Thalin komentáře u knih
Knížku jsem brala dost s nadhledem (to snad ani jinak nejde) a některé povídky mi přišly vyloženě slabé, ale jinak mě to moc bavilo.
Knížečku jsem si vlastně koupila spíš náhodou v antikvariátu. Ze začátku mi Jane přišla na tu dobu jako dost zuřivé a uvztekané dítě a to i přesto, že jí doma všichni křivdili. Ale jakmile opustila dům a pomalu rostla, tak mě čtení moc bavilo.
Knihu jsem četla asi ve třinácti a do teď si pamatuju, jak mě místy svým chováním některé postavy štvaly. Konec mi už tehdy přišel jako klišé.
Dracula je prostě klasika a i přes místy rychlý spád se mi to čtlo dobře a bavilo mě to, i když jsem to už četla několikrát.
Marťan pro mě byla skvělá oddechovka, u které jsem se pobavila. Všechny ty terminus technicus mi sice místy unikaly, ale ne natolik, abych něco vyloženě nechápala nebo mi to tam bylo na obtíž. I filmové zpracování mě bavilo, ale to nedokázalo tak vtipně promítnout do děje všechny ty zápisky stejně dobře, jako kniha.
Tak i já jsem se nakonec rozhodla přečíst tuhle kontroverzní knihu, které je všude plno. A vůbec ten hype okolo nechápu. Dobře, je to kontroverzní a místy nechutné... a to jako stačí? Víc někteří čtenáři nepotřebují?
Smutné, to jediné mě na tom asi šokuje. Mě osobně to nijak neznechucovalo, protože jsem po celou dobu čtení nevěřila ani za mák téhle možnosti. Nebylo to zkrátka vůbec uvěřitelné.
Vážně by lidi přijali myšlenku kanibalismu, protože by údajně neměli dostatek bílkovin a nehledali by jiné alternativy? (jako že už teď jich je tuna) Nebo snad vymizela jakákoliv jiná možnost obživy? Všechna pole a rostliny přestaly plodit?
Vzhledem k tomu, že už v začátku knihy měl Marcos v lednici rajčata, okurku a měl i rýži, tak na světě zbylo nejspíš dost jiného jídla.
Je to prostě až moc absurdní a mnohé chování lidí, aby si maso obstarali, taky. Proč by někdo kradl rozkládající se mrtvoly? Člověk nemá šanci takové maso v sobě bez následků udržet. Něčemu takovému bych možná, ale jen možná uvěřila u knihy odehrávající se za 100-200 let ode dneška, v totálně rozbité společnosti bez jakékoliv morálky a pravidel.
Ale ne v dnešní společnosti. Tohle není žádná dystopie. Celé to haló kolem knihy je postavené jen na té absurditě. Ale to prostě nestačí.
Styl psaní mě praštil do očí hned na začátku a nezvykla jsem si na něj, byl moc jednoduchý, použitý čas mi čtení taky nezlehčoval. Jako kdyby to psal žák deváté třídy bez slovní zásoby.
To, že místo přímé řeči tam bylo často jen popsáno, co kdo řekl, mi taky vadilo. Samé on řekl, ona řekla, on tohle, on támhleto.
Postavy byly nesympatické, ploché a celé to bylo prostě jen vyhnané do absurdna, bez špetky nějakého promyšlení a hlubšího děje.
A i ta neustálá snaha šokovat po chvíli přestala mít efekt. Časté popisky z jatek začaly nudit. Tady zafungovala jen obří reklama a relativně originální téma, ale zpracování nefunguje vůbec.
Pobavila jsem se jednou, u věty "otroctví je barbarský čin" jak hlásaly noviny. Vážně tam při psaní autorka neviděla to protiřečení si? Konec jsem čekala, ale totálně to pohřbil.
Tak on si ji celou dobu vychovává a pak prohlásí tohle? Nelogická tečka za nelogickou knihou.
Naštěstí mi přečtení téhle knihy zabralo jen chviličku. Být to bichle, tak budu akorát naštvaná, že jsem ztratila čas tímhle.
