Terva komentáře u knih

Jest-li jsi nevědomky
do ukolébavky
vložila magii,
tak je teď
docela určitě
začarovaný.

Eliasova žárlivost na Číse mě překvapila a tak nějak si myslím, že to je jen obyčejný výkřik do tmy, aby řeč nestála. Tahle scéna tam tak nějak nepatří. Stejně mi kapitola první v tomto svazku, zařazená pod číslem #31 s názvem Forgive and forget (ano, opět se Crew nenamáhala, názvy kapitol přeložit) připadala celá divná. Jako by spisovatelka neměla o čem psát a tak si narychlo vymyslela nějakou vložku.

Malá ochutnávka:
Pane Barley....totiž, Davide, vy jste taky čaroděj...?
Kdepak, já jsem docela obyčejný člověk. Není na mně nic výjimečného, tedy až na to, že mi osud dopřál dobrou práci a skvělou rodinu.

V této knize se mi líbily snad všechny úvodní kresby ke kapitolám. Tento svazek obsahuje kapitoly #31 až # 35. Při čtení jsem poslouchal skupinu Judas Priest a jejich studiové album Painkiller. Vybral jsem pouze tři citáty, což svědčí o průměrnosti těchto příběhů. Ale jako celek je to velký posun v ději a to se počítá.

Citát: Vzdejte se a obraťte se v prach.

80 21.06.2019

Co mu
pro začátek
useknout nohu,
nebo tak něco?


Jak už napovídá název celého svazku „Itačiho síla“, je tento příběh příběhem této postavy. Tedy převážně. Sem tam se tu mihne i Naruto. Příběh začíná pohledem do minulosti, je černě podkreslený a smutný. Až pak začnou souboje a zábava.

Malá ochutnávka.
Naruto!
Nepleť se do toho!
Tohle je můj boj!

Opět jeden z těch průměrných příběhů. Celkem mě nebavil. Jedinou věcí v tomto svazku je Devítiocasý. Určitě za to stojí. Ale to je tak vše. Jo, rozesmála mě Naruto pokladnička :-) Tento svazek by se dal nazvat „Sex, prachy a souboje“. Až ke konci bylo trochu srandy. Mňouk.

Citát: Stěží uvěřit, že je nositelem Devítiocasého takový prcek.

80 07.06.2019

Já nejsem hlupák!
Já jsem básník!
…............?
A jaký je v tom rozdíl?


PARA 00-72-87 ŘÍM, VIA BOTTONI, SEDM SNÍ DO KATAKLYZMATU
Kniha druhá: Upozornění! Vstupujete do světa barev! Srdce Impéria je druhá kniha z Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Do očí vás okamžitě bouchne změna. Černobílý svět je nahrazen světem barevným, dojde ke změně kresby a to dosti radikálně a i styl barev je trochu jiný, než je čtenář zvyklí z jiných příběhů. Hned je poznat změna. Příběh je přehlednější a čtivější.

Malá ochutnávka:
PARA 00-72-87 LONDÝN, KENSIMGTONSKÉ ZAHRADY, PĚT DNÍ DO KATAKLYZMATU
Vskutku pobrals málo rozumu. Vláda lůzy? Vláda chtějící se zalíbit všem?
Jinými slovy: PRŮMĚRNOST!

PARA 00-00-00, LONDÝN, ČTYŘI DNY DO KATAKLYZMATU
Kresba není tak hektická a zmatená, jak tomu bylo v černobílém dobrodružství v knize první. Tohle se dobře čte a osobně si myslím, ne nemyslím, já to vím: Tohle je o hvězdu lepší než kniha první. Je tu spousty barev, detailů, které vyniknout víc ve světě barevném a i obličeje samotných postav jsou milejší. V pozadí je spousty detailů, jak živoucích, tak uměleckých a nejsou rušivé na základní příběh. Prostě se kochejte a užívejte.

Citát: Chci-li zůstat nepovšimnuta, nikdo si mě nevšimne.

80 31.05.2019

Tys starý zámek,
dobrý zámek....
...já tvůj dobrý olej...
...tvůj zlatý klíč.
CVAK


Zajímavá jednostránková kresba je hned v úvodu první kapitoly. Sice černobílá, ale nádherná. Jo, a mimochodem, opět nejsou přeloženy názvy kapitol samotných. Proč? To asi ví jen překladatelka Anna Křivánková a redaktor Jiří Pavlovský. Ale upřímně, nepřeložené názvy kapitol – já to nechápu, v čem je asi problém je přeložit?

