Thalin
komentáře u knih
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Že se pouštím do bizaru jsem samozřejmě věděla. Jen jsem prostě byla zvědavá, jak moc je to ujetý.
A překvapivě ne tak moc, jak jsem čekala. Začátek mi přišel jako takové obyčejné sci-fi, dokonce ani ne tak blbě napsaný a Georgie mě celkem bavila.
Ale jak přišla lízačka na uvítanou, tak bylo jasné, že půjde jen o vesmírné mezidruhové porno a celý "děj" je jen hřištěm pro erotické hrátky.
Nic moc se vlastně neděje, je to hodně jednoduché.
Kapitoly z pohledu Georgie mi ještě nepřišly tak špatné, ale jak přišlo na jejího nového nabíječe, tak to bylo prostě hloupý. Vesmírný domorodec, který má myšlenkové pochody na úrovni šimpanze bonobo, kterému jde jen o páření. Nic víc v hlavě nemá, osobnost nula. A to mě opravdu nebavilo.
Celkově jsem se místy i pobavila, ale jinak je to jen obyčejné porno, akorát autorka tu obří vlnu fantasy vílího péčka, které je teď všude, trošku nabourala vesmírným prostředím. Možná si jednou z nudy a ze zajímavosti přečtu dvojku, ale hned tak to nebude.
Hymnus pro Lokiho
Joanne Harris
Kniha mě v knihovně zaujala krásnou obálkou a anotací. Příběh o Lokim z jeho pohledu zněl zajímavě.
Bohužel jen zněl. Forma mě vůbec nechytila, začátek se mi hrozně vlekl a celou dobu mi tam zkrátka něco chybělo.
Křehká vlákna moci
V. E. Schwab (p)
Hned, jak jsem zjistila, že vyšla další kniha z prostředí Londýnů, tak jsem si ji musela pořídit. Příběh posunutý o sedm let mě lákal a chtěla jsem vědět, s čím novým autorka přijde.
Trošku mě v začátku zklamalo, že se vlastně nic moc nového nedělo. Pomalu půlka knihy představovala nové životy starých postav a dávala trošku prostoru novým postavám a dost dlouho trvalo než to mělo nějakou hlubší souvislost a mě připadalo, že se nic moc neděje. A jak jsem měla v předešlé sérii Lilu ráda, tak tady mě s svým chováním někdy vážně štvala. (hlavně její protivné chování ke Kellovi)
Trošku mi vadilo i to skákání v čase.
Až jsem si říkala, proč je tedy kniha posunutá v čase o sedm let od předešlé série, když se tu neustále skáče do minulosti. Přišlo mi to i lehce nepřehledné. Ale pak se to konečně začalo spojovat, dávat smysl a mě stránky ubíhaly větrem. Celý ten svět magie a prostředí Londýnů se mi moc líbí a jsem ráda, že tu měl prostor i Alucard, i když víc v začátku než postupem děje. Z nových postav mě bavila hlavně Tes, Kosika upřímně vůbec. Vím, že to tak není, ale chvilkami mi přišla vyloženě zbytečná. Ale je jasné, že v dalším díle se její postava bude motat do děje víc než teď jen okrajově.
Je to psané čtivě, svižně, postavy mají trefné poznámky a ani dialogy nenudí. Takže se už těším na další díl.
Anděl temnoty
Caleb Carr
Po první knize, ke které jsem se dostala skrze seriál, jsem si chtěla přečíst i druhou, podle které je pro změnu druhá série seriálu.
Čekala jsem odchylky, ale upřímně ne tolik. Začátek byl víceméně stejný a já tudíž nebyla překvapená, věděla jsem, co mě dál čeká. V mnohém se ale seriál od knihy liší. Něco přidal a taky hodně ubral. A přijde mi, že je to jen dobře. Jakmile se vyšetřování trošku rozjelo, spadlo to do hodně roztahaných kolejí. Spousta obšírných popisků mi přišla až zbytečných.
