tereza_p
komentáře u knih
Jižanské stromy divné ovoce nesou
Percival Everett
Tahle kniha pro mě byla obrovským čtenářským oříškem - vůbec jsem se do ní nemohla začíst, dokonce jsem ji i odložila, abych se k ní po pár měsících přeci jen vrátila a ke své radosti ji přečetla. Asi jsem nikdy nečetla nic podobného, především, co se stylu psaní týče). To prostě bylo, jak kdybych četla film od Tarantina (a možná proto jsem i s knihou měla menší problém, protože ani k Tarantinovi jsem si ještě cestu úplně nenašla). Lepší přirovnání mě nenapadá. Ta kniha je prosycená černočerným humorem, nutí čtenáře se smát v situacích, které ale sakra nejsou k smíchu. Ale právě možná to člověka nutí zastavit se a plně se zamyslet nad tím, jaké poselství o rasismu v Americe kniha nese. Zároveň má kniha skvělou atmosféru, ten americký jih, respektive to "jižanství" z ní úplně sálá. Jako byste tam při čtení byli. Je pravda, že možná trochu čekáte nějaké lepší vysvětlení na konec, na druhou stranu to knize a autorovi asi klidně odpustíte, protože to poselství je prostě jinde.
Jediné, nad čím pořád přemýšlím, je překlad. Překladatelka určitě odvedla skvělou práci, ale i tak si říkám, že by možná bylo fajn si přečíst jména postav v originále, možná se v nich skrývá ještě víc hříček, než se podařilo promítnout do překladu.
Uloupené dívky
Angela Marsons
(SPOILER) Kniha v podstatě naplnila očekávání, které jsem od ní, respektive od autorky měla. Byť jde už o 15. knihu ve stejné sérii, tak mě postavy stále neomrzely a baví mě. Navíc autorka vždy "pustí" trochu o jejich soukromí a osobních problémech, takže to není jen o případu, který se zrovna řeší. Ten byl v této knize zajímavý, neobvyklý. Bohužel, rozuzlení i mně přišlo celkem divoké, nicméně do poslední chvíle mě nenapadlo. Ocenila jsem, že byť předchozí kniha naznačovala, že se do děje naplno vrátí postava Alex, nestalo se tak už teď. A tak trochu doufám, že to nebude ani příště, linka s ní mi vůbec nesedla a moc mě nebaví. Na druhou stranu se těším, že se možná budeme setkávat s novou postavou externího vyšetřovatele.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Kniha začala celkem slibně, bavilo mě postupné přidávání postav a jejich zaplétání do příběhu. Nicméně pak kniha ztratila dech, celé to pro mě bylo zbytečně natahované, jakoby Lapena omílala pořád dokola to samé. Navíc mě na můj vkus poměrně brzy napadlo, jak by to asi mohlo být, což nemám ráda. Raději bych byla napjatá až do konce. Chování některých postav pro mě bylo neuvěřitelné, byť si nedělám iluze, že by se někde takoví lidé nevyskytli, tak doufám, že jejich koncentrace na jednom místě nebude "tak hustá".
Chvíli jsem i uvažovala, zda kniha neměla být tak trochu sondou do lidského myšlení a do toho, kam až je člověk ochotný zajít, aby si sám zachránil zadek, ale na to to bylo přeci jen moc povrchové.
Malinka
Dita Táborská
Na ty čtyři hvězdy to kniha u mě dotáhla díky cca poslední třetině, která mi přišla nejsilnější. Celkově mě ty postavy děsně štvaly skoro všechny. Při čteni se mi neustále vybavovala věta "Předpoklady z nás dělají blbce" (tuším, že to je z nějaké Kingovy knížky). V té knize pořád někdo něco předpokládá a na základě těchto předpokladů se chová, což samozřejmě není ideální. Zároveň podle mě kniha krásně ukazuje, jak to může dopadnout, když spolu lidé nekomunikují, kvůli čemuž pak dochází ke spoustě zbytečných nedorozumění a dohadů. Zároveň myslím, že opravdu dobře projednává složitost rodinných vztahů, především co se týče mateřství. To u mě celkem rezonovalo. Také oceňuji, že byť tam zase vystupoval/a Bůh, tak to bylo pro mě na únosné míře a nevadilo mi to tak jako v Běse.
