Terva komentáře u knih

„Nevím, co bych si
bez našeho chrabrého
vojevůdce Conana počala,
avšak poslední dobou nevím,
co si počít s ním.“ (Královský lov)

Toto je již devátý svazek o Conanovi, na námět Roberta E. Howarda. Jedná se vlastně o další příběhy z Kolosálního Conana číslo 2. Kdo má tedy rád menší knihy, než ty kolosální, má možnost si pořídit tyto malé svazky. Kresby jsou v nich sice menší, ale nikterak neztrácejí na své kráse.

Citát: Mám vlastní plán (Spojenectví)

V tomto svazku je vložena jedna samostatná povídka. Napsali jí Timothy Truman a Benjamin Truman. Je to vložená povídka Královský lov a v hlavní roli je chlapec zvaný Kulin. Bohužel, nějak se mi nelíbila kresba a celkové rozložení jak oken tak prostorů pro psané texty. Podrobnosti najdete v kolonce „Části děje“ u této knihy.

Citát: Nejsem tady kvůli hodnosti. Stal jsem se vojákem kvůli boji. (Řetěz)

Další příběhy už jedou ve svých kolejích. Lehce se zde vracíme do minulosti, kdy Conan vzpomíná na Společenstvo meče a vyráží s nimi na různé souboje. Vše ve své podstatě kreslí Tomás Giorello a je to kresba na kterou už je čtenář zvyklí. Tak že další dobrodružství je opět povedené.

Citát: ...ale k boji se lépe hodí meč (Přízraky)

115 05.07.2021

„Užívej si,
dokud můžeš,
a modli se.
Abychom nezměkli tolik,
že venku už nepřežijem“.

Obsahuje sešity #67 - #72 série The Walking Dead.

„Kurva“.
Jo, to nám to pěkně začíná, že jo? Eugen se tu přiznává a opět je tu další průser. Zase cesta někam a najednou to všechno možná přijde vniveč. Ale lidé prostě potřebují nějakou naději, potřebují cíl a i cesta je cíl. Nebo tak nějak. Jenže dochází jídlo a to je snad největší problém. Jenže, kde ho najít, v příkopech neroste. A ovesný vločky? To jako fakt. No fůj!

Malá ochutnávka:
Je mi jedno, že nemá zbraně. Nezajímá mě, jestli je sám. Bez jinech lidí by takhle dlouho nepřežil a nevím jak tobě, ale mně zkušenost říká, že jsou lidi nebezpečný. Když potkám někoho tak přehnaně přátelskýho, hned vidím GUVERNÉRA. Ten chlap byl ze začátku taky samej úsměv. Pomoz mi ho svázat.

Alexandria. Někteří si jí určitě pamatují ze seriálu. Ale, jak bylo řečeno, v komiksu je to všechno trochu jinak. Ale i tak, v Alexandrii si prostě všichni na něco hrajou. Jakoby tuláci venku za zdí vůbec nebyli. Ale maj elektřinu, jídlo a teplou vodu. Jenže Rickova skupina se s tím stále nemůže vyrovnat. Poslední dva tři sešity jsou jen o seznamování, ubytování a přemýšlení nad tím, zda to byl dobrý cíl.

Citát: Zabil jsem ho, protože to bylo potřeba. A nikdo jiný by to neudělal.

115 23.04.2021

„Dokud putuješ
s tím chlapcem,
muž v černém
putuje s tvou duší
v kapse“

Tak říkám já, má to jen 130 stran. Sem tam nějaká ta celostránková kresba a tak se člověk chce ptát; Jak dlouho bude trvat, než dojdeme k Temné věži? Kolik to bude knih, než naše KA dojde k cíli? Jsou to sice dlouhé dny a příjemné noci čtení, ale nějaká hranice by měla být vidět. Je vám doufám všem jasné, že tohle už není podle knih, ale že si to žije svým vlastním životem. Mám jen obavu, aby to lidi ještě bavilo, když se to bude tak šíleně prodlužovat. Tak musím se ptát.

Citát: Mířím zrakem. Střílím hlavou. Zabíjím srdcem.

Konečně se kola osudu točí správným směrem. Zde, a to mi věřte, že jsem tomu rád, konečně přichází Jack Chambers. První shledání s Rolandem není tedy zrovna úsměvné, spíše naopak. A byl vlastně první osobou, která mohla Rolanda Deschaina z rodu Eldů zabít. Ale neudělal to. Možná si říkáte, že to měl udělat. Vysvobodit jeho KA z té dlouhé smrtící cesty. Ale to bychom k Temné věži už nikdy nepřišli. Budeme tedy muset věřit Jackovu úsudku a raději Rolandovi podat dostatek vody. Poušť je smrtící, a on zatím žije.

Malá ochutnávka:
Tři. To je číslo tvého osudu.
První je mladý, tmavovlasý. Stojí na pokraji loupeže a vraždy. Pustoší ho démon jménem Heroin.
Druhá přijíždí na kolech. Víc nevidím.
A třetí... smrt. Ale ne pro tebe.

Ovšem tedy Jackův příchod na poušť je brutálně popsán a neméně brutálně nakreslen. Trochu se mi z toho zvedl žaludek. Možná teď na chvilku přeruším naší konverzaci a vypustím obsah žaludku na celou podlahu. To se musí uznat, tahle scéna s Jackovou smrtí a zrozením, je fakt síla. Vlastně je to asi moment, který se jen tak nezapomene a předčí vše, co už bylo napsáno a nakresleno. Tak pravím já.

Citát: Vynasnažím se, aby tě nikdo znovu nezabil.

Jak jsem již povídal – vše je prodlužované. Jakoby se čas zastavil a trochu se vrací zpět. Tvůrci tu na nás připravili past, stejně jako na Rolanda. Pár stránek je tu věnováno kopci Jericho. Jeho průběh, ten již známe, ale tvůrci nám to chtějí připomenout. A tak trochu si s námi pohrát. Místo aby ka-tet Roland a Jake postoupili dál, musí čtenář znovu prožít tu slavnou bitvu, tak trochu jinak. Počkáme tedy, až se Roland probudí, aby ka-tet vyrazilo na cestu k Temné věži. Je toho málo a cesta je dlouhá.

Citát: Nebojím se tvých pistolí, Rolande. Děsí mě tvá představa o odpovědích.

