Terez9119 komentáře u knih
Krátká, zvláštní, obohacující kniha. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Jasně že to není vhled do duše každého autisty, ale určité porozumění to člověku přinese. I kdyby se člověk s někým takovým setkal jenom jednou v životě, podle mě tahle knížka změní jeho vnímání toho konkrétního člověka, kterého má před sebou, i samotné chování k němu. A proto myslím, že je tahle knížka velmi důležitá. Upřímně se přiznám, že jsem z povídky úplně nepochopila, co tím chtěl autor říct, ale nevadí.
Provozovat kavárnu. Mé vysněné povolání. Lucy nám tu předkládá první část sladkého příběhu Evie a Eda (za knížkou následují ještě tři pokračování, doufám, že brzy vyjdou i u nás). Příběh lehce plyne bez větších dějových zvratů. Je tu láska, přátelství, splněný sen a nalezení naplnění v životě. Evie je docela příjemná hrdinka. Hodně praštěná, ulítaná, spontánní, ale taky dobrosrdečná a vřelá. Jen nad vším moc přemýšlí a má příliš nízké sebevědomí . Ed je takový rozkošný plyšák, jen škoda, že nedostal víc prostoru. Vážně jsem si ho oblíbila. Všechny ostatní postavy byly dobře propracované, s jedinou Ruth jsem měla problém, protože se fakt chovala jako nána. Konec je přesladký, ale tak to má být. V celku moc příjemné čtení.
Kdysi jsem viděla film, aniž bych věděla, o co jde, a pamatuji si, že se mi i přes svou děsivost líbil. Po přečtení knížky se na něj zase určitě podívám. Ale k věci – zatím mě od Gaimana žádná knížka nezklamala, ani tahle ne. Je dětská, pro děti bude určitě děsivá a napínavá, pro dospělé vážně ne. Ale to nevadí. Gaiman má výbornou představivost na příběhy i různé pokrouceně odporné věci, takže příběh si užijete i jako dospělí. Krátké a moc příjemné čtení.
Má to poněkud vlažná hodnocení, ale musím říct, že mně se knížka líbila moc. Nebylo v tom nic hlubokého, ale bylo to krásné. Dobře, možná mám zkreslený úsudek, protože hlavní hrdinka byla přesně jako já – se spoustou příběhů v hlavě, které jen čekají, až se dostanou na papír (což se většinou nestane). A Brand byl tak neskutečné zlatíčko, že jsem si ho prostě musela hned oblíbit. Příběh nebyl opravdu nic složitého, ale to nevadí, já jsem si ho strašně užila.
Nebudu hodnotit, protože by to nebylo fér. Přečetla jsem si ukázku a musím říct, že je to první (romantická) knížka, u níž jsem si řekla, že tohle vážně číst nebudu. Vždycky mě to naláká, ale tentokrát fakt ne. Špatně napsané a předvídatelné od první strany.
Tahle knížka je rozkošná. Žádné velké drama, pomalé kroužení hlavních hrdinů a potom milá skoro platonická romance. Líbil se mi nápad se scénářem, dodávalo to další maličkou zábavnou linku. Hlavní i vedlejší postavy jsou taky fajn. Nic velkého, nic převratného, nic světoborného. Oddechovka na jedno odpoledne, pro ty, co mají rádi Cinder a Ella a Něco skutečného. Ale tolik dramatu v tom nečekejte.
