Thalin
komentáře u knih
Dcery čarodějného vrchu
Mary Sharratt
Vcelku zajímavá a čtivá kniha o nehezké a nezávidění hodné době, v které by určitě žádný moderní člověk nechtěl žít.
A tuplem ne žena, protože skončit obviněná z čarodějnictví bylo až příliš snadné.
Začátek se mi četl velmi dobře. Sedl mi styl, kterým to bylo napsané i vyprávěné. Ale u středové části se mi tempo jaksi zpomalilo a děj mě už tolik nevtahoval. Celkově vzato kniha nepojednává o něčem, co bych už někde nečetla a nějak to tady tím pádem uchvátilo. Hodně knih s touhle tématikou si je v mnohém podobných.
Tady se to jen víc točí kolem jedné rodiny a hlavně tři generace žen z ní. Ale pořád to beru jako fajn čtení na dané téma. Jen jsem už v tomhle žánru četla lepší knihy.
Úsvit Onyxu
Kate Golden
Vcelku příjemné, i když poměrně předvídatelné ya fantasy. Příběh je docela čtivý, ale středová část se mi lehce táhla a přišlo mi, že se děj nijak zvlášť neposouvá a vzal spád až ke konci. Není to kdo ví jak originální, hlavně pokud jde o vztah hlavních protagonistů, který má typický lovexhate průběh, ale v rámci žánru je to příjemná fantasy oddechovka.
Elantris
Brandon Sanderson
Moje první kniha od Sandersona a vlastně nevím, jestli se mi to líbilo ne. Místy jsem měla opravdu problém se začíst, jiné části mi zase rychle utekly a bavily mě. Ale celkově vzato to pro mě je kniha, kterou mi stačilo přečíst jednou a jsem ráda, že nemá víc dílů. Svět je sice docela promyšlený, ale způsob, jakým je to podané, mi přišel vcelku nezáživný.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
První díl se mi opravdu líbil i když to není žánr, který běžně vyhledávám a hned jsem se pustila do dvojky. Ta mi už ale nesedla tolik. Přišlo mi, že se děj lehce táhne a dlouho se pořádně nic neděje.
Opět je tu slušný obrat, kdy se ukáže, že je vše jinak. Ale právě to mě asi zklamalo. Jakmile se pohled postav otočil, tak mi to až moc v mnohém připomínalo první díl. Jen tentokrát s chabou mrchou. Konec mi pak přišel dost uspěchaný.
V pár chvílích jsem během čtení navíc nechápala Millie a její naivní jednání a hlavně neschopnost nechat si při takovém jednání nějaká zadní vrátka. Ale je mi jasné, že kdyby je měla, tak by se hodně událostí nestalo nebo by měly jiný průběh. Pro mě ale první díl nastavil určitou laťku, kterou tenhle nepřekonal. Pořád je to čtivé a vcelku zajímavé, ale nebavilo mě to už tolik.
Krev & zrada
Frost Kay
První díl jsem sice přečetla rychle, ale něco mi tam chybělo. Přišlo mi to lehce ploché a málo propracované.
Ale i tak mě druhý díl zajímal a chtěla jsem vědět, jak se vše vyvine a jestli autorka nějak víc rozvine svět kolem nebo vztah hlavních protagonistů. A je to sice o špetku lepší než první díl, ale pořád mám pocit, že se to kdo ví jak neposunulo a vlastně by se oba díly daly klidně smrsknout do jednoho. Ale chápu, to se dnes nedělá, protože holt money money.
Tempest mi konečně přišla trošku víc bojovná, ale její věčná nerozhodnost okolo Pyra mi po chvíli lezla na nervy. Ta neustálá snaha utvrzovat jeho i sebe o tom, že ho určitě nechce, byla po chvíli tak trošku směšně otravná a hlavně je to klišé jako prase a každý čtenář už prostě ví, jak to bude.
Trošku mi ale připadalo, že se děj pořád plácá mezi dvěma stejnými body. Pořád prostě to samé dokola a posun se konal spíš milimetrovými kroky. Což je škoda, trošku spádu by tomu neuškodilo. Ale nedá se tomu upřít čtivost. I když bych asi ocenila víc z pohledu Pyra. Právě neustálá jednotvárnost u Kapitol s Tempest mi asi vadila nejvíc.
