Terva komentáře u knih

Jednoduchá hrává čtivost mě donutila si tento příběh přečíst již asi pětkrát. Cestovní Kingovka, kterou zvládnu za půl dne přečíst, pobavit se u ní, bát se a žasnout nad tím, jak je možné zabloudit v lese......který je rozlohou vetší než Česká republika:-)

79 19.04.2015

Pod pseudonymem Richard Bachman napsal Stephen King několik knih. Já jim říkám rychloknížky. Jsou celkem slabé (na Kinga) a neobsahují moc flashbacků. SROVNÁNO SE ZEMÍ je právě jedna taková rychlovka. Přečetl jsem ji už jednou asi před dvěmi léty. Teď jsem na ní dostal znovu chuť.
Příběh je jednoduchý a přímočarý. Jen sem tam se objeví nějaké to zabloudění do minulosti. Je to však krátké a děj nás rychle vede ke svému konci.
Pro fandy Stephena Kinga určitě nutnost. Pro ty, kteří mají strach z Kingovo nekonečných románů jako je
To, Svědectví nebo Pod Kupolí určitě nádherná jednohubka.

Tady malá ochutnávka:
Jídlo jim přinesla čísnice v bílém kalhotovém kostýmu. Její věk odhadl tak na tři sta, možná tři sta čtyři let. Váhu tak na polovinu......

79 19.04.2015

Krev, akce, zombi, upíři, Bohové, láska a smrt. To vše v jednom příběhu.
Malá ochutnávka:
Příběh první - ČAS MRTVÝCH
Říkal mi komandér Horak, že nejsem dvakrát sympatický člověk.
Má pravdu - nejsem člověk.
A jsem na to pyšný.
Patejl

79 19.04.2015

Není to tak dlouho, co jsem začal číst knížky od Českých spisovatelů, kteří se svým žánrem podobají jednomu z našich nejlepších spisovatelů sci-fi, kterým je Jiří Kulhánek. Mezi tyto určitě patří Štěpán Kopřiva nebo Miroslav Žamboch - furt nevím, který je který.
A jsem čím dál víc spokojenější.
Ale k věci, respektive ke knížce.
Ta poslední co jsem četl nese název Predátoři a napsal ji Miroslav Žamboch.
Čekal jsem akční nářez, plný krve, mimozemšťanů, kyborgů a zachraňování naší planety. Leč opak je pravdou. Tedy částečně. Akci to má, ale obsahově je to někde jinde. Tento příběh se odehrává hluboko v minulosti kdesi v druhohorách. Skupina lovců se vydává časovou smyčkou do minulosti ulovit si nějakého toho dinosaura. Sice se jim to částečně splní, ale musí odolávát podivným útokům tamní fauny. Miroslav Žamboch tu rozvíjí zajímavou teorii o chování jednoho prehistorického zvířete z velice zvláštní a pro ostatní tvory nebezpečnou zbraní.
Nebudu prozrazovat, ale mohu napsat, že příběh se pěkně čte
a rozhodně ho mohu doporučit pro milovníky dobrodružného žánru
šmrncnutého trochou sci-fi.

Tady budu citovat nejtežší odstavec knihy. Nechci vás tím nijak odrazovat, spíš naopak.
Ale upřímně, že je to zajímavá teorie:
"Dvě stě sedmnáckrát jsme museli totálně přebudovat toroidní vinutí vytvářející kolem transportovaného výseku časoprostorového kontinua extrémě silné elektromagnetické pole zahušťující plazmu na takové hodnoty, až dojde k lokálnímu zhroucení a skoku podél volného vektoru."

79 19.04.2015

Prastarý mi nikdy neřekl,
že bych mohl prostě použít
baseballovou pálku
obalenou očarovaným
ostnatým drátem.

Po brutálním útoku na magii v předešlém příběhu tu nacházíme Stephena Strangeho na dně svých sil. Magie už nebude, to co bylo, ale jak bez ní žít? Doktor začíná od počátku, pěkně jedno kouzlo po druhém. Jest-li už staré magické knihy neplatí, je čas napsat nové. Scénář k těmto příběhům je perfektní. Tohle dobrodružství se mi líbí. Někdy mám však opět problémy s kresbou. U Doctora Strangeho má být tak trochu zmatečná, ale já v tom zas takovou výhodu nevidím. Hlavně kresby Chrise Bachalo mi nesedí.

