teeyinka
komentáře u knih

Příhody z hor plné odvahy, přátelství a překonávání sama sebe budou vždycky stejné - ať uz jsou napsané v roce 1980, 2010, nebo 2050. A to je na tom to hezké. Hory se totiž naštěstí nemění :)


Velmi smutný příběh, ze kterého mě mrazilo. Popravdě nevím, která část je smutnější - zda gulag, nebo aktuální vyústění, kdy je člověk proti úřadům naprosto bezmocný.


Skvělé, čtivé a hlavně zajímavé přiblížení práce Lékařů bez hranic. Všichni tito lidé mají můj velký obdiv! Na autorův styl jsem si musela prvních pár stránek zvykat, ale pak jsem knihu přečetla jedním dechem.


Přečteno za chvíli, pěkná oddechovka. Hlavní myšlenka zajímavá, jen je škoda, že nakladatel téměř celý příběh sdělí v anotaci...


Nemám slov. Snad jen neuvěřitelné svědectví ještě více neuvěřitelných zhýralostí polpotovského režimu, ze kterého se mi zvedal žaludek. Klobouk dolů před všemi, kteří odolali, zůstali lidmi a posléze dokázali opět normálně žít.


Je to asi trochu ženské čtení, ale jsem žena, tak co :)
Skvělá kniha, od které jsem měla problémy se odtrhnout! Zvlášť se mi líbila struktura knihy, a to hlavně doplnění kapitol o komentáře z výslechu, které skvěle vystihují dámskou komunitu plnou drbů a zášti. Ty mě nejednou pobavily, ačkoli se jedná o drama a tematika domácího násilí k smíchu vůbec není.


"Nevěřím, že jen mocní, jen ti, co vládnou, a kapitalisté zavinili válku. Ne, malí lidé mají také svou vinu, jinak by se jí přece neúčastnily národy." A já bych k tomu zároveň dodala, že ti dobří malí lidé mohou hýbat dějinami také. Už jen to, že patnáctiletá dívka zůstane optimistická a silná i poté, co je dva roky zavřená v jednom domě a následně v Bergen-Belsenu, může pohnout dějinami.
Z jejího osudu (a jí podobných osudů) mrazí a myslím, že by si knihu měl přečíst každý, z takových malých osudů totiž pochopí člověk více než z učebnic. A kdekdo se třeba chytne za nos, když si zase bude na něco stěžovat.


Pěkný humor a ještě hezčí čeština! Škoda, že podobných vychází v dnešní době méně a méně.


Autorce se nedá upřít, že má (alespoň pro mě) čtivý styl. Byly pasáže, které jsem četla jedním dechem, zároveň jsem si však několikrát řekla, že to snad nedočtu. Chování hlavní hrdinky jsem vůbec nechápala, stejně jako chování jejího manžela, a dokonce jsem měla sto chutí vytáhnout je z knížky a zakřičet, ať se vzpamatují. A doteď nechápu, proč autorka zničehonic začla psát myšlenkové pochody různých postav stejným stylem. Tedy chápu, měl to být AHA efekt, u mě to však byl spíš NO TO SNAD NE efekt. Zkrátka pasáž s modřinami neodpustím ;)


Stoletého staříka jsem poprvé začala číst před několika lety, nezaujala mě však a po druhé kapitole jsem ji odložila. Asi špatné rozpoložení. Teď jsem se ale ke knize vrátila a jsem ráda, že jsem to udělala. Po cestě do práce mě nejednou rozesmála a za to patří velký dík autorovi (a samozřejmě také překladateli). Občas mě některé pasáže z minulosti sice nebavily, autorova schopnost dotáhnout věci do absurdna mě však zase přiměla číst.


Pravděpodobně nejsem cílová skupina, celkový styl otázek a vývoj rozhovoru nebyl úplně můj šálek kávy. I tak se mi však některé myšlenky pana Czendlika líbí a hlavně "díky Bohu" za poslední kapitolu, kde zvlášť část o vztazích je velmi aktuální a mohli by si ji povinně číst ženy i muži.


Působivý příběh, který jen ukazuje, že hrdinové nemusejí mít svaly ani čáry, ale stačí, aby byli lidmi.
Kniha, která mě několikrát dojala a o které budu ještě dlouho přemýšlet.


Ze začátku jsem se trochu zamotala do vztahů v podsvětí a chyběl mi spád. Od půlky se ale příběh opravdu rozjel a zvlášť za poslední strany si kniha vysloužila pět hvězdiček. Je děsivé pomyslet, co vše je fakt a co jen fikce. A ještě děsivější je vědět, že se to v bleděmodrém děje pořád...


Skvěle vykreslené nitro postav, které užírá vina. Vynikající kniha, která je bravurně napsaná.


Jak autor píše "tvá poslední vteřina změnila pohled druhých na celý tvůj život" a tím pádem i dílo. A protože nechci chápat dílo ve světle posledního činu, dávám "jen" čtyři.
Dílo je to skličující a zároveň děsivé, protože si uvědomíme, že ne všichni mají své štěstí a svůj život pod kontrolou. A nakonec jim připadá, že nejlepším východiskem je mít pod kontrolou alespoň odchod.


Kniha má moc pěknou atmosféru a poslání, na mě byla ale moc dlouhá a místy nudná.


Musím se přiznat, že naivní Ema, která byla obětí knižních ideálů a té jediné pravé románové lásky, mi neskutečně lezla na nervy. Každopádně je to skvělá kniha a já jsem strašně ráda, že nemusím žít v dané době. Nemůžu se však ubránit přesvědčení, že po našem světě i v dnešní době běhá spousta lidí, kteří jsou stejně ztracení a znudění jako hlavní hrdinka.


Idylická kniha, která krásně připomene nádherné okamžiky dětství, časy dávno minulé a jednoduché životy našich předků.


Nádherná kniha o divočině, zákonech přírody, svobodě, ale i lidské krutosti a lásce.


Nádherná kniha plná velmi pěkných pohádek, které obohatí svou moudrostí jak děti, tak dospělé.