Bylo nebylo jedno zlomené srdce
Stephanie Garber
Že se pouštím do něčeho pohádkového charakteru jsem věděla a ze začátku mi to nijak nevadilo a vlastně jsem se na to těšila. Ale postupně jsem začala mít stejný problém jako PosPol.
Evangelína byla naivní, až to třískalo, místy mi její jednání a myšlenkové pochody připadaly přelétavé, až vyloženě hloupé. A ona sama se pro mě stávala poměrně otravnou hrdinkou. Na to, že padala z průseru do průseru, byla vyloženě nepoučitelná a mě tím akorát štvala.
Překlad je taky solidní přešlap. Tohle není Harry Potter, kde překlady jmen sedí. Slečna Ryšavá tu byla jako pěst na oko a celé to akorát sráželo příběh na úroveň pohádky pro sotva odrostlé holčičky.
Mezi Ev a Jacksem jsem během čtení nenašla náznak chemie. Provokace ano, ale chemie a přitažlivost těm dvěma chybí a vůbec se k sobě nehodí a nikam se ani jeden neposouvají. Jacks má být údajně úchvatný, ale za mě měl šarm vařené brambory. Jinak je příběh poměrně jednoduchý, sem tam zbytečná vata (Upíři? Asi jsem už vážně stará, ale za mě velký špatný) a celé to bylo dost předvídatelné. A ne takovým stylem, že vám to ani nevadí a chcete vědět, kdy se k tomu hrdinka taky dopracuje, ale stylem, kdy nad její hloupostí a jednáním protáčíte oči.
Celkově je pro mě kniha velikým zklamáním. Čekala jsem milý, lehce pohádkový příběh, ale dostala jsem akorát přehypovanou nudu. Dalo se z toho vytřískat mnohem víc.
Tři temné koruny
Kendare Blake
Zaujala mě ta anotace a myšlenka tří královen. Ale provedení mě vůbec nezaujalo. Trvalo mi dlouho se začíst, víc než sto stran a to je na můj vkus dost. A když se příběhu nepovede mne do té doby vtáhnout, tak se to obvykle už nestane vůbec.
A tady se to právě nestalo. Mělo to sice jistou osobitou chladnost a rozhodně se tam nikdo s nikým nemaže, ale to mi nestačilo. Žádná z postav mě nijak nezaujala, dějová linka se mi hrozně táhla a to střídání pohledů mi taky moc nesedlo. Za mě zklamání a na další díl mě to vůbec nenavnadilo.
Caraval
Stephanie Garber
Od Caravalu jsem asi měla trošku veliká očekávání a tak přišla lehce studená sprcha. Na to, jak to na mě jednu dobu všude skákalo, jsem čekala asi lepší příběh.
Námět jako takový je zajímavý, celé to prostředí má rozhodně potenciál, ale zpracování mi přišlo poměrně nedostatečné. Určitě se z toho dalo dostat víc.
Nejvíc jsem ovšem narazila u postav. Prakticky žádná mě neoslovila a nepřišla mi natolik zajímavá, abych jí fandila. Scarlet místy jednala podivně nelogicky a impulzivně a celé to pátrání a rádoby hra mi nefungovalo jako celek. Během děje vyskakovalo mnoho otázek, ale odpovědi jsem k nim nedostala a čím víc se blížil konec, tím spíš děj přišel nelogický a Scarlettino přemýšlení mi přišlo až hloupé. Nenavnadilo mě to na další díl.
Pomocnice
Freida McFadden
Pro mne první kniha od autorky a jsem příjemně překvapená. Celé je to psané čtivým a svižným stylem, nemá to hluchá místa a tak jsem knihu sjela pomalu na jeden zátah. Nina mi, asi jako každému, ze začátku neuvěřitelně lezla na nervy a říkala jsem si, jak takové soužití a práci může někdo snášet déle než týden, i když nemá moc na výběr. To raději žít v krabici od lednice, ale chápu, že tady to tak muselo být.