Citát: Měl by sis pořídit auto, doktore. Nějaký Strangemobil.

Co mě totálně rozesmálo je Stan Lee v příběhu #12 nazvaném Nejbědnější pondělí. Jeho řeč je inspirující: Ti zatracení hipsteři se teď oblékají jako druidi. Nenávidím Village!. Jo, tenhle človíček nám bude do života vstupovat ještě dlouho po své smrti. Budiž mu zem lehká. .R.I.P. LEE. A ještě jedno musím vyzvednout z pekla na denní světlo. Příběh #14 nazvaný Pekelně nacpaný pupek. Tento sešit je dost brutálně nechutný a kupodivu i nádherně nakreslený. „Nemáš se ty podělaný krysy snažit vyděsit – máš je vařit! Dobrou chuť.

Malá ochutnávka:
Bar Bez dveří není jediné místo, kterému dal Empirikul zabrat. Schytali jsme to všichni a všechno, co mělo něco společného s magií. Skoro ji zabili. Všechnu. A ještě teď má veškerá magie na světě stále problém se vrátit. Jako zahrada, kterou posekali...sotva začíná znovu rozkvétat.....

Tento svazek obsahuje sešity #11 - #16. Vybral jsem devět citátů a vykouzlil je mistru Jasonu Aaronovi na jeho magický profil zde na DK. Při čtení těchto příběhů jsem poslouchal skupinu Accept a jejich studiová alba Russian Roulette a Metal Heard.

Citát: Jednoho dne budu možná schopen odpustit sám sobě.

78 29.07.2019

Počítače po celou dobu
snily o nulách a jedničkách,
neschopny
představit si číslo dva.
(Trepanace)

Komentáře k povídkám zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Další sešit obsahující tajuplné případy FBI, které vyšetřují Fox Mulder a Dana Scullyová. Sešit obsahuje dva příběhy nazvané Trepanace a Tichá velkoměsta v naší mysli 1.

Citát: Ten, který mě jednoho dne sní, pozná ve mně velkého muže. (Tichá velkoměsta …. 1)

První příběh nazvaný Trepanace je obsahově velmi tajemný, ale scénáristicky je velmi zmatečný a vlastně obsahově skoro tajný i pro čtenáře. Ale i tak se to povedlo. Z příběhu jsem dokonce vybral šest citátů a vložil je panu Petruchaovi na profil.

Citát: Muldere, vy jediný jste to věděl. Děkuji, že jste mi věřil! (Trepanace)

Příběh druhý, nazvaný Tichá velkoměsta v naší mysli už je opravdu dílko hodno potlesku. První příběh v těchto svazcích, kterému věnuji plný počet hvězd a budu pevně doufat, že druhá část bude přinejmenším stejně tak dobrá. Jedná se o vyšetřování rituálního kanibalizmu. Opět jsem vybral šest citátů a vložil je tam, co se vkládají.

Citát: Snědl jsi něco, co ti nedělá dobře? (Tichá velkoměsta v naší mysli 1)

78 11.07.2019

Máme tu pitomce....
holku bez zvláštních schopností...
jednoho psa....
a k tomu mě,
jedničku v braní do zaječích.

Trochu se posouváme v ději. Na scénu přichází první a druhý Hokage. Zakladatelé Konohy.. Ale zneuctít mrtvé? Z toho nikdy nic dobrého nevzejde. Ano, další dávka soubojů na život a na smrt je zde. Tak si najděte své favority a fanděte jim. U mě opět vede Naruto.

Malá ochutnávka:
Hmyz?!?!
Vytvořit si klon z brouků a pak zaútočit zezadu? Hezké.
Používáš techniky pro boj na určitou vzdálenost.
Proto si myslím, že ti to zblízka moc nejde........

