Terva komentáře u knih
Dlouhý sprint s Ozvěnou od Miroslava Žambocha mě celkem zklamal. Příběh je složitý a těžce se čte. Navíc je kniha krátká. Vypadá tlustě, ale věřte, že 240 stran, které obsahuje není jen kniha. Obě povídky, které na sebe navazují zaberou jen 166 stran. Ostatních 74 stran je jen slovník Koniášova světa. Navíc v příbězích není jméno Koniáš ani zmíněno - tak proč? Knihu ani nedoporučuju. Jak jsem již napsal je zbytečně složitá a hlavně krátká. Za ty peníze to ani nestojí.
Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá, a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá. (H. P. Lovecraft) Mistr King opět dokázal, že je stále o čem psát. Příběh muže jenž byl vyléčen podivným experimentem se zdá jako obyčejný lidský příběh, ale pod rouškou je ukryto něco mnohem většího a elektrizujícího. V knize je spousta odkazů na další Kingovo příběhy a také je tu trocha mysteria z knih Joa Hilla. A kdo má rád čtení "mezi řádky", ten si knihu užije ještě víc. K této knize se jistojistě ještě vrátím a přečtu si ji znovu. Přinejmenším v jednom ohledu se náš život hodně podobá filmu.
Povídky jsem nikdy moc nemusel, člověk se začte, najde si hrdinu, ať už člověka, věc nebo zvíře a - konec povídky. Jak já byl vždycky nas-štvanej. Ale u pana Kinga jsem věděl do čeho jdu a již jsem měl nějaké ty jeho povídky naštudované. Převážně je v nich spousty odkazů na jeho jiné knihy a hrdiny. Tak tedy hrdě do toho. PS - Spousta povídek z této edice byla zfilmována. Například jmenovkině v kině Noční směna, Trávníkář nebo Děti kukuřice.
Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu a syn Stephena Kinga se dává po stopách svého otce.
Naprosto náderná kniha.
Doporučuju!!!
Pár citátů:
Zdála se jí nesouvislá řada nehybných obrazů:
plynová maska na betonové podlaze,
mrtvý pes s rozbitou hlavou u silnice,
les vysokých stromů ověšených slepými bílými anděly......
V tomhle městě nemá nikdo takovou fantazii, aby byl schopnej něco ukrást........
Velmi povedené dobrodružství.
Přečteno jedním dechem.
Jak vypadá Koniáš?
"Dobré dvě třetiny mé váhy mají na svědomí těžké kosti a holkám, co se na vás za peníze smějí, platím trojnásobnou taxu, aby si mě vůbec všimly. K tomu všemu mám skobovitě zahnutý dvakrát přeražený nos, navíc pár špatně srostlých jizev ve tváři. I otrlí muži jsou nervózní, když se na ně usmívám"
Jedná se o příběh čtyř nájemných vrahů, kteří dostávají nezávisle na sobě stejný úkol.
Zabít krutého černokněžníka Mogu, který žije v obávané Chmurné bažině.
Kniha plná dobrodružství, zrady, čar a kouzel se velice lehce a rychle čte.
Jedná se o třetí knihu ze série "Dobrodružství Riyria".
V této sérii bylo napsáno zatím šest knih a tato je třetí vydaná v Čechách.
Příběhy se celkem lehce čtou, jsou dobře předvídatelné a tak má čtenář skoro vždy radost,
když uhodne další děj. Je to, řekl bych, klad tohoto dobrodružství.
Děj příběhů se odehrává okolo roku 2990. Nedá se říci, že "našeho letopočtu",
ale některé indicie tomu nasvědčují.
Základem je zničená civilizace někdy před devíti sty lety, skoro vyhynulí čarodějové,
mocnosti bojující o vládu nad světem a několik klaďasů, pomáhajících nastolit lepší "časy".
Zde je malá ukázka:
Prosím, Veličenstvo, mé křehké zdraví nesnese tak vzrušenou debatu. Mohla bych omdlít. Až se odeberu do svých komnat, patrně si uvařím nápoj na povzbuzení. Přitom bych si mohla očarovat koště a oblétnout hrad, abych se nadýchala čerstvého vzduchu.
Démon zločinu a jeho Strana bílých se chystají k volbám.
K její registraci potřebuje sehnat dostatek podpisů.
