Terva komentáře u knih

Nejvíc se přemnožili lidi.
Ničí všechno
a nebezpeční jsou všemu,
nejvíc jeden druhému.


Dalo by se říci, že darovanému Neffovi na SAP * nehleďte, ale určité výhrady tady jsou. Například už jen ta skutečnost, že jsem od mistra motorových pil očekával něco hlubokomyslnějšího a nabušenějšího humorem. Což, Bohům žel, zde není. Krátká povídka v sérii Backend stories, pro firmu ŠKODA, rozdělená do osmi částí, se až moc zaobírá technikou a zapomíná na lidský humor. Vlastně ani obsahově to není nějak závratné dílo. To, o co se ŠKODA snaží v roce 2044 je z nemalé části k mání již dnes. Magnetické rychlovlaky, metro řízené počítačem bez přispění řidiče nebo samonaváděcí drony létající nad Afganistanem – nic nového pod sluncem, to všechno už tady je!

Citát: Citový život umělé inteligence...

Už jsem mluvil o tom koni? Jo. Neřekl bych, že je to nejlepší příběh v této ŠKODOVÁCKÉ sérii, ale řadí se na druhé místo. Pro svou špionážní jednoduchost se tak stává jen dobrodružným příspěvkem bez jakéhokoliv napětí. Jediná věc, nebo spíše zvíře, které mě trochu rozesmálo je posvátná kráva. Hlavní hrdince jsem sice fandil (to není ta kráva, kterou hledáte), ale kdyby se stalo něco horšího, nějak speciálně by mě to netrápilo. Jsem rád, že IT ŠKODA vytváří takovéto, nejen pracovní, ale i knižní příležitosti a každý příběh, který vyjde z této dílny si milerád přečtu. I když někdy od toho asi očekávám moc.

Malá ochutnávka:
Co je, zeptal se nevrle.
Nevím, řekla Marta, já snad budu muset řídit ručně.
Poněkud váhavě se podívala do jedné z osmi kamer, do té, která vězela v horním rámu předního okna.
Když by volant stiskla, zkouška končí. Přerušila by proces autonomního ovládání vozu....

* SAP znamená Systémy, Aplikace a Produkty. Jde o nejznámější a nejkomplexnější systém pro podnikové řízení a zpracování dat. Ve ŠKODA AUTO je systém SAP komplexně využíván pro veškeré činnosti – zahrnuje podporu obchodních procesů v oblasti personalistiky, mezd, financí, controllingu, materiálového hospodářství a odbytu.....

Citát: NIC SI Z TOHO NEDĚLEJ, JE TO KRÁVA. HLAVNĚ ŽE TĚ MILUJU. OTÍK.

94 06.12.2019

Ty ses
totiž
nikdy
neměla
narodit!

Hned v prvním sešitě (# 41) tohoto svazku „As you sow, so you shall reap (Ano, uhodli jste, paní překladatelka Anna Křivánková se opět nenamáhala přeložit názvy kapitol) jsem trochu tápal. Jakoby spisovatelka Kore Jamazaki nějak chaosila. Začíná to pěkně nepřehledně. Naštěstí se to v dalším sešitě z toho patosu vymaní.

Malá ochutnávka:
Já v sobě nesu prokletí věčného života. Přestože se moje tělo rozpadá. A tvoje tělo se neustále uzdravuje, ačkoliv kráčíš vstříc smrti. Když si transplantuji tvou ruku, ve které se snoubí tvé tělo i tvá kletba, možná se mi mezi nimi podaří zachovat rovnováhu.

Celkově je to však průměrný příběh u kterého mě moc věcí a situací nějak nepřekvapilo.
Při čtení jsem poslouchal Blazon Stone a jejich studiovku „Return to Port Royal“ z roku 2013. Z příběhů #41 až #45 jsem vybral jsem pár citátů a vložil je tvůrkyni Kore Jamazaki do jejího profilu.

Citát: Lidé tak rychle umírají. Stačí jen odvrátit zrak a jsou pryč.

94 29.11.2019

Csak két katanát
beáztatunk,
levágunk egy pár fejet,
majd újra
megyünk. (1)

Na druhé knize Oskara Fuchse už je poznat, že se nebojí, nemá trému a má chuť napsat něco akčnějšího a veselejšího. Hitokiri je povedený příběh u kterého jsem se bavil. Má to pár much, ale oproti Frostovi už to není tak – opsané. Frost mi totiž trochu připomínal některé knihy od mistra Kotlety a tak mi to nepřipadalo originální. Tady jsou také sexuální scény, akce, krev a humor, ale už je cítit, že to je osobité a poskládání celého příběhu začalo vytvářet poznávací značku alá Fuchs.
A dovolím-li si trochu předpovědět budoucnost bude třetí kniha pana spisovatele ještě lepší.

Citát: Eště dva tri roky intenzívneho tréningu a bude z teba celkom schopný začiatočník. (2)

Líbí se mi, jak zde pan spisovatel použil vesměs známá jména, která skoro každému něco připomenou. Tak že proč se zde třeba nesetkat s Martinem Fíkusem, který se chce stát redaktorem časopisu Pevnost (Prý je to jistá forma pokání) Frantou Vránou z Bruntálu (U nás v Bruntále nemáme rádi zmrdy..) nebo, čtenářům již do povědomí si klátící cestu, Zikmund Frost. (Když nemám retko v hubě, trpím nezvladatelnou chutí někoho zabít.)
Je to střídmě a s rozumem poskládané a co se mi nejvíce líbilo, nespěchá to někam do akčního vrcholného nekonečného konce, jako třeba Tolkienova Věž. Ne, tady to má konec trochu dříve a vše ladně a pomalu krásně přejde do dalšího dobrodružství, tak že se na konci nebudete nudit dlouhou předlouhou bitvou a skutím nového meče.