Spousty nových a mnohdy až překvapivých technik. Jeden souboj střídá druhá, akce, sranda, beznaděj i vítěztví. Opět jeden z těch lepších svazků. Dávám Techniku čtyř hvězd!!!“ Při čtení těchto příběhů (#118 - #126) jsem poslouchal Ozzy Osbourne a jeho studiové album z roku 1983 „Bark Of The Moon!

Citát: Tak jako existují nekonečné odstíny barev, jsou tisíce, desítky tisíc technik......

78 07.06.2019

Je jako čaroděj z pohádek,
někdy podá pomocnou ruku,
jindy zase vycení zuby.



Hned v kapitole číslo 12 (název je opět v angličtině – díky milé nakladatelstí za.... nic) jsem docela bloudil. Děj okolo černého psa je nelogický a vyústí v nějakou podivnou pointu.

Malá ochutnávka:
...s magií se to má tak – jakmile si něco umaneš, tak dokážeš cokoliv. A dokážeš to sama, bez pomoci zaklínadla, hůlky, víly či nadpřirozené bytosti. Kámen proměníš ve zlato, ryby přinutíš plavat po obloze, úrodu udržíš čerstvou libovolně dlouho. Jenže vtip je v tom, že to nesmíš.

Na straně 106 už jsem kroutil hlavou. Tomuto ději jsem vůbec nerozuměl. Situace – Čise, její pes Ruth a Simon, pes se promění na člověka, Simon ho vidí a Číse se ptá – Tak že vy je vidíte Simone? O kom to mluví se ptám já – čtenář?!?!

Citát: Když žijete tak dlouho jako já, začnete o věci rychle ztrácet zájem.

Tak tohle mě celkem zklamalo. Nějak jsem se do příběhu nedokázal pořádně vložit. Kresba je opět nádherná, ale scénář mi neseděl.

78 25.08.2018

Griffinův příběh v této knize je vlastně pokračováním filmového Jumpera režiséra Douga Limana.
Příběh je více propracovaný než ten filmový a není se co divit, má tu totiž více prostoru než jen hodinu a půl. Má to humor, akci, napětí a samozřejmě, to co mě baví nejvíce - hrátky s časem. Rychle se to čte a čtenář se velmi snadno dostane do děje a spolu s Griffinem O´Connorem proJampuje celým příběhem. Na samém konci vás to prostě jen vyplivne a konec. Mohl bych dát i za pět hvězd, ale stále mi v příběhu něco chybí. Až zjistím co, dám vědět.

Malá ochutnávka:
Skočila mi do řeči......

78 30.07.2018

Jedním úderem pěsti
stejně tenhle svět
ani myšlení
nezmění.


Zhruba sedm měsíců jsem čekal na další příběh ze světa Johna Francise Kováře, tedy spíš ze světa po světě. A musím konstatovat, že se mi to tak trochu přestává líbit. Tento příběh, stejně jako dva, tři předešlé, už nejsou skoro sci-fi a jen okrajově fantasy, ale jinak mi to nejblíže sedí k přirovnání Májovka nebo western. Příběh je to dobrý, to neříkám, že ne, ale od 27 knihy s názvem Dlouhý černý úsvit, to jde s příběhy v této řadě spíše z kopce, než aby nějak překvapovali nadprůměrnou kvalitou.

Malá ochutnávka:
John si pamatoval, že v tomhle penzionu podávali slušné pivo, a pohotově si jedno u číšníka objednal.

A možná se není ani čemu divit. Otcové zakladatelé už to všechno dávno chtěli zabalit, ale jsou tak nějak uměle hnáni vřed a nikdo netuší, jak to zastavit. Pan Procházka se na Světě knihy 2018 přiznal, že si ani nepamatuje, kolik je v sérii JFK napsáno knih a mistr Žamboch se tam pro jistotu ani neobjevil. Vše pak musí táhnou borci, jako je Jan Hlávka, Vlado Ríša nebo Libor Machala. Posledně jmenovaný také napsal tento příběh.

Citát: Městská legenda už si žije svým vlastním životem.

