tereza_p komentáře u knih

Málokdy mohu o knihách, co čtu, říct, že jsou krásné. Tahle krásná bezesporu byla, byť děj takový vždycky nebyl. Popisy přírody jsou nádherné. Život v bažině je sice někdy popisován tak, že působí skoro idylicky, že byste to té holce z bažiny až záviděli, i když toho pochopitelně moc k závidění není, ale do té knihy to tak nějak patří. Věřím, že jsem nečetla naposledy.

24 18.09.2023

Četla jsem akorát v šestinedělí a je to přesně ten typ knihy, který jsem potřebovala - nic extra složitého, lehce se čte a navíc se se spoustou věcí může rodič-matka ztotožnit. Osobně si myslím, že je důležité si připomínat, že období po narození dítěte je prostě těžké. A že není potřeba být dokonalou matkou, byť se nás o opaku často snaží přesvědčit příspěvky a fotky na různých sociálních sítích, kde je vše sluníčkové a dokonalé. Byť jsme čekala, že bude kniha o trochu víc vtipná, tak oceňuji to, že některé pasáže jsou trochu vážnější. Za mě je to fajn oddechovka.

25.08.2023

Oproti předchozím dvěma dílů pro mě byli Vítězové trochu slabší, četli se mi hůř, možná to bylo zde již zmiňovanou rozvleklostí. Na druhou stranu, i když od začátku víte, kam kniha směřuje (protože vám to autor prostě řekne hned na začátku), tak to podle mě neubírá na napětí, protože nevíte nic bližšího. A celou knihu na to vlastně čekáte. A taky trochu doufáte, že to dopadne jinak. V knize se setkáte s mnoha silnými momenty, mnoha myšlenkami, které se vám zaryjí do paměti nebo do srdce, některé možná zanechají i bolest, protože si uvědomíte, jak pravdivé jsou.

Většinou (vlastně zatím asi nikdy) to nedělám, ale jednu takovou myšlenku si tu odložit musím:
"Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není."

Vítězové, ani celá série Medvědín pro mě není o hokeji, přestože ten v příběhu prostupuje naprosto vším. Je o lidských vztazích, je o rodinách a přátelstvích, je o životech, které sami žijeme (anebo se o to aspoň snažíme) a za které bojujeme. Někdo úspěšněji a někdo méně.

Věřím, že série Medvědín bude vždycky patřit mezi nejlepší věci, co jsem četla.

7 12.07.2023

Jde rozhodně o zajímavou knihu, která pracuje s aktuálními tématy. Připomíná stereotypní názory, které můžeme mít o jiných kulturách, zároveň ukazuje realitu právě těchto kultur, o kterých si často myslím, že je známe, ale přitom na ně pohlížíme jen skrze to, co se dozvíme v televizi nebo na dovolené. Oceňuji, že i když se pojednává o vážnějších tématech, je kniha psaná s nadsázkou. Přes všechny klady se ale nemůžu zbavit dojmu, že jsem prostě četla love story, byť v jiných kulisách než obvykle. A ne knihu, která by nějak obohatila nebo změnila můj pohled. Proto ty tři hvězdy.

25.06.2023

(SPOILER) Reálně tak 3,5*. Nevadilo mi, že se jedná o prequel, to je teď celkem móda a nijak mě to neštve. Co me ale štvalo, bylo spoustu začátečnických a především typických chyb, které vyšetřovatelé dělali. Jako opravdu zkušený vyšetřovatel někam pošle vlastně ještě studentku samotnou, i když jí klade na srdce, ať se drží dál? A co ona asi zcela předvídatelně udělá, že? Zcela typické konflikty s nadřízenými asi nemá smysl komentovat. O švédském vyšetřovateli taky raději nemluvit. No, čím víc toho člověk čte, tím víc se toho opakuje, je to asi nevyhnutelné. Ale trochu škoda :).

