Thalin
komentáře u knih
Zběsilost krve
J. R. Ward (p)
Do odkazu jsem se pustila v naději, že to bude trošku jiné a třeba se trošku pozmění a oživí ten stereotyp, do kterého Ward spadla. Ale bohužel, je to na jedno brdo.
Ať už se k sobě postavy hodí nebo ne, tak je zkrátka silou nacpe k sobě, hodí jim pod nohy pár rádoby dramat, odmítání, temnou minulost, lásku jako z harlekýnky a zvonec happy konec a to ve všech linkách. Hlavně všechny spárovat, nikdo nesmí zůstat na ocet!
Zatím mě nejvíc bavil první díl, ale už ten mi přišel lehce zbytečný.
U druhého jsem si už říkala, že to nemůže být šablonovitější a neměla jsem vůbec chuť číst další. Ale nakonec mi to nedalo a zkusila jsem to. A jsem zklamaná.
Novo a Peyton mě vůbec nebavili. Přišlo mi, že se k sobě nehodí. To neustálé střídání toho, že ho Novo nechtěla ani vidět a pohrdala jím a nebo si na něm chtěla zajezdit, začal být po chvíli docela nuda a najednou z toho byla láska jako trám.
Už se tu vlastně řeší jen vztahová problematika, chybí tomu nějaká akce, vášeň. Těch pár sexuálních scén to nezachrání. Ani Saxton a Ruhn mě nijak extra neoslovili, jejich vztah není ničím zajímavý.
Kdyby tam párkrát nebyla zmínka o upírech, tak to už z toho člověk ani nepozná. Je z toho telenovela.
Wardová už se vcelku opakuje. Chybí mi ta šťáva, kterou bratrstvo mělo. Tohle je slaboučký odvar.
Snové písně 1.
George R. R. Martin
Kniha mi přišla poměrně nevyvážená. Některé povídky mě vážně bavily, ale většina bohužel ne, nechytly mě a přišlo mi, že se v nich pořádně nic neděje a měla jsem problém je dočíst a ovládala mě touha i přeskakovat. Hlavně mě překvapilo, jak moc mě nebaví scifi v jeho pojetí a víc mě bavily ty hororové. Sice to bylo vcelku vzato zajímavé, ale po druhé knize už asi nesáhnu.
Cizinka
Diana Gabaldon
Cizinku jsem si prvně přečetla hned, jak vyšly první díly seriálu. A rozhodně je to poutavá kniha. Autorka se snažila zachytit co nejvíc autentických záležitostí, jak té doby, tak i prostředí a mě se to četlo velmi dobře. Jen tu poválečnou dobu měla vcelku zidealizovanou. Ale děj mezi horaly jsem si rozhodně užila. Místy je jen děj trošku zbytečně natahovaný, ale pořád je to velmi čtivá kniha.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Knihy odehrávající se v koncentračních táborech moc nevyhledávám, protože bývají často docela přikrášlené a jednu dobu se s nimi roztrhl pytel. Ale k tatérovi mě přivedl seriál, který jsem nedávno viděla a přišel mi opravdu zajímavý a vypadalo to, že by to celé mohlo být autentičtější, když jde o zpověď jednoho z vězňů.
Ale bohužel, musím říct, že mě kniha zklamala. A ne svým příběhem, ale zpracováním.
V tomhle tedy seriál odvedl lepší práci. Autorka si nedala zrovna moc práci s popisky a nějaká jazyková rozmanitost jí asi taky nic moc neříká.
Taky mi občas připadalo, že to prostě chtěla mít hned z krku a 200 stran přečtete jako nic, přitom by si s tím stačilo trošku pohrát a kniha mohla být klidně i delší. Jako celek to zkrátka působí docela odfláknutě.
Některé situace, které v seriálu působily opravdu dramaticky a člověk z nich cítil tu zoufalost a bolest, byly v knize odbyté sotva pár větami. Chyběly tomu zkrátka emoce. A místy to působilo, jako by dítě psalo slohovku, jak strohé to bylo. Opravdu není třeba třikrát ve větě zmínit Laleho jméno, čtenář ví o kom se zrovna mluví.
