teresinha komentáře u knih

Asi jsem zklamaná. Nebyl to ten Mawer, kterého bych čekala. Příběh byl zajímavý jen z tak z poloviny, maličko se to tváří jako brownovina, ale vlastně ani trochu, když se začtete. Hlavní hrdina mi moc nepřirostl k srdci, jeho věčné potácení se kolem osobních problémů mě nebavilo a vlastně mi bylo jedno, co se mu odehrávalo v hlavě a životě. Potíže duchovního s přikázáními, hlavně s tím, které káže nesesmilníš, židovské jméno a pochybný původ vedoucí až do nacistického Německa, k tomu navrch podivné dětství. A do toho objev svitku s Jidášovým svědectvím, které má křesťanskou víru obrátit vzhůru nohama... blah. Některé pasáže byly tak špatně čitelné a blbě formulované, že to možná bylo maličko i překladem.

1 23.02.2016

Milé čtení, ale tak nějak bych možná čekala víc...

04.06.2018

Kosmonauta z Čech jsem četla trochu proto, že byl všude a já byla zvědavá. Je to skvělý příběh, původně jsem mu chtěla dát pět hvězdiček, ale zpětně mě některé věci zklamaly. Bavilo mě, jak je to vystavěné, bavil mě příběh autora, bavily mě flashbacky do minulého režimu v kontrastu s nekonečnem vesmíru. Bavil mě i jazyk a moc ráda bych někdy nakoukla do originálu. Je tam totiž spousta mluvících jmen, která jsou prý v angličtině taky česky. A tady začíná to moje zklamání. Víc tady: http://bit.ly/Letopodzim

23.10.2017

Finské podivno celé své kráse. Knížka s dvěma konci ve dvou dostupných vydáních. Chrochtala jsem si blahem, když jsem čekala, až vyjde. Tak moc jsem se těšila, protože Laura Sněžná byla dokonalá. Magický průvodce městem pod pahorkem byl moc dobrý. Ale Laura je lepší. Na můj vkus bylo v příběhu všecko moc dopovězeno a vysvětleno, což se mi k tajemnu magického realismu moc nehodí, a přišlo mi to škoda.

23.10.2017

Ježíš, to bylo tak svěží a dobrý!

11.06.2017

Skvělý příběh, několik příběhů v příběhu v příběhu, zajímaví hrdinové, spád a trocha divnoatmosféry. Každé písmenko je promyšlené a na svém místě. Autor si moc rád pohrává s nespolehlivým vypravěčem, což mě děsně baví.

10.03.2017

V knížce najdete deset povídek a každá je skutečný originál. Každá je docela jiná a to mě bavilo. Na první pohled to vypadá, že Saunders nasypal na jednu hromadu deset svých různorodých textů, trochu tím zahrkal a měl knihu. Možná nejsem daleko od pravdy, ale tahle různorodost pro mě byla rozhodně jedním z nejzajímavějších faktorů celé knížky. Saunders se totiž nebojí v zásadě žádného tématu ani žánru. Střídají se tu povídky krutě realistické s fantastickými i s těmi, co mají sci-fi prvky. Je to opravdu hodně pestrá směsice stylu, ale hlavně charakterů. Jestli něco Saunders umí, pak jsou to postavy. Realistické i ve fantastických kulisách. Působí jako opravdoví lidé, obyčení, nedokonalí, trochu divní a většinou z okraje společnosti. A náležitě tomu i mluví a myslí. Tohle se jako tenká červená nit táhne celkou knihou a je v pravém slova smyslu propojovacím prvkem.

20.03.2016

Duchařina, co nakonec vlastně duchařina vůbec není, jen trochu creepy kniha. Přiznávám bez mučení, že když jsem knížku dočetla poprvé v originále, zírala jsem dobrých deset minut do zdi.

Vůbec to není špatná knížka. Je čtivá, odsýpá a moc se mi líbilo vykreslení charakterů. Jen ten konec to pro mě trochu pokazil.

