terimila komentáře u knih

Fíha, tohle bylo nečekaně příjemný překvapení za pár šupů z Levnejch knih a velká lunaparková jízda. Současný vraždy, který se dějou v jednom zábavním parku, jsou tady vlastně jen na dokreslení toho, co se děje na jiné linii a co se dělo kdysi. Nepřitáhly mě ani osudy obětí, ani mě moc nezajímalo, kdo je vrah. Zato když jsem pochopila, kdo jsou hlavní hrdinky, celkem fajn ženské, které vedou své více či méně obyčejné a celkem sympatické životy, přilepila jsem se ke knížce a nemohla se odlepit. Až do závěru to jelo a byla jsem nesmírně napjatá, jak to s nimi dopadne. Oběma jsem držela palce, aby z toho vyvázly aspoň jakštakš bez újmy. Závěr mě pak značně překvapil. Amber a vlastně i Kirsty mi bylo dost líto. Aspoň že ta jejich smůla, když měla někoho postihnout, padla na toho pitomýho úchyla - dokud neudělal to s párátkem, bylo mi ho spíš i líto, pak se mi hnusil a lítost k němu zmizela. Lítost k hrdinkám zůstala a snad ještě zesílila.
Bylo mi líto i těch děcek, co se provinily jedině tím, že se narodily do stupidního prostředí otrávenejch, divnejch a "nafacku" rodin, a pak holt měly kus dětskejch blbejch nápadů a obrovský smůly. Jak tam na jednom místě poznamenává sestra oběti (ač jinak pitomá vymaštěná husa): lidi by si neměli dělat děti, když se o ně pak nechtějí starat (a házet to na další lidi, ergo děti, to je ubohost a zbabělost). Vůbec - tahle knížka jaksi byla o tom, že kdo po dětech upřímně netouží a nemá k nim vztah, by si je neměl pořizovat. Prospěje tím sobě, těm potenciálním dětem i celé společnosti. Toť pro mě hlavní poselství knížky, která se skvěle četla a vyvolala spoustu emocí. Takže dávám pět hvězd.

4 17.11.2019

Na stopu tohoto pojednání o nezbytných věcech života mě přivedl kamarád evangelický farář, když jsem s ním konzultovala literaturu k disertaci a zrovna jsem řešila psychologickou literaturu k tomu, proč nás jistým způsobem přitahuje a fascinuje zkáza, smrt a utrpení. Šiklovou mi půjčil a já si ji nakonec koupila, protože to je knížka, kterou by člověk, zajímající se o psychologii z laického hlediska, doma měl mít.
Šiklová má myslím hodně velkou pravdu. Samozřejmě, smrti se nelze nebát, protože kdo by se nebál toho, o čem neví, co po tom bude? Ale vyhnat ji pryč není řešení. Za prvé se mnohdy bojíme víc toho, co nevidíme, ale jen tušíme (i v hororech působí větší děs náznaky, než plný pohled na příšeru)...
a za druhé, jednou se nám to vyhánění smrti škaredě vrátí, protože spolu s ní budeme vyhnáni i my a budeme buď někde umírat sami, pomalu a v opuštění, anebo budeme vědět, že se to blíží, ale nebudeme o tom smět s nikým mluvit, protože to je tabu, a "babi, ty přece neumřeš, takhle mluvit nesmíš" a podobně. Přitom mluvit s umírajícími nebo starými o tom, že to přijde, říct jim, co jim ještě chceme stihnout a hlavně nechat je, aby řekli, co mají na srdci oni... to je strašně důležitý a měli bychom se to zase začít učit.
Knížka, která stojí za přečtení a hlavně za poučení. Kéž by se nám podařilo zase začít "kmotřičku" brát zpátky k nám. Ona tu je a nezměníme to.