Malá ochutnávka:
Tu knihu, Paměti kata Mydláře, jsem nakonec sehnal. Objíždět obchody a antikvariáty v Trenčíně ale nebyl čas. Prostě jsem si ji stáhnul z Uložto. No a?

Ano, tohle je dobré, není to na pět hvězd, ale krásných 80% si to zaslouží. Spisovatel nezklamal, posunul se o level výše a zabodoval. U mě dobrý. Jako důkaz slušné kvality jsem z příběhu vypsal více jak dvacet citátů!! Už jen to poukazuje na to, že to za to stálo. Tak pokud jste četli Frosta a nezdál se vám, dejte se do tohoto příběhu, budete překvapeni a kdo nečetl Frosta, není to vyloženě nutné, protože toto není pokračování. I když zase na druhou stranu, ve Frostovi pořádně poznáte Zikmunda....je to na vás.

Citát: Rozebrat těch dvanáct nemrtvých na náhradní díly mi trvalo sotva tři údery srdce.

(1) Jen dvě katany smočíme, pár hlav usekneme a hned zase půjdeme.
(2) Ještě dva tři roky intenzivního tréninku a bude z tebe celkem slušný začátečník.

94 15.08.2019

Vypusť na svět duši Josefa Mengeleho,
nebo se zítra my všichni tři,
jak tady společně sedíme,
necháme pokřtít.
(DigiMengele)

Nacisti a fašisti jsou věčné téma, tak už to bývá. Dlouho jsem přemýšlel o tom, zda sbírku koupit nebo ne. Nakonec rozhodlo pár skutečností. Mám rád lidi z redakce Epocha a fandím mistru Kotletovi. Myslím, že to jsou dost pádné důvody koupit si sbírku povídek, když vlastně povídky nemáte rádi. Jenže někdy je opak pravdou a po dopsání komentářů k této sbírce budu mít na Databázi knih více komentářů k povídkám než ke knihám. No a pak mi věřte.

Citát: Kurva....takhle si poslední slova před smrtí nepředstavoval. (Oni)

Možná vás při přečtení názvu této antologie napadne, to co mě, ale věřte, není to pravda. Sice jména František Kotleta a Boris Hork by měla zaručit určitou kvalitu sexu, smrti a ss-manů, ale když si přečtete jména spisovatelů, kteří do této sbírky přispěli...no někdy jsem až žasnul. Ale na druhou stranu mi sedí jména jako je Jakub Mařík, David Šenk nebo ségry Lukačovičovic – ti a gestapo? To bude zajímavé. Zdi a prostředí těchto spisovatelů jsou tak trochu někde jinde a tak jsem byl zvědav, jak jim to půjde.

Citát: S rukama v poutech se hajluje blbě. ( Dos grojse genereraj)

Pan Kotleta zde opět potvrdil, že je v dnešní době Alfou. Nejen, že má před svou povídkou úvod, jako ostatně každý spisovatel, který přispěl do této sbírky, ale on má dokonce Doslov. Což nemá nikdo. Prý miluje doslovy a nesnáší úvody. Jak to napsal v úvodu.

Citát: Zemřel jsem za vás, dejte mi alespoň pivo! (Meyrink)

Avšak musím přiznat, že námět Říše v sbírce mě tak trochu falešně svedla někam jinam. Vůbec jsem nečekal, že velké procento povídek bude mít duchařský námět. Jako by se spisovatelé báli použít něco víc mystického, než jsou jen duchové. Vlastně i námět jednoho z tvůrců, pana Kotlety je ve své podstatě taky „jen“ duchařina.

Citát: Při pohledu na pěkný zadek, jedno číslo navíc nezabije. (O lidském dobytku)

Následují povídky v takovém pořadí, jak jsou vloženy do antologie. Jejich hodnocení, které bylo vždy za jménem spisovatele, který jakou povídku napsal, jsem zabělil. Pokud chcete vědět, jak jsem hodnotil, klikněte na následující odkaz. To je rozkaz – schnell!!!!

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Část první: Boj začíná

01 – Oni …..Markéta Klobasová
02 – Opona padá, hra skončila …..Julie Nováková
03 – Jitro po zlé noci …..Tomáš Bandžuch
04 – Dým nad Mnichovem …..David Šenk

Část druhá: Boj zuří

05 – Dos grojse genereraj …..František Kotleta
06 – Tenkrát na Ukrajině …..Pavel Fritz
07 – Ahaswehrmacht …..Petr Stančík
08 – Meyrink …..Petr Schink
09 – O lidském dobytku …..Roman Bureš
10 – Chlad věčnosti …..Jakub Mařík
11 – Dokud nás smrt nerozdělí …..Míla Linc

Část třetí: Boj nekončí

12 – Argentinské probuzení …..Jan Kotouč
13 – DigiMengele …..René Vaněk
14 – Stroj na výrobu havranů …..Petra Lukačovičová
15 – Na vlastní kůži …..Kristýna Sněgoňová
16 – Jediný člověk …..Lucie Lukačovičová
17 – NaciMars …..Dan Černý

Citát: Člověk bez bohů má v srdci pustinu. (Stroj na výrobu havranů)

94 22.03.2019

Všechny je zabiju
a pak budu přemýšlet,
jak ven.
Vybral jsem si nejjednodušší řešení.
Takové mám nejraději.