27.02.2016

Tahle knížka je pro mě fakt velkým překvapením, nečekala jsem, že bude tak dobrá. Popsat lásku pomocí aukčního katalogu je sice zajímavý a originální nápad, ale říkala jsem si, jak to sakra bude fungovat? Bude mě bavit číst si popisky k nějakým fotkám? Bude to vůbec dávat smysl? A světe div se, vše zapadlo kam má...
Leanne Shapton dovede z mála vykřesat maximum. Dovedla popsat vztah dvou lidí do nejmenších detailů pomocí strašně málo písmen. Je tam všechno, a přitom spousta chybí, visí ve vzduchu nevyřčená... a to mě děsně bavilo, to, že jsem si toho mohla tolik domýšlet a že jsem o těch dvou uvažovala ještě dlouho potom, co jsem knížku odložila. Tenhle příběh je rozhodně jedním z horkých kandidátů na lovestory roku! Vážně si to přečtěte, stojí to za to, jste-li aspoň trochu romantické duše, určitě vás to nezklame :)

23.02.2016

Vůbec jsem nečekala, že to bude takhle dobré. No, možná maličko čekala, ale stejně mě to překvapilo. Zahanbeně přiznávám, že jsem dosud o téhle knížce vlastně moc nevěděla, kromě toho, že ji četl ten blázen, co zastřelil Lennona… a tak jsem si myslela, že je bůhví jak pekelná nebo co :) A přitom je to tak obyčejně pěkně poskládaný příběh. Dovedu si představit, že ve své době byla trochu kontroverzní, ale líbí se mi, jak je nadčasová. Poprvé vyšla v padesátých letech minulého století a pořád funguje. Občas na vás sice vyskočí slova jako mazavka, prokrindapána nebo ostopéro, ale Holden je puberťák jako každý jiný a tyhle malé připomínky, že knížka není úplně „dnešní“ mě vlastně moc bavily.

23.02.2016

Noční hlídka byla mou třetí knihou od Sarah Watersové. A můj čtenářský zážitek je podobný, ačkoli je každá kniha docela jiná. Možná proto, že jsou svým způsobem stejné. Nedává to smysl? První jsem četla Špičkou jazyka, ze zvědavosti a kvůli tomu, kolik se kolem toho namluvilo. Bavila mě moc, proto jsem sáhla po Malém vetřelci, který pro mě byl trochu zklamáním, nejspíš kvůli tomu přídechu paranormálna, který jsem nečekala. Ale Noční hlídka je zase báječné čtení. Watersová má historii v malíčku a z jejích knížek to dýchá, jsou autentické, pravdivé a civilní. Noční hlídka v sobě snoubí příběhy několika lidí, které se samozřejmě v určité části vyprávění prolnou. Zajímavé je i retrospektivní pojetí, Watersová vypráví pozpátku. Začínáme v roce 1947 v Londýně poničeném válkou a putujeme zpátky přes rok 1944 až k roku 1941, kde to všechno začalo, kde se hlavní hrdinové potkali a poznali. Bavilo mě to, tenhle způsob vyprávění způsobí, že spoustu věcí pochopíte až zpětně a na konci, ale na druhou stranu u řady událostí máte dojem, že tak trochu koukáte spisovatelce pod pero, protože vy už přece víte, jak to dopadne, což vyvolává ve čtenáři úžasný pocit důležitosti. Noční hlídka je skvělá kniha, nejsem zrovna příznivcem historických románů a válečných příběhů, ale způsob, jakým je podává Sarah Watersová, mě dokáže pohltit. Proto si od ní určitě přečtu ještě něco dalšího.

23.02.2016

Nějak vám nevím, co si s touhle knihou počít. Možná to na mě byl trochu moc velký karneval. Není to špatné čtení, jen mně to prostě asi nesedlo, maličko jsem se ztrácela mezi všemi těmi postavami a výjevy Mouchovy (upřímně, maličko choré) mysli. Ale nenechte se odradit, máte-li rádi trochu šáhlé knihy se skvěle vystiženým geniem loci, nezklame vás to ;)

23.02.2016

Přečíst tuhle knížku mi trvalo hříšně dlouho na to, jak mě bavila a jak moc čtivá je. Bylo to svěží a odsýpalo to a vlastně to bylo tragikomicky smutné. Být hlavním hrdinou, mlátím hlavou do zdi nad absurdností dnešního světa. Nemám slovo globalizace moc ráda, ale tady dýchá z každého řádku. A fakt, že je děj zasazen do Saúdské Arábie a červená nit příběhu se motá kolem nekonečného čekání uprostřed pouště na neuchopitelnou a maličko surreálnou postavu krále (Godota v pravém slova smyslu), absurdnosti ještě přikládá. Co myslíte, přijede nakonec? :)