Malá ochutnávka:
To je k ničemu. Zapomněla jsi snad, co jsi zač?
Když se bytost jako ty zamiluje do muže, poskytne mu talent a schopnosti.....
...a výměnou za to mu ujídá ze života.

Tak, vrahem není zahradník, ale jak zahradníka zachránit? Vlastně to možná ani nejde. Pátý příběh Číse a jejích společníků je smutný. Je o lásce a nezbytné smrti. Tento příběh je fakt celkem síla. Málem jsem se i rozbrečel a věřím, že slabší povahy budou bulit určitě – VZLIK.

Citát: Smrti se bojí každý a stejně jí neuteče.

Bál jsem se, že po čísle 4, které se mi skoro vůbec nelíbilo, to bude stále horší a horší. Není. Pětka je rozhodně, zatím nejlepším příběhem v této sérii. Zjistíme tu i minulost Silky. Taky to neměla jednoduché. Její příběh je dojemný. Celý tento pátý svazek je velmi povedený.

Citát: Mezi námi a lidmi často dochází k nedorozuměním.

Hudba, kterou jsem při čtení poslouchal je rozhodně na svém místě. Při čtení této knihy jsem totiž poslouchal Dimmu Borgir a jejich dvě CD Enthrone Darkness Triumphant (1997) a Spiritual Black Dimensions (1999)

80 18.01.2019

Pokud má někdo Schopnost,
Využít jiného člověka je poměrně snadné,
avšak úspěšně ho zpracovat
je mnohem těžší.


Střední hra je jen spojnicí. Nic podstatného se tu neodehrává, čtenáře nudí neustále odskakování do minulosti a děj se moc výrazně neposouvá.

Malá ochutnávka:
Vrátíte se na dálnici, zašeptala jsem. Objíždějte město. Pokaždé, když minete výjezd, zvyšte rychlost o patnáct kilometrů za hodinu. Až minete čtvrtý výjezd, zavřete oči a neotvírejte je, dokud vám neřeknu. Kývněte, jestli rozumíte.
Muž přikývl......

Tohle je taková předzvěst třetího příběhu, kdy je čtenáři jasné, že se sice schyluje ke strhujícímu finále, ale že bude trvat, než se k němu pročteme. Příkladem může tak být dlouhý seznam věcí, které si Melanie kupuje. Koho to zajímá? Už teď se obávám třetí knihy.
Nic naplat první příběh byl originál a možná měl končit tam, kde začíná Střední hra.

Citát: Je to sice naprostá šílenost, ale dává smysl.

80 03.11.2018

Před událostmi v sídle.
Před katastrofou.
Zrodilo se zlo.



Události tohoto příběhu nás zavedou na počátek. Nultá hodina, kdy bylo sídlo ještě celé a Spencer ještě neudělal, to co už udělal v páté knize.
Sedmý příběh je stejný, jako ostatní. Nečekejte od toho něco extra. Prostě jen další skupina lidí, kterou potká katastrofa a někteří přeživší jedinci se snaží zachránit holé životy.
Zde je to Rebecca a Billy. Ona je ze S.T.A.R.S. A on uprchlý zločinec. Oba se projedou vlakem a skončí ve vedlejší budově hlavního sídla v Raccoon city.

Malá ochutnávka:
Měli bychom se rozdělit. Patnáct minut o samotě, nic velkého. Co by se mohlo stát za patnáct minut? O samotě. V tmavém, tmavém lese.......

Jediné, co mě překvapilo byl protivník v podobě pijavic. Tohle monstrum se velmi povedlo a šel z něho strach. Bohužel se mi zdá že spisovatelka se toho sama nějak zalekla a svoji stvůru nenapsala dokonale, ale jen ledabyle. V herní sérii (PlayStation3) byla velmi nebezpečná a strašidelná. Tady byla taková méně nebezpečná, i když dokázala napáchat hodně škod.

Citát: Možná nadešel čas vypadnout z Raccoonu.

Další lehce průměrný příběh o Umbrelle a jejích monstrech. Nikoho ten příběh neurazí, ale sám příběh se vám ztratí mezi těmi ostatními přečtenými.

Jo, je teď ze mě zombie.

