Terror komentáře u knih
Jako u každé antologie, každému sedne něco jiného.
Nejvíce se mi líbily povídky P. K. Dicka, Boba Shawa a Robina Scotta. Co mě naopak nebavilo vůbec, byl pokus jediné ženské autorky v tomto svazku Sonyi Dormanové.
Co ovšem převyšuje všechny povídky je doslov pánů editorů. Ani se nechce věřit, že jej napsali tak strašně dávno. (Jo, ani Terror ještě neexistoval). Hodnocení americké SF šedesátých let a hlavně filosofie nakladatelů, v tom vidím naprosto přesnou nedávnou minulost a také současnost SF české.
Třešničkou na kokosce jsou poté obsahy důležitých knih daného roku a medailonky autorů. Po stránce vydavatelské je to skvost a je škoda, že u nás s touto řadou Mustang, ani žádný další pakůň nepokračoval.
Přečteno znovu po čtvrt století... Jak ten čas letí.
Zestárnul jsem a mé knižní preference se trochu změnily. Tenkrát mě Kingova prvotina moc nebrala, dnes to vidím jinak. Když se ohlédnu zpět a především se podívám na současnou knižní produkci, nemohu jinak; zvedl jsem hodnocení o dvě hvězdy.
Žádný Elvis, ten pravý KRÁL je King!
Jak již jsem uvedl - zestárnul jsem. Carrie ne. Carrie je příběh, který bude skvělý a neuvěřitelně dobře napsaný i pro další a další generace čtenářů.
Zajímavý a dobře podaný nápad. Trochu připomíná práce E. A. Poea a R. Stevensona.
Kniha, která si zaslouží pozornost všech, kdo mají rádi starou českou SF.
Trochu zmatené řazení prvních pěti povídek. Hned v první jsou odkazy na pozdější, v další je odkaz na první... Nedá se vyznat v tom, jak to jde po sobě. Ale ono je to vlastně jedno. Povídky samotné jsou pouhými náčrty událostí, Hloucha nejde do hloubky ani v popisech navštívených světů. Jsou to jen jakési pohádky ve formě snů chlapce, který se ve společnosti strýčka navštěvuje možná i nemožná místa. Osobně bych četbu ratolesti před spaním nedoporučoval. Nejde o celkovou zastaralost textu, ale o různé náznaky podivné výchovy Jiříčkovy. K snídani čaj s rumem a k večeři láhev vína... Jen jsem čekal, kdy si chlapec školou povinný nacpe dýmku...
Co musím pochválit, jsou ilustrace. Jsou ve stylu starých verneovek a mayovek a opravdu se povedly. Kéž by i dnešní knihy byly doprovázeny takovými skvosty a ne "uměleckými koncepty".
Dobrodružná odysea putování oceánem bez hranic. Skvěle napsané, sympatičtí hrdinové, takhle má vypadat SF podle mého gusta. Zároveň si musím povzdychnout nad skutečností, že je u nás Silverberg celkem nevytěžený autor. Podle již tradičně výborného medailonku Martina Šusta, cítím obrovský vydavatelský dluh k tomuto velikánu americké fantastiky.
Ještě se chci zmínit k vydání Tváře vod v češtině. Laser skončil. Pokud si někdo kompletuje edici Mistrovská díla SF, bude zklamán hned z několika důvodů. Kniha má nejen jiného nakladatele (Euromedia - Laser je už jen název edice), ale i jinou velikost než předchozí knihy z výše uvedené řady. V neposlední řadě se mi nelíbí tisk. Desky jsou měkké, pozlacené písmo je nekvalitní a po několika hodinách čtení se smaže. Hned jsem si vzpomněl na počátky nakladatelství Classic, jejichž Heinleinovky trpěly stejným nešvarem. Písmo v knize mi přijde takové vybledlé a pro čtenáře s horším zrakem zničující. Proto je zarážející, že cena neúměrně převyšuje kvalitu publikace. Doporučená je přes 400 korun, což je za paperback o rozsahu cca 400 stran nesmysl. Na netu se prodává zhruba o 50 Kč levněji, ale i tak je to docela dost. Myslím, že jen z tohoto důvodu si spousta čtenářů počká rok nebo dva, až tento titul zákonitě a zaručeně skončí v Levných knihách za "pajcku", jako velká spousta jiných Laser-bombacena-knih.