Spletité lži
Angela Marsons
(SPOILER) Tak tato kniha za mě byla slabší. Zároveň byl tento díl výrazně brutálnější, což ale nedokázalo vykompenzovat to, že mi tam chybělo nějaké napětí nebo prostě větší akce, nějaké zvraty atd. Tematicky to bylo zajímavé, zase vhled do nové oblasti, ale prostě mi to přišlo nějaké "suché". Ale abych navázala na to, co jsem psala u předchozího dílu - opět oceňuji práci s postavami, především těmi "vedlejšími".
Smrtící volání
Angela Marsons
(SPOILER) Kdyby to šlo, dám spíš 3,5. Přišlo mi, že si kniha drží úroveň a tempo, jak jsem v této sérii zvyklá. Musím ocenit, že autorka s postavami (respektive alespoň některými) pracuje, případně nám představuje i další, které se pak vracejí. Je to příjemné osvěžení, že se něco děje i takhle na pozadí všech těch vražd. Zároveň přiznávám, že se mě tady dotklo i to téma, aneb jak je snadné jakožto rodič úplně podělat život svých dětí.
Odvaha
Markéta Lukášková
(SPOILER) O knize jsem toho moc předem nevěděla, takže mě zpracování v podobě dvou paralelních rovin překvapilo, přišlo mi to jako fajn nápad. Kniha se četla dobře, o tom žádná. Nicméně mně prostě nepřišla uvěřitelná - nevěřila jsem, že by se to mohlo stát, ale ani těm postavám jsem jejich chování moc nevěřila. Navíc celou dobu jsem čekala na nějaké velké rozuzleni, které reálně, alespoň za mě, nepřišlo. Oceňuji zasazení do poválečných let, je to doba, o které by se mělo psát.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Celkově se mi kniha moc líbila, téma pro mě bylo nové a zajímavé. Klidně přiznám, že jsem nevěděla, že Československo přijalo v roce 1948 tolik řeckých uprchlíků, byť jejich potomci tu s námi žijí dodnes. Rozhodně si díky této knize o tématu ještě něco přečtu.
Děj založený na reálných základech dokáže čtenáře vtáhnout a Řecko z něj úplně dýchá, byť se v něm odehrává spíš míň než víc. Čtenář je svědkem nadějí, ale také zklamání, snahy o zapadnutí, ale také lpění na kořenech, nových začátků, ale také starých jizev a bolestí. Kdybych měla román nějak charakterizovat, řekla bych, že je lidský a také "plný". Výtku mám ale k tomu, že ke konci už jaksi ztrácí dech, děj mi přišel až zbytečně natahovaný. Můžu ale zaručit, že po přečtení budete chtít říct v Řecku nebo ho minimálně navštívit.
Pláňata
Petra Dvořáková
Tak nebylo to opět moc pěkné čtení, ale to by asi u Petry Dvořákové nikdo nečekal. I když je děj knihy situován do relativně nedávné minulosti, tak věřím, že podobných rodin je kolem nás pořád mraky. Bohužel.
Na rozdíl od jiných knih autorky (Vrány, Zahrada) mě tahle tolik nevtáhla, celkem mi vadila epizodičnost vyprávění. Postavy (především teda matka Alena) mě rozčilovaly neskutečně, ale to byl jistě záměr, takže za to palec nahoru. Jinak pro mě ale prostě slabší, byť jsem na knihy s rodinnou tématikou celkem citlivá.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
S ohledem na téma jsem čekala, že ze mě ta kniha bude emoce doslova ždímat, ale k ničemu takovému nedošlo. První část knihy byla dobrá, pak už to šlo pro mě spíš dolů. Nemohla jsem si pomoct, ale já jsem to té hlavní hrdince vůbec nevěřila.