80 07.05.2018

Někdy tomuto světu
taky říkáme
Planeta čtyř tisíc bohů.



Tak tohle mě velmi zklamalo. Sice to má nějaký ten děj, ale je to rozkouskované, nedodělané a chvilkama i zmatené. Pan spisovatel potřeboval ze sebe vydat vše o Arestonu a tak vytvořil tuto malou a hubenou knížečku, která vám vlastně moc podstatných věcí neobjasní. Naopak po přečtení máte pocit, že jste to všechno vlastně ani nepotřebovali vědět. Možná to nakonec kazí tu spokojenost z té původní trilogie.
Kdyby tento příběh nebyl napsán, vůbec nic by se nedělo.

Malá ochutnávka:
Na otázku, kdo jsou bohové, dostal obvykle odpověď v podobě několika pohlavků, a pak se mu dostalo ponaučení, že by měl před bohy projevovat větší pokoru.....

Někdy mi připadalo, že pan Pecinovský zapomněl, že některé situace už psal, ale stejně je opakuje. Někdy i vícekrát.
Tento příběh má 176 stran, ale mám pocit, že by vystačil klidně poloviční příděl stránek.

Citát: Měla tolik výmluv, že pod jejím tlakem by člověk zahynul......

Ani se mi o tom nechce moc rozepisovat. Celkem chudý obsah příběhu dokazuje i to, že jsem vybral pouhopouhé dva citáty.

80 22.04.2018

Mládeži do 18 let nepřístupno.

Jsem se až divil, co všechno najdu ve své staré, ale velmi hluboké knihovně.
Modrá knížečka se spoustou érotických vtípků.
Pravda, některé jsou staré až moc, některé i trapné, ale celkem je to zábava.

Malá ochutnávka:
Slyšela jsem, že jsi se milovala se svým starým mužem-milionářem v rakvi.
Ano, to je pravda.
To jsi ale musela z toho mít srandu, co?
Kdyby jen já! Taky ti čtyři chlápci, co přenášeli rakev z márnice do hrobu.

Citát: …..a znáte tenhle?

80 18.04.2018

Jak smutný je náš osud,
naříkalo zelí,
osaměle čekat až dorosteme
a skončíme svůj osud na kuchyňském stole....


Při stěhování jsem našel i tuto zelenou knížečku s humorem
a celkem povedenými kresbami zvířat.
Nejedná se o vtipy, ale o malé fejetony nebo bajky, s humornou pointou ze života zvířat a rostlin.
Celkem jsem se bavil a měl jsem to asi za hodinku přelouskané, jako ta veverka na straně 67.

Asi nejsmutnější byl „Příběh nízko létajícího orla“.

Malá ochutnávka:
Onen orel mohl mít příliš velkou hmotnost anebo malou odvahu. Možná měl zakrnělá křídla. Snad trpěl závratí. Ať to bylo jakkoliv, nedokázal vyletět nad vrcholky skal, kolem nichž kroužili ostatní orlové.........

Autor se pokusil i o nové náměty a variantu bajku-fejeton a na mnoha místech problematizuje též vžitá pravidla a zdánlivě logická řešení a nazírání na problém pravdy a postoje v lidském životě.

Citát: Žili veverčák s veveřicí u lískového keře.........

80 18.04.2018

Černý dům, kniha kterou napsali tito dva spisovatelé spolu,
je vlastně nepřímo pokračováním knihy Talisman.
Obě pak dělají jakýsi předvoj knižní sérii Temná věž.
Kniha má ale i pár odkazů na jiné příběhy.
Jako mnoho knih Stephena Kinga i tahle vás pohltí a nedokážete odtrhnou oči,
dokud to nedočtete.

Zde malá ochutnávka:

Moje jméno je Dav. Moje číslo je mnoho. Jsem krysa pod podlahou Vesmíru..........

80 19.04.2015

Knížečka obsahuje dvě povídky:
"Je 7.00 - pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta"
a druhá se jmenuje až skoro jednoduše a krátce : "Trojúhelník"

První povídka se odehrává v postapokalyptické budoucnosti a druhá naopak v předpokalyptické současnosti.

Pokud by vám umělecké dílo na obálce knížky o rozměrech 9,5 X 8,5 centimetrů někoho připomínalo, věřte, že jej nakreslil mistr ve svém oboru Luis Royo.
Lehce nadprůměrné povídky, které jsem přečetl asi za hodinku.