Smrt v záři neonů je směsicí westernu a dobrodružství, máznuté trochou detektivního žánru. Sice se to dobře a lehce čte, ale už to není ono. Začíná se to od původní myšlenky hodně vzdalovat. Skoro vymizel humor a akce. Vše se vleče a prodlužuje. A hlavně konec mě zklamal. Teď zas budu dlouho čekat na další knihu, která se s velkou pravděpodobností bude podobat tomuto příběhu. Je mi jasné, že tohle dobrodružství pro tebe, Johne, neskončilo a budeš se honit za přízraky dál. Otázka je, zda bude čtenář chtít honit se s tebou. Mě už dochází dech.

Citát: Dívám se na to ale z té lepší stránky, z nulového honoráře nemusím platit daň z příjmu.

78 29.05.2018

Na planetě Zemi
nastal problém
a je třeba
jej okamžitě vyřešit.


V této knize najdete:
Guardians of the Galaxy vol.3 #11 - #13
All-New X-Men #22 - #24

Kresba je nádherná, dialogy vtipné, mrštné a propracované. Horší už je to s dějem. Hodně to v tomto svazku přeskakuje. Mnohdy jsem se ztrácel a některé situace jsem nepochopil.
Strážci samotní jsou lepší. Mám tuhle partičku raději. X-Meni mi připadají stejní a mají málo smyslu pro humor. X-Meni jsou víc disciplinovaní a to mi na nich vadí. Strážci jsou hr a hr a zase hr a já jsem Groot a to se mi na nich líbí. Když se ve třech sešitech v tomto svazku spojí, vypadá to na první pohled dobře, ale asi to nebude fungovat stále.
Mám rád cestování časem, ale tady je tak zbytečně složité až se v tom čtenář ve své podstatě nevyzná. Tohle je trochu horší, než dva svazky předešlé. Ale jako dodatek k příběhům je to prostě nutnost a bez tohoto svazku se nedá pokračovat.

Bohužel, samostatná zápletka a soud s Jean Greyovou se mi zdál zbytečný. Spíš to vypadá, jako by tvůrci strašně moc chtěli spojit X-Men a Strážce a na nic lepšího nedokázali přijít.

Na konci svazku je opět několik variantních obálek k samostatným sešitům. Opravdu nejděsivější je variantní obálka k sešitu All-New X-Men č.23. Na obálce ja Jean Greyová a čte myšlenky Grootovi. Úplně mě mrazilo.

Malá ochutnávka.
Jako by uvnitř každého jednoho z vás bylo malé slunce, jenž září věčným životem a energií....

No a jak to zakončit? Těším se na další knihu? Možná jsem Groot.

78 16.05.2018

Jmenuje se Angela.
Sakra, tak jsme v tom až po krk.
Tihle se objevujou jenom,
když jde něco fakt do hajzlu.


V této knize najdete sešity Guardian of the Galaxy vol. 3 #4 – #10.
Strážci Galaxie vol 3 čísla 4 - 10.
Scénář: Brian Michael Bendis
a kresbu maj na svědomí: Sara Pichelliová, Francesco Francavilla a Kevin Maguire.


Další pokračování Starkovo výletu do Vesmíru a jeho setkání se Strážci Galaxie. Zatím, co čtvrtý sešit okouzlí řadou vtipných dialogů, hned úvodní dvojstrana čísla 5 vás uhrane. Ďábelská Angela by si zasloužila větší formát. Kresba této dvojstrany je prostě boží.

Asi nejzábavnější jsou dialogy mezi Starkem a Rocketem. Někdy vás dokáží smíchy i rozbrečet.

DIALOG:
STARK – Koukáte tady na Star Trek?
ROCKET – Star Trek?
STARK – Pozemský TV seriál.
ROCKET – TV?
STARK – Zábavné televizní vysílání
ROCKET – Ne.
STARK – Takže nevíš, kdo je kapitán James T. Kirk?
ROCKET – Ze který lodi?
STARK – USS Inter....ale to je jedno.....
ROCKET – Mohl jsem tě varovat.

Už zde, v pátém čísle, je naznačeno, že se děje něco s časem. Petr Quille má nějaké tušení. Jakoby si časoprostorové kontinuum škytlo. Pro filmové fanoušky tak svitla naděje. Nebo škytla?
Necháme se překvapit. Nic není takové, jak to vypadá.