Toho jsem si všimla už v první knize a docela jsem si tam na to zvykla, ale tady mi přišlo, že to bylo ještě o stupeň horší. Některé situace ale i rozhovory byly opravdu natažené až moc. Psychiatr zkrátka neobtěžoval čtenáře s takovou spoustou omáčky, jako tento díl. Kvůli tomu jsem lehce zklamaná a neužila jsem si to tak, jako předešlý díl a spadlo to pro mne spíš do průměru.
Lhář
Jakub Ćwiek
Asi jsem čekala něco trošku jiného, i když nejsem přesně schopná popsat co. Zaujalo mě téma, ale ze začátku jsem byla lehce mimo, co se týkalo příběhů. Není to špatné, má to celkem tempo a není to napsané utahaným stylem, ale přišlo mi to celé takové průměrné.
Zrcadlo a světlo
Hilary Mantel
Čtení třetího dílu pro mě bylo trošku jako na houpačce. Prvních sto stran jsem měla opravdu problém se začíst. Pak se to zlepšilo a stránky mi ubíhaly bleskovým tempem a pak se to zase houplo a já se tím textem spíš prokousávala.
Třetí díl je ze všech nejobsáhlejší, ale přišlo mi taky, že nejrozvleklejší. Některé situace tu na můj vkus byly probírané zbytečně zdlouhavě a občas jsem se i ztrácela v kupě vedlejších postav. Některé se totiž najednou vyloupnou po dlouhé době a já vždy musela zalistovat na začátek nebo přemýšlet, o koho zrovna jde.
Rozhodně je to obsáhlá historická kniha a obdivuju tu práci a knihy u Tudorovcích obecně mám moc ráda. Ale tady jsem místy vážně bojovala. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, příběh z téhle strany je rozhodně zajímavý, ale taky jsem na konci byla ráda, že mám dočteno.
Pianistka
Elfriede Jelinek
Kniha mě docela překvapila, protože jsem se do ní pustila až velmi dlouho po filmu a vlastně mě překvapuje, že někdo tuhle knihu zfilmoval. Ani ne tak kvůli tématu, ale spíš kvůli zpracování.
Kniha je, více než děje, hlavně plná popisků, úvah a myšlenkových pochodů hlavních postav, což bez vypravěče na plátno převedete těžko. Je to na jednu stranu vcelku vyčerpávající, ale ta hra se slovy a jazykem tady je zvládnutá skvěle. Čtenář jasně vidí všechny Eričiny myšlenky, touhy i strasti a to, jak ji vše kolem dusí. Hlavně pak život s manipulativní a kontrolovačnou matkou. Není pak divu, že měla Erika jisté sebedestruktivní sklony a hledala všelijaký ventil nebo náznak nějakých citů, kromě těch dusivých mateřských.
Ale i tak jsem měla problém někdy Eriku chápat nebo s ní soucítit, protože jinak je to vcelku nepříjemná a poměrně arogantní osoba, která na všechny zhlíží z vrchu. Ale někdy jsem jí to zase neměla moc za zlé.
Je to trošku náročnější čtení, rozhodně u toho člověk nevypne a trošku mě iritovala velice časté zmiňování celého Eričina jména a profese, jako by to z ní snad mělo dělat něco víc nebo snad aby člověk nezapomněl. Trošku mi to vadilo.
Celkově vzato je velmi zajímavá knížka a sonda do něčí, lehce pokřivené, duše a netypického mileneckého vztahu mezi učitelkou a jejím žákem.
Předveďte mrtvé
Hilary Mantel
Pokračování knihy Wolf Hall pro mě byla lehce stravitelnější než první díl, pokud jde o čitelnost. Ale dějově jsem měla občas pocit, že je to až moc pomalé a vše nabralo obrátky až když konečně došlo na reálná obvinění proti Anně. Rozhodně se mi tu líbí ta práce s jazykem, jak Cromwell jedná a mluví a to, že se tu necucají informace z prstu. Knih o dvoře Jindřicha osmého jsem četla dost, abych se nijak neztrácela a věděla, co bude následovat, ale i tak mě to poměrně bavilo a zajímalo mne, jak to bude pojaté z pohledu Cromwella. Jen mi to místy přišlo zbytečně zdlouhavé.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
Ze série mě tenhle díl zatím bavil nejméně, ale pořád je to relativně čtivé, odsejpá to a jako oddychovka to funguje. Dokud nedošlo na pár posledních kapitol. Ten konec a přehnaná nesmrtelnost hlavních postav mi už přišla zkrátka moc přitažená za vlasy. A to i na knihu o přisprostlých upírech bojujících s ufony. Ono to totiž funguje, dokud nad tím ani trošku nepřemýšlíte a jen vypnete. Jakmile ale zapnete mozek, tak je to braková blbina.