Zahrada
Petra Dvořáková
Musím říct, že už se mi asi dlouho nestalo, aby se ve mně při čtení jedné knihy vystřídalo tolik emocí. Od pocitu, jak je to krásné a idylické, přes nejistotu, co asi přijde, následný vztek, šok a trochu zhnusení, až po lítost, smutek a bolest. Téma knihy je velmi těžké a kontroverzí a myslím, že ho Dvořáková zpracovala velmi citlivě a důstojně.
Ostrov
Samuel Bjørk (p)
Jo! Takhle si představuji oddechovou detektivku. Vlastně k tomu nemám moc co víc říct. Bavilo mě to, dobře se to četlo. Jsem ráda, že mě autor nezklamal. A zároveň doufám, že ještě něco s Holgerem a Miou napíše.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Knihu už mám přečtenou pěkných pár týdnu a pořád nevím. Prostě nevím, co k tomu pořádně říct. Což není pro knihu asi moc fajn vizitka.
Ze začátku mě styl vyprávění strašně štval (a kvůli tomu i hlavní postava), extra nesympatický mi byl Jakub (to se časem srovnalo) a nechtělo se mi to moc číst. Pak jsem si asi na styl vyprávění zvykla. A štvát mě začal Marek. A vlastně i všichni ostatní. Přemýšlím, jestli tam vůbec byla nějaký pozitivní postava (možná sestra hlavní postavy). Ale víceméně jsou postavy prezentované svými negativními vlastnostmi. V konečném důsledku mě rozčilovala i ta vulgarita, a to si myslím, že mě hned tak něco nerozhází.
No a závěr byl takový, jaký bych čekala, nic překvapujícího (tím teď myslím, jak byl celkově ten obrázek poskládaný). Kapitoly na přeskáčku mě docela bavily, byť jsem si vždycky musela připomínat, kde teda v příběhu vlastně jsem.
Každopádně i když tohle píšu, tak to tlačím až z paty...prostě spíš nic než něco. Třeba to příště bude lepší.
Ďáblova cesta
Robert Bryndza
Za mě průměrná detektivka, asi úplně neurazí, ale také nenadchne. Většinou se mi to úplně nestává, ale u této knihy jsem tak nějak v průběhu čtení začala tušit, jak to asi dopadne. A to už o něčem vypovídá. Musím také říct, že tak úvodní nehoda při plavání, tam opravdu byla jen jako oslí můstek k tomu, aby mohl být případ (tedy aby Kate potkala Jean). Jiný smysl mi tam vůbec nedávala, ač se s ní autor snažil trochu pracovat. Kdyby tam nebyla a případ se k detektivům dostal jinak, tak se vůbec nic nestane. Pořád jsem, co se Bryndzových sérií týče, tým Erika.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Myslím, že mohu říct, že kniha je moc pěkná. Spojuje dohromady dva odlišné, ale vlastně v něčem podobné hlavní postavy. Osobně se mi nejvíc líbila první část knihy, kde se hlavní hrdinky oťukávaly a vzájemně se seznamovaly a kde Sally poznávala práci na statku. A děsně (což je ale dobře) mě rozčilovala Sally, když měla výbuchy vzteku, které člověku mohou připadat nesmyslné, na druhou stranu ale u dospívající dívky celkem běžné. Navíc s tím, jaké měla zkušenosti. Místy ten život na statku působil až idylicky, byť by to bylo spíš nikdy nekončící dřina. Ale možná právě díky tomu idylickému popisu máte při čtení pocit, že jste se tam také přenesli a stojíte někde vedle hlavní hrdinek. Bylo to milé čtení, určitě si ráda přečtu další knihu autora.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Za mě je toto kniha, která měla dobrý potenciál, ale ten byl bohužel promarněný. Podle anotace jsme čekala mnohem, mnohem víc. Byť chce kniha řešit hluboká témata, tak pro mě bylo všechno zpracováno jen tak povrchově. Ostatně tomu odpovídá i rozsah knihy, který není velký. Prostě to je všechno řešené tak nějak "šmahem". Nezpochybňuji, že nápad je dobrý, zamýšlený obsah také, ale zpracování mě nepřesvědčilo. Bohužel.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Navzdory tématu byla pro mě kniha spíš průměrná. Možná doplatila na to, že jsem kvůli kauze ohledně námětu, která byla propíraná v médiích, už předem věděla, jaká témata kniha řeší. Tím pádem prostě celou dobu víte a jen čekáte, kdy to bude řečeno tzv. "na plnou pusu" a nepřijde ani žádný šok. Holčičky mi bylo celkově hrozně líto, chování všech jejích příbuzných tam bylo vlastně dost otřesné. Kniha v tomto dobře ukazuje, jak toxické rodinné prostředí a výchova ovlivňují naše vlastní chování - babička -> matka -> dcera (a i dcera má pak na svědomí lež, která zásadně ovlivní cizí životy, aniž by si vlastně přiznala, že to bylo špatně).