Občas navíc autorka skáče od jedné události k jiné nebo vzpomíná na pár záblesků z minulosti, přitom se to do děje zrovna vůbec nehodí a akorát to čtenáře mate. A jiné události zase vůbec nedotáhne, jakoby zapomněla.
Výhoda je, že se to opravdu rychle čte, vzhledem k jednoduchosti jazyka a celého pojetí knihy. Ale právě to celému příběhu zároveň ubližuje, protože to zkrátka působí trošku prázdně. Dost věcí bude upravených, přeci jen samotný Lale už měl také ve stáří problém si vše vybavit správně (aspoň co jsem pochopila z dovětku a ze seriálu), ale příběh je to opravdu zajímavý a silný. Jen je škoda, že se dočkal tak chabého zpracování.
Učedník
Taran Matharu
Příjemná a snadno čitelná knížka, se sympatickým hrdinou. Sice je to cílené spíš na mladší ročníky než jsem já, ale i tak mě to vcelku bavilo. Byla to pro mě spíš oddechovka.
Zakázaná egyptologie
Erdogan Ercivan
Tak tohle mi bohužel vůbec nesedlo. knihy a fakt o Egyptu mám ráda a zajímám se o to, ale tady mi mnoho věcí přišlo dost přitažených za vlasy a některé teorie až takřka fantasmagorické. A jak tu padlo, ke konci už to spíš připomínalo scifi než odbornou literaturu s pár teoriemi.
Vlci
František Kotleta (p)
Po dlouhé době jsem sáhla po nějakém českém počinu a asi jsem si vybrala špatnou knihu. Od Kotlety jsem do teď nic nečetla a chtěla jsem začít s nějakou jeho sérií, ale tohle byla špatná volba. Vůbec mi to nesedlo, příběh mě nebavil, postavy mi byly lhostejné. Nevím, jestli budu chtít číst další knihy. Možná s odstupem času.
Přísaha krve
J. R. Ward (p)
Knihy o bratrstvu jsem měla vždy celkem ráda. Ale Ward už se bohužel začíná dost opakovat. Téma okolo bratrů už prakticky vystřílela a tak jsem si myslela, že tahle série bude trošku jiná, ale je vlastně docela stejná. Axe ani Elise nejsou ničím jiní. Naopak jsou takovými prototypy, o kterých Ward píše pořád dokola.
On drsňák s ošklivou minulostí, co pořád omílá, že pro ni není dost dobrý a šklebí se nad glymerou.
Ona naopak z dobré rodiny, co se ho snaží k těm citům dotlačit a nesmí chybět neustálé sexuální napětí a vzrušení z každého pohledu a orgasmy jak na běžícím páse.
Axe ještě ušel, ale Elise byla tak trošku nána. Jestli tohle má být absolvent psychologie, tak potěš koště.
Navíc jsem si všimla, už u jiných knih o bratrstvu, že hlavně ti chlapi jsou zajímavý a vtipní, dokud jsou vedlejšími postavami. Jakmile dostanou vlastní díl, tak jsou navlas stejní a ta osobnost zmizí někam za ten testosteron, co z nich jen cáká. V předešlém díle mě Axe bavil mnohem víc.
S přibývajícími linkami a díly to zkrátka spadá do čím dál ubožejšího béčka harlekýnek. Jen s upíry. Ani nevím, jestli chci číst díl o Novo a Paytonovi, protože to bude navlas to samé, jen si prohodí původ.
Předčítač
Bernhard Schlink
Ke knize mě dovedl film, který mě dost zaujal tématem i zpracováním. A kniha na tom je úplně stejně. Celý ten křehký a zvláštní vztah postav se mi moc líbil. Snad až na ten konec, který sice skvěle zapadá do toho stylu a k celé té situaci, ale vždycky mi bylo docela líto, že to dopadlo takhle.