4 09.11.2019

Jedna z prvních knížek, po kterých jsem sáhla v naší obecní knihovně, když jsem tam coby prvňák mohla začít chodit. Vždycky jsem měla ráda příběhy obyčejných dětí, hlavně rozjívených holek, které byly napůl kluci, lítaly po přírodě a nevěnovaly se holčičím věcem. Takže tohle mi sedlo. ¨
Četla jsem až po Tátovi k příštím Vánocům a ten byl prostě lepší, protože byl dřív, byl první a řešil zásadnější problémy. Z téhle knížky si vlastně vybavuju pořádně jen to, jak jedna ze sester utekla z domova, schovala se v jeskyňce, do níž chodívali se sestrou a novým tátou... a pak byla ošklivě nemocná. Ale vůbec... bylo to v tomhle díle? :-) Achjo, ty mlhy dětství. Ale krásný mlhy.

4 09.11.2019

Jedna z prvních knížek, po kterých jsem sáhla v naší obecní knihovně, když jsem tam coby prvňák mohla začít chodit. Dodnes si pamatuju, jak moc se mi líbila. Vždycky jsem měla ráda příběhy obyčejných dětí, hlavně rozjívených holek, které byly napůl kluci, lítaly po přírodě a nevěnovaly se holčičím věcem. Takže tohle mi sedlo. Obě sestry byly fajn, správně nezbedné, hledání tatínka vtipné a maminka obdivuhodná. :))) Dodnes mi utkvělo to náhlé prozření obou holek ohledně požaduvané barvy auta nového tatínka... a toho, že tamten pán vlastně takové auto nemá, ale jinak podmínky vlastně splňujě. Jak moc to člověk zná i teď, že něco stále považuje za šíleně důležité kritérium, a pak najednou jako blesk z čistého nebe mu dojde: PROČ vlastně, vždyť to je taková blbost, sakra!
Dětská knížka, která v něčem neztratila platnost dodnes. Proto plná palba.

4 09.11.2019

Dobré to bylo. Nebylo to skvělé jako Lewis, nebylo to vyrovnaně dobré jako Enzo, ale nebylo to pokažené jako Peking. V tomto případě byly sice slabší postavy, nikdo z nich mi příliš k srdci nepřirostl a nejsympatičtější mi vlastně byl starý známý George Gann, ale na druhou stranu mi nikdo vyloženě nevadil, kromě zhůvěřilého módního návrháře, který se tam však tak moc nevyskytoval. A teda hlavní vyšetřující Sylvia... no, nevím, co si o ní myslet, tak bezbarvého vyšetřovatele vraždy jsem už dlouho "nepotkala".
Začátek dobrý, pokračování dobré s několika strhujícími momenty (předání manželových ostatků bylo dost mrazivé, scéna z pohřebního ústavu mi asi utkvěje na dost dlouho). Pak to působilo trochu nastavovaně, naštěstí to zpestřovaly výjevy z minulosti. Závěr byl celkem překvapivý, i když jsem oboje tak trochu tušila, v jednom zapracovala intuice, ve druhém podezíravost vůči všem smrtěm zaviněným určitým způsobem, dědictví to Harryho Pottera. :))) Víc než nečekaný návrat mě překvapila smrt jedné z důležitých postav, do poslední chvíle jsem tomu nevěřila. Celkem tvrdý konec, taková postava v tak blbé a životně zásadní situaci si zaslouží trošku milosrdenství z rukou autora a šanci dát svůj život do pořádku... Ale zase to není klišé a to se cení.
Velkým plusem je samozřejmě prostředí, drsná krása Hebrid, vzpomínky na dobu před pár desítkami let, vzpomínky a vyrovnávání s událostmi a křivdami starými, ale stále živými. May zase využil toho, co umí nejlíp, takže ty čtyři hvězdy dávám s klidem.