Knížka mě nalákala na anotaci a obálku, ale bohužel mě nechytla. Blackovou to nepřipomíná ani náhodou, nechápu to srovnání. Celkově jsem měla problém se začíst, svět mi nepřišel nijak originální ani podrobný a postavy byly taky nemastné neslané. A hlavně mě hrozně nudil začátek a jak mě nechytí ten, mám pak obvykle problém i se zbytkem knihy. Není to sice napsané zle, ale mě to nezaujalo. Už jsem asi moc zvyklá na mnohem rozvinutější a zajímavější fantasy světy a zápletky. Tahle kniha bude patřit k těm, na které si za týden ani nevzpomenu. A do druhého dílu se asi nepustím.
Místy jsem se i pousmála, ale většinu času mi to přišlo jako takový nic moc mix inspirovaný některými díly Black Mirror, jak u tu několikrát padlo. Příběh jako celek zkrátka nefungoval, místy to bylo zbytečně překombinované a tak se neustále muselo vysvětlovat co jak funguje a proč. Děj to upozadilo a nebyl vůbec zajímavý. Možná kdyby to bylo celé udělané jen jako krátké vsuvky a sekce s komentáři, tak to bude fungovat líp.
Jsem trošku zklamaná. Od Alison jsem četla už hodně knih a prakticky vždycky se mi její zpracování líbilo. Ale tady jsem měla trošku problém. Alžběta mi tu přišla dětinsky zatvrzená a místy i hloupá. na to jak měla být chytrá a schopná. A Robert byl vyloženě jako nadržený pitomec. Četla jsem hodně čistě historických článků a faktů o její vládě a jejím vztahu s Dudleym, proto mi tohle pojetí jejich vztahu nějak nesedlo. Čekala jsem, že se dozvím něco víc o její vládě z jejího pohledu v románové podobě. Ale většinu času jde jen o sňatkovou politiku ( ano, bylo to v její době vážné téma, ale za její dlouhé vlády se toho přece dělo mnohem víc) a o to, zda si pod sukni Dudleyho zrovna pustí nebo ne. Což bylo zdlouhavé a občas dost nudné. A taky mi moc neseděl ten místy dost moderní způsob komunikace a stylu psaní. To je oproti jejím jiným knihám jako pěst na oko.
Mě tahle kniha bohužel nesedla. Snažila jsem se začíst, ale i když je poměrně krátká, tak jsem začala přeskakovat. Vadilo mi hlavně neustálé debatování o nemocech. Každý má v háji nervy nebo žlučník, každý je churavý a citlivý na to či ono. Místy to připomínalo debatu důchodců, který se předhání v tom, koho co víc bolí. Hlavně Parkerovi mi byli dost nesympatičtí a dlouho jsem přemýšlela, co je vlastně pointou této knihy. Asi i dost dělá to, že ji celou nepsala Austinová a já to tam pořád cítila.
Místy jsem se sice trošičku ztrácela kvůli častým letopočtům a taky kvůli tehdejšímu nešvaru stejných jmen v rodových liniích, ale jinak je to čtivá a poučná kniha. i když už jsem některé informace znala, dozvěděla jsem se pořád spoustu nových.
Takhle kniha mě docela překvapila. Asi nejsem tak docela cílovka, ale i tak mě takhle volná inspirace Popelkou docela bavila a přečetla jsem to velmi rychle. Prostředí budoucnosti tomu dodalo docela nový rozměr, Cinder mi byla sympatická i celá zápletka byla zajímavá. Ocenila bych trošku jen uzavřenější konec. Nejsem moc fanoušek takových useknutých konců, kvůli kterým si člověk prostě musí přečíst další díl, aby se dozvěděl co se dál stalo, ale i tak je to pořád dost povedené.
Dobře se to četlo, ale příběh samotný mě nedokázal tak úplně vtáhnout. Chvilkama mi to přišlo i zbytečně překombinované. Možná to bylo tím, že jde o první díl a teprve se to rozjíždí a čtenář se s Mercy a jejím okolím seznamuje. A možná tím, že se to nijak neliší od jiných urban fantasy, kterých už jsem četla několik a tak mě tohle tak neuchvátilo.
Váhala jsem, zda dát tři nebo čtyři hvězdy, ale nakonec skončím u třetí, celkově tak tři a půl. Četlo se mi to dobře, s tím jsem problém neměla. Kniha je ale zbytečně dlouhá a je tam až moc vaty a popisků, které jen natahují počet stran a k ději je to naprosto nepotřebné. Popisovat každý den extra, když byly vlastně stejné, nebylo třeba, jen o nudilo. Animant mi tolik neseděla. Byla to zkrátka holka z vyšší společnosti, tak trošku rozmazlená a hlavně přechytralá.