80 18.04.2015

„Jakmile se promění v netvora,
musí být ukojena jeho touha po násilí.
V lidské podobě si s ním
dokážeme časem poradit.“
(Padlá říše)

BRZRK Krvavá pouť - Kniha první, přinesla přesně to, jak se příběh jmenuje. Krvavá pouť je krvavá. Kniha první obsahuje dva příběhy. A tím je Symfonie zkázy a Padlá říše. Už jen ty další dva názvy příběhů naznačují, že to bude koupel v krvi. Ještě snad nikdy jsem nezažil tolik násilí a krve jen v názvech. A to jsem ještě knihu ani pořádně neotevřel. Vlastně už jen samotná obálka naznačí to své. A že je dobře nakreslená, tomu vděčíme tvůrci a kreslíří, který si říká Travis Charest. Netřeba dodávat, že na obalu je Keanu Reeves, který se podílí na příběhu svým námětem.

Citát: V prvních dnech pouze opakoval stejná slova: Tohle pro vás nedopadne dobře. (Padlá říše)

Jo, dost keců, jdeme na to. Příběh první Symfonie zkázy mi tak trochu evokuje Conana. Vzhledem k tomu, že příběh začíná v Atlantidě, není se ani čemu moc divit. Ale i tak se mi zdá, že Berserkr Unute, zde vystupující, na Conana nemá. Nemluví, jen zabíjí . . . a ještě ta barva jeho oblečení . . . Další poznatky k této povídce najdete v komentáři v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Často jsem byla tázána, zda pohled na ta jatka nemá vliv na mou duši . . . (Symfonie zkázy)

Druhý příběh „Padlá říše“ nám mimo jiné přináší i celý nový tým tvůrců. Tak že zapomeňte na docela přijatelnou kresbu v předešlém příběhu a zvykejte si zase na jinou. Přesně ta situace, kterou nesnáším. Někdo vymyslí příběh a pak to jen posílá dál a dál jiným tvůrcům, až je z příběhu mišmaš. Naštěstí je kresba nové kreslířky úžasná a scénář je ještě dokonalejší. Další poznatky najdete v komentáři k této povídce v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Pojďte, jsou netrpěliví, chtějí vidět krev a vy už se začínáte hojit. (Symfonie zkázy)

79 23.09.2024

Klidně bych chodil
i s ghúlí holkou,
kdyby byla pěkná.
(# 001 Bible)


Komentáře, ochutnávky a hlavně hodnocení samostatných povídek najdete tady:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

První věc, která mě překvapila, když jsem vzal tuto knihu do ruky je její orientace. Začal jsem samozřejmě zezadu, tak jak jsem zviklej u každého manga a ejhle – ona to je klasická kniha a ještě Evropsky orientovaná. Čte se to tedy normálně zepředu. A jsou to psané příběhy jen sem tam proložené nějakým tím obrázkem. Vložené kresby jsou příjemné, měkké a ladí s povídkami u kterých jsou nakreslené.

Citát: Když jsme se potkali poprvé, křičel a obviňoval mě, že jím lidi, ale když ho pak potkaly vlastní tragédie, přišel si ke mně pro radu. (#002 Svačina)

Na knize se mi líbí jedna zajímavá věc. V pravém dolním rohu je na každé stránce obrázek příběhu. Všech šest příběhů (#001 - #006) je totiž presentováno jedním symbolem a to vždy podle názvu nebo obsahu jednotlivé povídky. Bible má ve znaku Bibli a třeba Záložka má – inu asi, záložku :-) Podle těchto obrázků pak lehce najdete povídku, kterou v knize budete hledat.

Citát: Jsem vám nesmírně povděčen, že jste věnoval svůj život tomu, abych si vás teď mohl vychutnat! (#003 Fotografie)

Jak už to tak u povídek bývá, jednou jsi dole jednou nahoře. Celá kniha obsahuje průměrné příběhy, a dobrá půlka z nich by byla spíše poutavější, kdyby je někdo nakreslil. Jen dva příběhy jsou dobré, poutavé a hororovější, než by se zdálo.