Zhruba v polovině jsem začínala tušit, jakým stylem se bude příběh ubírat, ale nijak mi to čtení nesráželo. Naopak jsem chtěla vědět, co bude následovat a jak to celé bude vysvětlené. Konec mi přišel trošku přitažený za vlasy, ale nad tím se dalo mávnout rukou, vzhledem k tomu, jak mě kniha celkově bavila. Takže se pouštím do dalšího dílu.
Někdejší Betty
Jiří Morava
Útlá kniha popisující život plný pádů a úskalí slavné autorky. V minulosti jsem už četla podobně psané knihy o jejím životě, takže jsem se dozvěděla spíš jen málo nových informací. Což by mi tak nevadilo, kdyby to celé nebylo pojaté tak suchou a zdlouhavou formou.
Zima čarodějnice
Katherine Arden
Předchozí dva díly mě opravdu bavily a přečetla jsem je s chutí. U trojky jsem měla už trošku problém. Závěrečný díl se mi místy poměrně táhl a něco mi tam zkrátka chybělo a něco zase přebývalo. Líbil se mi tu ale vztah mezi Vasjou a Mrazíkem, to mi přišlo popsané moc hezky.
Celkově je trilogie zajímavá a dobře napsaná, ale třetí díl mě osobně bavil nejméně. Ale i tak jsem ráda, že jsem si ho přečetla.
Dívka ve věži
Katherine Arden
Začíst se do Dívky ve věži se mi povedlo rozhodně snáz než u prvního dílu, ale zase mě až tak nechytla středová část. Pořád je to ale velice povedený příběh s prvky fantasy odehrávající se v mrazivé Rusi, který má svůj styl a atmosféru.
Nevesta
Ali Hazelwood
Před čtením jsem neměla žádná očekávání a o knize jsem vlastně věděla jen to, že je o upírech a vlkodlacích. Od autorky jsem navíc předtím nic nečetla a ani nevěděla, že píše hlavně romance.
A jsem opravdu příjemně překvapená.
Je to svižné, vtipné a sympatické.
Misery mi sedla okamžitě svým humorem, sarkastickými poznámkami a drzostí. Celkově se mi líbilo, jak se vypořádává se situacemi, do kterých byla vhozena.
Lowe si mě zase tolik nezískal, ale ani mi nijak nevadil. Víc jak první polovina knihy mi utekla lusknutim prstů a byla jsem nadšená. Druhá polovina knihy mi přišla lehce slabší, ale pořád dobrá a dostala jsem všechny odpovědi. Rozhodně příjemná fantasy romance, s trošku jiným nádechem a stylem než je u upířin obvyklé a snad i proto mě to tak bavilo.
Železný plameň
Rebecca Yarros
Musím říct, že druhý díl mi dal zabrat víc než Čtvrté křídlo. Dobrou polovinu knihy jsem se vyloženě nudila a čekala jsem na nějakou akci. Stejně jako Rowana bych knihu o něco proškrtala.
Z první poloviny jsem byla docela zklamaná a lehce naštvaná. Neustálé se plácání od ničeho k ničemu v knihovně, sem tam nějaké to cestování a jinak docela nuda. Pak se ale děj konečně přehoupl a já se víc začetla.
Ten příběh sám o sobě je svižný, pokud jde o boje, strategie a vše okolo draků. Žádná z postav si nemůže být jistá, jestli v další kapitole náhodou nezařve a většina z nich je i dobře napsaná.
Ale pokud jde o Violet a Xadena, nepřijde mi, že ti dva fungují dobře jako pár. Sice si v jednom kuse opakují, jak se milují, ale já nějak nepřišla na to proč. Přijde mi, že jediné, v čem jsou kompatibilní, je sex. Jinak se věčně dohadují, nevěřící si, mají před sebou tajemství. Tak si zdravý a láskyplný vztah teda nepředstavuju. Spíš to zní vcelku toxicky.