1 19.06.2023

Knihu jsem dostala, na základě anotace bych si ji asi sama nevybrala, protože bych se bála, že bude příliš fantaskní. Nic takového se ale nekonalo, byť příběh obsahuje takové prvky, tak plyne přirozeně a nijak to při čtení neruší. Překvapilo mě, jak může být příběh zasazený mezi japanology zábavný a i napínavý. Opravdu hodně mě bavily i právě ty úryvky z japonské literatury, přestože jsem si doteďka myslela, že bych se k japonské literatuře nikdy ani nepřiblížila, prostě mě to nelákalo. Celkově pro mě kniha byla opravdu příjemným překvapením. Výtku bych měla ke konci knihy, který je podle mě slabší - ale já nejsem moc fanoušek otevřených konců, kdy jsem celou dobu zvědavá na to, jak to tedy dopadne...a čtenář si to má tak trochu domyslet sám :).

5 19.06.2023

Anotace knihy mě dost zaujala, těšila jsem se na zajímavý, možná trochu tajemný příběh. Tajemný ten příběh je, ale na můj vkus možná až moc. Po celou dobu čtení jsem čekala na nějaké vysvětlení nebo alespoň na nějaký náznak, možná něco šokujícího, prostě alespoň něco. Ale ono nic nepřišlo. A to je škoda, protože to podle mě mělo potenciál. Opomenout nemůžu ani osobu vypravěče, která mi byla čím dál tím víc nesympatická, asi jsem od někoho, kdo by měl být sociální pracovník, čekala nějakou empatii, ale tenhle se spíš řídil tím, že účel světí prostředky. Abych nebyla jen negativní, tak styl vyprávění byl dobrý, občas jsem se i přistihla, že mám pocit, že se to opravdu stalo a že čtu nějaké reálné svědectví. Zároveň kniha dobře navozuje atmosféru dusného jihoamerického městečka a víceméně i takovou magickou atmosféru. Autor se snaží i o diskusi obecnějších filozofických otázek a úvah. Celkově je to ale taková jednohubka, co přečtete za chvilku.

16.04.2023

Autorka mě mile překvapila. Román s tématem vraždy ve zbohatlické rodince mi zrovna sednul jak ..... na hrnec :). Přečteno jsem měla za chvilku, ostatně není potřeba očekávat nějaké složité a těžké čtení, to asi nebyl ani záměr. Do poslední chvíle jsem byla zvědavá, kdo je tedy vrah a zda se to vůbec dozvíme, osobně bych si i totiž dokázala představit, že to bude otevřené. Je trochu škoda, že nakonec vedla k vyřešení případu taková banalita, ale třeba to autorka do příště ještě vypiluje. Aby to ale nebyla úplně jen chvála, tak musím přiznat, že mě občas už štvalo, jak každý naprosto nesmyslně lže a dělá to akorát všechno horší. Prostě lež plodí akorát další lež. A pořád dokola. Taky jsem se nemohla úplně zbavit dojmu, že už jsem tohle někde četla (ne přímo daný příběh, ale spíš takhle vystavený příběh).

8 14.04.2023

Musím přiznat, že čtení knihy ve mě vzbudilo především obrovskou touhu být svým dětem tím nejlepším možným rodičem a dát jim všechnu lásku, co můžu. Velmi oceňuji počin vydat takovou knihu, přijde mi skvělé, že obsahuje jak příběhy jednotlivých dětí, tak i odbornější pasáže, názory a vysvětlení. A taky, že obsahuje spoustu naděje a nedává příliš prostoru pro lítost, který je v knize zmiňovaná a o kterou žádné z dětí nestojí.

1 14.04.2023

Příběhy s podobnou tematikou jsem měla ráda ještě dávno předtím, než to bylo "moderní" :). Kniha mě velmi bavila, oceňuji i odbornější pasáže, byť nedokážu posoudit, do jaké míry jsou opravdu věrohodné, ale předpokládám, že si to autor opravdu nastudoval. Bavil mě i zpravodajský styl vyprávění, bez zbytečných kudrlinek, který ovšem v žádném případě nepostrádal emoce. Ty tam jsou díky tomu, že se dozvídáme o osudech obyčejných lidí, byť jsme o nich prostě tak nějak zpraveni. Myslím si, že tam je i pěkně popsán rozdíl mezi tím, jak pandemie dopadla právě na obyčejné lidi a jak na ty ve vedení zemí. A také to, že i přes probíhající pandemii je možné, že se stále bude myslet především na své státní zájmy.