4 30.10.2019

Na úvod musím říct, že mě to nízký hodnocení vážně mrzí, ale jinak nemůžu. Čapkovy "těžké věci" jsem zkoušela snad před patnácti lety na gymplu a nešlo to, ale věděla jsem, že jim někdy budu chtít dát druhou šanci. Teď jsem si na toulání během dovolené po lesích postahovala starší rozhlasové hry, že to ve zvukové verzi snad bude poživatelnější. No, bylo, Bílou nemoc jsem zvládla až do konce (což se mi u psaných knih nepovedlo). Ale... stejně to bylo obří zklamání a děsně mě to mrzí.
Ten námět je geniální, v tom byl Čapek úžasnej. Z paralely s německým nacismem mrazí. Šířící se nemoc je děsivá a i ta hrůza mezi lidmi je z díla patrná.
Ale... ta forma. A ty postavy. Chápu, že jazyk je zastaralý a divadelně vypjatý, to je holt daň divadelní formě. Ale další projevy "daně divadlu" jsem už nepřekousla - postavy jsou totálně černobílé, jednají přehnaně rychle a unáhleně, schematicky, z extrému do extrému, všecko příšerně prožívají, je to nesnesitelně okázalé. Hlásané názory ohledně války a míru jsou nesnesitelně schematické, nedůvěryhodné, velká tlučhubská slova a pod nimi prázdno, prázdno. Bílá nemoc je prostě nesnesitelně vyhrocená a přehánivá.
Já vím, je to forma divadelní hry, tam se asi všecko přehánět musí, aby to přešlo z herce na diváka... ale třeba u Matky, což je taky hra, jsem postavám ty emoce a myšlenky postavám věřila... kdežto u Bílé nemoci ne. Místy mi dialogy a jednání přišly spíš jako z komedie, což jaksi počítám nebyl cíl díla. :(
Námět a obsah je hodně dobrý, forma příšerná. Mnohem raději bych četla pozvolnější, klidnější, víc psychologicky laděné drama. Ten námět je fantastický a kdyby dostal přiměřenou a propracovanější formu, byl by to drahokam. Takhle je to zevnitř překrásnej kámen se zničenou povrchovou úpravou.

4 30.10.2019

Z téhle knihy jsem drobet rozpačitá. Letectví je moje dlouholetá vášeň a o nehody se zajímám hodně, dřív i z publicistického hlediska. Na téhle knížce oceňuju poctivost, se kterou se autorka věcem věnuje, mluví s odborníky, studuje podklady, hodně už toho pamatuje a zažila události z pohledu respektované novinářky. Je vidět, že toho hrozne moc ví.
V této knížce toho však nakupila až moc. Od spekulativní teorie o zmizelém malajsijském letadle (teorie o dekompresi nezní úplně nesmyslně, ale furt je to jen jedna z více možností) jede letem světem nejčernější leteckou historií, její výklad nehod a informace jsou nesmírně zajímavé a poutavé, ale... ale. To, jak jsou události řazené, nedává moc smyslu. Autorka chtěla nehody řadit podle souvislostí a vlivu lidského faktoru, ale bez názvů kapitol by to tam člověk fakt neviděl. Kdybych psala posudek diplomky, napsala bych, že struktura práce je nejasná a nepříliš logická.
Četlo se to dobře, i když místy člověk ztrácel orientaci v přeskakujích událostech a spoustě jmen. Líčení některých událostí by mohlo být přesnější, občas jsem jsem si některé informace o nehodách dohledávala mimo...a to už jsem se těmito událostmi zabývala a řekla bych, že už o nich něco málo vím. Úplný laik by se mohl místy ztrácet.
Co knížce málem ukradlo i druhou hvězdu a srazilo ji na průměr, je mizerná práce korektora českého překladu. Už dlouho jsem nečetla knížku tak nacpanou překlepy a chybami. Je to škoda.

4 07.10.2019

Od začátku perfektně napínavé. Vyplavenému chlapíkovi jsem ze všech sil přála rozpomenutí, zorientování a co nejmíň zlých zpráv... ale byla to fuška :-) Linka s Karen byla zprvu trošku otravná, ale jakmile se pustila do pátrání, začalo to být taky zajímavé. Zápletka s vědci, svět měnícím objevem a spiknutím korporací není nic nového pod sluncem, ale funguje to. Děj graduje, graduje, snaží se a vesměs to funguje (až na pár maličkostí), ale u mě to už stejně ten luxusní začátek nepřebilo. Ovšem na pěkný čtyři hvězdy to je. Oproti čínské sérii to má jednu obří výhodu - není tam žádná vlekoucí se lovestory na vedlejší lince.