Druhý počin Jana Pelce jako scénáristy a Andreje Kostiče coby kreslíře. Tady není co řešit, je to úplně stejné, jako první kniha. Kresba je hnuuusná až je boží, scénář je hnuusný až je k blití. Uchylárny, ujeťárny, střeva tečou do kopce a Stulík je kanec, vůl a blbec. A budou nový volby.
Malá ochutnávka:
A teď si, má milá, představ, že ten chlapec je ještě panic (Stulík). Můžu ho já poslat do akce, kde velmi pravděpodobně zahyne, jako panic? Já bych si to na svědomí nevzal a ty jistě taky ne. Tak to nebudeme zdržovat, svlíkni se, lehni si na kanape a nauč ho, co umíš.....
Scéna s vypícháváním očí mě dostala pod stůl. Kolik měl pan Pelc piv, když tohle psal?
Pokračování příště.....
Bohužel pokračování nebude. Společnost Maťa se asi lekla brutality a sexuálních zvrhlých scén nebo se pan Pelc na to vysral. Kde je zakopán Démon zločinu, to už nikdo nikdy nezjistí. Třetí pokračování tak nikdy nebude. Škoda a tak se to zajímavě vyvíjelo.
Citát: Mezi lidma je moc peněz, to není ekologické.
Ghůlové jsou bytosti na pohled nerozeznatelné od lidí.
Avšak jelikož se živí lidským masem
(a kávou – nic jiného jim nechutná),
stojí v potravinovém řetězci nad lidmi.
Nejraději mám, když si rovnou koupím celou sérii a pak jen čtu a čtu. Tady to je průser. Tokijský ghůl u nás teprve začíná a mě nezbývá nic jiného, než jen čekat na další knihu. Vychládá pak děj z knih předešlých a já mám někdy problém se do děje dostat.
Tak mi chvilku trvalo, než jsem se začal orientovat. Naštěstí mi pomohlo úvodní shrnutí, které vám pomůže si rozpomenout. Chvilku studie a hurá na příběh samotný.
První postřeh je takový, že kresba tedy nic moc. Připadá mi trochu odfláknutá. Obličeje jsou divně nakreslené, někdy jsem měl problém je rozeznat. Kreslíř asi spěchal a nevěnoval se detailům.
Scénář je však dobrý. Hned od počátku je to brutální a krvavé. Příkladem brutality může být Kanekiho mučení, fakt hrůza.
Malá ochutnávka.
To je v pořádku Kaneki.
Žít znamená požírat ostatní........
Jez!
Já jsem ghůllll!!!!
Trochu nechutný byl souboj Kaneki vs. Jamori. To vzájemné ochutnávání....brrr.
Musím však přiznat, že i v ději jsem se trochu ztrácel a některé obrazce a scény jsem také moc nechápal. Připadalo mi to takové zmatečné. Pravda však je, že situace kolem Kanekiho je psychedelická, protože hlavní hrdina z mučení blouzní a tak vypadá i kresba s dějem – zmatené psycho.
Jako celek je to lehce nadprůměrné, ale víc jak tři hvězdy tomu nedám. Připadá mi to strašně odfláknuté, jen aby byl čtenář uspokojen dalšími příběhy. A já moc uspokojen nejsem.
Citát: Ghůlové, kteří nepohrdnou ani lidským ani ghůlím masem jsou obtížní protivníci.
Měl jsem ráno pocit, že mě čeká krásný den.
Kdeže jsou ty časy, kdy jsem ochutnal Kotletu a usmyslel jsem si, že by to mohl být celkem slušný nástupce pana Kulhánka. Bratrstvo krve tomu nemálo napovídalo. Jenže, pak přišly další knihy a začal ubývat humor, přibylo více sexu a příběhy přestávaly mít akční děj. Vlci, jakési preluge k Bratrstvu už postrádalo humor a dokonce i sex. Trochu jsem se začal obávat, kam se to celé dostane.
Pak se pan spisovatel dal na cestu jakési krimi. Proč ne. Swingers ve Vietnamu o tom vypovídá.
A hle příběh nazvaný Spad je opět něco úplně jiného. Dalo by se to pojmenovat (škatulky) dobrodružné fantasy sci-fi. S tím, že naštěstí tu nepotkáte milášška ani ušatého elfíka, nepřijde ani žádný tro(t)l, ba ani hobitka tu nesníte. Ano, maniaci si už snad ani fantasy bez těchto postav nedovedou představit, ale pan Kotleta si udělal své postapo fantasy. A to se velmi povedlo.