Citát: Dařilo se mu opatřovat si pravidelně jídlo, ale to jen proto, že bylo ve městě tolik sebevrahů. (#004 V Tokiu)

Stále se však nemohu uvyknout na spíše dětský styl psaní. Příkladem tak určitě jsou poslední dvě povídky „Záložka“ a „Jošida“. Příběhy, které by určitě víc ocenila má 15-ti letá dcera, i když v nich více či méně vystupují dospělé osoby. Hlavně pak v příběhu „Jošida“ se poukazuje na to, jak jsou dospěláci blbí.

Citát: Záložka ve tvaru špachtle byla stříbrné barvy a na jednom konci měla čtyřlístek. (#005 Záložka)

Chtěl bych upozornit na jednu věc. Ve spoustě vět chybí písmena. Buď na konci slova a nejvíce první písmena ve slovech. Jedno dvě se dá přehlédnout, ale všiml jsem si víc jak deseti chybějících písmen a dost ještě možná víc. Neměl jsem chuť to počítat. Tato chyba tiskárny byla mnohdy rušivá.

Citát: Konec konců, jednou je ghúl, tak ho klidně může sežrat. (Jošida)

79 19.07.2019

Je mou povinností
nabídnout tyto schopnosti lidstvu,
ochraňovat slabší
a sloužit potřebným.
Ale nejdřív......

Tato antologie obsahuje tři příběhy Masky, jedné z nejslavnějších postav z nakladatelství Dark House. Maska, Maska se vrací a Maska vrací úder.

Komentáře zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-maska-omnibus-kniha-prvni-40714

Ten první příběh, jednoduše nazvaný Maska inspiroval tvůrce stejnojmenného filmu s Jimem Carryem, jen s tím rozdílem, že komiks je oproti filmové verzi temnější.

Malá ochutnávka:
Ta Maska, co jsem vám přinesla, to je váš pachatel, co jste ho minulý měsíc honili po celým městě.
Vím, že to zní šíleně, ale kdyby jste si tu Masku nasadil, hned by jste věděl, o čem mluvím.
….no, on to byl sám o sobě celkem divokej případ, takže si jí klidně zkusím....
Néééé! Nenasazujte si jí! Nikdy si jí nenasazujte!

Druhý příběh Maska se vrací je takový vlažnější. Spíš kopíruje příběh první, ale opět je tu spousty srandy a krve. Třetí příběh už vás možná ani nebude tak bavit. Prvotní nadšení odumírá spolu s příběhem. Vše se opakuje, žádné pořádné novinky. Jedinou zajímavostí tak je nová schopnost Masky, která ještě nikde nebyla uvedena. Jo a pak je tu pár nádherných celostránkových kreseb. To zachránilo situaci.

Citát: O půlnoci dole v docích. Kde jinde? (Maska se vrací)

Projektuje Maska na svého hostitele chaotickou osobnost? Nebo byl tenhle šílenec vždycky součástí určité osoby a Maska mu jen umožnila plně se rozvinout? Možná Maska jen plně rozvíjí už existující dynamiku osobnosti.

Citát: Já to říkal, že to nemáš hulit. (Maska vrací úder)

Pří čtení těchto tří příběhů jsem poslouchal švýcarskou folkmetalovou skupinu Eluveitie a posléze švédskou power metalovou skupinu Falconer. Při poslechu a čtení jsem vybral 12 citátů a vložil je mistru Arcudimu do jeho profilu.

Citát: Zítra mě asi čeká popraviště, ale dneska večer....budu popravovat já! (Maska)

Palce za komentáře k povídkám prosím zde:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-maska-omnibus-kniha-prvni-40714

79 14.06.2019

Když Ježíš z Nazaretu
visel na kříži a umíral,
nechali ho volcryni
v agónii bezmála rok.
Směřovali ven z Galaxie.

Útlá knížečka vždycky značí rychlý děj a málo informací. Ne jinak je tomu u tohoto příběhu. Těšil jsem se zase jednou na nějaké to sci-fíčko a tohle obsahově vypadalo zajímavě. Jenže skutek utek. Je to vlastně už stokrát ohraný příběh – strčte do meziplanetární lodě několik lidí a dejte jim čas na to aby se zbláznili a když se vám to zdá málo přidejte i nějakého toho neviditelného útočníka. Tady je to bohužel ještě okořeněné gay a lesbami a tak tam mrdá vlastně každej s každým a pak si stěžujou a začnou šílet.