Citát: Vážne potřebujem nějakej bojovej pokřik! Jsem Groot? Myslím nějakej pro všechny!

Příběh je povedený. Našlo by se tam několik nesrovnalostí, ale ta největší mě celkem zarazila. Jedná se o Starka a podivné události mezi sedmým a osmým sešitem. Nechci moc spoilerovat, ale v sedmém díle je Stark v pohodě a přetočíte list na sešit osm a najednou už o Strakovi mluvěj jinak. Tento nelogický oslí můstek jsem nějak nepochopil. Jakoby by tvůrci zapomněli o čem psali v minulém sešitě. To jsem z toho Groot. Vlastě celej sešit číslo 8 je nějakej divnej. Ani kresba není moc dobře vyvedená.

Citát: Groote, zvedej svou línou kůru. Máme práci.

Tak a je konec knihy. Trochu zmatený příběh. Hlavně události od osmého až po desátý sešit mě nutí dát jen čtyři hvězdy. Události byly velmi zrychlené a někdy i trochu nepřehledné. Jinak však je to skvělá zábava. Jen ta Angela se mi zdála nějaká divná.

Já jsem Groot.

78 06.05.2018

Smrtící nehumanoidní
organická forma
neznámého původu
a fyzického popisu.


01: Náhodné setkání – Paul Kupperberg
02: Žací stroj – Dan Abnett
03: Rozbitý – Rachel Caine
04: Vysvětlení – Yvonne Navarro
05: Exploze – Christopher Golden
06: Deratizátoři – Matt Forbeck
07: Pro dobrotu na žebrotu – Ray Garton
08: Zničehonic hrdinou – Weston Ochse
09: Temná matka – David Farland
10: Epizoda 22 – Larry Correia
11: Důkladný sběr informací – Keith R. A. Decandido
12: Prázdné hnízdo – Brian Keene
13: Soumrak – Heather Graham
14: Smrtící obětí – Mike Resnick a Martina J. Lostetter
15: Černočerná tma – Jonathan Maberry
16: Volání o pomoc – James A. Moore
17: Nebezpečná kořist – Scott Sigler
18: Ohniváci – Tim Lebbon

Ve Vesmíru nikdo neuslyší váš křik.

Vetřelci. Zní to krásně. Úplně jsem si to slovo převaloval na jazyku. Prvních šest povídek jsem však jen plival, křičel do celého Vesmíru a nadával. O Vetřelcích z velkým V – nic. Jen samé odkazy na Weyland-Yutany a samé zelené mozky. Znáte to: Jdeme, pohyb!!!!. Ano pane!!!!! Neserte mě, vojíne!!!!! Pane, ano Pane!!!!!!! A další žvásty. Já si koupil knihu o Vetřelcích, vždyť i na hlavní straně knihy je Vetřelec od Mistra H.R.Gigera. Tak proč jsem na ně musel kurva čekat až do sedmé povídky?!?!

HUDSON: Bude to ozbrojený střet, pane, nebo další honička?

Vlastně z těch osmnácti povídek není ani polovina o Vetřelcích a to dost možná ještě přeháním. Ale počítat už se mi to nechce. Vybral jsem si pár naprosto úžasných povídek, které si přečtu ještě jednou nebo vícekrát, ale to je vše. Jedná se o nejlepší povídky v této knize a jsou to: Žací stroj, Temná matka a Nebezpečná kořist. A to ani Žací stroj není o Vetřelcích, ale námět je dobrý.

Tvůrce Jonathan Maberry, který dal tuto sbírku do kupy se také moc nepředvedl. Jeho povídka je nejkratší ve sbírce a také jedna z těch méně povedených. Sice používá spousty postav a situací z Vetřelců, ale je to jen kopírování, chvástání a žvásty. Nic nového pod Sluncem.

Malá ochutnávka:
Svět z prostředí Vetřelců roste dál a dál, protože umí vybudit představivost lidí a zároveň respektuje jejich inteligenci......
(Jedná se ochutnávku z proslovu na počátku knihy.)
K tomu snad ani nic nebudu dodávat.