Malá ochutnávka:
Jediné, co mi na celém tom stavu zdejšího světa vyhovovalo, byla skutečnost, že e-booky zmizely s internetem a papírové knihy lidé používají hlavně na topení a balení cigaret.....
V příběhu pan Kotleta vzdá hold jednomu filmovému scénáristovi
......totální magor, který si nechal říkat Felix de la Cámara.....
abych to vycitoval slovy spisovatele.
Příběh obsahuje vytříbený humor, psaný každé postavě přímo na tělo. Humor je tak věcný, nezní jako nějaké zbytečné hláškování a mnohdy se ztratí v ději. Prostě jen si tak čtete, padne nějaký vtipný úryvek, ale čtenář je tak zaujatý dějem, že se jen pousměje a „jede“ dál.
Samolitr, že se vše odehrává v Čechách. Někde mezi Prahou a Brdelí, ….ehhm...tedy Brnem.
CITÁT - Brno už z dálky vypadalo jako Praha.
Mistrně popsaná postapo krajina, vznik nových stvoření a hlavně je v tom zkrytá láska a ne nějak lacině, prostě bez lásky to nejde.
Já se bavil, fandil, užíval si jeden z dalších návodů, co dělat až se to stane a když jsem dočetl, řekl jsem si, že tohle si ještě několikrát přečtu.
Kniha je sice příběhově ukončená, ale určitě by se dala napsat další dobrodružství hrdiny z Istanbulu. Jenže pan Kulhánek furt někam expanduje a zkouší jiné situace a žánry, tak možná napíše příště totální porno.
Stačil jeden jediný den a zapomněl jsem, co je to lidství.
Je to průser, já povídky nemusím, ale pan King mě totálně donutil je číst. A Mlha je jedna z nejlepších zbírek povídek, co jsem kdy četl. Vřele doporučuji i film Mlha, který natočil, kdo jiný, než Frank Darabont.
Tak další kniha od mistra Kinga přečtena.
Po lehce zklamaném nakouknutí a zjištění, že se jedná o povídkovou knihu se mi do čtení moc nechtělo. Nemám rád povídkové knihy. Mají jeden zásadní problém – ne všechny povídky se mi totiž budou líbit a abych se propracoval celou sbírkou, musím si přečíst i ty o kterých bych nikdy neuvažoval. Nakonec jsem tak ale učinil a přečetl všechno.
Hodnocení povídek jsem vložil, přidal ke každé komentář a seznam povídek i s hodnocením přidávám na konec tohoto komentáře. A protože žádná z povídek neměla ani obsah, tak jsem ho každé vepsal.
Nechápu některé uživatele, kteří jásají nad Kingovou novou sbírkou a aby své jásání náležitě potvrdili, dají pro jistotu každé povídce pět hvězd. To mi hlava nebere a nikdy tomu nebudu rozumět.
Po sečtení všech hvězd a následné vydělení dvaceti jsem došel k číslu 2,65,
což zaokrouhleně vlastně činí tři hvězdy.
Máte-li chuť na nějaké ochutnávky nebo citáty najdete je v komentářích k jednotlivým povídkám.
Následuje seznam povídek, tak jak jsou uspořádané v knize a mé hodnocení každé z nich.:
01 - Míle 81*****
02 – Premium Harmony *
03 – Batman a Robin mají spor **
04 – Duna *****
05 - Zlý chlapeček ****
06 – Smrt ***
07 – Kostnice ***
08 – Morálka **
09 – Posmrtný život *
10 – UR *****
11 – Herman Wouk stále žije ***
12 – Pod psa *
13 – Blokáda Billy *
14 – Pan Mňamka ***
15 – Tommy **
16 – Zelený bůžek agonie **
17 – Ten autobus je jiný svět *
18 – Nekrology *****
19 – Opilé rachejtle **
20 – Letní bouře ****
Co dodat? Koupeno opět jen z lásky k panu spisovateli. Povídky jsou již v jiné edici.
Představte si, že si zajedete do českých hor na samotu u lesa a přepadne vás tlupa vlků vedených zdivočelou srnkou.
Tak to je teprve začátek.
Po návratu do civilizace (to už jste pozabíjeli celou vlko-srnčí tlupu) zjistíte, že z lidí jsou zombie a planetu okupují cizí mimozemské bytosti.
A ještě ke všemu vás napadne nesmrtelný upír.
To vás musí nasrat.
Cesta krve nás ve svém prvním příběhu seznamuje s mužem, přeživším mimozemský útok, který se vydává napříč světem za touhou pomstít se těmto nestvůrám.