Komentáře ke všem povídkám zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Dlouho jsem tuto knihu odkládal. Ani pořádně nevím proč. A už vůbec jsem netušil, že je to povídková kniha. Jsem však spokojen. Sice jsou povídky a povídky. Některé dobré, některé horší. Ne jinak je tomu u tohoto svazku.

Malá ochutnávka:
Kopal jsem.
Potřeboval jsem poslat peníze.
Kopal jsem.
V temnotě. Sám. Podzemí.
Objevil jsem dutinu a ta mě posunula o pár metrů výš a získala mi trochu prostoru.
Opět jsem slyšel rachot padajícího uhlí daleko za sebou, jen krumpáč byl těžší a těžší a v plicích jsem cítil houbu dusícího prachu. A žízeň.
Stejně jsem kopal......

Nejlepší povídkou v této sbírce je bezkonkurenčně příběh pojmenovaný „V temnotě“. Z tohoto příběhu mi běhá mráz po zádech, kdykoliv si na něj vzpomenu. Ví to i sám autor, pan Žamboch, protože zrovna ukázka z této povídky je na zadní straně obalu této knihy.

Citát: Jen to nejhorší je pro mě dost dobré.

Bakly je prostě supr hrdina. A když víte, že se řídí heslem, že „jen to nejhorší je pro něj dobrý“ můžete vzít jed na to, že vás nezklame, že poteče spousty krve, bude spousty bitek, ale nebude chybět ani povinnost, čest, láska a sláva. A pivo. Ano, možná to mě na Baklym fascinuje. V každé povídce pije pivo, hodnotí ho, a nebojí se říci, kdy není dobré. Ale sám ho pije dál, protože je to prostě PIVO.

Citát: Před večerem jsem se vracel ke svému hostinci a cestou zkoušel, kde vaří nejlepší pivo.

Při psaní tohoto komentáře jsem poslouchal anglickou blacmetalovou skupinu Venom a jejich nejnovější studiové album Storm The Gates (2018)

Citát: Bakly, představil jsem se mu a nechal ho umřít.

Jo a vybral jsem dvacet šest velmi povedených výroků a hlášek. Všechny vybrané citáty najdete buď v mém profilu v kolonce Oblíbení – Citáty a nebo v profilu Miroslava Žambocha v oddělení Citáty.

Moudrý člověk by se potichu vytratil, i chytrý člověk by se potichu vytratil, i naprostý idiot by se potichu vytratil. Ale já jsem speciální kategorie, jmenuji se Bakly a nerad řeším složité problémy.

Pasák ****
V temnotě *****
Hon za Rudou hvězdou **
Do morku kostí *****
Zabiják čarodějů ***

94 18.01.2019

Můžeme nahradit negativitu a tmu v okolním světě pozitivitou a světlem
když každý z nás odvede svůj díl,
pak bude svět světlejším a jasnějším místem,
a láska a mír převáží pro dobro nás všech,
dříve než se nadějeme.


Vůbec jsem netušil do čeho jdu. Pod tímto názvem jsem si totiž představoval úplně něco jiného. Hlavně úplně jinou spisovatelku. Nečekal jsem bohatou cestovatelku, která projezdí celý svět a ještě z toho má mindráky.

Můj komentář nebude dlouhý. Jen vám napíšu citaci zprávy, kterou jsem poslal jedné místní uživatelce:

(Vynechal jsem sprostá slova)
Spisovatelka se ti na dvaceti úvodních stránkách pochlubí, že má barák u Stonehenge, byt v Paříži, do Egypta jezdí na dovolenou, navštěvuje Afriku a vidí duchy. Po třiceti stranách jsem to zaklapl a musel jsem se uklidnit počítáním do třiceti. (Konec citace)

Na duchy tu mám Scullyovou a Muldera.

Úplně je mi tohoto člověka líto. Zbavil jsem se negativní energie hned, protože takové starosti, jako paní spisovatelka nemám. Navíc je kniha prošpikována sebeláskou. Na každé straně si můžete přečíst slova...já, já, já jenom já...

Vrcholem toho všeho bylo přirovnání k hororům. Možná bych paní spisovatelce poradil, ať se tedy nedívá na horory, když z nich cítí „mravenčení temnoty a zla“. Mám pocit, že negativní energie není z filmů, ale z reality. Jak rád bych si odletěl odpočinout a zbavit se negativní energie třeba někam k Stonehenge. Sakra, musím do práce!!!!!!

Jo a o těch liniích psal mistr Erich von Däniken už v roce 1969.

94 30.11.2018

Jak tomu bylo u tolika mladých lidí, s nimiž jsem se v současnosti setkávala,
nedokázala jsem určit, jestli je opravdu retardovaný nebo jen žalostně nevzdělaný.
Připadá mi, že většina obyvatelstva mladší třiceti let
spadá do jedné z těchto dvou kategorií.