Ona sama sebe evidentně kvůli čtení knih považovala za chytřejší a vznešenější, ale často se chovala jako hloupá husa a klasická holčička, co nikdy nic nemusela a vše jí vadí.
Pak Reen mi sedl víc. I když byl bručoun, nebyl tak plochý. Taky mi trošku dělalo problém si to časově zařadit. Autorka vzala romantické období a prostředí, ale nebyla jsem schopná z řečených faktů poznat, kdy se to vlastně má odehrávat. Vzhledem k chování, módě a tak podobně, to bylo místy až moc moderně napsané, hlavně pak úvahy Ani. Ale zase beru, že je to cílené na mladší čtenářky. O to spíš nechápu ten rozvleklý děj. Kdyby se to jejich sbližování, potom co si teda Ani konečně něco přizná, odehrávalo rychleji, určitě by mě to bavilo mnohem víc. Takhle je to dlouhá cesta a pak rychle šlus, zvonec konec. Což je škoda.
Pro mě taková dodatková jednohubka, protože jsem o většina z nich už někde něco četla, ale líbilo se mi to. Být tehdy šlechtičnou a ženou obecně nebyl žádný med. Ale ženy z vyšších kruhů byly brány jen jako chovné klisny takřka bez práv a možností, což modernímu člověku zní dost hrozně a asi by s nimi žádná dnešní žena neměnila. Sňatek z lásky byl spíš luxus, který byl dopřán málo které a život v nudném nebo nešťastném manželství plném pravidel a zákazů byl běžnou realitou.
Na tuhle knížku jsem se dlouho těšila. Havraní kruhy mě hodně bavily, ale Železný vlk mě pohltil mnohem víc. Ten surový norský styl je tam znát, je to prostě odlišné a to se mi líbí. Příběh je propracovaný, nikde nestagnuje, nikde žádná zbytečná vata. Juva mi jako hlavní hrdinka naprosto sedla, nemám jedinou výtku, i přesto že mi chviličku trvalo se v tom všem zorientovat. Už se těším na další díl.
Dávno před knihou jsem viděla film. A i když to nebývá časté, líbil se mi víc. Možná proto, že není tak rozporuplný, jako mi přišla kniha. Místy je to až dětinsky naivní, hlavní hrdinkou je dvanáctiletá holka, ale jindy se to zase tváří až moc dospěle, v knize jsou výrazy a myšlenky a politické prvky, které zrovna moc pro dětskou mysl nejsou a já si po celou dobu nebyla jistá, jestli se mi to líbí. taky jsem měla veliký problém se začíst a nakonec jsem začala i přeskakovat. Zkrátka mě to moc neoslovilo, ale nemůžu upřít rozhodně originální myšlenku a dobré popisky.
Myšlenka jako taková je dobrá. Zkrátka dva sourozenci, kteří se musí postavit proti sobě v boji o trůn. Ale provedení pokulhává. Šlo z toho vyždímat hodně, ale autorka toho nijak nevyužila. Už od začátku mi na tom zkrátka něco nesedělo a dvojčata mi nebyla ničím sympatická. Princ údajně ohnul každou sukni, ale působí spíš jako průměrný nudný kluk odvedle, princezna je zase závislá a stejně obyčejná a průměrná jako její bratr. Ani jeden mi nepřipadali jako vládnoucí materiál. Nejzajímavější mi paradoxně přišla Imogen, která tam neměla takový prostor a její osud se mi nezamlouval. Jako bohužel i děj knihy. Začátek je vyložená nuda. Něco se pořádně začne dít až za půlkou, hlavní postavy nám to ze začátku skoro nepředstaví a nedá nám to šanci si někoho víc oblíbit. Přečetla jsem to rychle, ale ne s nějakou velikou chutí. Nechytlo mě to, ani jednomu jsem nefandila. Převrat na konci jsem předvídala a na druhý díl mě to nijak nenalákalo, nehodlám ho číst. Zkrátka jsem čekala něco jiného, lepšího.
Nalákala mě obálka. Ale příběh je dost průměrný, míst až poměrně nudný, charaktery to samé a nezanechalo to ve mě žádný dojem.