Začátek je vážně super. Výměny hlavních postav baví, je to přiměřeně vtipný a rajcovní. Ale pak se to začne táhnout. Jste v půlce a nic se neděje. Máte nějaké náznaky, ale trvá to strááášně dlouho, než se to rozjede. Což se naštěstí nakonec stane a výsledek je perfektní. Brenna je úžasná. Tvrdohlavá, sebevědomá, tvrdě si jde za svým. A Jake je k pomilování. Jemu nemůže odolat žádná. Tahle dvojka mi sedla mnohem víc než hlavní hrdinové Lovu. Takže za mě lepší než jednička, určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Nejdřív obecně. Knížka je super jako vždycky. Výborně napsaná, prostě musíte pořád číst a najednou je konec. Mám ale problém s příběhem. Nebo spíš s hlavními postavami. V první řadě se mi poprvé u tohoto typu knížek stalo, že mám slušnej second lead syndrom. Prostě jsem to přála Hunterovi. Je úžasný zlatíčko, má o ni vážně zájem a dává to hezkým způsobem najevo. Na konci ho autorka nechává se chovat hnusně, abyste si ho moc neoblíbili, ale mě je to fuk. Fitz? Je podle mě kretén. Ze začátku je to fajn geek, ale postupem času se chová jako blb. A upřímně si myslím, že začínat si vztah s klukem, který od všech problémů utíká a pořád jen vymýšlí, proč s váma nemůže být, není dobrej nápad. Moc mi nesedla ani hlavní hrdinka. Tenhle typ nádherných holek, který nejsou moc chytrý, ale jsou hodný a stejně je všichni odsuzují, moc nemusím. Mám radši obyčejný holky jako třeba Hannah. A hlavně mi ti dva nejdou dohromady. Neumí spolu mluvit, skoro se neznají, ale je tu ta ohromná sexuální přitažlivost, která nejde zastavit. A ne, opravdu si nemyslím, že je přitažlivost všechno, na čem záleží. Konec celkový dojem trochu vylepšil, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se ti dva k sobě nehodí. Za mě zatím slabší než Off-Campus.
Já...ani nevím, co k tomu napsat. Bylo to romantické a zároveň velmi kamarádské a chlapské. A hlavně to bylo výborně napsané, včetně erotických scén. Příběh klidně plynul, žádné velké zvraty se neděly, ani to nebylo potřeba. Trochu jsem se toho obávala, ale úplně zbytečně. Kdo máte rádi série WAGs a Off-Campus, jděte do toho, nebude litovat.
Musím se přiznat. Nesnáším všechny knihy autorky. Strašně jsem nesnášela Avu s Jassem, ale ze zvědavosti jsem to dočetla, Livy byla taky pěkná koza a její romanci s nesnesitelným Millerem jsem dočetla do půlky druhé knihy a dál jsem se přes tu nudu nedostala. Ale i tak mě zajímalo, jaká bude Jodiina další kniha. Vůbec nevím proč. Dost tomu pomohlo, že byla samostatná a nemuselo se na rozuzlení čekat tři knížky. ALE… první půlka knížky je strááášná nuda. U Jodi mi vždycky vadily vyhrocené děje a emoce, nesmyslné chování postav atd. Tady nic z toho není, ale taky se tam vůbec nic neděje. Druhá půlka to ale pak plně vynahrazuje. Nesmysly se míchají s osudovostí lásky tak, jak to umí jen Jodi. Ale konec není špatný. A střídání pohledů hlavních hrdinů je fajn. Z jejích knížek se mi nakonec líbila asi nejvíc. Asi zkusím i film.
Pěkná young-adult romance. Jen se nemůžu rozhodnout, jestli si autorka odkazy na filmy mile vypomáhá, anebo odkazy na ně omlouvá to, že je trošku vykrádá.Ale ani to druhé mi moc nevadí. Jordan je super. Vždycky dobře naladěná, milá, energická, člověk ji prostě musí mít rád. S Nathanem mám trochu problém. Ten kluk je tak hodnej, až je blbej, a časem se to vůbec nelepší, možná naopak. Nechá se sebou manipulovat, i když si to plně uvědomuje, to prostě nechápu. Postava Sophie je ze začátku dobrá a plastická (ono málokteré z nás by se líbilo, kdyby náš kluk bydlel se sexy nezadanou bohatou holkou, a to nemusím být manipulativní mrcha), ale potom je zbytečně vyhrocená. Co mi ale vyloženě vadí je Pearl jako Deus ex machina. Myslím, že by to bez ní bylo mnohem uvěřitelnější a ten konec ne tak křečovitý. Ale jinak moc pěkné čtení na dva večery.
