje - naštěstí však byl nablízku plastický chirurg...), oba póly jsou skvěle vyvážené. I když někdo není prvoplánovým konzumentem sci-fi, myslím, že ho knížka může zaujmout, přijme-li danosti jejího univerza,

A přidanou hodnotou mi budiž to, že v době, kdy českému divákovi byly v češtině dostupné pouze filmy (ach, Khanův hněv a smrt mého miláčka! Uměla jsem zpaměti některé repliky i napodobit výrazy jednotlivých herců!), byla kniha zjevením a něčím úžasným. Nechápala jsem, jak to, že i jiní okolo mne nejsou z existence titulu tak hotoví, a že bratr knížku tak snadno vyměnil za komiksy. Ten pocit exkluzivity a nesmírného štěstí se mi při čtení vrací znovu, takže čtení je vždy zážitkem. A přiznávám se, že tomu fórku se žacím strojem se směju dodnes... :-)
(Jediné, co mi není k smíchu, je kruté zjištění, jak to mají Vulkanci s touhou, tak alibisticky naservírované kapitánem Kirkem v poznámce pod čarou.)

6 03.07.2016

V návaznosti na jednu diskusi, a s cílem odškrtnout si položku v Čtenářské výzvě, jsem po hodně dlouhé době sáhla po Dvou divoších. A oproti prvnímu čtení, kdy mi bylo -náct a mou hlavní četbu tvořil žánr knih táborových ohní, se mi četlo výrazně lehčeji a rychleji. Dříve mi vadila první část knihy o Yanově touze poznávat přírodu, o jeho okukování vycpaných ptáků ve výloze obchodu či o jeho stavění chaty. Nyní jsem v těchto pasážích viděla úvod k tomu, co přijde, vysvětlení toho, proč se Yan vůbec stal "divochem"; zkrátka celá knížka a Yanova touha po znalosti přírody (která ve své době byla hodně výstřední) je vystižena úvodním Setonovým citátem o vyhloubení studny. Stejně jako při prvním čtení mne však moc nebavily kapitoly o sloučení Sangerských indiánů s Boilery, přestože ty byly pomyslným závěrem na Yanově cestě k tomu stát se zálesákem.

Nejvíce jsem si vychutnala kapitoly, kdy se Yan skamarádí se Samem a začnou napodobovat život Indiánů. A chutnalo mi nejen díky útržkům lesní moudrosti, ale i díky úžasnému slovnímu humoru, který autor vkládá do úst především Samovi. Navrch usmíření dávných přátel a rozuzlení záhady, kdo kdysi střílel... tuhle knihu si nelze nezamilovat.

Škoda jen, že už jsem zkaženým dítětem města, takže si neušiju vlastní plachtu na tee-pee nebo mokasíny. Raději se budu vymlouvat na to, že se mi zase podebrala moje zraněná noha :-). Ale vím, že pokud někdy budu potřebovat pitnou vodu, stačí vyhloubit si indiánskou studnu. A (nejen) to, když člověk vyráží ven, je dobré znát.

26 03.07.2016

Na třetím dílu mne mrzí to, co mne zamrzelo už u dvojky - že nejde o samostatný uzavřený příběh. S tenčícím se počtem stránek do konce bylo jasné, že na další osudy hrdinů si budu muset počkat. Dle anotace se děj přesouvá do Skandie a Galiky (podobnost s Evropou čistě náhodná, ale autor hezky vystihl jiné postavení feudálů a krále v Galice oproti Araluenu, které odpovídá i středověké Francii), jsem zvědavá, zda se ještě setkáme s osádkou hradu Redmontu, s Gilanem (chytili hraničáři toho Morgarathova následovníka??) a ostatními učni.

Více se mi líbily první dva díly, od popisu poměrů ve Skandii bych čekala více, ale chápu, že je série určena především dětem a mládeži (takový Martin by z toho udělal docela hustý nářez). Jarl Erak potěšil, doufám, že se v knížkách bude objevovat i nadále (něco mi říká, že by se mohl stát oberjarlem :-)).

8 21.06.2016

!!! POZOR SPOILERY !!!
Dvojka se mi líbila asi stejně jako jednička. Děj trochu zhoustnul (proto mne překvapil konec, čekala jsem, že z Morgaratha autor bude těžit ještě víc), Horác i Will se ukázali jako velmi zdatní učni (Will získal prostor po odjezdu Gilana, Horác zase po bitvě s Morgarathem), konec překvapil, ale zase je prostor pro pokračování :-). Přestože kniha obsahuje i bitevní scény a zmínky o smrti, není to nic drastického (přece jen je určena pro mládež a děti), ale i tak je to působivé. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet postava Evanlyn, se kterou zřejmě autor počítá pro něco většího.

8 18.06.2016

Po sérii Hraničářův učeň jsem sáhla na doporučení z komentářů a diskuzí zde na databázi. Na první pohled mne praštila do očí větší písmena, která už sama o sobě napovídají, že kniha je určena mladším čtenářům. Tomu odpovídá i trochu zjednodušeně psaný příběh, kterému však nic z uvedeného neubírá na čtivosti. Postavy jsou archetypální, jejich popisy jsou jednoduché, ale výstižné - nevím, jestli nakonec vskutku došlo k filmovému zpracování, ale představu o podobě hrdinů i vedlejších postav mám z jejich charakteristik poměrně přesnou. Přestože je příběh pro dospělého čtenáře předvídatelný, je psaný velmi dobře a obsahuje i některá poučení, a to nejen ve způsobech boje či maskování, ale i pouček morálních. Přečetla jsem zatím dva díly, ale obecně mi vadí to, že Will na mne působí jako mnohem mladší než 15letý. A na obálce prvního dílu, má-li to být on, vypadá jako holka :-).