Dívka v pruhovaných šatech
Ellie Midwood
Běžně tyhle příběhy z koncentračních táborů nečtu, protože mi přijde, že se snaží často tu dobu romantizovat a většinou ji i dost přibarvují. Hlavně pokud jde o nějaké "love story" v táborech. A tady to nebylo o moc jiné, ale kniha mi byla doporučená, že je prý podle skutečného příběhu.
O skutečné Heleně jsem si ale něco přečetla a tohle je ze značné části spíš jen autorčina fikce, kde Franz často působí, jako milý zamilovaný chlapík, který se k tomu všemu přimotal náhodou a je nevinnost sama. Stejně tak přežití v táboře autorka popisuje s jakousi idealizací. Jen sem tam šoupne nezáživně jednu větu věty o nějaké brutalitě a jede dál.
Některá fakta sice sedí, dle toho co jsem se dočetla (Zpěv na narozeniny, záchrana sestry atd), ale v mnohém je to dost přibarvené.
Celé mi to přišlo tlačené na city a taky mi tam chyběla nějaká ta hlubší psychologie postav. Zkrátka mi to po většinu času neznělo vůbec uvěřitelně. S podobnými knihami se roztrhl pytel a chápu na jednu stranu proč jsou populární. Ale na tu druhou mi přijde trošku zvláštní, že si někdo až tak idealizuje tak odpornou část historie, skrze velmi upravené příběhy. A aby dosáhl tíženého efektu, tak dodá, že je to podle skutečného příběhu. I když si z něj často vezme jen málo.
Neobyčejní
V. E. Schwab (p)
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu chytila, jak námětem, tak zpracováním. Celá ta myšlenka je zajímavá a propracovaná, takže to nepůsobí odfláknutě. Sice mi na začátku trošku vadilo to skákání v čase, ale po má to svůj důvod a po chvíli jsem to už moc neregistrovala. Je teda fakt, že ke konci to působí trošku natahovaně, ale i tak jsem to sjela za chvíli, jak mě to bavilo a zajímalo. Sice mě mnoho věcí nepřekvapilo a nějaké zvraty jsem vyloženě čekala, ale i tak jsem si to užila.
Polibek krve
J. R. Ward (p)
Asi už jsem trošku přejedená, ale Polibek krve mi přišel jako taková průměrná kniha, která už ničím nepřekvapí. Asi za to může styl autorky. Já její knihy a hlavně o Bratrstvu čtu ráda, jsou čtivé a vtipné, ale jsou hodně šablonovité. Jakoby pořád dokola vařila ze stejné instantní polévky. Na hlad dobrý, ale tím, že tam občas přidá něco jinýho, to už chuť moc nezmění.
Vztah Paradise a Craega byl pro mě přesně tím nemastným neslaným průměrem. Ona ho nahání, on ji odhání, kecy jak je pro něj moc dobrá a neustálé sexuální napětí. Tohle by se vlastně dalo napsat o skoro každém páru, o kterém Ward píše, ale ty předešlé mi přišly lépe propracované, postavy měly nějakou hloubku. Třeba Z a Bella. Ale tohle bylo takové nijaké a prakticky do detailů přesně jsem už při čtení dokázala odhadnout, jak to bude dál. To mě mnohem víc bavila linka Butche a Marissy, kteří alespoň řešili normální vztahové problémy.
A co mi už trošku vadí je to sexualizování absolutně všeho. Upíří druh má asi vážní problémy s kontrolou libida. Všichni jsou vzrušení, jen co se na ně jejich protějšek podívá a orgasmus střídá orgasmus sotva se vzájemně dotknou. Trošku ohrané a dost nereálné. Ale chápu, má to být odpočinková literatura s nádechem erotiky, nemůžu tam hledat realitu. Jen je to prostě už trošku moc na jedno brdo. Ale další díl zkusím, třeba se to příběhově bude konečně trošku lišit.