4 10.09.2019

Nejslabší ze celé čínské série. Margaret je zpátky v Číně a zdálo by se, že už s Lim mají konečně jasno, ale oni si ten svůj zatracenej osobní život prostě snad nikdy nevyřeší a musí ho řešit tak, že to je skoro druhá detektivní zápletka. Což by nevadilo, kdyby to byla červená knihovna, ale ona to červená knihovna hernajs být nemá. V tomhle díle je té osobní linky zase až moc.
Do toho detektivní zápletka - ta mě tentokrát moc nezaujala, asi už jsem otrlá. Vraždy takové až obyčejné, akorát, že šlo o nadějné sportovce. Vyšetřovatelé mi přišli dost přibrždění, o Margaret ani nemluvě - když už i mě, pouhého čtenáře detektivek, napadlo, oč asi v určité věci jde, a dotorka patoložka s policajtem na to potřebovali dalších sto stránek, je asi něco trošku špatně. Rozuzlení připomíná jiný příběh ze série, jak píše Shanib.
Závěr navíc srazila nevěrohodně nezničitelná Margaret a její děťátko, kteří v mraze a osmém měsíci absolvují jízdu na kole, běh, skoky, rány, kopy, přihlížení smrti dalších čtyř lidí (včetně ubohého uplaceného policajtíka, v němž se nakonec hne svědomí... ach, ach) a brutální ztrátu krve... no... Leda, že by čekala mladýho Chucka Norrise. Plusem bylo, že se to dobře četlo a za to překvapení se stále živou běžkyní, zblajzla jsem autorovi to, že už dávno někde kouká na kytičky a ona přitom... no. Celkově na mě tenhle díl moc nezafungoval. Další snad bude lepší.
PS: Původně jsem dala tři hvězdy, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc to nešlo. Tři hvězdy měl Sál smrti a tam byla atraktivní detektivní zápletka, kdežto tady byla slabší. Je mi líto, ale nedá se svítit. Našla jsem svého zatím nejslabšího Maye.

4 08.09.2019

Četla jsem ji jako druhou z čínské série a tady ještě ty čtyři hvězdy dám, protože jako seznamovačka s postavama to fungovalo dobře a nevykukovaly z toho určitý nedostatky, který v dalších dílech dost bijou do očí a celou sérii poněkud srážejí dolů. Případ byl zajímavej, měl spád, držel člověka v napětí. Postavy ušly. Úžasná Margaretka by teda udělala líp, kdyby se od začátku chovala jako člověk a ne jako osoba hnaná pudy, ale tady se to ještě dalo pochopit a až tak moc to nevadilo (leč bude hůř). Konec byl poněkud přehnanej, ale co už, je to trhiller, moje představy o žánru to naplnilo vrchovatě.

4 27.08.2019

Mě tahle knížka dostala, i přes všecku její absurdnost, fantastičnost a neskutečnost. Prostě mi sedla. Trefila se do doby, kdy jsem se hrabala v archivech a studovala lejstra ke starým leteckým katastrofám... a ten beletristickej úlet se stejným námětem mi tehdy prostě sedl. Extrémně sympatická mi byla postava vyšetřovatelky leteckých nehod (tuším Barbary), mám nesmírně ráda rázné a rozhodné ženské na neženských pozicích a v neženských oborech. Děj napínavý, četlo se to dobře, měla jsem takový ten falešný příjemný pocit, že tomu rozumím (pasáže o vyšetřování nehody, o letadlech apod.), občas okořeněno akorátní špetkou hnusu. Závěr sice značně fantastický, ale poetický... a mně se prostě líbil a i když to byla pohádka, zapadlo to jako dílek puzzle do mého tehdejšího pohledu na svět a život. Dodnes si pamatuju myšlenku, kdy se hlavní hrdina zeptal muže, kterému zemřela tuším sestra, proč pro ni pláče, když ví, že se s ní jednou po smrti znovu setká. Odpověděl mu něco v tom smyslu, že nepláče kvůli její ztrátě, ale kvůli letům, které ještě bude muset žít bez ní. A kvůli takovejm perličkám v prachu mám brakovou literaturu ráda. Tohle mi prostě sedlo.