115 21.04.2021

Vnější podoba
žádné živé bytosti
nemusí přece vůbec
nic vypovídat
o její inteligenci nebo záměrech.

Tohle opravdu odpovídá svému názvu. Vlastně začínáme přesně tam, kde končí kniha předešlá s názvem „Černá pevnost“. Obě linie příběhu jsou v době počátku ve válce z pavouky. Celé je to jen o bojích. Neočekávejte nějaké významné zvraty a vlastně ani ukončení. Tato kniha nás jen, po vzoru dvou linií, (Charity a Hartmann) provede bitvou.

Malá ochutnávka:
Potom... ticho. Nekonečné klouzání černou, hebkou, teplou, prázdnou nicotou, ve které se vteřiny mění v roky a tisíciletí v okamžiky, ve které ani čas, ani prostor již neznamenají to, co ve světě, ve kterém se Charity narodila a vyrostla. Pak teprve přišla první vědomá myšlenka, právě tak banální jako přiléhavá, neboť v tuto chvíli musela napadnout každého: Je toto smrt?

Jedna je ve vzduchu a druhá na Zemi. Nic není vyhráno, nic není prohráno. Jediná věc, která vás v příběhu zamrazí je zničení přenosových portálů Moronů . (Což bylo už v minulé knize) To je opravdu povedená událost a svým pojetím dokáže i nahnat hrůzu. To protože na jejím konci se objevuje tak zvaný Shait. Nechci spoilerovat a tak nebudu psát, co nebo kdo to je. Ale určitě TO bude mít zásadní význam na pokračování dalších dějů.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Když už nás dostanou, tak jim chci alespoň natropit tolik škody, kolik se dá.

115 09.04.2021

Levá věž budovy Stopařova průvodce Galaxií
se řítila mezihvězdným prostorem rychlostí,
jaké nikdy předtím ani potom
žádná kancelářská budova
ve vesmíru nedosáhla.

Druhý příběh z celkového pentagramu příběhů odehrávající se po odstranění planety Země kvůli výstavbě intergalaktické dálnice nás zavede do dost hluboké minulosti. Až k samému okraji začátku zániku Vesmíru a tak vůbec. Restaurant na konci Vesmíru vám totiž umožní vidět samotný a totální a destrukční a …..prostě konec všeho Vesmíru. Nedumejte nad tím, užívejte si obsluhu a krásného výhledu z okna. Nový začátek vás čeká za další dva miliony let.

Citát: Alespoň pro jednou nemusíte mít strach z ranní kocoviny – prostě proto, že žádné ráno už nebude!

Musím trochu přiznat, že druhá kniha už není tak zajímavá, jak by se na první pohled, možná i druhý pohled nebo i třetí pohled, nebo i...se zdála. Pokračuje tam kde začal konec, ale cestování časem je zde velmi zajímavé, ale...ale dějově už vás to vlastně ani moc nepřekvapí. Naopak se zdá, že jste se zbláznili, nebo se zbláznily hlavní postavy příběhu a nebo se zbláznil sám Božský spisovatel. (na gramatiku nehleďte, píšu to ve spěchu, než se vrátí to tele). Tedy, ta kráva, zase někam odešla, asi se dobrovolně picnout......budou krvavé bifteky ze šťastné krávy. (myslím šťastné, ne šílené!) Možná by se dalo říci „šíleně šťastné krávy“.

Malá ochutnávka:
Díky nepravděpodobnostnímu pohonu bylo SRDCE ZE ZLATA nejrychlejší, ale také nejnepředvídatelnější lodí, jaká kdy existovala. Dokázala úplně všechno, stačilo jen vědět, jak nepravděpodobné je, že se stane to, co právě chcete.
Zafod ukradl loď v okamžiku, kdy ji měl jako prezident Galaxie slavnostně odhalit. Nevěděl přesně, proč ji ukradl, až na to, že se mu líbila.

Co mě v tomto příběhu dostalo byl výtah. Žádný páter noster, ale digitálně ovládaný zdvih, který jezdí nahoru i dolu. (Do stran se mu to zatím moc nedaří, není to páter noster) Tento výtah s umělou inteligencí dokáže i vidět do budoucnosti. Ano, aby věděl, kdy a kde stojíte a kam budete chtít odvést, aby se to nezdržovalo. Problém je v tom, že výtah má UI a VÍ, že chcete do vyššího patra, kde hrozí nebezpečí i jemu. A jemu se tam zrovna moc dvakrát nechce. Ta rozmluva o tom, že i v přízemí je hezky a zda tam opravdu nechcete, místo toho jezdit někam nahoru, kde není nic zajímavého......fajn, to se povedlo – tleskám panu Adamsovi.

Citát: ...proto se nakonec došlo k rozhodnutí rozetnout celou tuhle zamotanici a vypěstovat zvíře, které se chce dát sníst, a navíc to dovede jasně a zřetelně říct.

Tahle ilustrovaná verze má zase pár velmi povedených obrázků. Ten, který mě v tomto ponurém, smrtí protkaném, (POZOR SPOILER – Asi zabili Marvina, hajzlové!!!!! KONEC SPOILERU) příběhu velmi rozesmál, je brečící Vetřelec, stresován bezútěšnou situací na straně 86, dělá „Bůůhů! Vzlik!“Fakt, jako opravdu, je to stres. Vidět v jedné sekundě konec Vesmíru a začátek Vesmíru, to dostalo i Arthura. Bohužel se pak dostal do společnosti Golgafrinčamanů a tady se to začalo trochu hroutit. Díky této společnosti idiotů, dávám jen čtyři hvězdy. Tady se mi fantasie pana spisovatele zdála už na hranicích Vesmíru.

Citát: Udělali jste dnes ráno šest nemožných věcí? Nasaďte tomu korunu snídaní v Milliways, Restaurantu na konci Vesmíru!

115 28.03.2020

Lidstvo dokázalo udělat
Peklo z Ráje,
co by potom udělalo
s Peklem samotným?


Když jsem při psaní komentáře k povídce „ O lidském dobytku“ z antologie „Ve stínu Říše“ projevil přání delší, knižní verze, netušil jsem, že Satan má slova vyslyší. Inferium je dlouhá verze této povídky. A je to povedený příběh, plný brutalit, násilí, smrti a života nebo života po smrti, je to o jídle a pití, je to o ďáblech, lidech a o ďáblech v lidech. Má to své mouchy, ale nikdo není dokonalý.