Vládkyně kouzel
Vladimíra Šebová
Jako první jsem o autorky četla Dceru zimy, která se mi moc líbila a tak jsem chtěla přečíst i další knihy. Na knihu jsem se vážně těšila, ale jsem lehce zklamaná. Pořád je to čtivé, plné slovanské a čarodějnické mytologie, ale tak nějak mě děj docela nechytil.
Možná kdybych byla mladší, tak si příběh středoškolačky Agáty užiju víc. Její milostné strasti a vyšetřování záhadných úmrtí se na můj vkus trošku táhlo a to finální rozuzlení jsem čekala trošku jiné. Pořád je to ale dobře napsané a čte se to samo, jen mě tentokrát děj tolik neoslovil.
Wolf Hall
Hilary Mantel
Ke knize jsem se dostala skrze seriál, který mě opravdu chytil a bavil. O Tudorovcích a dvoře Jindřicha osmého jsem četla už nejednu knihu, ale rozhodně bylo zajímavé přečíst si něco o tom i z pohledu někoho jiného. Cromwell se vždy nějak motal okolo, ale dřív mě nenapadlo se nějak zamýšlet nad jeho pohledem. Ale tahle kniha mi ho poskytla. Rozhodně se uměl vypracovat a vždy věděl, co říct.
Pokud šlo o jeho interakci na královském dvoře, tak jsem se bavila a zajímalo mne to. Jeho osobní život mě ale osobně tak moc nebavil a místy jsem se knihou opravdu spíš prokousávala a spousta pasáží mi přišla zdlouhavá, ba až zbytečná. Ale je to pořád velmi dobře napsané a i přes některé ne moc záživné části mě to bavilo a přečtu si pokračování.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Asi jsem měla od knihy s takovým věhlasem přehnaná očekávání, ale faktem je, že jsem se horko těžko prokousala půlkou a pak už prostě neměla sílu pokračovat.
Neupírám tomu jistou výpravu, ale celé mi to přišlo jako zdlouhavá telenovela plná popisků, ale ničeho, co by mě nutilo to číst dál. Drtivou většinu času jsem se prostě nudila. Pekelně nudila.
Princezna klamu
Danielle L. Jensen
U téhle knihy si vlastně nejsem úplně jistá jestli se mi líbila nebo ne. Rozhodně se mi líbil začátek. Přišel mi zkrátka jiný a nápaditý, oproti jiným knihám v tomhle žánru. Lara mi připadala jako zajímavá hrdinka vyrůstající v netypickém prostředí s jasným cílem.
Nějakou dobu po jejím sňatku s Arenem ale moje nadšení opadlo. V něm jsem ani za mák neviděla toho údajného obávaného až krutého panovníka. A nebýt tam neustále nějaké nájezdy a střety s nepřáteli, tak mě tam vlastně nemá moc co bavit. O fantasy nemůže být řeč, tohle je obyčejná červená knihovna.
Ale nějakou chemii jsem tam taky mezi nimi neviděla a nevěřila jsem jim to. Konec už byl sice o něco lepší a já byla zvědavá, ale celé mi to zabila ta předvídatelnost. I když je konec otevřený, tak mě na další čtení nenalákalo. Zkrátka takový neslaný nemastná průměr.
Fakt hustej nářez
František Kotleta (p)
Je to plné krve, násilí, vulgarismů a sexu. Odečíst tohle, tak zbyde docela ubohá kostra o ničem.