4 21.08.2019

Nedávno jsem šla kus cesty do Compostely a knížečku mi půjčila kolegyně. Před cestou jsem do ní nakoukla a usoudila jsem, že autorka má výrazně své pojetí poutnictví, které s tím mým příliš nejde dohromady, takže si přípravu udělám po svém a knížku si vezmu, třeba na cestě pomůže. Přečetla jsem ji tam za jedno dlouhé parné odpočinkové odpoledne. Dala mi pár dobrých myšlenek (hlavně "ani tak nejdete vy cestu, jako jde cesta vás", to jsem měla chuť tesat do patníků při stezce), to ano, ale celkově to pojetí cesty má hodně jiné než já.
Docela mě zklamal její rázný odsudek toho, že někdo chodí poutě na etapy - i to člověku hodně dá a vždy záleží na tom, co si kdo vybere a co chce. Někomu dá týden na cestě víc, než někomu jinému osmisetkilometrové Camino.
Také jsem nesouzněla s jejím přesvědčením, že by člověk měl jít a během cesty se zaobírat tím, co si přeje, a představovat si to, co je myšlenkovým cílem jeho poutě. Úplně to, podle mě, ignoruje jeden z hlavních smyslů poutí - odevzdání se cestě a nechání jí, ať mě dovede tam, kam chce ona. Ne tam, kam chci já. Přičemž to, že se budu zarytě věnovat svojí představě, mě od toho může i odvádět. A přitom na jiném místě autorka doslova říká, že "nejdete vy cestu, ale ona vás"... Čuchám tam drobet rozpor.
Knížečka není špatná, jsou v ní inspirativní myšlenky a hlavně citáty (ty mě těšily a i mi seděly do mého stylu poutnictví, já zase pasáže ve svém deníku prokládala texty písní, které mi ten který den zněly v hlavě), ale jako celek nemusí sednout každému, což je asi jak její výhoda, tak i slabina. Ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. A velká výhoda pro poutníky - je maličká a lehká. V batohu o ní ani nevíte. :-)

4 23.07.2019

Oddechovka, která mi v paměti neutkvěla pátráním, hledáním vrahů a rozuzlením, ale neskutečně živým líčením pouště, nalezené tyrannosauří kostry a zejména flashbacky do pravěku, kdy to obrovský stvoření ještě žilo a i ono cítilo a vnímalo přicházející zkázu. Zajímavý, dinosaury jsem jako děcko milovala (a zároveň se jich děsila), ale takhle uvažovat mě nikdy nenapadlo.

4 31.05.2019

Musím uznat, že je obrovský umění napsat tak úžasně skvěle čtivou knížku s tak nesympatickou a protivnou dvojicí hlavních hrdinů: ONA kura (ve smyslu slepice, samozřejmě :-), která se za každou cenu snaží vyrovnat s pošahanou minulostí a dělá to tak pošahaně, jak jen dovede; a ON namyšlenej hošíček z lepší společnosti, co jen přemejšlí, jak dobře vypadat před okolní společností a kam to strčit.
Ovšem četlo se to skvěle, postavy se mi sice (kromě báječné Chris) značně ošklivily, ale zajímalo mě, co z nich nakonec vypadne. Závěr jsem tak trochu čekala, ale dobrý. Obecně je to fajn, Läckbergová prostě umí. :) I když na sérii s Erikou to absolutně nemá.

4 30.05.2019

Lepší než Dům na prodej, ale furt nic moc, autorka mi prostě nesedí. Děj nic extra zajímavého, postavy nevyvolávají žádné sympatie a hlavní inspektorka je mi vysloveně protivná. Dočíst se to dalo, ale že by mě to kdovíjak těšilo, to tedy ne.