Citát: Cokoliv tu sníš chutná po hovnech.

Nejdříve se příběh rozjede ve třech liniích. Každá ta linie je samostatná a jedinečná. Všichni si v ní žijí svým tempem a možnostmi. Čtenář však musí tušit, že se tyto tři linie nakonec spojí. Bohužel, nebo Satanžel, právě to spojení neproběhlo zrovna moc vábně. Asi do druhé třetiny knihy to byla supr jízda, pak došlo ke spojení linií a příběh zpomalil a zaobíral se více věcmi najednou. Což někdy vedlo až k nudným pasážím. Ke spojení prostě došlo až moc brzy.

Malá ochutnávka:
Když vítěze klání prošpikovali aromatickým kořením a pověsili ho do udírny, usadili se démoni na lavice podél dlouhého stolu, vesele se bavili, kouřili doutníky, zobali omamné houbičky a pili všechno, co teklo. Pivo, víno, všechny možné kořalky.

Ale jak jsem již napsal, nikdo není dokonalý, a celá osnova příběhu však skoro dokonalá je. Princip probouzení na Desce zvané Inferium se pro každého oživlého mrtvého stává Peklem. Pro ďábly, žijící na této desce jsou lidé jen zdrojem dorůstající potravy. Naprosto krásná myšlenka. Pravdou je, že jsem se i někdy hnusem šklebil a to je možná účelem příběhu. Přijmout to, ale přemýšlet nad tím, zda se někdy po smrti v ničem podobném neprobudíme. Lákavý je sice pojem nesmrtelnosti, ale v takových mukách snad ani dobrovolně žít nejde.

Citát: Budou z nás všech vegetariáni. Vůdce by měl radost.

Klidně se dá říci, že tohle je jedinečná myšlenka. Každý milovník dobrých příběhů by si to měl přečíst a zamyslet se nad tím. Je jasné, že obrovským lákadlem jsou jednotky SS, ale ve své podstatě to mohl být klidně někdo jiný. Součástí příběhu jsou i mnohdy nevhodná slova. Čeština má spousty výrazů a, no prostě někdy mi výběr slov vadil. Co jsem naopak ocenil je jistý druh rasizmu, který není urážející. Ale musí tam být, protože hlavním tahounem jsou jednotky SS, tak nečekejte nějaké mazlení s vězni. Z příběhu jsem vybral sedm citátů a vložil je panu Burešovi na jeho profil. A protože je příběh tak nějak skoro otevřený i když ukončený, asi by nebyl problém napsat jeho pokračování.

Citát: Proč musím mít v halucinaci negra.

115 09.08.2019

Příběh,
který stojí za to,
od holky ostré jako břitva.
„František Kotleta“

Dlouho jsem přemýšlel, co napsat k tomuto příběhu. Je to prvotina paní Kristýny, je to detektivní příběh ve fantasy světě, je to příběh, který se dobře čte, je to příběh s dobrým hrdinou a spousty záporáků, je to dobrý příběh. Na Českém trhu chyběla fantasy detektivka a tento příběh mezeru jakž takž vyplňuje. Čtenář jen musí udělat malý krůček vpřed a přijmout tento svět, kde žijí rusalky, žínky a meluzíny bok po boku lidí. Když tak učiníte, budete se bavit, budete v napětí a budete fandit. A je jen na vás, komu budete fandit. V této pestré směsici totiž není jasné, kdo je větší hajzl. Zda lidé nebo dlouhožijící bytosti, které rády žerou lidské maso.

Citát: Oba máme určitou moc, ty nad vílami, já nad lidmi, a přitom jsme vězni stejného zákona.

Nevěděl jsem zda litovat hlavního hrdinu Dominika pro jeho velmi rozporuplnou postavu, kdy neustále měnil názor a dostával záchvaty strachu, nebo litovat Léto, jeho donucenou partnerku v práci, která je žínkou a ráda to lidské maso... No, nebylo to lehké. Nakonec jsem si je oblíbil oba a jen jsem trnul, jak to s nimi dopadne.

Malá ochutnávka:
Chcete všechno. Vzali jste nám naše hory, naše řeky, vzali jste nám toho tolik a pořád to nestačí. Berete a berete, a přitom umíráte tak snadno, copak není jedno, jestli vás zabijeme, nebo necháme zestárnout a umřít ve spánku? Pro nás je vašich šedesát let jen mrknutí oka, nic víc.

Ačkoliv mě hodně vadilo, že hlavní hrdina Dominik neustále mění názory a to i třeba v jednom odstavci, nakonec jsem to překousl a zvyknul si na to. Nevím, zda to byl záměr paní spisovatelky, nebo to prostě jen byla věc spisovatelské prvotiny, ale příběh je nakonec velmi povedený, čtivý a možná bych uvítal další pokračování.

Citát: Žínka, to zní tak zasraně pohádkově, že si pod tím nikdo nepředstaví děvku, která je schopná sežrat mu děcko.

Musím však upozornit na velmi zdlouhavý konec příběhu. Na posledních pár stránkách jsem se nudil a měl jsem nutkání některé odstavce prostě přeskočit. A tak se zdlouhavý konec řadí k záporům vedle velmi podivné povahy hlavního hrdiny. Není to na pět hvězd, možná ani na ty čtyři, co dávám, ale mě osobně se to líbilo a věřím, že se Kristýna Sněgoňová pod vedením Františka Kotlety bude snažit a další příběh bude o něco lepší a promakanější.

PS – Pane „Řízek“ zkuste překecat Kristýnu, aby napsala další příběh na toto téma.

115 31.05.2019

„Lidé v momentě,
kdy vynalezli mobil,
vynalezli také neklid,
který vzniká
s jeho absencí.“

Název knihy, respektive název příběhu, a anotace k tomu napsaná mě velmi lákaly. Jenže hned po prvním Ďáblově (dále jen Aloha) skutku, kdy na žádost hlavního hrdiny nechal „NĚCO“ zmizet (nebudu psát co) jsem byl hodně zklamán. Očekával jsem brutální masakr, který vždy nastává, když lidem vezmete nějakou zásadní věc, bez které snad ani nedokážou žít. Ale ono se vlastně ani nic zásadního nestalo. Pak jsem pochopil, že příběh je plný „KDYBY“ a spisovatel prostě nedokáže rozvinout do plné hrůzné míry význam slova „ZMIZET“. Tak že mě to po prvním „PŘÁNÍ“ přestalo skoro bavit.