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny
Josef Bernard Prokop
O Marii jsem přečetla už mnoho knih a většina byla čistě faktická. Možná proto mi tady nesedl ten styl. I když spíš to bylo tím, jak byla kniha napsaná. Místy mě opravdu nebavila. Autor se často opakoval a některé pasáže byly zbytečně rozvleklé, jiné události zase utekly jako voda a byly zmíněné jednou dvěma větami. Vzhledem k množství knih, co jsem už o její postavě a vládě přečetla, jsem se nedozvěděla nic nového, což by mi tak nevadilo, kdyby byla kniha aspoň poutavě napsaná. Ale většinu čtení mě spíš nudila a styl komunikace a popisků mi místy přišel zvláštní. Taková záchytka pro mě byl vztah Josefa s jeho první ženou a její vztah k jeho sestře, což mě vždy zajímalo, ale to je jen krátká část knihy, která to už nezachránila.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Knihu jsem si půjčila v knihovně náhodou, když jsem sahala po jiné od této autorky. Gallant mě zaujal obálkou, ořízkou i anotací. Ale čekala jsem něco jiného. Nesedl mi tu styl, jakým je kniha psaná, ani použitý čas. Ty časté krátké věty na mě působily sekavě a ani Olivie mi zrovna moc nesedla. Má to svou pochmurnou atmosféru, ale příběh mě vůbec nepohltil. Ale minimálně je kniha hezky graficky zpracovaná. Dějově už je to bohužel jinde, což je škoda, ten příběh by se dal určitě rozvinout lépe.
Červený trpaslík – Omnibus
Rob Grant
Seriál je moje srdcovka a na tenhle komplet jsem si brousila zuby dlouho. A jsem rozhodně spokojená. Člověk se tu dozví něco víc ze zákulisí na lodi i života členů posádky a nijak mi tu nevadí ani ten styl, ani jazyk. Přeci jen, takový Lister je hovádko z dělnické třídy, takže u něj snad nikdo nečeká vytříbený slovník, ani chování. Pro fanoušky seriály je to rozhodně super záležitost.
Katova dcera a černý mnich
Oliver Pötzsch
První díl mě bavil, takže jsem se samozřejmě brzo pustila do druhého. V jedničce mě ke konci trošku zklamalo to odhalení, které mi přišlo takové nijaké, ale tady to už bylo o kapku lepší. I když mi čtení trvalo o něco déle než u prvního dílu, tak jsem se vážně bavila a pustím se určitě do dalšího.
Brána pekel
Leigh Bardugo
Bardugo a její styl mám docela ráda, ale tahle série mi nějak nesedla. U prvního dílu jsem se docela nudila, hrozně mi vadilo to skákání v čase a přišlo mi, že se většinu děje vlastně nic moc neděje.
Ale doufala jsem, že dvojka už třeba bude jiná, už budu znát postavy a nebudu zmatená, jak lesní včelka, jako jsem byla značnou část první poloviny první knihy.
Ale nestalo se. Celý ten svět je sice jiný, propracovaný a Alex není žádný ořezávátko, ale přišlo mi, že je většina knihy jen těžká vata. Buď se nic moc nedělo a nebo jsem přesně věděla, co se stane. Nutilo mě to pak přeskakovat a chytilo mě to spíš až ke konci. Ta knížka je tak minimálně o dvě stě stran delší než by musela. Takže za mě docela veliké zklamání.
Král
J. R. Ward (p)
I když mi některé věci a linky moc neseděly, tak jsem sérii sjela takřka celou. A občas si to zopakuju, ale právě při opakovaném čtení vidím víc věcí, co mě tak neberou, jako když jsem to četla prvně.
Vytoužený milenec
J. R. Ward (p)
Sice menší změna, když se to točí kolem chlapů, ale ta šablona je vlastně podobná. Blay nikdy můj favorit nebyl, takže mi jejich love story nikdy moc k srdci nepřirostla.
Znovuzrozený milenec
J. R. Ward (p)
Tahle série je tak trošku na houpačce. Skvělé osudy střídají ty méně dobré, až takřka o ničem a stejně tak hlavní páry, kolem kterých se to točí. Tohr a jeho osud mě bavil celou dobu, ale jeho vztah s Nijakou (strašný označení) mě moc neoslovil. A hodně věcí a popisků se napříč sérií dost opakuje.