Tato kniha je svazkem trilogie, které jako celek nazval vydavatel Hladové hry. Dokonce to má i jakýsi podtitul Doba mrchožroutů. Nutno dodat, že ani jedna samostatná kniha nemá na obrázku nic z nacizmu ani z druhé světové války. Obálka tohoto svazku je tak parazitující na nacistických symbolech, které jsou v poslední době tak oblíbené u filmařů i vydavatelů knih. Zajímalo by mě, jaký na to měl názor mistr Simmons. Pokud se ho autor české obálky, Jan Doležálek vůbec ptal.

Malá ochutnávka:
Já budu žít pomyslel si Saul Laski, ale magická kadence se potrhala a prchla před smrští tichého, ledového smíchu a vůlí mnohem silnější, než byla ta jeho.


KNIHA PRVNÍ:
Zahájení je prvním příběhem. Je povedené, ale při čtení si připadáte jako na vlnách. Jednou jste nadšení gotickou atmosférou, ale pak kvalita rychle klesá a vy se nacházíte u samotného nudného dna. Takto střídavě dočtete první knihu a polovinu událostí úplně zapomenete.

TOTO JE CITÁT Z KNIHY:
Jenom proto, že čtete fantastickou literaturu, vám moje neuvěřitelná historka nepřipadne neuvěřitelná? (Zahájení)


KNIHA DRUHÁ:
Střední hra začíná nudným výpisem věcí, které si Melanie musela pořídit. Úplně jsem nechápal seznam a nákup, o kterém nás musel pan spisovatel na dvou až třech stranách informovat. Stejně jsem to všechno zapomněl. V tomto stylu je pak napsaná celá druhá kniha. Jen zbytečné popisování a návraty do minulosti. Děj se ve své podstatě nikam neposunul.

TOTO JE CITÁT Z KNIHY:
Stovka zasraných agentů a nedokáže sledovat tlustýho bílýho policajta v ghettu plných negrů? (Střední hra)


KNIHA TŘETÍ:
Koncovka je přesně to, co jsem očekával. Stylem se přibližuje knize první, ale je tu nekonečně prodlužovaný konec a řeknu vám, měl jsem sto chutí knihu prostě zaklapnout a nedočíst. Nakonec jsem to ustál. Konec je dobrý, leč silně očekávaný.

TOTO JE CITÁT Z KNIHY:
Panebože, to mě teda poser. (Koncovka)

Sečteno a podtrženo, za lepší překlad čtyři hvězdy.

94 17.11.2018

Tabule osudů
uchovává vědění Bohů
a tajemství Vesmíru....
Ten, kdo [ji] vlastní,
bude vládnout Světu

Ihned po otevření knihy jsem začal vrnět blahem. Opět temné prostředí barev, které má na svědomí Mike Garcia a hned od počátku je tu přítomno mnoho metalových vychytávek a předmětů, které by v té dané době vůbec neměli existovat natož fungovat. Ale ony tu sou a fungujou. Vše je zobrazeno v krásných detailních kresbách a vrchole pak jsou celostránkové malby, které úplně září z této knihy. Nechybí ani nezbytná Galerie obálek. To je podstata Lady Mechaniky.

Malá ochutnávka:
Pro moudrého a chápajícího čtenáře, moudrost víry je bez vyjímky nekonečný poklad – je závanem Boží moci.

Pravda však je, že mě obsah této Lady Mechaniky od mistra M. M. Chena lehce zaráží. Ladi Mechanika si hraje skoro na archeoložku, postavou lehce připomene Laru Croft a hlavně používá zbraně a stroje, které, jak již víme, by neměli existovat v daném století. Ale pak vám na otázku zda věří na věci jako je Diův Blesk, Brahmástru z Mahábháráty nebo na Babylonský Šarur, odpoví, že to jsou jen báje. Ať jde mistr Chen do háje, tomu se nedá věřit!

Citát: Nemohu důvěřovat nikomu, kdo nabízí jen tak nezištnou pomoc.

Docela mě rozesmál dvojstránkový obrázek, který bych trefně pojmenoval „Sahara, největší poušť světa“. Tahle kresba jakoby do celého příběhu skoro nepatřila nebo přinejmenším se tam tak nějak nehodí. Je prostě jiná, prázdná a přece tak hluboká. Nechám to na vás.

Citát: Tohle není konec. Tohle je jen začááááá.... Tohle nakonec říkají vždycky.

94 07.09.2018

Kdyby mi někdo v roce 1985 předpovídal,
že jednou budeme hrát ve Sportovní hale,
kde na nás přijde dvanáct tisíc lidí,
myslel bych, že zešílel.......
(Lou Fanánek Hagen)

Tato kniha je souhrnem krátkých příběhů, které v roce 1991 František Moravec (Lou) psal pro časopis Filip pro náctileté pod názvem Z mého života.

A opravdu to jsou příběhy, které v té době snad prožil každý punkáč, metalák nebo rocker. Příběhy, které mě moc nešokovali, páč velkou část jsem prožil taky. Jízdy po zábavách a koncertech, každý den v hospodě. Pokud možno v té samé, ale sem tam se třeba v pátek jezdilo za Prahu na větší chlastačky. Čundry, které se převážně odehrávaly ve vesnických hospodách a jen sem tam se někam vyrazilo, což stejně skončilo v první hospodě po cestě. Výlety „za kultůrou“, které končili útratou všech peněz a jízdou vlakem načerno zpět do Prahy, útěky před revizory a policií. Prostě taková to byla doba a takový to bylo.