23.02.2016

Citrónový koláč je strašně zvláštní kniha. Zvláštní příběh. A tak to jistě autorka chtěla. Možná až moc, na můj vkus. Originalitu jí nikdo neupře, čte se to celkem pěkně a po první třetině to i celkem odsýpá. Ale zkrátka se mi zdálo, že z toho právě čiší až moc velká snaha o výjimečnost. S hlavní hrdinkou, Rose, strávíme v zásadě celé její dětství a dospívání, ovšem kdybych na to nebyla upozorňována v textu, asi bych si nevšimla, že čas na stránkách letí tak rychle. Tahle holčička a holka myslí a mluví stejně v devíti jako ve dvaceti a to podle mě knížce hrozně moc ubírá, protože v ní schází vývoj.

Neříkám, že je to špatná kniha, chápu, proč jsou z ní někteří úplně nadšení. Ale mě moc nezaujala. Nebo jsem ji četa ve špatnou dobu a špatně naladěná, čerti vědí.

23.02.2016

Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších překladů. Knížka, na kterou jsem nejvíc pyšná. Příběh v dopisech o jedinečném vztahu mezi babičkou a vnučkou. O dospívání, o přátelství, o prvních i posledních láskách. Krásně ho ilustrovala Renata Horová.

23.02.2016

Co o téhle knížce říct?
1. Je to prima oddechové letní čtení, ale v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Trochu limonáda ale ne nějak moc.
2. Gemma Hardyová rozhodně není jen vykradená Jana Eyrová. Pokud jste Janu Eyrovou četli, budete asi tušit, kudy se bude příběh ubírat, ale na čtenářském zážitku to nic neubírá. Gemma má i pár svých vlastních linií, které jsou zajímavé, takže to opravdu není jen slepá kopie.
3. Časově je příběh zasazený do 60. let 20. století, což občas není moc znát, když se víc začtete. Pár čtenářů rozporovalo některé skutečnosti, které knížku právě přibližují k Eyrové, ale mně to nevadilo. Je to fikce a je mi fuk, zda tou dobou skutečně ve Skotsku byly či nebyly takové školy, kam poslali Gemmu.
4. Konec byl na můj vkus maličko moc srdceryvný a růžovoučký, ale s tím se asi muselo počítat :)
5. Dala bych tomu spíš 3,5 hvězdičky než celé 4

23.02.2016

Moc prima čtení, fakt jo. Jen já mám s Greenem prostě pořád ten stejný problém. Moc od jeho knížek čekám a pak nějak zapomenu, že je to vlastně „jen YA“. A klidně mě kamenujte, já to myslím dobře, protože v rámci YA je to skvělé čtení, opravdu perfektní.

A stejně jako loni Aljašku jsem tuhle knížku přečetla docela rychle a o Vánocích a mám na ni vlastně skoro stejný názor, můžu tu větu klidně zkopírovat: „John Green se u mě pohyboval mezi okamžiky, kdy mi to celé přišlo hloupé a prázdné a pozérské, plné zbytečných mouder a postavy mi byly cizí, nezajímalo mě, co s nimi bude… pak se to ale přehouplo a mně se začalo zdát, že to funguje.“

Asi to bude tím, že Green píše vlastně pořád stejně, má podobné postavy, svým způsobem i podobné zápletky. Margo je Aljašce vlastně docela podobná, až je to trochu otravné. Nicméně se mi líbil ten nápad s papírovými městy obecně, to je fakt podařený a povedený

23.02.2016

Líbilo se mi to opravdu moc. Krásně se to čte a nápad s hrdinkou, která se rodí stále znovu a znovu a kolem ní probíhají dějiny a události 20. století pokaždé na trochu jiný způsob, je perfektní. Autorce to krásně funguje, všechno do sebe zapadá a ani na vteřinu jsem se nenudila. Jen konec mi přišel vlastně takový hluchý. Proto to není za pět hvězdiček.

23.02.2016

Tak jo, tohohle vraha jsem si netipla. Ale on to vlastně mohl být kdokoliv. Nevím, jestli je to pro detektivku dobře, nebo špatně, ale každopádně musím říct, že se mi Hedvábník četl ještě o maličko líp než Volání kukačky. Má trochu víc spádu a akce a hlavně mě prostě moc baví Cormoran Strike a to úplně stačí :)

23.02.2016