4 14.04.2023

Střídání časových linek, ani vedlejší postavy mě ve čtení vůbec nerušily, právě naopak. Kniha se mi četla dobře, zpracovává příběh dvou sester, které, byť to nemusí na první dojem vypadat, jsou spolu silně propojené. Příběh Vitalije zase ukazuje, jak se životy lidí mohou navzájem nečekaně propojit a poznamenat. Minus pro mě byl závěr knihy - pasáž s paní Bůh a Smrtem v nemocnici, to mě opravdu nebavilo a vlastně mi to trochu zkazilo celkový dojem ze čtení. Každopádně určitě se těším na Malinku, kterou jsem zatím nečetla.

3 14.04.2023

(SPOILER) Po přečtení jsem příjemně překvapená, přiznám se, že jsem neočekávala mnoho (patrně proto, že poslední knihy od Bryndzy jsem četla ty ze série o Kate Marshall, a ty mi nepřišly tak dobré). Ale tato kniha má dobrý spád, děj baví a nehemží se nesmyslnostmi, je tam napětí. Musím říct, že třeba při popisu vloupání do studentských kolejí mi běhal mráz po zádech, když jsem si to představila. Čtenář sice asi tak tuší, že hlavní podezřelý nikdy nebude hned ten pravý, takže přemýšlí, kdo z ostatních postav by to mohl být, ale to je u detektivech běžné. Jen mi vrtá hlavou, kdo tedy vyšroubovával ty žárovky apod. na studentských pokojích - vrah? správce pod nátlakem? Nebo jak to bylo? Každopádně jsem ochotná to při hodnocení přehlédnout. Snad budou i další knihy tohoto autora na podobné úrovni.

8 22.02.2023

Kdyby to bylo možné, dám 3,5*. Čtení mě bavilo, s tím problém nebyl, ale párkrát jsem se přistihla, že si říkám, jestli prostě ten příběh, jestli to není nějak málo. Jsem od Hájíčka zvyklá prostě na něco jiného. Chápu, že tato kniha se od předchozích liší, jde o intimní román, ale i tak. Na druhou stranu byla v knize místa, která se mi moc líbila nebo která mě nějakým způsobem zasáhla, byť šlo zrovna třeba jen o pár řádek. A celou dobu jsem čekala, kdy se tedy objeví ta "Plachetnice na vinětách", v tomto mě to celkem překvapilo. Také musím říct, že se mi neskutečně líbí obálka knihy.

11 11.02.2023

Po přečtení knihy jsem se nemohla zbavit jednoho pocitu, a to byla "všednost". V celé knize sledujeme, tak jakoby "po očku", všední život matky a dcera a máme možnost nahlédnout do jejich vztahu, který je, byť minimalisticky popsán (ostatně jako celá kniha), vlastně velmi blízký. Ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, právě již zmiňovaný minimalistický styl mi dělal obtíže, ale nakonec se to zlomilo.

1 11.02.2023

(SPOILER) Zhruba první třetinu knihy jsem fakt hltala s napětím a očekáváním, co se stane. Když přišel ten zlom (konečně nějaký akce), tak jsem si říkala, že to snad ne, že se stalo přesně to, co jsem doufala, že se nestane. Z toho jsem byla trochu otrávená, nicméně kniha mě pak zase vtáhla do děje a bavila mě až do konce. Na druhou stranu musím říct, že jsem moc neocenila to přitvrzení a popisy brutálních násilných činů na ženách. Na autorovi jsem naopak v jeho předchozích knihách oceňovala, že se obejde bez toho (na rozdíl od většiny ostatních severských spisovatelů). Autor to sice vysvětluje v doslovu, že mu šlo opravdu o to, prozkoumat "zlovůli" a motivy k ní, nicméně podle mě stejně zas tak do hloubky nešel a ty popisy tomu nijak zvlášť nepřispěly.