Ale konec mě rozhodně navnadil. Jsem zvědavá, jak se to všechno bude vyvíjet dál. Za mě je jsou to taky slabé čtyři hvězdy, takže solidní trojka. (Místo machinací s barvičkama a slovíčkařením s "odpadem" bych kruci mnohem víc uvítala možnost dávat půl hvězdy)
Jméno růže
Umberto Eco
Byť mám ráda historické romány a obvykle mi nevadí zdlouhavé, až básnické popisy, tak u Jména růže jsem vcelku narazila. Textem jsem se prokousávala pomalu a vcelku s obtížemi.
Zdlouhavé popisy a úvahy mi místy přišly až zbytečné a ztrácel se v nich děj. Rozhodně se nedá románu upřít jistá inteligence a hra s jazykem, ale osobně jsem se začala brzo nudit a detektivní linka mi upadala někam v dál. Nakonec jsem si pomohla audio knihou a musím říct, že to opravdu hodně pomohlo a nakonec, i když je běžně nevyhledávám a dávám přednost psanému textu, se mi to zalíbilo mnohem víc. Příběh jako takový je zajímavý, ale tahle kniha patří mezi ty, které stačí přečíst jednou, alespoň mě.
Ohař & liška
Frost Kay
Chtěla jsem něco nenáročného, co se snadno bude číst a to jsem u téhle knihy určitě dostala. Zaujala mě anotace, ale na můj vkus byl celý příběh trošku dětinský a velice předvídatelný.
Čtenáře dávno bouchne do očí něco, co postavám dojde až za sakra dlouho. Tempest mi přišla vcelku naivní a nezkušená, na to, že má být členkou elitních Ohařů a mít údajně za sebou výcvik. Na mě působila jako nezkušená puberťačka. Lišák už byl trošku lepší, ale taky bych u někoho s takovou pověstí čekala hlubší charakter.
Příběh sám o sobě je docela svižný, ale kdyby tam bylo víc akce, tak by to knize jen prospělo. Taky mi tam zkrátka něco chybělo. Ale protože mám k dispozici i druhý díl, tak zkusím zjistit, zda to tam nebude lepší.
Haunting Adeline: Stíny nad Adeline
H. D. Carlton
Sice jsem z části věděla do čeho jdu a není to moje první dark romance, ale tohle je pro mě jedno veliké ne a opravdu nechápu to ochání nad tímhle příběhem. Celkově je mi záhadou, proč jsou teď tak moc populární totálně toxické a narušené vztahy, ale tohle jim zatím kraluje.
Addie je obyčejná hloupá husička (ty její knížky taky musí stát za to..) a Z je prach sprostý vrah a psychopat. A dělat z něj kladnou postavu jen proto, že vraždí zločince je docela hloupý alibismus.
Člověk , který by tento hon na lidi bral jako nějaké poslání nebo nutné zlo, by si to vraždění tak neužíval a neposílal nikomu končetiny v bedně.
Zhruba od té scény s krabicí mi to přišlo jako cirkus plný absurdit. Autorka toho sem ve snaze udělat z toho hrozně drsnou záležitost nacpala co nejvíc, až to místy působilo hrozně cringe. Nabourat se do policejní databáze tady vypadá stejně snadno, jako udělat palačinky.
Scény z pohledu Adeline ještě ušly, i když mi připadala jako nána a vše zdlouhavě okecává. Ale ty z pohledu Z byly solidní blábol. Za každou cenu drsný jak šmirgl papír, až to na mě působilo vyloženě směšně.
A proč tohle čte někdo, kdo nevyhledává podobný typ literatury? Ze stejně prostého důvodu, proč si tolik lidí přečetlo Padesát odstínů šedi, i když jim BDSM vůbec nic neříká. Hype a zvědavost. Akorát že Gray je klasické vdd (velký debilní dominant) co zahoří pro obyčejnou holku a atraktivní je na něm jen vzhled a prachy. O tom se dá fantazírovat, i když si na to vybere totální vanilku. Ovšem ta vanilka s tím vším souhlasila.
Zvědavost je ale přirozená lidská vlastnost. Ale že tomuhle někdo dá pět hvězd a považuje to za skvělou literaturu mi přijde zarážející a celkem alarmující.