Nedokážu úplně posoudit, zda byl autorka "oprávněná" otvírat takové téma, zda udělala dostatečnou rešerši, zda neměla psát citlivěji apod. Jsem ale přesvědčená, že je o tom potřeba mluvit a upozorňovat na to, že takových případů bohužel není málo. Spíš je jich moc.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Romantickou literaturu nečtu, ale říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám, že by to mohla být fajn oddychová věc. Bohužel to asi nebude nic pro mě. Kniha se mi špatně četla, hrozně mě štvalo, jak je od začátku jasné, jaká bude zápletka a jak to asi dopadne. Celkově ta prvoplánovitost a šablonovitost. Navíc hlavní hrdinka v některých případech jedná naprosto nelogicky jak nějaká puberťačka.
Oceňuji, že popis reálií Kodaně působil příjemně, stejně jako atmosféra místní kavárny. Možná si něco přečtu o hygge. Ale to bude asi to jediné, co ve mně kniha zanechala.
Nevadí, vyzkoušela jsem a aspoň vím, že to pro mě není.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Rozhovory v knižní podobě moc nečtu, vlastně vůbec. Ale u téhle knihy jsem věděla hned, že ji musím mít. Marka Dvořáka sleduju na Instagramu a byť jsem nezdravotník, tak je mi lékařské prostředí od mala nějak blízké (rozumějte tak, že mám ráda knihy, filmy, seriály s touto tématikou, byť jsou často na sto honů vzdálené realitě). Rozhovor je veden skvěle, čtení je celou dobu poutavé, máte pocit, že chcete vědět víc a víc. Oceňuji, že to, jak Marek Dvořák mluví o své práci, je někdy trochu syrové, ale tím pádem je to o to víc realistické, nijak nepřikrášlené. Skvělý je i edukativní přesah knihy. A taky je třeba počítat s tím, že vás možná kniha trochu vystraší, ale je to podle mě potřebné, že si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby se stalo nějaké neštěstí, a taky, jak málo stačí k tomu, aby se mu předešlo. A že život je křehký. A je jen jeden.
Za knihu děkuji, je skvělá, budu ji doporučovat. Skoro si myslím, že by měla být aspoň pro rodiče povinná. Teď si dám něco lehčího a pak tu na mě čeká další knížka rozhovorů od Martina Moravce. Těším se.
Sestry
Martin Uhlíř
(SPOILER) Rozpačitost. To je přesně to, co jsem cítila po dočtení této knihy. Celkově je kniha čtivá, v průběhu jsem vážně byla zvědavá, co všechno je za hlavními postavami, co se jim stalo, co je dovedlo tam, kde jsou. Ale sakra ten konec?! Respektive to podivné tajemno, co se tam najednou objevilo... Takhle - odpustila bych autorovi, kdyby to skončilo tak, že se Robert dá dohromady s jednou ze sester nebo že s jednou někam uteče. Odpustila bych mu i to, kdyby vyšlo najevo, že se to třeba Robertovi všechno jen zdálo (a že odtud plynou ty podivnosti). Ale asi mu neumím odpustit to, jak to opravdu skončilo. Vážně to vypadá tak, že autor už nevěděl, co s tím, tak tam šoupnul, co ho první napadlo. Škoda.