Citát: Když si kupuju knihu, nejdřív si přečtu konec. Co kdybych umřel ještě předtím, než ji dočtu?“

Ty úvahy o tom, co by se stalo kdyby ze světa „NĚCO“ zmizelo a jak by to změnilo můj život jsou pak absolutně zbytečné, když se po „ZMIZENÍ“ vlastně nic neděje. A rozhodně se svět nemůže tvářit, že se jako nic nestalo a plynout nerušeně dál. Takhle to prostě nemůže fungovat. Podle mě to bylo jen přihlouplé blouznění na nějaké romantické vlně a přesvědčování se o tom, že by svět klidně mohl fungovat bez telefonů, filmů, knih, hudby nebo koček. A pro mě třeba bez rybiček nebo papoušků, kteří mají kočky za úhlavní nepřátele.

Malá ochutnávka:
„Rád tě poznávám!“
Z hloubi bytu ke mně dolehl veselý hlas.
„Ehm . . . a vy jste kdo?“
„Kdo bys řekl?“
„Nó . . . smrtka?“
„Skoro!“
„Skoro?“
„Jsem Ďábel.“
„Ďábel?“
„Přesně, Ďábel!“
A tak se na scéně nonšalantně objevil Ďábel.

(POZOR – tento odstavec obsahuje SPOILER!!!!!)
A protože Aloha už před tím vyhověl podobným přáním už asi 180 lidem (neptejte se na to číslo), musel by být svět už totálně na jiné úrovni, než si hlavní hrdina nalhává. Někdo píše, že je to romantická úvaha, ale když si vybavím, jak umírající hlavní hrdina cíleně likviduje milované věci svých nejbližších přátel – NO, tak mi to také moc romanticky nepřipadá. Byl to pěkně dlouhý, vlastně i hodně nudný, ničím nepřekvapující (a že to mohlo být perfektní) příběh o „NIČEM“. Vlastně jediná pasáž, která mohla být zajímavá, je ta, kdy na umírajícího hrdinu začne mluvit jeho kočka. Jenže to taky nevyšlo.
(KONEC SPOILERU)

Citát: Jakýkoli důležitý dárek, opatrovaný dopis nebo krásné vzpomínky se nakonec promění v nepotřebný šunt, na nějž zapomeneme.

Samotný fakt, že ze světa něco zmizí a skutečné zmizení dané věci, by dle mého názoru vrátilo svět někam do doby kamenné. Ale když se nad tím zamyslím, možná by to nebylo zas tak špatné. Jenže pan spisovatel se nezamyslel, nebo se bál zamyslet a proto svůj příběh nechal někde na nějaké vlně podivna plynout dál, bez následných hrůzných důsledků. Jako čtenář si připadám hodně ochuzený o dramatický a vlastně i romanticky možný příběh a místo toho jsem dostal jen jakousi miloučkou poučku, abych se nebavil s Alohou (Ďáblem) a svou kočkou. (žádnou stejně nemám) A s vědomím, že až umřu, tak po mě neštěkne ani pes, jsem knihu dočetl, zavřel a nechal „ZMIZET“ ve své knihovně.
(Vlastně kecám. Knihu daruji jedné chovatelce koček, třeba z toho bude moudřejší)

Citát: A já potichu zemřu.

114 08.06.2024

„Barcelonou se během staletí
prohnalo bezpočet velkých epidemií,
ale vždycky zmizely
a život přetrval.“
(Cizinec)

Druhý spin-off ze světa série Živí mrtví. Po příběhu „Teď poznáte Negana“ přichází šest příběhů ve svazku nazvaném „Cizinec.“ Musím se však přiznat, že jsem nepochopil proč píšou v anotaci „atypický formát.“ Atypický formát byla kniha „Teď poznáte Negana“ - velká kniha s tvrdými deskami. Naopak příběh „Cizinec“ je vlastně v klasickém formátu, ve kterém vyšlo všech 32 příběhů „Živí mrtví.“ V knihovně to krásně ladí, výjimkou je právě již dříve vydaný příběh „Teď poznáte Negana“, který je asi o tři centimetry vyšší, než ostatní sešity. A další negace je fakt, že toto nejsou čtyři příběhy, jak se píše v anotaci, ale je to šest příběhů. Obsahy, komentáře a hodnocení najdete v sekci „Části díla“ a nebo rovnou zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/zivi-mrtvi-komiks-zivi-mrtvi-cizinec-a-dalsi-pribehy-528446

Citát: Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem na vteřinu skoro přestala být smutná, když jsem vám usekávala ruce a čelisti. (Michonne)

Nějak jsem nepochopil Crew, proč tu anotaci tak popletli. Pane Pavlovský, trochu si ty své ovečky ostříhejte, nebo na ně pošlu Negana s Lucille! Jinak to shrnu: nejlepší příběhy jsou Michonne, Guvernér a Tyres. Nejhorší je Morgan – strašně ufňukaný příběh. Ostatní jsou průměr. Celkově jsem přemýšlel, co tomu dát. Nakonec to rozhodl příběh „Negan Žije!“ Kurevsky sprostej a brutální chlápek, který mě ze začátku strašně sral, ale pak jsem mu přišel na chuť a ke konci jsem mu dokonce i fandil. Poslední příběh v tomto svazku (šestý příběh!!!) rozhodl, a já dal za celý svazek čtyři hvězdy.

Citát: Tohle dělám, když nežeru, neseru, nehledám něco, co bych sežral, nebo nehledám něco, čím bych si po sraní utřel prdel. Měl bych víc číst. (Negan žije!)

114 17.02.2024

Podle příběhu,
postav
a světa
stvořeného
Jamesem Cameronem.

Předmluvu k této encyklopedii má Sigourney Weaver (Doktorka Grace Augustinová alias Kiri) Je to super předmluva. Navíc paní herečka Weaverová není nějaká pouliční směska, kterou našel Netflix na ulici, ale poctivá Hollywoodská herečka. Její slova v předmluvě jsou pravdivá a úžasná. „Za celou dobu mé herecké kariéry mohu říct, že nikdo, s kým jsem doposud pracovala, nevytvořil /reálnější/ svět než James Cameron, a tato kniha je důkazem, jaký je to svět.“

Citát: Pandora je pátý měsíc plynného obra Polyféma.