Pro mě zklamání a jen mi to připomnělo, že na Vetřelcích teď dost lidí parazituje a když tomu dá název Vetřelci – hned to všichni musí mít. Pak si milej čtenáři nadávej jak chceš, hlavně že už sis to koupil.

Povídky, které jsem vypsal na počátku tohoto komentáře jsem samostatně ohodnotil, ale nebudu ze součtu hvězd dělat průměrné hodnocení knihy. Až na dvě tři povídky sem totiž ostatní nepatří a tak, poprvé tady na DK hodnotím knihu samostatně, podle toho, co mi slibovala a nedodala a povídky také samostatně, protože spousta povídek, které nemají z Vetřelci nic společného jsou dobré a některé i vynikající. Ke všem povídkám jsem napsal komentáře a samostatně je ohodnotil. Najdete je v sekci „Povídky“ u této knihy.

78 17.04.2018

Když říkám něco takového, o tom,
že ve věcech má být pořádek,
lidé na mě koukají, jako bych byl hloupý já,
a ne oni.

Tuhle knihu bych si nikdy sám dobrovolně nekoupil. Dostal jsem jí od Ježíška.
Malá knižečka, kterou klidně můžete považovat za delší povídku. Propagačně zabalenou do tvrdých desek a vydávanou jako knihu.

Citát: Když jsou chytří lidé v menšině, nedělá to z nás otroky pitomé většiny?

Obsahově sice není tak špatná, jak by se na první pohled zdálo, ale vše, co zde je, bylo a bude k mání v několika dalších knihách od několika dalších spisovatelů. Nic nového, jen zručně zanesené do dalšího příběhu.

Malá ochutnávka:
...za posledních osm let jsem žádnou narozeninovou oslavu neměl. Nemám je rád. Nemám je rád proto, že ostatní lidi, obzvlášť v mém věku, jsou fakt pitomí. Někteří z nich jsou ještě k tomu šmejdi. Nemám zájem s nimi trávit čas.....

Vše jsem přečetl za pouhé tři hodinky a za pouhých půl hodiny jsem to všechno skoro zapomněl.

Těšil jsem se na cestování časem, ale ono to není také, jak to vypadá. Vyprávění hlavního hrdiny je sice v ich formě, s několika vtipnými pasážemi a lehkou zápletkou, ale vše je napsané až moc jednoduše a pointu má sečtělý čtenář v mozku asi v půlce příběhu. Odpadá tak šok z konce knihy, který není šokem, ale spíš jen takovým lehčím pousmáním se slovy:
Já to věděl.

Citát: Ve skutečnosti to tak nebylo....podíval jsem se na internet.

78 25.02.2018

První přečtená kniha roku 2015 nese název Pan Mercedes.
Napsal ji mistr nad mistry Stephen King.
Nutno dodat, že při čtení tohoto kriminálního příběhu jsem měl pocit,
že jsem se vrátil do éry románů jako je Dlouhý pochod, Srovnáno se zemí nebo Blaze.
Trochu mi to totiž připomíná Richarda Bachmana.
Ale, je to dobré čtivo, pro fandy Stephena Kinga nutnost a pro ostatní jen dodám,
že přečíst si dnes knihu, kde figuruje zlo v hlavě obyčejného člověka je lepší,
než se nechat zamotat do spleti mimozemských aktivit.

78 19.04.2015

Richard Bachman psal rychlé a jednoduché příběhy, proto si ho Stephen King vybral jako spou druhou podobu.
Kingovo knížky jsou mnohdy obsáhlé, plné flashbacků a někdy i nekonečné. Bachmanovo romány jdou rychle kupředu, nezatěžují se moc pohledy do minulosti a dá se říci, že končí i optimisticky - to určitě není spoiler.

Blaze je poslední kniha Richarda Bachmana, než se zcela pohlcen Stephenem Kingem ztrácí ze čtenářského nebe.