Malá ochutnávka:
S velikou nadějí jsem na jaře roku 1977 vyprovázel otce do Anglie. Ne snad proto, že bych doufal, že jeho praktickou vědeckou myslí úspěšně projdou mé utajené náznaky, že bych rád magnetofon kazetový přenosný......

Líbí se mi slovní tvorba mistra Fanánka. Ten člověk si umí krásně hrát se slovy a verši. Což můžete nejen slyšet v textech jeho písní, ale i přečíst v této dokumentární knize.

Citát: Všechno je jednou poprvé a nezapomenete na to do konce života.

Myslel jsem, že nejkrušnější část svého života, ztráty nohy, Fanánek popíše jízlivěji a detailněji. Překvapilo mě, že nakonec však udal jen místo a čas a pak už jen, jak jezdil na vozíku, ještě bez protézy, do hospody a někdy čekal až ho vytáhnou ze škarpy, protože s vozíkem nedobrzdil při jízdě z kopce.

Celé se to lehce četlo, plno zajímavých informací, sarkasmu, vtipu a životních příběhů.

Tak to bylo, tak to je.....s námi se všemi a navždy.

94 28.07.2018

Tobě je toho chlápka líto?
Seru na něj.
Vypadáš, že tě něco žere.
Seru na něj.


Když jsem četl komentáře pod knihou, nabyl jsem dojmu, že to bude Tarantinovská jízda se spoustou hlášek, komických situací se spoustou vtipů o rajčatech. Když jsem dočetl knihu, ptal jsem se, kdo se u tohodle mohl smát??? Je to o lidském neštěstí, umírají tam zvířata a někdy i lidé, žádná pořádná hláška alá Q.T. Dokonce ani černý humor to neobsahuje. Jediná komická scéna je otvírání dveří nohou, ale u toho mi bylo líto majitele těch dveří. Já se ani jednou nezasmál a vlastně, vědět, že kniha má tento katastrofický naftový scénář a jedná se jen o nešťastné obyvatele a jejich snahu přežít, tak tu knihu nikdy nečtu.

Malá ochutnávka:
Chtěl ze země sebrat papírový pytlík, ale zapomněl, že mu chybí ruka. Zamířil do kuchyně, vzal si z lednice pivo značky Abita a posadil se k přeplněnému jídelnímu stolu. Samé účty, všechny dávno po splatnosti. Hypotéka, kreditky, nafta, pojištění. A knihy navršené do čtyř nebo pětisvazkových komínků......

Dávám čtyři hvězdy, protože je to velmi dobře zpracovaný román. Mám však pocit, že snad krom ruky a dveří mi toho z této knihy v hlavě moc nezůstane. Tohle není kniha ke které bych se chtěl vrátit a asi zůstane zapomenuta někde v mé knihovně.

Citát: Je v tom cosi osvobozujícího, skoro až uklidňujícího, když si člověk konečně připustí, že je v hajzlu.

94 16.07.2018

Velmi povedená hororová atmosféra, láska a beznaděj. Klasický pomalý rozjezd a strhující finále.

94 20.04.2015

„To jsou ti androidi . . .
ti panáci vždycky udělají,
co je třeba,
místo toho,
co je správně.“

„Muž se musí postavit i bohům, když si myslí, že je to správně.“

Jen pro úplnost – tohle je čtvrtý příběh z řady Mark Stone, kapitán pro dohled nad primitivními planetami, napsaný Českým spisovatelem.

U pana Miroslava Žambocha oceňuji, že ačkoliv okamžitě zařadil příběh do své příběhové linie, drží se linie příběhů, který započal Jean-Pierre Garen. Protože nečíst ani jeden příběh předcházející, z řady kapitán pro dohled nad primitivními planetami, skoro bych si myslel, že se Bakly dostal na jinou planetu. Oproti předcházejícímu dobrodružství z pera pana Procházky (Jablka z Beltamoru), je tohle prostě dokonalé. Drží se to základních aspektů francouzského tvůrce celé série, má to dobrodružný základ, napětí, sex i perfektní dokončení.

Citát: Cítil, že se stal svědkem počátku celoplanetární války.

Pan Žamboch si sice do příběhu přidal některé své myšlenky a inovace, ale nepůsobí to tak „vetřelecky“ a čtenář to v poklidu přijme. Píšu třeba o některých inovacích robota Raye, se kterými se čtenář v předcházejících příbězích vůbec nesetkal. I o pravidlech, které jsme nikdy od Jean-Pierra nečetli. Ale jak říkám, je to neinvazní doplněk k jinak perfektnímu příběhu. Celé to byla jedna velká bitva alá Žamboch a celé to bylo po vzoru Garen. Dokonalé.

Citát: Příroda odezněla a přesunula se do kmenové historie.

93 05.09.2024

„Konec světa nastává každý den.
Pro miliony lidí
miliony různých způsobů.
Až přijde řada na tebe,
nebude čekat, až budeš připravena.“

Musím přiznat, že když jsem viděl přebal této knihy, nějak ve mně nevzbuzoval naději na dobrý příběh. Ano, nesuď podle oblečení je překvapivě opět pravdivé. Protože, když jsem pak knihu v Comics Centru držel v rukách a prohlížel si její kresby uvnitř, ihned jsem si jí koupil. A i teď pro rozbalení, očuchání a otevření v ní ještě listuji, než se pustím do obsahu. Kresba Jonase Scharfa je nádherná. Obálku totiž nekreslil on, nýbrž jakási Jenny Frisonová. Teď už jen zbývá posoudit obsah Cullena Bunna. Anotace totiž slibuje brutální příběh.