A protože je to encyklopedie, najdete tu skoro všechno z tohoto světa i výtvory z naší matičky Země. Od všech postav, i s rodinou Sullových, přes vybavení jako jsou nože, oštěpy nebo palné zbraně, šperky a ozdoby, až po obydlí, zvířata a technické vymoženosti vyrobené lidmi. Osobně jsem ocenil podrobnější informace o strojích jak pozemních, vodních i vzdušných. Ve filmu jen proletí nebo se mihnou v záběrech, zde jsou i technické údaje. A nejvíc se mi líbil konec této encyklopedie. Vodní svět – rostliny a zvířata. Fakt nádhera. Tleskám pane Camerone.

Citát: Rejnoplošci jsou pestře zbarvené rybky, které Metkayinové jedí vařené jako lahůdku.

114 02.02.2024

„Někdy je potřeba
chladnokrevné rozhodnutí,
a někdy trocha toho
prdění na podpaží,
i kdyby jen pro zlepšení morálky“.

Perfektní příběh ze série Legie. Má to tajemství, krev a dokonce i brutalitu. Skoro žádné hloupé hlášky, jen akce, napětí, smrt a beznaděj. Pravda, nějaká ta nesrovnalost se tam najde, ale když to budete ignorovat o to víc si příběh z hlubokého vesmíru užijete. Paní spisovatelka Kristýna Sněgoňová vzala účast na Legii dost tvrdě. Mám totiž neblahý pocit, že její příběhy v této sérii jsou lepší než ty Kotletovo. Ale to je jen osobní náhled a proto to neberte moc vážně. Ovšem tento příběh se velice povedl.

Malá ochutnávka:
Možná to celé bylo tak strašné proto, jak nové to bylo. Kvůli tomu, jak vypadali, jak se chovali, ale hlavně – protože jsme jim nerozuměli. I na enlily s jejich krutostí a skarem jsem mohl řvát, a přestože jsme nejeli na stejné vlně, hned pochopili, jak moc je nenávidím. Tihle vypadali, že pokud tomu rozumí, je jim to jedno. Nejen proto, co si myslíme, ale i to, že vůbec myslíme.

Možná se budu opakovat, rád se budu opakovat, že tohle je zatím nejlepší dobrodružství z tohoto světa. Posádka Kraksny (Vzdorující – pardóóón) zde zažije setkání s vlastní smrtí. Rasa protivníků, nových mimozemských bytostí se zdá být dost brutální a smrtící. Pokud by se přidali ke Švestkám, byl by to obrovský a nebezpečný protivník. Jak říká Moravson: Ve vesmíru nás mučili, ponižovali a nespočítám způsoby, kterými se nás pokusili zabít, ale nikdy ne takhle. Děsivě. Bolestně. Ponurý a perfektně tvrdý příběh.

Citát: Už jsem se naučil, že mluvit o štěstí nosí smůlu.

114 19.12.2023

To ne, opravdu ne.
Chci vaše plné hlášení,
nestačí mi stručná zpráva,
že jste úkol opět nesplnili.
(Varatchi)

Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý. (Bakly)

Bakly a Koniáš v jednom příběhu, to je asi sen každého milovníka těchto dvou postav. Pan Žamboch někomu splnil sen. I když možná budete překvapeni, jak celý příběh koncipoval. Kromě již dvou zmíněních je tu opět jejich úhlavní nepřítel Varatchi. Čtvrtou linii pak doplňuje v Intermezzu postava Rozena Molaka. Což pro mnohé znamená novou postavu. Její úkol je však zastřen mlhou a až na konci se dozvíme jeho podíl na tomto dobrodružství. On netouží po bohatství, v tuto chvíli je šťastný jako málo lidí na světě. (Rozen Molak je prostě jiný)

Malá ochutnávka:
Určitě není obyčejný člověk. Nebo v některých okamžicích své existence není člověk. Musí mít nějakou schopnost ovládat magii. To je vše, kam jsem se ve svých spekulacích dostal. Abych pokročil dál, musím se dozvědět víc, potřebuji víc všeho. Starých knih, artefaktů, deníků dávných čarodějů – prostě všeho. Bez toho magii nepochopíme, neovládneme, nedokážeme využívat tak, jak to potřebujeme . . . (Janick)

Hned od začátku začínají strhující a dramatické situace. Jak Bakly, tak Koniáš unikají smrt a mnohdy jí jsou opravdu jen na dosah. A někdy i trochu víc. Oba dva se s protivníky vypořádávájí po svém. Bakly přímím jednáním a silou, Koniáš zpočátku spíš politikou a chytrostí avšak pak už také přitvrdí. Nakonec je těch soubojů až moc, a někdy už vám to i vadí. Ale co, jedná se o dvě postavy a tak je tu dvojitá dávka agrese, krve a napětí. Pevně věřím, že pan spisovatel půjde touto stezkou ještě trochu dále. Tento příběh, respektive, tyto příběhy byly perfektní.

Citát: Byl mi sympatický, protože byl minimálně stejně ošklivý jako já. (Koniáš)

114 21.11.2023

Vaše operace bude dlouhá.
A po pravdě řečeno,
když mě potěšíte
nějakým tím řevem,
nebudu proti.


Opět dvě dávky v jednom svazku. Od Crwe už snad ani nic jiného neočekáváme. V tomto případě je to Hrobař příběh třetí Lidožrout ze Sutter Campu a čtyřka se nazývá Hippokratův stín. Tvůrci zůstávají stejní, jako v prvních dvou sešitech a tak se z této stránky nemáme čeho obávat. Komu se líbil první svazek, je určitě natěšen (jako já) na svazek druhý. Hned v prvním, respektive, třetím příběhu Hrobaře, jsem zahlceni Jonasovo hláškama o mrtvolách (Nemůžu mrtvolu vašeho papínka opravit, protože je napůl rozpuštěná, když umřel ve vlastních sračkách.) Litujeme stav slečny Rose (Pohled na zesnulého nedoporučuji, neboť čas vykonal svoje a tělo se k tomu nehodí) a nezdolnost číňanky Lin. (Co čtyři nohy, dvě nohy, nebo se plazí, ty můžeš jíst) Tak že tady je všechno v pořádku.

Citát: Na Hippokrata vám seru!