3 31.01.2023

Na knihu jsem se opravdu hodně těšila, přečtenou jsem ji měla za chvíli, ale úplně se nedostavilo to nadšení, které jsem nějak automaticky očekávala. Rozhodně neříkám, že je kniha špatná, jen za mě nedosahuje kvalit jiných knih Soukupové. Nejde ani tak o to, že bych se nedokázala s postavami ztotožnit (to bohužel v některých případech ano), ani že bych nevěřila jejich reálnosti. Spíš mi asi chyběl ještě nějaký další pohled na dané události (minimálně pohled manžela hlavní postavy nebo případně i toho jejího táty), který by do různých situací vnesl i další úhly, z kterých se na ně dá dívat. Jasně, spoustu věcí si můžeme domyslet, ale asi bych tady uvítala, aby mi to spíš autorka řekla.

9 31.01.2023

Druhá kniha ze série Odložených případů se mi četla výrazně lépe než kniha první a také se mi víc líbila. Děj odsýpal svižně, sice se také trochu dalo odhadnout, jak to asi dopadne, ale rozhodně to nebylo tak očividné jako v případě první knihy. Ocenila jsem i napínavější a akčnější závěr knihy. Těším se na další knihu ze série.

2 11.01.2023

Než jsem knihu začala číst, tak jsem se bála, že pro mě bude hrozně depresivní. A opravdu mě potěšilo, že to tak není (nebo alespoň ve většině knihy). Kniha je naopak o neskutečné síle, víře a vytrvalosti jedné (ne)obyčejné mámy, která se rozhodla to se svým synem nevzdat, i když to muselo být neskutečně náročné. Vůbec si neumím představit, jak zoufalá musela v některých situacích být (především když vlastně neměla žádnou odbornou podporu a neměla se kde poradit, protože nikdo neměl zájem jí něco radit nebo s ní cokoli konzultovat; ale třeba i tehdy, když nemohla pro domácí vzdělávání sehnat obyčejné tužky či sešity). Obdivuji i to, že ještě brala sílu na to, aby s rodinou podnikaly o víkendech a dalších volnech různé výlety a aktivity. Je škoda, že se nikde v těchto zápiscích moc nezmiňuje o tom, jaký měl vlastně na její přístup názor manžel, jestli ji v tom nějak podporoval či nikoli, ale chápu, že tyto zápisky byly primárně o výchově synů a ne o vztahu s manželem. Ke konci knihy už byla cítit větší skepse, čemuž se není co divit, ale je skvělé, že i přesto tam stále bylo cítit další odhodlání (a také trochu povinnost vůči dítěti, které přivedla na svět).

3 11.01.2023

(SPOILER) Kdyby to šlo, dala bych hodnocení 3,5 hvězdičky. Na knihu jsem se velmi těšila, detektivní příběhy s Williamem Wistingem coby detektivem mě opravdu baví. Především na nich oceňuji, že hlavní postava je vesměs "normální", což se v severských detektivkách moc často nevidí. Fajn je také zapojení jeho dcery do většiny případů. Nicméně tato konkrétní kniha se mi četla hůř, moc mi to neutíkalo, navíc jsem brzy pochopila, kde by policie měla zmizelou ženu hledat. O to víc nepochopitelné pro mě bylo, že by na to okamžitě sami nepřišli, protože těch naprosto zřetelných stop bylo v knize popsáno dost. I proto dávám tentokrát slabší hodnocení.

3 11.01.2023

(SPOILER) Ze začátku se mi kniha četla trochu hůř, musela jsem si zvyknout na mluvu dané doby, ale pak už to bylo v pohodě a kniha se četla velmi příjemně. Oceňuji vyobrazení ženy v románu, který bych vyskládaný na historických faktech a který ukazuje, že to ženy v dané době a především v některých státech neměly vůbec jednoduché, pokud se chtěly prosadit jinak než ženy v domácnosti. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by to úsilí a náročnost mohly být vykreslené ještě výrazněji. To, jak to bylo obtížné, na mě důrazněji padlo až ke konci knihy, kdy Maria musela volit mezi svou kariérou a osobním, respektive rodinným životem. To mi přišlo jako opravdu velmi dobrá ukázka, v jaké situaci se mohly ženy v té době ocitnout. Než ovšem došlo na tento okamžik, tak to na mě působilo, že sice musela překonávat překážky, ale vlastně vším proplouvala relativně lehce. A to si nemyslím, že tak opravdu bylo.

2 04.12.2022