Kdo však nechce čekat, či se mu kniha (jako mně) hodí do čtenářské výzvy, nebo prostě toho nového Silverberga musí mít (jako já), nezbývá mu nic jiného, než peníze hodit za hlavu a jít do toho. Ten příběh to z větší části vyváží.
(SPOILER) Děj knihy bohužel navazuje na první díl a je veden ve stejném puchu. Závěr, ve kterém je Kolder zničen útočníky ze svého světa, přičemž chybí popis samotné bitvy a čtenář je seznámen pouze s jejím výsledkem, byl pro mě sice vítaným zjištěním, protože se alespoň mé utrpení zkrátilo, ale ne tak zásadně, aby vylepšil původní strašný dojem. :)
Byla to prostě hrůza a jenom má vrozená blbost mě nutí přečíst i třetí díl, když už ho v té knihovně mám.
A omlouvám se Elgisovi za zprznění komentáře; prostě jsem si nemohl pomoct...
A budeme zase kritizovat...
Délka knihy je vzhledem k hustotě děje neúměrná, což je zaviněno za prvé tím, že mistr Heteša je grafoman a za druhé skutečností, že to, co by i Alois Jirásek zhustil do jednoho odstavce, je zde rozepsáno na dvě strany.
Ad jedna - napsat knihu za tři měsíce je šílenství, zvlášť takovou tlustoprdku.
Ad dvě - "Nalil jsem Bilharzi panáka." Heteša ne. Heteša se dvakrát zeptá, jestli toho panáka Bilharze chce, načež popíše, kterak se vyrábí kombajn.
Závěr knihy je také pro autora typický. Takový ustřižený, nevýrazný a nucený (už musím končit, dopil jsem kakao).
No, tak proč jsem tomu sakra dal čtyři hvězdy? Protože mě to baví. Baví mě autorova ukecanost, baví mě neskutečně dlouhé a zbytečné rozhovory, baví mě výroba kombajnů...
Ono se to totiž strašně dobře čte.
Co napsat... Malarkey to popsal naprosto přesně. Nezáživná, nudná, blbě napsaná kniha. Mám rád SF. Mám rád českou SF. Nemám rád Čestmíra Vejdělka a jeho Návrat z ráje.
Tohle není kniha pro každého.
Chcete horor? Tak tohle ne.
Chcete akci? Vybrali jste si špatně.
Přesto oba žánry jsou v knize zastoupeny. Jak už tady někdo napsal, většina je vata. Jenomže, přátelé, ta vata je cukrová! Ta kniha má takovou atmosféru, že se mi v mozku objevují asociace s Jackem rozparovačem a hlavně komiksem Z pekla, občas se mi tam mihne Sherlock Holmes, také Dickensovy romány zde ožívají... prostě, kdo má rád starou Anglii a smrduté břehy ještě smrdutější Temže, nemůže šlápnout vedle a bude nadšen.
Jo, to písmo je hrozné. Přiznám se, že jsem musel číst na mobilu, i když knihu v knihovně mám. Jen za to hvězda dolů.
A teď hurá na Měsíční kámen od toho feťáka Wilkieho Collinse!
Není to lehké čtení. Odhlédnu-li od staročeštiny, kterou mám rád a je ve své podstatě kouzelná a místy úsměvná, je na knize znát autorovo básnické střívko. Bohužel u titulního románu tento orgán napáchal více škody než užitku. Jde o dobrodružné vyprávění s příměsí fantastiky, které se snaží svést na tehdejší módní vlně neuvěřitelných putování cizokrajnými zeměmi. Jenomže právě poetický styl se k tomuto žánru moc nehodí. Kdyby autor celý prostředek románu vynechal a zůstala pouze povídka bez uměle naroubované cesty indickými pralesy, bylo by lépe. Na druhou stranu - u tří doplňujících krátkých povídek splňuje imaginární bratr apendixu svou funkci skvěle.
Všechno už tady bylo vymyšleno, vyblito a rozčvachtáno. Nevěřil jsem ve výjimečnost této knihy a teď se před zrcadlem fackuju...