Dost brutální příběh, řekl bych. Lidožrout Jeronimus Quint je celkem zvrácený. Ale na druhou stranu, údajně léčí nemocné. Slečna Rose trpí jeho vinou a čtenář i pozorovatel v jednom, netuší, jak to všechno dopadne. Jisté cesty tu jsou, ale ani jedna není lákavá. Jenže jak správně definovat zlo. Rose by o tom mohla vyprávět. Její rozhodnutí v tomto příběhu bylo velmi překvapivé. Posunulo děj tak trochu do jiných dimenzí. A, bohužel, díky tomu také trpí příběh samotný. Ve druhém sešitě není žádný humor a z hrobaře se stal lovec lidí. Celkově je Hippokratův stín horší než předcházející sešit.

Citát. Proč si myslíte, že to dopadne špatně? Jsem přece lékař, ne?

114 12.09.2023

Nepopírám
žádného BOHA,
ale také nestrpím,
aby někdo popíral toho MÉHO.
(Meč s fénixem)

Byly časy, kde jsem měl Conana doslova plný zuby. Třetí kolosální knihu Král Aquilonský jsem si sice koupil, ale dlouho zůstala zabalená v mé knihovně. Teprve po letech a také po přečtení čtvrté kolosální knihy o pirátech, jsem se rozhodl rozbalit i tuto knihu. Přeci jenom už nadešel čas si to celé Conanovo dobrodružství prozkoumat. Po rozbalení opět došlo k očuchání a letmému prolistování. Kresba vypadá úchvatně. Jenže moc nejásám, protože hned v úvodu jsem si přečetl, že na díle se podílelo osmnáct tvůrců. Tak že opatrně se usazuji na svém trůnu z koženého materiálu a pouštím se do prvního příběhu v této knize.

Malá ochutnávka:
Vězte, že když temné vody oceánu pohltily Atlantidu i s pýchou jejich bělostných měst a do úsvitu synů Árijových bylo ještě daleko, vzešel věk nepředstavitelných divů, kdy byl svět poset tolika skvostnými říšemi, jako je posázen blankytný háv nebes hvězdami . . . Leč nejpyšnějším královstvím onoho světa byla Aquilonie, hrdě vévodící tomuto dávnému Západu. A právě zde se zjevil Conan černovlasý Cimeřan, podmračený, s mečem v ruce, zloděj, drancíř a zabiják, jenž poznal hluboký zármutek i bezuzné veselí a který neváhal svýma bosýma nohama v prostých sandálech rozdrtit i ty nejmocnější trůny světa.
(Nemedijské kroniky Robert E. Howard)

Najdeme zde celkově šest příběhů. Komentáře k těmto povídkám jsem zapsal do sekce Části díla u této knihy a nebo na konci komentáře klikněte na odkaz. Jinak, co by to bylo u Croma, za Conana bez příšer. Několik jich najdeme hned v prvním příběhu nazvaném Šarlatová citadela. Například obrovský had Sata (známe z filmu) je opravdu strašidelný a nebezpečně jedovatý. Conan se s ním střetne za podivných podmínek. A navíc narazí na rostlinu z kosmu. Ano, i sem zavítali mimozemšťané.

Citát: Její sémě zabloudilo na tento svět z temného kosmu . . . (Šarlatová citadela)

Co se týče vyprávění samotného Conana, je věrohodné, ale možná by čtenář měl i trochu pochybovat. Věřte, že Conan při tomto vyprávění vypil až moc vína. Vlastně pije až do dnes. Tak že, věříme starému alkoholikovi? Ano, věříme! Jeho příběhy jsem si užíval a vůbec nepodlehl jeho vinnému dechu. Při zabíjení jednomu zatraceně vyprahne. Neodolal jsem a také se napil. Avšak já piji jen pivo. Víno nechám králům. Avšak i při tom všem pití jsou vidět divné věci. Zombie, upíři, krásné ženy, podivná zvířata a ze všeho nejvíc hadi. Had se vyskytuje v každém příběhu. Ať už je to had boha Seti nebo nějakého čaroděje, je setkání s ním vždy nebezpečné. Tak že o napětí není nouze.

Citát: Bůh Crom dal mému lidu jen jediné přikázání člověk je pánem vlastního osudu. (Hodina draka)

Na konci tohoto kompendia najdete ještě jednu šestou a zároveň poslední povídku. Je tak trochu nedokončená a velmi smutná. A zároveň je to také jediná povídka u které se změnil tvůrce- Jedná se o Paula Lee, který dělal u této povídky kresbu. Podstatné informace píšu u komentáře k této povídce. A na úplném konci najdete Galerii skicářů a alternativních obálek. Na můj vkus je Skicář moc bledý a šedivý. Ale jinak paráda. U Croma!

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kolosalni-conan-kolosalni-conan-kral-aquilonsky-464021

Citát: Já jsem Akaviša, žena, která nikdy nezemřela. (Žal spanilé Akivaši)

114 02.08.2023

Oficiálně vás pověřuji
průzkumem planety Sylvanius.
Žije na ní středověká civilizace,
která plně odpovídá
vaší specializaci.

Juveniané mě svým životním stylem docela dostali. Když je člověk vidí, jak žijou ve stylu středověk, tak jim to i věří. Avšak, když Mark Stone odhalí jejich skutečný tajný život, musel jsem se zasmát. Jean-Pierre Garen zase vytvořil zajímavou civilizaci. Samozřejmě, nesmí chybět sex, drama, napětí, sex, sranda, maso, sex, atd. Ray tady trošku porušoval kodex nevměšování se, ale bylo to kvůli záchraně života.

Malá ochutnávka:
Peggy vysušená, kostnatá, asi padesátiletá stará panna chmurně hleděla na svůj stůl. Dělala osobní sekretářku Khovovi. Od chvíle, kdy generál odešel k soudu se nedokázala na nic soustředit. V myšlenkách byla ustavičně u kapitána Stonea. Jako řada ostatních důstojníků i Mark si z ní dělal ustavičně legraci, ale ráda slýchala jeho vřelý hlas a ráda se mu dívala do šedých měňavých očí.

Dramatické situace se dostaly do takového stádia, že dokonce i prezident zrušil zákon o nevměšování. Tady šlo opravdu o život a všichni to vědí. Jeden z těch velmi povedených příběhů a já po delší době dávám plný počet hvězd. Tento příběh je fascinující a zaslouží si plnou pozornost. A hned na začátku jsem se prostě musel hodně smát. Představte si, že přistanete na úplně cizí planetě, na odlehlém místě od civilizace, vystoupíte z modulu, ujdete pár metrů a v lese narazíte na tři nahé ženy. No, nemá to ten Mark Stone jednoduchý :-)

Citát: Primitivové zpravidla myslí na to, jak si obstarat potravu, a ne na ryze estetické záležitosti.