Blaze je prostý příběh prostého muže, který se rozhodne unést dítě a požadovat výkupné. Naštěstí kniha neobsahuje moc flashbacků, jak je u Richarda Kinga zvykem, ale už se tu začínají prodlužovat. King začíná nad Richardem převládat. Kniha má však jen "190" stran a tak se velmi rychle čte. Já ji četl asi před pěti lety a tak jsem po ní v sobotu nostalgicky šáhnul do knihovny. Dva dny a jsem na konci. Lehký příběh

Malá ochutnávka:
Být blboun, to byl pech. Člověka každou chvíli zaskočil smutek, protože si nikdy nepamatoval důležité věci. V hlavě udržel jenom blbiny........

78 19.04.2015

Stíny plamenů
ozáří vesnici....
a Listová povstane
silnější než dřív.


Tento příběh přináší trochu smutnější téma, pár návratů do minulosti Listové a ne mnoho soubojů, které se vesměs opakují. Ano, je tu pár nových technik, ale nijak výrazných. Celkově je to nudný příběh. Poslední boj se tak řadí do již přibývajících průměrných příběhů z Narutova světa.

Malá ochutnávka:
Pro ně jsem jen pozůstatek minulosti, kterého by se nejraději zbavili a zapomněli.
Tak proč vlastně existuju. Proč jsem na živu?
A tehdy mi to konečně došlo a já se s tím musel smířit.
Nejbolestivější věc, co se mi kdy stala.
Muset se smířit s tím, že jsem navždy sám.
Nechtěný, nenáviděný, odstrčený.

Nejlepšími příběhy se tak stávají psané Historky ze života, které Masaši Kišimoto vkládá mezi jednotlivé sešity. Jo a možná bych měl zmínit, že na sešitě #144 se podílel nový asistent malby. Akira Ókubo má na starosti tónování a dokres pozadí. Možná jo a možná se mi to jen zdálo, ale přeci jenom byl příběh #144 tak trochu jiný.

Citát: Nesmrdí tu někdo?

Při čtení této mangy jsem poslouchal Alice Cooper a jeho studiové album Hey, Stoopid!

77 07.06.2019

Lidé
nejsou spojenci......
a už vůbec nejsou
umělým inteligencím
nadřazeni.

Už od prvních slov a vět této mini knihy jsem se trápil. Zmatený děj, kdy dost dlouho trvalo, než jsem se zorientoval, podporovalo ještě velké množství absolutně cizích a někdy se mi zdálo, že i vymyšlených slov. Jako starší generace bych přijal sci-fi příběh v jakékoliv formě, ale srozumitelněji napsaný.

Malá ochutnávka:
Kolik výpočetní kapacity bude podle tebe potřeba k simulaci lidské mysli?
Méně, než si myslíme – někde jsem četl sedm set exabytů, což je jako většina internetu – ale všechno to okolní prostředí bude dost výpočetně náročné....

Ano, celý ten koncept knihy je náročnější. Tohle uvítají mladí, kteří by chtěli nastoupit do ŠKODA SPACE a stát se členy týmu ŠKODA.

Citát: Nevěděl proč, ale věděl, že to ví.

Tento svazek obsahuje i mini povídku, která nese název Spící agent.
Komentář najdete v sekci povídky u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Proč by se umělá inteligence měla přizpůsobovat lidským konvencím, když je schopna tolika úžasných věcí, které je dalece přesahují?

77 25.01.2019

Hele!
Vidíš? Není to nádhera?
„FŇUK“
Takhle se rodí sendvič!

….........................................................ČÁST PRVNÍ ****

…..............................OSTROZUB – VLÁDCE VÝCHODNÍHO POMEZÍ

Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal skupinu Sabaton a její Best of.

Tak to vypadá, že se vrátil humor. Opět se o něj nejvíce stará..inu, kdo asi? Švanda Kůstek. Na scéně se objevuje Ostrý zub, řečený Ostrozub, ale tak mu říkají jen sklerotický imbecilové a také se, konečně vrací parta tří posumů. Jo a Ferda Kůstek už zase uspává okolí čtením z Bílé velryby.