Na tohle jsem se těšila už od února, kdy knížka vyšla v angličtině, ale já ji zarputila odmítala číst jinak než v češtině. A výsledek? Jednoznačně moje nejoblíbenější kniha od Lisy. Nejoblíbenější v sérii a nejoblíbenější vůbec. Potřebovala bych dát dvojnásobný počet hvězd, než je možné. Proč? Dva nejlepší hrdinové romantické literatury spolu v jedné knize. West a Sebastian. Jejich interakce s okolím jsou nedostižné. Phoebe je dobrá silná hrdinka. Ze začátku ještě příliš lpí na Henrym a zoufale se drží jeho památky, a řekla bych, že je až dětinská s odmítáním Westa kvůli jeho chování v dětství (vždyť byli děti, proboha), ale postupně dostává vlastní rozum. A West… A bože West… Je ještě lepší hrdina, než jsem si představovala. Ať jde k čertu pan Darcy i všichni ostatní, já chci Westona Ravenela.
Bylo tak hezké potkat všechny staré postavy, ale žádná nemohla zastínit hlavní dvojici, což je jedině dobře. A k tomu ten dokonale rozkošný Justin. Celá tahle knížka vyzařuje neskutečnou pohodu a radost ze setkání dvou sérií a spousty starých i novějších postav. Myslím, že i pro Lisu musela být tohle čirá radost. Budu se k ní určitě vracet a znovu si vychutnávat vtipné dialogy a výbornou energii.
S Gaimanem to mám trošku složité. Na jedné straně jsou jeho knihy zábavné, vtipné, plné výborných nápadů a na druhé straně neváhá uvrtat svoje hrdiny do vážně hnusných situací a hodně jim ubližovat. Vlastně se divím, že z toho nikdo nakonec nevyšel natrvalo zmrzačen (jako třeba v jeho mnohem lehčí "pohádce" Stardust).
Všechny hlavní postavy jsou dobře napsané, ke všem je snadné si vytvořit vztah (ať už pozitivní nebo negativní). Příběh je svižný, sledování více linek najednou posouvá děj rychleji dopředu, autor čtenáři připraví i pár nehezkých překvapení. Ale protože je to Gaiman, tak to všechno více méně dobře dopadne. Jedinou výtku mám k úplnému konci, ten se mi zdál trochu zbytečně utahaný. Ale vzhledem k Richardově povaze asi dával smysl.
Na tomhle super příběhu, který jsem zhltla jedním dechem za dva dny, je mi hrozně líto jedna věc. A to, že neznám jeho pozadí. Příběhy autorů typu Gaiman nebo Pratchett si totiž nejvíc užijete, když znáte prostředí a konotace, ze kterých autor vycházel. Jejich knihy obsahují spoustu odkazů a "easter eggs", které čtenáře pobaví a potěší, ale musí jim rozumět. Takže bych řekla, že na čtenáře nelondýnského, resp. neznalého prostředí působí kniha polovičním dojmem, než by mohla a to je škoda.
Zdálo se mi to o něco lepší než první díl, jen vulgarit a nesmyslných situací přibylo. Uvidíme, co přinese další díl.
Já nevím, že by to byla taková pecka, to říct nemůžu. Celá knížka stojí na komických situacích, ale tato vtipnost nesedne každému. Na mě to působilo tak napůl, další díl si ale přečtu.
Opět velmi povedené. Musím říct, že mě hodně pobavily narážky na violisty od ostatních členů orchestru. Nevěděla jsem, že to bylo populární i před sto lety. Hlavní zápletka byla opět velmi rychle odhadnutelná, ale vedlejší motivy ji příjemně ozvláštnily. Jediný problém jsem měla na začátku, kdy bylo všude moc lidí, moc jmen a nedalo se ničeho chytit. Když autor postavy po chvíli konkretizoval, dalo se v ději lépe orientovat. Nemůžu říct, zda byl druhý díl lepší nebo horší než ten první, byl jiný a mně se líbil srovnatelně. Jen si mi Praha před sto lety opravdu nechtěla opouštět. Autor opět dokázal výborně navodit atmosféru a já bych mu doporučila, aby další knihu rychle dopsal, protože se k příběhům hlavního hrdiny a jeho přítele z počátku minulého století opravdu ráda vrátím.