7 18.06.2016

!!! POZOR SPOILERY pro ty, kteří / které nečetli / y !!!

Budu opakovat názory ostatních, ale po prvním díle jsem od dvojky čekala trochu víc. Alespoň se mi dostalo odpovědí na některé z otázek, i když se přiznám, že po pár stránkách jsem vytušila, jak tomu bude (co hledají rebelové v zámku, jaké tajemství má Marlee). Přestože název posledního dílu napovídá, že Amerika si asi nakonec vybere Maxona a ze soutěže vyjde vítězně (nečetla jsem to, ale proč by se to jinak jmenovalo "První", když tou se může stát jen za předpokladu, že se stane princeznou?), průběh druhého dílu mne poněkud znejistil. Takže uvidíme, jak se ještě vše vyvrbí...

Kdo nebyl zamilovaný do dvou mužů zároveň, nebo alespoň nebyl v zajetí svých pocitů natolik, že si myslel, že miluje dva muže, nemůže některá hnutí mysli lady Ameriky pochopit. Přiznávám se ale k tomu, že i já jsem místy úplně nechápala a autorčin záměr gradovat napětí milostného trojúhelníku mi přišel chvílemi přehnaný.

Od nástinu historie Illey jsem čekala trochu víc. A Gregory Illeá mi byl nesympatický už od prvního úryvku z jeho deníku :-).

Docela by se mi líbilo, kdyby se knihy zfilmovaly, vyžívala bych se ve scénách, kdy se hrdinky líčí, malují, strojí... protože knížku považuji za cílenou především na dívčí čtenářky, klidně bych tohoto do ní procpala víc. Stejně tak mne mrzí, že autorka více nepropracovala motiv, že je vše natáčeno a vysíláno, takto na mne Selekce působí trochu měkce oproti třeba Hladovým hrám. Kdyby bylo natáčeno vše, hrdinky měly kamery v komnatách a soutěž by byla trochu jako Big Brother, dalo by se více pracovat s napětím mezi soutěžícími. Ve finále by to nemuselo být až tak drsné, každopádně si myslím, že z toho autorka mohla vytřískat víc...

Opět palec nahoru za moc pěknou obálku.

6 11.06.2016

Ne, že by mne knížka vyloženě zklamala, ale čekala jsem od Mandausové trošku víc. Takže přečtení splnilo svůj účel - rozhodovala jsem se, zda si knížku pořídit, a dospěla k tomu, že nikoliv. Neznamená to však, že bych se k ní občas nevrátila znovu a některé pasáže si nepřečetla zas. Na Mandausové se mi líbí, že přestože je trošku "starší" ročník narození než já, některé zážitky máme jako přes kopírák. Mimochodem, moje babička také vymývala igeliťáky a já doteď schovávám hezké igelitky :-). Dojem z knížky mi trochu pokazilo to, když jsem v závěru viděla foto autorky - možná, že je ta fotka lichotivější proto, že je černobílá, ale té ženě na obrázku fakt nesežeru, že někdy vypadala jako obluda :-).

4 04.06.2016

Někteří z mých přátel mne možná odsoudí, ale mně se Selekce líbila. A přiznávám se hrdě i k tomu, že jsem po knížce sáhla i díky obálce, která se mi moc líbí. Milostný příběh jako takový není sice nic nového (dívka, která se postupně zamilovává do někoho, koho zprvu odsuzovala), ale kulisy, do kterých je zasazený originální jsou. Oproti Hunger games je soutěž více "soft" v tom, že se do ní dívky hlásí dobrovolně a účast není povinná, a taky v tom, že ty, které vypadnou, nečeká smrt, ale postup po společenském žebříčku a hmotné zajištění celé rodiny. Nicméně doufám, že v dalších dílech budou následovat bližší informace o tom, co vedlo k rozdělení společnosti do kast, podle jakého klíče byly kasty určeny (a proč naši předkové určují naši budoucnost tím, že se do nějaké kasty již narodíme) a co se v historii USA a světa stalo (a proč to oficiální místa tají a desinformují společnost). Vzhledem k tomu, jak jsou nazvány další díly je jasné, kterého z obou mladíků si hlavní hrdinka asi vybere, ale zajímá mne i to, jak k tomuto rozhodnutí ona osobně dospěje.

12 04.06.2016

POZOR SPOILERY

Za mne mohu konstatovat jediné: slabota. Těšila jsem se na svatbu, svatební přípravy a popisy kolem toho, ale vše bylo odbyto během pár stránek. Namísto toho hrdinka řešila další vraždu, jejíž rozuzlení bylo opět poměrně rychlé a jednoduché, čekala bych, že když už Heather identifikovala vraha tak rychle, že to nebude on a že příslušný student třeba s obětí jen randil a proto měl u sebe její telefon, a že pachatelem bude někdo jiný. Takhle to bylo moc snadné a trochu mne to zklamalo.

Pořád je to psané hezky, ale vaty přibývá a to, na co jsem se těšila nejvíc, v knížce skoro nebylo.

Oceňuji akorát drobnou narážku na to, že šaty měla Heather od Lizzie Nicholsové :-) (http://www.databazeknih.cz/serie/lizzie-nicholsova-3833).

1 30.05.2016