Citát: Nezradila jsem vás, ale osvobodila od falešných bohů.

Regan (Zrak) Jimmy (Chuť), Vanesa (Hmat), Manny (Sluch) a Cara (Čich). Byl jsem zvědav, jak se projevuje schopnost Chuti. A byl jsem pak nadšený, když jsem to poznal. Spolu v kombinaci s Čichem fakt k sežrání – mňamka. Dle mého je chuť nejnebezpečnější schopnost, ale další z týmu by se mnou nesouhlasili. Zarážela mně však jedna postava – Barret. Kdo nebo co je zač? Ovšem poznání mě pak krutě porazilo. Pak je tu ještě ta Chiméra . . . Karty jsou rozdány a hra Bohů může začít. Je to krvavé a nebezpečné. Kam se hrabou třeba takový Boys.

Malá ochutnávka:
REGAN: „Musíš si uvědomit, že když jsme sestoupili z hor, prakticky jsme netušili, kdo jsme. Neměli jsme naše schopnosti pod kontrolou.“
HANA: „Takže budeme dělat jako, že se vlastně nic nestalo a že bych ti měla odpustit?“
REGAN: „Ne. Nežádám tě o odpuštění, jen tě chci varovat. Teď už vědí, co jsou zač a co dokážou. Teď už mají pod kontrolou všechno.“

Během té šílené jízdy, kdy Reagan a Hana jsou pronásledováni vším možným je na čtenáře vyvíjen jistý tlak. Tlak pochopení a porozumění. Veškerá překvapení jsou uvolňována pomalu, ale cíleně. Během čtení pocítíte sílící šok z možných následků. Byl jsem v půlce celého svazku, který čítá dvanáct sešitů a celou dobu jsem měl mrazení. Hltal jsem stránku po stránce, obrázek za obrázkem. A to ještě mělo přijít to nejhorší. Myslel jsem že zešílím, když jsem získal schopnosti toho prvního mrtvého. A pak přišlo probuzení a pochopení. Fakt síla!!! Neopovažoval jsem se odvracet zrak.

Citát: Zlost ti nedává právo plivnout Bohu do očí. Když to uděláš, Bůh ti to vrátí.

Nějaké výhrady bych přece jen měl. Ale jsou malé a nechci naštvat Chiméru. Trochu mě mrzí, že pět smyslů, kteří jsou zobrazeni v příběhu třemi ženami a dvěma muži, nedostalo moc prostoru. Příběh mi připadal velmi krátký a ani jsem si ty smysli nestačil pořádně vychutnat a už bylo po jídle. A druhá věc je obálka. Na konci knihy najdete třicet (30!!) návrhů na obálky. Galerie obálek opravdu nabízí nádherné obrazy. Jen škoda, že byl vybrán právě ten, který byl vybrán. Určitě bych si vybral na obálku hezčí a přízračnější kresbu.

Citát: Na fňukání není čas. Teď je čas se naštvat. A najít další oběti.

93 01.07.2024

„Přišel čas
vybojovat další bitvu.
Rád bych věřil,
že na další čas
poslední . . .“

No vida, že to jde líp i když nemáme tolik stran v příběhu. Dokonce i to koupání hlavního hrdiny, které se mi v prvním příběhu zdálo až chronické, je tu podstatně omezeno. Pokračování příběhu Smrt je má tanečnice celkem volně pokračuje v této knize. Nečekal jsem více vysvětlujících skutečností. Nebylo to potřeba a navíc těch cca 280 stran dostatečně stačilo. Přibudou nové postavy, nová jména příšer, je tu víc akce, víc dobrodružství. Rozhodně se to četlo lépe než předchozí kniha.

Citát: Jen spi, příteli. Budeš potřebovat načerpat spoustu sil na to, co přijde pak.

93 28.06.2024

Ačkoliv se mi první sešit skoro vůbec nelíbil, odhodlal jsem se k přečtení i druhé dvojknihy. A to hlavně proto, že jsem si pořídil oba svazky najednou. Nebyl tedy důvod to moc odkládat, abych náhodou nezapomněl děj. Vlastně mi do oka nepadla žádná výrazná postava tohoto dobrodružství. Tak jsem fandil medvědům. Kresba opět velmi jednoduchá, bez nějakých výraznějších překvapení. Jednobarevné sekvence v příběhu jsou spíš rušivým elementem. Obsahově se spíš zase jen válčí a válčí. A opět, stejně jako v prvním svazku, tu nejsou moc duchaplné dialogy, spíš slovní hesla typu „pojď sem“, nepřekážej“ a podobně. Tento komiks mi nedal skoro nic, byl jsem z něho spíš v rozpacích.

