Teckovana
komentáře u knih

Krátké nahlédnutí do mysli jednoho mahuta a vojáků, kteří s ním a jeho slonem cestují jako doprovod. Vtipné bonmoty střídají dobové i mírně anachronické filozofické myšlenky. Nejvíc mě pobavila rozprava hlavních hrdinů na téma křesťanské a hinduistické náboženství.


Philippe Claudel píše o věcech lidských a nelidských už delší dobu. V této knize autor skvěle využil aktuální téma migrantů pro hloubkovou psychologickou analýzu všech hlavních postav. Skoro mi vyrazilo dech, jak pokrytečtí mocní místo problému samotného raději bez skrupulí odstraní toho, kdo na něj poukázal. Není to příliš povzbudivá kniha, ale o to víc je třeba ji číst.


Opět výborný román na téma 20. století. Pocta generaci našich předků, kteří snili o letech do vesmíru a tyto sny se jim víceméně podařilo uskutečnit. Autor svým zaujetím dokáže čtenáře strhnout a nepustit až do poslední kapitoly.


Egon Hostovský po svém odchodu z vlasti neměl zrovna na růžích ustláno. Přestože své nejlepší knihy napsal v cizině, byly vždy psány česky a jejich překlady se poměrně těžko prosazovaly k vydání. Mnoho peripetií, které zažil (nejen) se svými knihami, popsal právě v této knize a je to čtení zajímavé, vtipné a poučné. Autor vzpomíná na své redaktory, překladatele, filmové režiséry a další proslulé osobnosti 20. století, s nimiž se setkal a někdy také spřátelil. Zaujala mě například korespondence s Grahamem Greenem, který dělal v té době nakladatelského redaktora a několika Hostovského dílům významně dopomohl k britskému i americkému vydání.


Velmi pěkná publikace o pozoruhodném spisovateli. Čtivě napsaný životopis s dobrodružnými osudy a samozřejmě se zasvěceným rozborem díla. Nechybí ani fotografie z rodinného archivu.


Informace o říši rostlin, které tato kniha přináší, jsou místy velmi zajímavé, místy trochu bulvární a často diskutabilní. V zásadě zdařilá záležitost, ale je vidět, že překlad knihy neprošel odbornou redakcí, protože chyb je v ní prostě příliš mnoho, zejména ve vědecké nomenklatuře rostlin a živočichů.


Musím aspoň pochválit výborný slovenský překlad Viktora Krupy. Je s podivem, že do češtiny dvě ze zařazených novel ještě nebyly přeloženy. Kawabata byl skutečný Mistr v zachycení rozporuplné japonské duše a Nobelovu cenu si plně zasloužil.


Trochu zvláštní sbírka pohádkových povídek. Některé jsou skvělé, ve stylu Mijazakiho animovaných filmů, jiné poněkud dětinské a naivní, ale všechny jsou hodně originální. Najdete tu putování po hvězdách, zenovou anekdotu, ekologickou agitku, noční můru o kanibalech, ale i patetický příběh o japonském všeumělovi, který jakoby vypadl z knihy "Inženýři hrdinové" od A. S. Někrasova.


Hnutí odporu, partyzánské akce, braní rukojmí, to vše je zajímavé, ale asi by to na skvělou knihu nestačilo. Elie Wiesel svým úsporným stylem, kde každé slovo zapadá do textu jako zrnko písku do mandaly, bez příkras popsal psychologickou proměnu pronásledované oběti v kata. Neskutečně čtivá a věrohodná existenciální novela o židovské mentalitě a nečekaně hlubokých kořenech blízkovýchodního terorismu.


Tajný život knížete z Musaši v překladu Vlasty Winkelhöferové jsem četl dřív. Překlad Tomáše Jurkoviče je také dobrý, jen občas mi některá novodobá česká slova úplně neseděla do jinak archaického kontextu starého Japonska. Pozornost si určitě zaslouží druhá Tanizakiho novela Mateřská bylina jošinská, která vychází česky poprvé.

Jak naložit s tím, kdo zabil Vašeho staršího bratra a mnoho dalších nevinných lidí? Kdo má právo vraha soudit? A je pouhá smrt pro masového vraha adekvátním trestem? Elie Wiesel nedává jasnou odpověď na všechny tyto otázky, ale nenápadně čtenáře vede k tomu, aby se nad nimi zamýšlel sám. Malá novela, ale velké a stále aktuální téma.


Pro zájemce o etymologii a sémantiku, zejména v českém jazyce. Jednotlivé kapitoly jsou ovšem psané ve formě hravých sloupků a fejetonů, takže nejde o suchou učebnici.


Pokud jste někdy uvažovali, co jsou houby zač a zdali a jak vnímají nás houbaře, tohle je kniha přesně pro vás. Vydařené ilustrace a poutavé texty autorů Danteho Pečárky a Funga Imperfecta potenciálního mykologa rozhodně chytí a nepustí. Chtělo by to další ročník tohoto houbího periodika. :-)


Jaroslav Havlíček byl nepochybně génius psychologické prózy a je to znát i na jeho "hororových" povídkách a novelách. Tento výbor představuje jakousi "best of" sbírku a stojí za pozornost. Jen mě mrzí, že velmi slibné romaneto Smaragdový příboj autor nestihl dokončit. :-(


Dost divoká kniha: Lyrický text, love story, road movie a průvodce intelektuála/alkoholika po starém Vilniusu dohromady.


Poutavý autobiografický příběh začíná v Helsinkách a završuje se v Paříži 20. let. Nejvíc na mě zapůsobila pasáž, kdy vypravěč tančí tango se svou osudovou ženou.
"Tango je jednoznačně nejkrásnější z tanců - symbolizuje exotiku našeho života a v jeho pomalých, houpavých krocích se skrývá hudba a vášeň. Není v něm syrová, nekotrolovaná smyslnost jazzových tanců. Je zahalené, jemné - tanec pro tanec."


V rámci Havlíčkova díla jde o hodně bizarní a netypickou knihu, kterou asi není možné brát příliš vážně. Obsahově mi příliš nesedla, ale po formální stránce je rozhodně obdivuhodná.


Přečíst si zajímavý životopisný román o oblíbeném autorovi zajímavých knih je samozřejmě skvělé. Ale nebylo by spravedlivé knihu přehlížet jako nějaký průměrný životopisný román o dávno mrtvé osobnosti, na to je prostě příliš dobře a živě napsaná. :-)


Zajímavá kniha, na prvotinu velmi slušný pokus o napínavou psychologickou prózu s plastickými postavami a uvěřitelným příběhem. Líbily se mi i vnitřní dialogy hlavního hrdiny. Byla by škoda, kdyby novela zapadla jen kvůli tomu, že nebyla nominovaná na žádné ceny. Těším se na nějaké další knihy od této autorky.


Novela, která zprvu vypadá jako obyčejný příběh o hledání práce, ale celé se to postupně komplikuje a končí to téměř jako krimithriller. Poselství knihy: Pozor na manipulátory. :-)