Malá ochutnávka:
Ty pověsti, o nichž mi vyprávíš, Karoly, si navzájem odporují.
Jistě, jistě, samozřejmě, všechny ale souhlasí v základních věcech – volcryni plují ven z Galaxie, míjejí na svých starých, pomalých, nezničitelných lodích naše krátkodobá impéria. Tohle je to podstatné.

A tak se ve všem tom sexu a bláznění vlastně úplně ztratí podstata cesty. Nighflyers vás tak může nalákat svou celkem krvavou obálkou, ale jedná se vlastně o ojedinělý akt, který svým způsobem ani není podstatou příběhu. Je to jen mrtvola. Ke konci příběhu už jsem se celkem nudil a byl jsem rád, že kniha není tlustší, asi bych cestou za volcryny zemřel nudou.

Citát: Nemůžeme přece věřit příběhům, zrozeným ze strachu před vším cizím.

79 05.04.2019

Světlo je v ohrožení.....
je třeba pozvednout palici....
Černá palice nesmí padnout!
Závisí na ní síly světla!
TŘESK!

Tato kniha obsahuje příběhy #7 - #11 a #13

#07 – Pád Černé palice (R. I. P. Joseph Weber)
#08 – Zlatá skvadra! (Zlatuše končí!)
#09 – Balada o Robotele (Původ věrné RB-o TL-y!)
#10 – Ještě drsnější Valda Darda
#11 – Hněv šíleného robotanisty! (Zklatuška a Barbufoun)
#13 – Černá Palice (Rohovníci Spiral city)
Kde je #12 se neptejte. Zde není.

Dostali mě přezdívky superhrdinů Světlobranců v příběhu #7. Nezlobte se, ale já se válel smíchy. Zmizík, Bičena, Světoskočný Časoman a vrcholem byl pes Chronoteriér Warpík – to jako fakt? Povídka byla však tak rychlá a z časovými přeskoky, že ani tito hrdinové neměli moc času se nám představit. Tak snad někdy příště.

Citát: ...a teď je ze mě superhrdina?!?

Hned od počátku této knihy se nemohu zbavit dojmu, že tvůrci kradou, kde můžou. Jedná se o detaily, ale je jich až moc. Některé názvy, některé supersíly, i postavy. Když to vezmete jako celek, je v tom spousty mainstreamových nenáročných věcí a situací, které můžeme vidět, ale přitom tvůrci tvrdí že to právě nechtějí, aby to bylo nenáročné a konzumní. Opak je pravdou.

Citát: Jste jen banda sprostých alkoholiků.

A co dodat ke kresbě. Například ta v díle #9 byla příšerná. Hlavně barevně. Kdo to vybíral? Strašný! Ale naštěstí kresby v ostatních příbězích jsou celkem povedené. Nádherný obrázek se třeba nachází na osmé straně příběhu #10. Vrána na stromě, hřbitov, kostel a Měsíc – velmi povedené.

Citát: Vážně ti tahle zasraná díra přijde jako Nebe?!?! Mě spíš jako Peklo!

Nic naplat, jako celek mi to připadá zmatečné a ve své hloubce mě to vlastně skoro neoslovilo.
S touto sérií končím, další knihy kupovat ani číst nebudu.

Citát: Možná tam všichni umřeme, ale aspoň budeme spolu.

Při čtení tohoto komiksu jsem poslouchal skupinu Slayer a jejich studiová alba Show No Mercy (1983), Undisputed Attitude (1996), Hell Awaits (1985) a Reign In Blood (1986)

79 22.03.2019

Vražda šestiletého kluka
v parku v neděli odpoledne
nebyla nejlepším způsobem,
jak si v Charlestonu
zajistit anonymitu.

Tak jediné, co se mi na celém příběhu velmi líbilo, je ICH forma Melanie. Tady mě vždycky její mluva a myšlení dokázalo překvapit. Na tyto pasáže jsem se velmi těšil. Leč, pan spisovatel vše nedozírně prodlužuje a tak se finálová jízda protáhla až na několik desítek stran, neustále přerušovaná vstupem jiných osob nebo, někdy až nesmyslnými vracečkami do minulosti.
Finální jízdu jsem tak krutě protrpěl.

Malá ochutnávka:
Probudilo ho světlo. Světlo a bolest v zápěstích. Světlo a bolest v zápěstích a pak jakási další bolest, která mu připomněla Vtřelce Ridleyho Scotta, když se vydral z hrudi toho zpropadenýho ubožáka. Kdo ho hrál? John Hurt.......