114 13.06.2023

„Pokud se chceš vydat
cestou pomsty,
musíš nejdřív poznat,
kam vede
a vidět důsledky svého konání.“

„Temnota občas září nejjasněji . . .“

Po rozbalení a očuchání knihy jsem jí otevřel a . . . zíral. Kreslíř Will Perkins je borec. Příběh je prošpikován temnou zelenou a hnědou barvou a je tak nádherně namalovanej, že jsem musel zatleskat. Tohle se jen tak nevidí. Samotný příběh Erica Grissona by se mohl zdáti jako klišé. Někoho blízkého vám zabijou a vy se vydáváte na cestu pomsty. Jenže není to tak jednoduché. Cestou totiž musíte splnit několik úkolů. Tak že pěkně krok za krokem a hurá do nejtemnějšího lesa . . .to, co hledáš skrývá starý pařez.

Malá ochutnávka:
Peněz má dost k rozdávání,
boháč je! Však co to shání?
Z popela jsi zrozen, skřete,
svět tvůj krutá bouře smete!
Tak jak malé stromy sémě,
vtažené do hloubi temné,
nevzklíčí přes zemskou tíž,
stěží pomstu završíš.

Ty básnící víly, tvorové mluvící ve verších, to je jak z jiného světa a ne z temného lesa. A odtud asi pochází to rčení, které jsem citoval na začátku směny. To o tom světle v temnotě. Jenže nic není takové, jaké jsem si myslel. Smrt, pomsta, hamižnost, nevěřícnost, strach, to všechno vede skřeta (žabáka) dál a dál do temnoty. A ani on netuší, kam ta cesta vede. Rozhodně to není „brnkačka“. Musím však přiznat, že konec příběhu na mě byl moc rychlej a nerozhodnej. Ano, skřet Rikt se sice rozhodl, ale ve mně, jako čtenáři, zůstalo něco málo prázdnoty.

Citát: Potřebuješ spatřit slunce, abys poznal jeho světlo?

Při čtení tohoto temného dobrodružství jsem poslouchal americkou heavy metalovou skupinu „Destroy, destroy, destroy“. Jejich album z roku 2006 „Devour the Power“ se k této knize rozhodně hodí.

Citát: To buď šumí voda anebo někdo nebyl hodně, ale hodně dlouho čůrat

114 30.11.2022

„Lidé jsou příliš nedokonalí
a jen si hrají na rozumné bytosti.
Jsou to nebezpečné vrtkavé opice,
které jen vlastní drzost pasovala na pány tvorstva.“
(Remix Posledního soudu)

Tuhle knihu jsem dlouho odkládal. Já jsem totiž netušil, (nebo zapomněl?), že se jedná o povídkovou sbírku. A tak trochu jsem se bál číst pana Procházku o tolika stránkách (560). Přeci jenom, jeho styl je mnohdy až moc šílený a někdy jeho slova i věty tak úplně nechápu. Ale teď už jsem dočetl a nezbývá nic jiného než začít hodnotit. Ještě než začnu, připíšu jen takový malý detail, dvě povídky napsal pan spisovatel Jiří Wolker Procházka s jiným spisovatelem. A tím byl pan Slávek Švachouček.

Citát: Vesmírná revoluce začíná tam, kde člověk svou nohou poprvé poskvrnil cizí vesmírné těleso. (Druhý krok Neila Amstronga)

Jedná se o devatenáct povídek. Vesměs sci-fi, ale je tam i pár perfektních hororových příběhů a samozřejmě i pár šíleností, které jsem moc nepobral. Jen vám jednu malou šílenost trošku přiblížím formou citátu z první povídky „Druhý krok Neila Amstronga“ Cituji: „Během zlomku sekundy vybral eficientní estimátory s minimální variací mezi funkcemi suficientních estimátorů a zvolil nejvhodnější aproximační model.“

Citát: Poslední výprava mohla začít... (Kroniky kosmických konstruktorů)

Napsat komentáře ke všem povídkám bylo docela peklo. (A nejvíc mě štve, že ty komentáře nebude skoro nikdo číst, jen pár uživatelů, kteří pravděpodobně čtou jen komentáře k povídkám). Některé příběhy jsem už dokonce chvilku po přečtení zapomněl a při psaní komentářů jsem musel usilovně přemýšlet, o čem to vlastně bylo. Ty dobré příběhy mám stále v hlavě. Například jméno Minerva snad už nikdy nezapomenu. Jedná se o povídku s názvem „“Balada o Minervě a Františkovi“.Tato Kingova, pardon, Procházkova povídka je jednou z nejlepším v tomto svazku. Nábytek by neměl mít jména a ani by neměl vidět, co jeho majitel dělá. Více v komentáři u této povídky.

Citát: Víš, já si myslím, že nábytek nemusí vidět, co se kolem něj děje, vono mu musí stačit, že vůbec je, že je tu pro někoho. (Balada o Minervě a Františkovi)

Pokud vám bude divný počet povídek, který jsem stanovil na číslo 19 (devatenáct) a vy jste jich v sekci „části díla“ našli 21 (dvacet jedna), tak věřte, že vlastně obé je pravdou. Jen někdo, kdo povídky vkládal, rozdělil povídku „Kroniky kosmických konstruktorů“ na dvě části. Přidal jsem původní a zakronikovanou povídku v jejím skutečném názvu a napsal jsem k ní komentář. (Ty dvě rozdělené jsem ignoroval) Jen tak mimochodem je to velmi povedená povídka, kterou jsem hodnotil plným počtem konstruktorů.