4 07.05.2019

Jasně, je to pohádka, ale i pohádka by měla mít určitou vnitřní logiku a věci v ní by měly dávat smysl (například: proč se svět Fantazie rozpadá jen proto, že císařovna nemá jméno?) Postavy se objevujou a mizí, mají epizodní roličku a dál už význam nemají. Je tam toho moc a nedrží to pohromadě. Takový "eintopf", co se sice dá sníst, není vám po něm špatně, ale rozhodně si nepochutnáte.
Nemůžu si pomoct, ale i když to beru jako fantasy a pohádku, je to slabé. Ve srovnání s Letopisy Narnie, které jsou také pro děti, je to nesmyslný odvar.

4 05.04.2019

Hodně zvláštní čtení. Sáhla jsem po něm kvůli čtenářské výzvě - cena od nositele ceny J. Seiferta - a protože Škvorecký je můj asi nejmilejší český autor z dřívějších dob a protože už od něj mám načtenou většinu věcí. No a když mně, starýmu bláznovi do mysteriózních věcí, zamáváte v anotaci tady na DatabáziKnih Miskatonickou univerzitou, vypínám mozek a letím do knihovny.

No a pak přijde logický zklamání, protože v celým rukopise nějakýho římskýho kluka celou dobu řešíte boje, vztahy, nevěry, vyhnance... a nikde ani jedno chapadlo Cthulthu. Tak jakože kde to jsme, tyve? V téhle části jsem měla zuby zaťatý a četla, pač to do tý výzvy chci, a pač to není přece tak dlouhý, to dám.

No a pak jsem se prokousala k dopisům čtenářů a najednou to bylo úplně o něčem jiným. U toho závěru s odkazy na Poea a Verneovu Ledovou sfingu už jsem si málem samým blahem vrněla a jsem rozhodnutá, že si je časem taky seženu. Takže nakonec bez výčitek 4 hvězdy a celkem i čtenářskej požitek.

Ale aspoň nějaký to maličký chapadýlko, nebo aspoň krátká návštěva ve znovuobjevenejch antarktickejch Horách šílenství, ty tam být mohly, pane Smiřický, to prostě jo. Jinak by se tím slovutná Miskatonická univerzita nezaobírala, to mi nevymluvíte.

3 23.11.2024

Tohle byly snad moje první papírově přečtené Stopy hrůzy, které jsem si v těch sladkejch 12 koupila a přečetla :-) a tehdy jsem z toho byla asi dost unešená, neb jsem si až dosud, což už je víc než 20 let (!) pamatovala text ústřední Danieliny písně....
Takže jsem se na to teď hodně těšila. Ale zklamalo to. Příběh sice ucházející, zápletka s vražděním a vlky fajn... ale ten závěr, sakryš, ten to úplně zabil. Něco tak stupidního - rádoby děsivýho, konspiračního a červenoknihovnovýho - se jen tak nevidí. Takže tři hvězdy spíš s odřenejma ušima a ze sentimentu.

3 06.11.2023

Ale jo, to nebylo špatný. Celkově teda tuhle sérii sráží horší překlad (to věčný hůůůů a hovorová puberťácká hantýrka i mimo přímou řeč se mi už pomalu zajídaj)... ale tady byl celkem fajn příběh. Ověšeno sice duchařinou, ale pod tím celkem slušná detektivka s pár zvraty a kus napětí. Odhalení vraha fajn. Odpustila bych si to happyendové poznání, že jsou oba výjimeční... ale jinak dobrý.

3 25.10.2023

Tohle bylo slabý i v rámci Stop hrůzy. Od začátku do konce blbý - protivná hysterická hrdinka, sobecká šprtka, co ji zajímá jen být ta nej nej nejlepší, bude se kvůli tomu ponižovat a doprošovat... a všichni se na ni přesto lepí jako na cumel. Pak to někdo vezme za blbej konec a hodí to na tuhle holku, která začne reagovat tím naprosto nejstupidnějším způsobem. Že je blbá ona, to chápu, ale že jsou v knize úplně blbí všichni, včetně dospělejch a policie, to je trochu moc. A nakonec se samozřejmě vše vysvětlí a máme tu happyend. Samý velký špatný. No, nic, tenhle díl se nepoved.

3 12.10.2023