Ale takhle to funguje jako fajn oddechovka, kterou musí člověk brát s nadhledem. Přečtené jsem měla za chviličku, je to napsané svižně a akce střídá akci. Víc od takové knihy ani nečekám. Samo o sobě to není kdo ví co, ale na proložení jiné literatury mi to vyhovuje a další díl ze zvědavosti přečtu.
Katova dcera a čaroděj
Oliver Pötzsch
Ani nevím, čím to, ale tenhle díl mi dal zabrat asi nejvíc a měla jsem ho, oproti předchozím, rozečtený hrozně dlouho.
Líbí se mi, že se postavy v životě někam posunuly, hlavně Simon a Magdalena, ale celé mi to tu přišlo nějak moc zdlouhavé. Ale pořád je to jedno z mála historických krimi, které mě drží a baví mě číst, takže dám šanci dalšímu dílu.
Zimní královna
Hana Parkánová-Whitton
O Alžbětě jsem toho předtím moc nečetla a tak jsem byla zvědavá. Ale měla jsem už od začátku problém se začíst. Vadilo mi i střídání pohledů postav a celé mi to přišlo moc zromantizované.
Božští rivalové
Rebecca Ross
Do knížky jsem se pustila s vidinou oddechové fantasy s prvky válečné literatury. Ve finále mi to ale přišlo spíš naopak a na začátku jsem s knihou lehce bojovala a moc mě to nebavilo.
Teprve když se děj přesunul mimo redakci novin, tak mi přišlo, že se konečně něco děje a začalo mě to docela bavit.
Je to spíš taková válečná romance s pár prvky fantasy. Což je trošku škoda, když už se to odehrává ve světě, kde jsou nějací bohové, kouzelné stroje a podobně, tak bych čekala, že tam toho bude trošku víc než pár náznaků. Ale ani jako romance to není špatné.
Dobře se to čte a vztah obou protagonistů se hezky posouvá. Na můj vkus už pak trošku moc skokově, ale zase chápu, že během zuřící války si nebude nikdo s ničím dávat na čas.
Nejvíc mě na příběhu bavily dopisy a celá ta situace kolem nich. I když mi přišlo, že si Iris chvilkami sedí na vedení. Ale celkově vzato se mi to líbilo a druhý díl si už kvůli tomu konci chci přečíst.
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Mou první knihou od Kotlety byli Vlci, která mě nijak zvlášť nebavila a tak jsem si nebyla jistá, jestli mám vůbec nějakou další zkoušet.
Ale nakonec jsem sáhla po téhle. A nebylo to rozhodně takové zklamání, jako posledně. Sice je tu na můj vkus místy trošku moc vyšroubovaný takový ten styl "Jsem drsnej jak šmirglpapír" ale beru to tak, že to prostě patří k tomu stylu. Čte se to rychle, má to svižný děj a vcelku jsem se bavila. Na zadek mě to neposadilo, ale po dalším dílu ze zvědavosti sáhnu.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
O knihu jsem se začala zajímat až po filmu, který na mě jednu dobu skákal pomalu i z lednice a tak mě zajímala i předloha.
Jak už tu padlo, celému příběhu ubírá, že jde o fikci ne reální vzpomínky a tak to celé působí spíš jen jako snaha šokovat. Něco bylo hodně zvláštní, něco nechutné, ale ve finále to nebylo něco, co by mi v hlavě utkvělo nějak moc dlouho nebo bych si z toho sedla na zadek. Ale mělo to pár chvilek, kdy mě to opravdu zaujalo, třeba po jazykové stránce. Ale jednou stačilo.
Život ve středověku
Vlastimil Vondruška
V podstatě takový slovník s pojmy ze středověku. Některé člověk zná, protože se dodnes běžně používají a jen neznal jejich historii, u jiných se alespoň přiučil. Historické romány čtu celkem pravidelně a tak jsem víceméně většinu názvů znala, ale ne u všech jsem znala jejich původ nebo přesnou definici. A tady jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Abecední forma je přehledná a celkově je to psané čtivým a zároveň informativním stylem.