Malá ochutnávka:
Copak je to s váma? Já myslel, že ste masožravci, a ne nějaký stařenky, co jedí zapékánky!
Ale vidím tu jen párek stařenek, co jí zapékánky.
…Komu říkáš stařenka, co jí zapékánky!!!!!

Vrcholem příběhu je Ferda. Přednesl báseň, ale nikdo se opravdu nesmál. Fakt nekecám, byli i tací, kteří plakali. Možná smíchy, ale kdo ví.

Citát: Vraťte se, my vás přechytračíme až do žaludku!

V tomto dobrodružství mě strašně fascinovala želva a ten její nosič, asi to je křeček. Tahle dvojice byla ze sirotků nejlepší. A pak ten jejich akční výpad. Paráda, snad to nebyl jen sen.


….........................................................ČÁST DRUHÁ ***

…....................................................STARCOVA JESKYNĚ

...a to nemluvím o tom, že mě shazovali z útesů,
máchali ve vodopádech,
promokl jsem na kost, a vůbec jsem si všechno odnášel od prvního dne,
co jsem vstoupil do tohohle pitomého údolí!

Při čtení tohoto dobrodružství jsem poslouchal Jethro Tull a jejich CD z roku 1992 A Little Light Music.

Citát: A mám po žížalkách!

Tak zatím, co předešlá kniha se věnovala převážně Ferdovi a Švandovi Kůstkovi, a byla to celkem sranda, je tento příběh opět o něco smutnější. Lidé jsou vystrašení a hádají se. Kresba zůstává stejná, ale dialogy opět postrádají humor a ironické poznámky. Tady, pokud se neobjeví Tedy. To je ten brouk, co je geniálně nakreslený.

Malá ochutnávka: DIALOG
Švanda: Ajaj!
Ferda: Ajaj, co?
Švanda: Ajaj to!
Ferda: Ajaj!
OBA: Krysáci!!!!!!!!!

Tak jo, pár ironických vtípků se tu najde. Například „třešňová“ bitva je boží. Jenom škoda, že je tak krátká. Příběh je opět vážnější a jako by se ztrácel sám v sobě. Opravdu jsem čekal, že celá série bude jen švanda a legrace. Nemám rád smutné příběhy.

Citát: Kde je hospoda U sudu? …...Stojíme na ní!

Musím vyzvednout jednu kresbu. Tedy, krom Teda brouka, je tu ještě krásně nakreslená Trnka. Hlavně v situaci, kdy vyráží do Krysáckého ležení (to není spoiler), tady je nádherně nakreslená a nedivím se, že je do ní Ferda Kůstek tak paf. Tady spadla čelist i mě.

77 23.11.2018

Sice si na to
moc nepamatuji,
ale vím jistě,
že jsem dřív
žral lidi.

Odkud se vlastně vzal Elias? A co za temnou minulost že skrývá? Eliasův starý mistr Lindel zná odpověď a rád se o ní podělí, ale bude s ní Číse spokojená? A hlavně – dokáže se vyrovnat i s tím, co se kdysi přihodilo jí samotné?
Toto je příběh o minulosti.

Malá ochutnávka:
Vždycky, když mluvil o budoucnosti, mluvil i o mě. A tak jsem si začala myslet, že jí budeme trávit spolu.

Tak a hned v první kapitole první nelogika. Na jednom obrázku chytí Elias králíka a Lindel mu říká – pusť ho, nechytej nic, co nechceš jíst, jídla máme dost. Ale hned na dalším následujícím obrázku už Lindel brečí, že nemaj jídlo a musej tedy do vesnice, léčit lidi za trochu jídla. A hned v prvním domě, kde zaťukaj úplně náhodou někdo marodí. Ha, tak tohle mi hlava nebere.

Citát: Prokletí i požehnání je v podstatě to samé. Záleží jak se k tomu postavíš.

Celkově mi připadá, že příběh napsalo nějaké desetileté dítě. Myslím, že tuhle sérii zanechám mladším a už se jí nebudu věnovat. Potřebuji něco plnohodnotnějšího, něco co mě bude bavit a bude to mít logiku, která si nebude stránku od stránky protiřečit.

77 31.08.2018