93 05.03.2024

„Ptal se, co se s ním děje.
Pak vydal takový přiškrcený zvuk,
jako kdyby mu něco sevřelo hrdlo.
A jeho proměna začala.“


Po předešlém nezdaru, kdy se mi třetí Hulk v Pekle skoro vůbec nelíbil, jsem byl rozhodnut už si z této série nic nekoupit. Ale když jsem v knihkupectví viděl tu nádhernou obálku, řekl jsem si, že i kdyby obsah za moc nestál, už jen ta kresba za to rozhodně stojí. Skoro se zdráhám věřit, že to nakreslil Ewing Bennett, který kreslil i Hulka v Pekle. Jenže, když jsem tento komiks četl došla mi zvláštní věc. Nemám rád červenou barvu a předešlé dobrodružství je převážně v červeném provedení. Kdežto tento Hulk je skoro celý zase v původní zelené barvě. Tak jsem si vždycky Hulka představoval a tak jej představují i jiní – v zelené.

Citát: Snědl jsem člověka. Byl otravný.

Hulk už tu není tak anorektickej, jako minule, by naopak má tu svou baculatou zelenou postavu. Chová se „přirozeně“ a hlavně už zase hází skvělé hlášky. To je to, co mi ve třetím svazku chybělo. Už je to zase ta správná velká zelená bestie, rozsévající zkázu a sem tam házící nějakou tu akční hlášku. Například: „No jo, no jo. Viděl jsem filmy – Netopýří týpek vždycky zvítězí. Pujč mi ho.“ Sice tu zase tak trochu skáčeme z jednoho místa na druhé, ale není to tak zmatené. Najdete v tom řád. Kresba je tentokrát perfektní. Já jsem spokojen, vyzařuju gama paprsky a prskám blahem.

Citát: Bruce Banner se podvědomě neustále snaží životy zachraňovat.

93 19.01.2024

Oni nekolonizují Zemi.
Mění ji. Chápete, co tím myslím?
Je to docela jiná vegetace,
jiná fauna, flóra...
možná dokonce i cizí atmosféra.

Pokračování příběhů o pilotce kosmických lodí Charity není tak napínavé, jako to předchozí. Čekal jsem, kde spisovatel naváže, protože konec prvního příběhu byl zajímavý a mohl svou hrdinku vlastně poslat kamkoliv a kdykoliv. Nakonec ten čas není tak dlouhý a vlastně ani podstatný. Charity se probudila, tak jak každý očekával – v budoucnosti. Bylo jen na ní, jak si v té době poradí.

Malá ochutnávka:
Probudila se bolestí. Nepodařilo se jí však tu bolest přesně lokalizovat. Tělem jako by jí probíhaly miliony drobných zvířátek, která se jí zakusovala do masa, do žil, do nervů. A pak jí hlavou projela izolovaná myšlenka, zdánlivě nesmyslná: Bude to bolet. Hrozně bolet. Jednou jí to kdosi kdysi řekl – kdysi a kdesi, milion světelných let v minulosti. Kdy, kde a kdo to byl, už zapomněla. Možná to ani nikdy nevěděla.

No a tady to právě trochu skřípe. Děj je trochu zmatečný., Charity chodí sem a tam, akce skoro žádná, napětí v podstatě nulové. Je to hodně o mluvení a informacích. Pravda však je, že se hodně dozvíme a vlastní konec, respektive rozhodnutí jednoho z nepřátel nám jen naznačilo, že příští pokračování už by mohlo mít i nějakou tu akci a nebezpečné zápletky. Tento příběh je jen průměrem.

Citát: Jste sice všichni blázni, ale aspoň s vámi není nuda.

93 21.09.2020

Říkal jsem si, že tohle má dobré téma a pěkný obrázek na titulní straně, tak proč se do toho nepustit. Jenže druhý poradce za levým uchem mi říká – dostal's to zadarmo, je na tom napsáno „neprodejný vzorek“ já bych přistupoval s obavami. Jenže, jediná cesta, jak to zjistit, je, začít to číst. Jinak si člověk, tedy čitatel, nebude jistý, jak je to napsaný. Obsahuje to ty správné, momentálně celosvětově nutné a uznávané aspekty, bez kterých je problém, aby vám váš román někdo vydal. V příběhu je tudíž kladný černoch, ohromné SUV, jeden možná i více homosexuálů, nějakej ten mimozemšťan (který není nutný) a chytrá blondýna. Základy jsou dány. Jenže, obsahově je to příšerný. Jakoby paní spisovatelka ani nevěděla, jak s postavami pracovat a v jakém sledu informace o nich vypouštět.

Citát: Rozhodla jsem se, že ho nenávidím.

Úplně nejhůř je na tom hlavní hrdinka. Snaží se být chytrá a zároveň vtipná. Banda perfektně oblíknutých sexy mimozemšťanů skáče, jak ona píská a další krutí mimozemšťané se před ní třesou strachy. A když si k tomu ještě hlavní postava veme do ruky tužku, nebo pero, dojde i na nějakou tu mrtvolu. Vtipům jsem se tedy rozhodně nezasmál, formy mimozemského života jsou jednoduché, ničím nepřekvapující kusy masa a akce je tak nedodělaná, až se mi chtělo spát. Prostě všechno to je šíleně nevěrohodné a nic z těch akcí a mimozemšťanů mě nepřesvědčilo o tom, abych se do příběhu zažil. Doslova mě to z další nadcházející stránkou nutilo knihu odložit a přestat číst. A že jsem to ke konci skoro i udělal. Bylo to tak vyumělkované, že mě vlastně ani nezajímalo, jak to dopadne. A ono to ani tak nějak nedopadlo, protože je to připravené na další knihu. Jenže to už bude beze mě, a i když druhý díl opět dostanu „zadara“, ihned jej vložím do budkoknihovny, tak jak jsem to udělal s touto knihou.