Tady se romantizuje násilí, stalkerstvi, a manipulace, po znásilnění je dotyčná vlastně ok a chování obou postav je těžce mimo a za hranou. Což mě jen přivádělo k myšlence, že ani Addie není psychicky moc v pořádku. Celý příběh mi zkrátka přišel záměrně hrozně vyšroubovany ve snaze šokovat a posunout hranice. Ani na jedné z postav nevidím nic pozitivního, všichni neustále vrčí a ani napsané to není kdo ví jak dobře.
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Tahle knížka mě docela překvapila, protože jsem čekala něco trošku jiného.
Ale po lehce zdlouhavém začátku jsem se příjemně začetla a příběh se mi líbil. Je to taková tajemná, lehce hororová pohádka protkaná postavami, které z mýtů a pohádek známe snad všichni. Alespoň některé určitě. Vasja mi během čtení k srdci až tak nepřirostla, ale spolehlivě to vyvažuje to prostředí a styl, jakým je celá kniha napsaná.
Rod plameňov a tieňa
Sarah J. Maas
Po druhém díle jsem měla trošku obavy, protože mě tolik nebavil a vlastně mě v několika směrech zklamal. Ale po konci dvojky jsem prostě chtěla vědět, co se bude dít a jak to celé dopadne.
A musím říct, že se mi tady docela ulevilo a zklamání z dvojky se nekonalo. Minimálně první polovina knihy mě opravdu bavila a přišlo mi, že to vážně odsejpá, stránky jen lítaly. Spojení s prostředním z Dvorů mi tam krásně sedlo. I když mi přišlo, že se tu najednou objevuje hrozně moc skutečností, na které celé stovky let nikdo nepřišel a najednou se zjevila Bryce, která na vše přijde. Nebýt Daniky samozřejmě.
Přijde mi, že Maas k téhle postavě nějak tíhla, byť ji zabila už v prvním díle, když má takový vliv ještě ve trojce.
Ale budiž. Na můj vkus se to pak začalo lehce táhnout. To neustálé putování z místa na místo mě už tolik nebavilo a i ty pohledy tolika postav mě trošku zmáhaly. Kolikrát jsem si musela připomínat, kdo že je sakra ten či onen, kolik postav se tam chvilkama rojilo.
Za celou trilogii jsem ale pořádně nepřišla na chuť dvojici Bryce a Hunt. Nějak mi ta jejich nepřekonatelná láska nesedla. Každou chvíli se štěkají a nepřijde mi, že se k sobě kdo ví jak hodili. Bryce a její "mámvpičismus" byl míst taky lehce dětinský, s ohledem na události, kterým museli čelit.
Nevím, jiné páry od Maas mi nějak sedí víc. Třeba i Ruhn a Laň. Ti se mi už od jejich spolupráce ve dvojce líbili mnohem víc a fandila jsem jim. Bryce a Hunt mě nějak bavili v jedničce, když kolem sebe kroužili, popichovali se, byla tam vidět nějaká chemie. Ale co je z nich pár, tak jsou docela nudní a nějak jim to nežeru.
Ale to nic nemění na tom, že je to jako celek dobře napsané, čtivé a vážně jsem se bavila. Zakončení jsem tak nějak čekala, ale v pozitivním slova smyslu, i když bylo po všem tom putování lehce uspěchané. Ale nastala očekávaná satisfakce u mnoha postav a to mě těšilo. Takže já jsem s tímhle dílem a celkově i trilogií spokojená.
Síla
Siri Pettersen
Po dlouhé době jsem si celou sérii přečetla znovu a překvapeně zjistila, kolik jsem toho z děje už zapomněla. Rozhodně to není dnešní typická romtasy, kde se řeší hlavně romance hlavních postav.
Tady jde víc o to budování světa, politiku a úlohu hlavní hrdinky a její místo ve světě. Který je rozhodně propracovaný a poměrně originální. A hlavně proto se mi celá série Havraní kruhy líbí.
Síla je skvělým zakončením, rozuzlením a vyřešením všeho o co se Hirka, ale i Rime snažili. Samozřejmě s několika obtížemi, ale to k tomu patří. Svět slepých mě sice až tak nezaujal a tady se to kolem něj točí dost, ale chápu jeho důležitost a celkově to prostě zapadá a funguje.