Zatím je to jen Dobrák, ale později už to bude Cynik.
Neodolal jsem a koupil jsem si povídkovou knížku Henryho Kuttnera. Nemám moc v oblibě povídky, ale tyto povídky na sebe jakoby navazují. Jsou o jednom alkoholickém vědci, který skoro vždy vynalézá v opojení alkoholu. Když vystřízlivý tak si nepamatuje k čemu vyrobená věc slouží a pro koho ji vyrobil. Chápete ty možnosti, které z toho koukají? Bohužel má to své mouchy, ale je to napsané v letech 1942 až 1948, tak se to musí bráti s rezervou. Povídková knížka se lehce čte, je vtipná a jednoduchá.
Kdo je Henry Kuttner? Psal pod mnoha pseudonymi jako třeba Lewis Padgett nebo Laurence O¨Donnell. Spoustu knih psal dohromady se svou ženou C. L. Mooreovou.
Podle Henryho Kuttnera je natočen třeba film z roku 2007 Mimzy nebo The Twonky z roku 1953 (nemůžu ten film sehnat - klidně koupím, pokud někdo má)
Existuje pouze jediný skutečně vážný filozofický problém,
….....a tím je sebevražda.
U pana Kinga si čtenář nemůže být jistý skoro ničím, krom toho, že i když se zdá příběh ukončen, záhy zjistíte, že může být ještě hůř. Tak že je to vlastně taková jistota.
Opět tu potkáváme det. v. v. Kermita Williama Hodgese a jeho společnici Holly, kteří vedou společnost Právo nálezce. A je tu opět Mercedesový vrah, který sice sklidil od Holy, ránu Pleskačem (ocelové kuličky v ponožce) a skončil v kómatu v nemocnici, ale jak bylo již řečeno, příběh teprve začíná a bude hůř.
Pan spisovatel krásně popisuje osoby i události, vše pomalu spojuje a co nespojí, dá si dohromady čtenář a znovu je tu vyvrcholení, kterému předskakuje napětí a smutek.
Malá ochutnávka:
Přesně tohle musím udělat, pomyslel si. Cvičit a zesílit. Protože někde tam venku je Kermit William Hodges, a ten starý det. v. v. Si myslí, že vyhrál. To nemůžu připustit. To nepřipustím............
Úspěšné dovršení celé trilogie pak uzavírá zvláštní konec tohoto příběhu. Ale jak znám mistra Kinga, kdyby chtěl, klidně by napsal další knihu do této detektivně mysteriozní série.
Špetka telekineze není nic ve srovnání s mocí internetu
….....a každá lidská bytost se rodí s genem sebevraždy.
ZAJÍMAVOST:
Číslo na horkou národní linku pro prevenci sebevražd, uvedené v této knize je skutečné.
Je to 1-800-273-TALK.
Pouze pro USA :-)
Mrtví lidé nikde nevypadají víc mrtví než na policejních fotkách.
Kdo viděl film, nepoznal pocity a myšlenky hlavních aktérů. Tento příběh mu to umožňuje. Je to vlastně perfektní myšlenka, napsat knihu podle filmu a obohatit jí o to podstatné, o to, aby divák mohl číst strach a beznaděj, čímž se umocnilo kouzlo celého příběhu. Je to horor a tak se to taky jako horor musí chovat. Ve Vesmíru nikdo neuslyší váš křik, ale v knize si ho můžete přečíst.
Tak tohle jsem žral snad víc jak Carrie. Žhářka je pro mě jednou z nejlépe čtených a tudíž napsaných knih. CITÁT - Třeba nás už vůbec nechtějí nechat žít.
Lehce nadprůměrné povídky, které vám možná ani Kinga moc nepřipomenou. Možná proto jsou velkým překvapením 90% Vlastně to, jak jsou v knize seřazené, tak je hodnotím od nejlepší po tu nejméně nejlepší.
Víte, kdo neumí psát, může přečíst tisíce knih O psaní a stejně z něho nic pořádnýho nevyleze. King se rozhodl, že zahltí svět svým umem a pokusí se to naučit všechny. Jo, to by bohdá nebylo. Je velmi krásné a zajímavé, jak a kde všude pan King bere inspiraci. Mít trochu živější myšlení, tak za jeden den najdu tucet námětů na román, ale ne, já jsem jen tupoun a žádný Král. Já budu raději jen číst.