Citát. Zatím vám nevěřím, ale možná za pár let budu.

93 04.07.2020

Každá kultura ve vesmíru
má hodně odlišný názor na to,
kdy přesně začíná život.
Zato se v podstatě přesně shodneme,
kdy končí.

Obsahuje sešity #43 - #48

Hned v prvním sešitě (#43) jsem se zasmál. Dialog mezi Hazel a Petrichor je fakt plnohodnotný a zajímavý. Petrichor je ta s bradavkama, rohama a ...ptákem, pokud jste už zapomněli. A vysvětlete někomu, kdo má rohy i křídla a frdnu, zda mu náhodou někdy nenaroste i ...pták. Ještě, že se vrátila máma, no zaplať pánbu. Kdoví, co by z Petrichor nakonec vylezlo. Pravda, vylezla z ní modlitba, ale to bylo později.

Citát: Svatí nad námi, vzývám vás. Za celé ty roky jsem vás neprosila o nic. Pokud si myslíte, že jsem žila čestně, vyslyšte mou jedinou modlitbu. Prosím, pošlete mi někoho na šukání.

A pozor, na scéně se objevují další nové postavy. Vždycky čekám nějakou úchylárnu, která předčí tu předcházející a opět mě dvojice Vaughan a Staplesová nezklamali. Přicházejí Hnojníci – no do prdelnice! Další originální postavy v té již tak rozšířené sbírce, jako z panoptika hrůz. Jak by řekl Kevin Smith, přichází Hovnodémon. A je fakt hodně nasranej a to doslovně. ŠPLOUCH.... A to samozřejmě není vše, přijdou i zajímavější obyvatelé Potrat city.

Malá ochutnávka:
MARCO: ...kouzla může provádět jenom někdo, kdo má Girlandskou krev.
PETRICHOR: Je jasné, že když... zemřelo to dítě, které jste spolu počali, nejspíš přeneslo na Alanu své schopnosti.
HAZEL: Takže máma může nechat padouchům vybuchovat hlavy?

Další příběh ze série Sága. Perfektní scénář, velmi povedené až umělecká kresba. Plno zvratů, sexu, krve i akce. Vůbec jsem se nenudil a mnohdy jsem se z plna hrdla zasmál. Některé nečekané situace jsou schopny vám i vyrazit dech. Tady není co řešit pět hvězd. Při čtení jsem poslouchal skupinu Savage Circus a jejich studiové album z roku 2019 Of Doom a Death.

Citát: Kdybychom všichni žili trochu sobečtěji, místo abychom ozlomkrk všechno bránili až na smrt, tak by vesmír nebyl zdaleka tak strašidelný.

93 09.06.2020

Víte, jak divně to zní, že?
Že by koaliční voják
měl dítě
s nepřátelskou
ozbrojenkyní?

Další příběh Alany a Marka. Jak jsme si už zvykli, příběh je prošpikován sprostými slovy, míšeneckým sexem, mrtvolama a ironií. Příběh se posouvá. Tentokrát se pohybujeme v novinářském prostředí, tedy, abych byl přesnější v bulvárním sektoru novinařiny. Jenže, když někdo střílí na pisálky zajímající se o Alanu a jejího, ne zrovna moc žádaného, nepřítele státu, jde sranda stranou. No, ne zas tak úplně stranou, ale chvilku se nezasmějeme. Vlastně jen do tý doby, dokud neodezní zvuk výstřelu. Tak se do prdele usmějte.

Citát: Jestli se vy tři hodláte nechat zabít, tak já jdu s vámi.

Kresbu už asi nemá smysl nějak komentovat. Již jsem řekl, že Fiona Staples si to užívá. Někdy možná až moc, a dotáhla to tak daleko, že si dělá srandu i ze čtenářů. Ti zvídavější a bystřejší si toho všimnou. Ti ostatní – možná na to někdy přijdete. Co mě osobně rozesmálo, je tvor (agent) v zeleném tričku s fialovýma adidaskama – bez komentáře :-) Smysl pro humor v kresbě.

Malá ochutnávka:
Takže.... kde jsme to skončili?
Aha, jasně, jak jsme to brali přes Mechanické hvězdy k tomu mlhavému světu.
Naši doufali, že tam najdou pána jménem D. Oswald Heist, který napsal jejich nejoblíbenější knihu.
A já jsem se zrovna podělala....ÉEHHHHHH.

Nebylo to vysloveně nabité dějem, ale pokud se jedná o klidný domácí život – tak v tom případě je tento svazek kapitol #13 - #18 totálně akční a k poblití. Ano, dost se tu zvrací. Někde tomu říkají křest, jinde jde jen o přejedení místního jídla. Ale už dost keců. Tohle je opět perfektní příběh a já si ho užíval. Při čtení jsem poslouchal skupinu Cloven Hoof a jejich album z roku 2020 - „Age of Steel“. Vybral jsem sedm citátů a vložil je Brianu K. Vaughanovi do jeho profilu.

Citát: To fakt jdeme domů k cizímu chlapovi, co nám právě poblil dítě?

93 04.05.2020