Na českou detektivku nečekaně dobré. Má to krásnou atmosféru, člověk úplně prochází uličkami spolu s hlavním hrdinou. Za knihou je spousta vyhledávací práce, což je na knize vidět a je to vážně dobře. Jako je tam spousta odkazů na historické události a osobnosti, tak je tam stejné množství záměrných odkazů na Sherlocka Holmese (závěr mě pobavil - aneb každý správný detektiv musí hrát na housle), což mi přišlo velmi příjemné. Zápletka je jednoduchá a alespoň v základních rysech se dá odhalit na prvních pár stranách, ale u tohoto typu příběhu to vůbec nevadí. Bála jsem se detektivovy "superschopnosti", ale autor to zakomponoval velmi dobře a nerušivě. Zajímavý je náhled do děje hned z několika pohledů různých postav. Zvlášť Adele mi opravdu přirostla k srdci. Těším se na druhý díl!
Hodně mi to připomínalo sérii Wait for you od J. L. Armentrout, ale ta se mi líbila o něco víc. Charaktery nebyly špatné, i když Kaden se občas vážně choval jako blbec a jako jeden z mála hlavních hrdinů romantických knih mě pro sebe nedokázal nadchnout. Vlastně celý příběh jsem tak nějak sledovala víceméně lhostejně a bylo mi trochu jedno, jak to celé dopadne. Ale na to, že je autorka tak mladá, je to příjemně dospělá kniha.
Nebylo to tak dobré jako jednička, nebo aspoň mě to tak nebavilo. Zápletka byla hodně jednoduchoučká, to nebezpečí tam bylo trochu na sílu. Hlavní postavy byly obě fajn, dialogy mezi nimi i mezi ostatními agenty byly svěží a měly vtip. Jako oddechovka fajn, ale potřebovala bych tam ještě něco.
To bylo skvělé! Mám sestřenici, která je přesně typ jako Sal, jednu dobu taky hrála fotbal a šaty obléká jednou za rok, takže jsem hlavní hrdinku vlastně už dávno znala. A jelikož jsem vyrostla v třídě fotbalových maniaků, toho fotbalu mi tam vůbec moc nepřišlo. Reiner byl úžasný hrdina. Asi ve třetině knihy, kdy Sal prudil daleko víc než všechny ostatní, jsem si říkala: "Chudák, má tě rád a jinak ti to najevo dát neumí."
Je pravda, že bych to trochu urychlila a některé pasáže zkrátila, ale celkově je celá knížka strašně čtivá a 500 stran jsem přečetla za nějaké dva tři dny. Úplně to letělo.
Na příběhu mě bavilo úplně všechno, postavy byly výborně napsané, nikdo mi vyloženě nevadil, nemusela jsem nic přeskakovat. Nejlepší byly rozhovory hlavních dvou hrdinů, Salina kreativita ohledně pojmenování asistenta trenéra byla strašně vtipná, stejně jako její zbavování se nervozity, když byl zrovna poblíž (i když někdy už toho bylo příliš). Reiner si mě získal hned, jak začal trochu mluvit a na konci knihy už byl vyloženě ukecanej. Věkový rozdíl mi vůbec nevadil, máme to doma dost podobně. Ta věc s dopisem byla výjimečně sladká, i když to byla vlastně spousta věcí, co Reiner dělal, aniž by to Sal věděla. I závěr se autorce povedl tak, aby mě dokonale uspokojil. Takže nebyla to sice nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla, ale určitě se k ní mnohokrát vrátím.