Citát: Už nikdy nebudu zabíjet chytřejší, hezčí, bezmocnější a spící ženy. (3x se syndikátem Humotronics)

Jinak jsem se opravdu více či méně bavil. Ostatně průměrové číslo, (což je výsledek součtu hodnocení všech povídek dělený devatenácti), které je ve své konečné platnosti 3,7894736842, což, jak určitě pochopíte, je skoro 80%. Ano, „skoro“, ale já se plácnu přes kapsu a dám to. Na pana Procházku nebudu používat Hetešovo motýlky, protože by to nemusel ocenit a tak mu za tuto sbírku povídek dávám krásný čtyři (RUDÝ) hvězdy. Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „povídky“ na mém profilu a nebo rovnou zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/druhy-krok-nikam-80735

Citát: Pan Bauman na protesty občanů obce odvětil, že déšť přivolal, jak slíbil. (Kronika obce Strašna)

Pro ostatní, kteří si nechtějí přečíst mé komentáře k samostatným povídkám přidávám malou rekapitulaci a to, jak který příběh jsem hodnotil. Ještě dodávám, že povídky jsou rozděleny do čtyř kategorii a všechno jsem napsal tak, jak to jde v tomto svazku po sobě. Čímž trochu poukazuji na fakt, že všechny vložené povídky (u všech knih na DK), které sem vložíte, se v sekci „části díla“ řadí abecedně a ne tak, jak jsou ve svazku reprezentovány. Což se mi zdá velmi nešťastné.

SVĚTY NAHOŘE, SVĚTY KOSMICKÉ, SVĚTY TECHNOLOGICKÉ
Druhý krok Neila Amstronga........................................****
Sněhurka a sedm trpaslíků (Maratonec)........................***
Andělé posledního soudu..............................................*****
Tvůrci času....................................................................***
Gavril se vrací...............................................................****

SVĚTY PITORESKNÍ, SVĚTY BIZARNÍ, SVĚTY REMIXOVANÉ
Mikroprocesory..............................................................**
Den (ne)závislosti..........................................................***
Stromy............................................................................**
3x se syndikátem Humotronics.....................................****
Kroniky kosmických konstruktorů (dvě části)..............*****
Remix Posledního soudu...............................................***

SVĚTY NAŠE, SVĚTY KOUZELNÉ, SVĚTY STRAŠIDELNÉ
Balada o Minervě a Františkovi.....................................*****
Kronika obce Strašna.....................................................*****
Válka s goky..................................................................*****
Pevnost...........................................................................***
Ostří času.......................................................................****
Vlaky, draci, strach a lebky............................................****
Crashtest: Balada o wolkerech a očích topičových.......****

SVĚT LIDÍ, SVĚT KRYS, SVĚT VARANŮ, SVĚT SÁM O SOBĚ
Krysy: Pitoreskní symfonická novela o třech větách....****

Citát: Oni nám nevyhlásili válku. Oni si rozšiřují teritorium a my jim jen překážíme. (Válka s goky)

114 07.11.2022

„Vy chcete moji smrt
a já zase vaši.
Bude mi potěšením,
když zahyneme
společně.“

Další příběh v sérii Mark Stone je o něco víc zábavnější, strašidelnější a akčnější, než ty předešlé. Možná to zní nabubřele, ale po tom všem opakování ve všech příbězích mě tohle zatím bavilo nejvíc. Líbí se mi i obrázek na přebalu této knihy. To proto, že nemám rád pavouky. Tak že mě vlastně ztvárnění pětiokého pavouka na obrázku trochu vystrašilo. Pekelný lov je opravdu pekelný a překvapil mě svou jednoduchostí. Dokonce je to první příběh v této sérii, kterému dávám plný počet Hetešovo motýlků.

Citát: Přísahám vám, že ho chytím. Chci, aby chcípal pomalu, pomaloučku, před očima nás všech.

( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

114 22.10.2022

„Žabí hrozba je zpět,
a tentokrát
je mnohem
větších rozměrů
než ty minulé“.

No, konečně jsem se dočkal třetí části trilogie „Spálená země“. Za tu dobu se opět vyměnilo několik agentů v Ú.P.V.O. Tady máme nového se jménem Andrew Devon. Tedy, nového, už jsme se s ním setkali, ale zde už je vedle Panyi, zatím, jako stálej pracant v týmu. A i když je možná Johann Kraus ztracen, jistá naděje tu ještě je. Máme Humra, tedy, raději si nechá říkat „Pan Johnson“. A ten by s tím mohl něco udělat. Na scénáři spolupracoval John Arcudi a tak můžete očekávat další nářez z tohoto světa.

Citát: Jednou z mála výhod smrti je to, že nepodléhá diktátu času.

Tedy, ne že by tohle byla sranda, jde tu o apokalypsu světového rozměru, ale jednou jsem se přece zasmál. Na konci druhé kapitoly je tam situace kolem Humra. Ten našel konečně klid, nebo ten klid jaký on si představoval. Určitě je spokojen. Naopak na konci třetí kapitoly je dosti hrůzná pointa. Prostě a jasně, tohle je plné zvratů a zajímavých událostí. S velkým očekáváním jsem zjistil, že „Už to začalo“.

Citát: Hej, žabožrouti, nemáte oheň?

114 01.06.2022

„Anděl
vás vždycky
nechá
na holičkách.“


Asi po dvaceti možná třiceti stránkách čtení tohoto příběhu jsem si řekl „všechno je špatně“. Zaujala mě jen úvodní pasáž, která je jakoby vystřižená z Londýna roku 1888, kdy řádil Jack Rozparovač. Otočil jsem na zadní stranu knihy a opět si přečetl chválu na tento příběh. Tohle že je ten „zlomový bod ve světě science fiction?“ Pro mě tedy rozhodně ne.

Malá ochutnávka:
Myslící tvorové se tomuto místu zcela vyhýbají. Na Io se nelíbí dokonce ani Hradům, kteří hýří na Callistu a hazardují na Ganymedu. Od chvíle, kdy na tom to měsíci zavlála anglická vlajka, tu nebyla postavena žádná města, žádné osamělé observatoře ani trestanecká kolonie. Na celém tělese je pouze jedna jediná budova....

V příběhu je strašně moc zbytečných pasáží, zdlouhavých dialogů, které zdánlivě vedou k cíli, ale obcházejí vše takovou dálku, že než se dostanete k nějaké pointě, tak jste unaveni, znuděni a …. no prostě mě to vůbec nebavilo. Navíc mi to pan spisovatel sám pokazil, a čtenářům asi také, protože já jsem čtenář, když čtenáře někde kolem strany 210 vypravěčka (jedna z postav této knihy) příběhu osloví. Doslova řekne: „...nicméně jeho oči – vážený čtenáři či čtenářko, jak bych vám je jenom mohla přiblížit?“ A tím to u mě pohřbil úplně.

Citát: Nic není ponecháno náhodě.

114 17.05.2022