Četl jsem na tuto knihu velké ódy a chválu. Pro mě je to však jen průměrné a zdlouhavé dílo, které by možná potřebovalo tak o půlku zkrátit a vymazat chyby v překladu, pravopise a atd....

Citát: Blíží se zima a já jsem velmi, velmi hladová.

79 09.11.2018

V hospodě
U jednovokýho Sama
bylo prázdno
jako v houmlesákově
žaludku.

Tak celkem zklamání. Vlado Ríša má dobré příběhy a náměty, ale vše píše s takovou dětskou jednoduchostí. Prostě mě, jako staršímu čtenáři, to nesedí. Pointy jsou předvídatelné, postavy chvilku až nevěrohodné a hlavně zde, hlavní hrdina Jarmil Mařák. O něm vůbec netušíce, co si máte myslet. Jako by ani sám mistr spisovatel nevěděl, jak jej má prezentovat. Chvilkama je Jarmil tupej jako tágo a chvilkama z něho vyzařuje inteligence, jako z Černobilu radioktivita.
Smůlou však je, že skoro všechny jeho příhody se tak nějak vyřeší sami, aniž by se hlavní hrdina nějak snažil. Jeho mávání rukou v duchu a odkazy na babičku jsou často opakované a přestávájí mít svůj účinek. Vlastně mi Jarmil Mařák tak trochu připomíná Hloupého Honzu, ke kterému musel přijít drak až pod okno, kde Honza spí a ten ho pak k smrti umlátí polštářem.

Malá ochutnávka:
Už dlouho jsem nepil tak dobrou vodu, pomyslel si....
ale pivo, je lepší.
I ty chcanky, které vydávali za pivo na Romisu.
….zasnil se.

Příběh se krásně rozjede, ale jeho střední část mě dosti nudila. Mařákovo létání a chození a likvidování min, bylo prodlužované a uspávající. Finále je dobré, ale pointa opět velmi lehce předvídatelná.

Dám jen tři hvězdy, za víc to asi není, ale slibuji, že pokud Vlado Ríša napíše s Jarmilem Mařákem další knihu, úplně s klidem si jí koupím.

Citát: Taky by ses už konečně mohla naučit dělat knedlíky a pivo.

79 24.06.2018

Nad městem se roztahoval příkrov mračen,
kterým pronikalo bledé a zachmuřené světlo,
ne však slunce,
jako by tam nehoře už dávno ani nebylo.


Nějak jsem se pořádně do tohoto příběhu nemohl začíst. Prostě a jasně jsem tento svět nechápal na té bázi, na jaké fungoval. Navíc bych to neoznačil jako sci-fi, ale spíš postapo fantasy. Všechno to chození a hledání má logiku, ale když se začalo mluvit o patrech a psychice, tady jsem vždycky bloudil. Připadalo mi, že samotná paní spisovatelka někdy taky tak trochu bloudila. Podstata příběhu je však povedená a hlavním hrdinům se dá věřit a hlavně jim fandit.

Malá ochutnávka:
Nikdo z vás nemá nej-men-ší před-sta-vu, pro jaké obludy mám navrhovat šaty! Krabice! Kredence! Kisny! K-kraksny..... Došla mu slova na K, umlkl.
„Korpulentní krasavice,“ pomohla mu Verna.
„Kubické klobásy,“ přidal se Nork.
„Kombajny!“ vyhrkl Horyk.
„Jo,“ broukl Igmen. Vážení k-kamarádi je to k...k prdu.

Je v tom cítit víc ženskosti a laskavosti. Příběhu chyběl nějaká ta tvrdší zápletka. Konec knihy, příběhu, je rozkouskovaný a možná i zbytečně prodlužovaný.

Citát: Nedejte se zblbnout svou zjevnou nadřazeností.

Byla to má prvotina od paní Rečkový a musím přiznat, že její styl psaní mě moc nesedl.

79 15.06.2018

Pravda je jadnoduchá. Mě se tento příběh tak krásně četl, že jsem se začal o Richarda Bachmana zajímat víc. Nevědomí, že je to vlastně Stephen King, není podstatné, ale ta oblíbenost tam byla už v době, kdy to ještě Stephen King nepřiznal. Dlouhý pochod je jeden z těch velmi povedených příběhů R.B.

79 28.04.2015