Původně jsem chtěl napsat pouze jedno slovo, které naprosto vystihuje můj pocit z některých popisovaných scén. Jenomže tak krátké příspěvky databáze neumožňuje. Takže ho napíšu až teď: FUJ!
Takže:
Téma (pozemšťan se zjeví kdesi a kdysi, hlavně ne doma na zadku) je profláknuté a bylo už stokrát popsáno. Líp.
Hlavní hrdina... ehm, cože?
Děj je nudný, dokonce bych řekl až k zbláznění. (Jo, jsem kolotoč...)
Styl psaní je naprostá katastrofa - šroubované věty a souvětí, které mému kvíkvé daly přes držku. A logická posloupnost? Četla si to paní "N" vůbec po sobě? Pro pokračování příběhu je potřeba nůž... Bum! Najednou si borec vzpomene, že ho má u pasu. A je to.
Překlad - Petronius, bez Petronia. Ne bez Petroniuse, ty pako.
Hrůza.
Kdyby tohle byla první fantasy, kterou bych ochutnal, už bych nikdy žádnou číst, vidět ani slyšet nechtěl.
Poprvé jsem četl jako puberty-boy, takže mne naprosto uhranuly popisy erotických setkání hlavního hrdiny a Lenory. Ach, salamandry... :-)
Jinak jde o knihu veskrze průměrnou, hodnotím jen po ráně nostalgickou palicí.
A co se týče originality... Opravdu jsem jediný, komu došlo, že jde o prachsprostý plagiát Polanského filmové klasiky Ples upírů?
Kniha je plná nečekaných zvratů... V pořádku. Ale kniha je také plná čekaných zvratků a to už v pořádku není. Začalo to jako dobrý dobrodružný příběh z dob okupace, ale postupně se román zvrhl v prachsprostou ideologickou slátaninu, kde je hodný jenom ten, jenž vlastní tu správnou a patřičně rudou legitimaci, případně nadrženec, který už má k podpisu nejdůležitějšího dokumentu v životě nasliněnou tužku.
Komiksového Asterixe mám hodně rád, ale tohle se tedy nepovedlo. Kniha vypadá nádherně, obrázky jsou naprosto skvělé, ale ten text... Představte si sedmileté dítě, které dvakrát zhlédne film, pak dostane sadu obrázků a úkol, napsat ke každému nějaký ten odstaveček. Pokud dítě není geniální (což není tento případ), začne nadšeně smolit podivné leporelo. "Jé, prasátko! Co tam tak o něm napíšu..." "Panoramix na stromě. Ale ve filmu přece spadl. Tak napíšu, že spadl..." Takhle přesně to vypadá. Děj je bez návaznosti, jde jen o popis toho, co vidíme na kresbě, občas doplněné o nějakou tu vzpomínku z filmu. Ten, kdo film neviděl, asi vůbec nepochopí, jak se vlastně "tihle" dostali "sem" a kde se sakra vzali zrovna "tady"?!
Jedna hvězda za kresby.
Vadou téhle knihy je, že tam moc nejsem. Na druhou stranu je to pro Vás možná dobře. A bacha na čištění zubů před zrcadlem. Jsem všude. Bob.
Tahle kniha ale nikdy nevyšla...
EDIT: Tento komentář byl ke knize, která zmizela, lépe řečeno - změnila se ve výše uvedenou. Taky záhada... :)
Upozornění! Nakladateli se tady povedl opravdu husarský kousek. Při anotaci na knihu na zadní straně obálky se mu povedlo shrnout kompletní děj až do poslední kapitoly, včetně pointy. Bravo! Na druhou stranu si už nikdo v komentářích nemusí dávat pozor na spoilery...
Je to tak. Posledních 10 kapitol je pouze jakási hrubá příprava na finální verzi, kterou už kapitán bohužel nedopsal. Je jenom škoda, že kniha v takovém stavu vyšla, aniž by se někdo, například v doslovu, pokusil celou záležitost vysvětlit, případně doplnit. Myslím si, že takovéto rozloučení s Velinského dílem je trochu nešťastné. Na druhou stranu, ten, kdo si jeho Otu Finka oblíbil, nemá jinou volbu a určitě vezme zavděk i tímto torzem konce.