Thalin
komentáře u knih
Předčítač
Bernhard Schlink
Ke knize mě dovedl film, který mě dost zaujal tématem i zpracováním. A kniha na tom je úplně stejně. Celý ten křehký a zvláštní vztah postav se mi moc líbil. Snad až na ten konec, který sice skvěle zapadá do toho stylu a k celé té situaci, ale vždycky mi bylo docela líto, že to dopadlo takhle.
Dívka v pruhovaných šatech
Ellie Midwood
Běžně tyhle příběhy z koncentračních táborů nečtu, protože mi přijde, že se snaží často tu dobu romantizovat a většinou ji i dost přibarvují. Hlavně pokud jde o nějaké "love story" v táborech. A tady to nebylo o moc jiné, ale kniha mi byla doporučená, že je prý podle skutečného příběhu.
O skutečné Heleně jsem si ale něco přečetla a tohle je ze značné části spíš jen autorčina fikce, kde Franz často působí, jako milý zamilovaný chlapík, který se k tomu všemu přimotal náhodou a je nevinnost sama. Stejně tak přežití v táboře autorka popisuje s jakousi idealizací. Jen sem tam šoupne nezáživně jednu větu věty o nějaké brutalitě a jede dál.
Některá fakta sice sedí, dle toho co jsem se dočetla (Zpěv na narozeniny, záchrana sestry atd), ale v mnohém je to dost přibarvené.
Celé mi to přišlo tlačené na city a taky mi tam chyběla nějaká ta hlubší psychologie postav. Zkrátka mi to po většinu času neznělo vůbec uvěřitelně. S podobnými knihami se roztrhl pytel a chápu na jednu stranu proč jsou populární. Ale na tu druhou mi přijde trošku zvláštní, že si někdo až tak idealizuje tak odpornou část historie, skrze velmi upravené příběhy. A aby dosáhl tíženého efektu, tak dodá, že je to podle skutečného příběhu. I když si z něj často vezme jen málo.
Neobyčejní
V. E. Schwab (p)
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu chytila, jak námětem, tak zpracováním. Celá ta myšlenka je zajímavá a propracovaná, takže to nepůsobí odfláknutě. Sice mi na začátku trošku vadilo to skákání v čase, ale po má to svůj důvod a po chvíli jsem to už moc neregistrovala. Je teda fakt, že ke konci to působí trošku natahovaně, ale i tak jsem to sjela za chvíli, jak mě to bavilo a zajímalo. Sice mě mnoho věcí nepřekvapilo a nějaké zvraty jsem vyloženě čekala, ale i tak jsem si to užila.
Polibek krve
J. R. Ward (p)
Asi už jsem trošku přejedená, ale Polibek krve mi přišel jako taková průměrná kniha, která už ničím nepřekvapí. Asi za to může styl autorky. Já její knihy a hlavně o Bratrstvu čtu ráda, jsou čtivé a vtipné, ale jsou hodně šablonovité. Jakoby pořád dokola vařila ze stejné instantní polévky. Na hlad dobrý, ale tím, že tam občas přidá něco jinýho, to už chuť moc nezmění.
Vztah Paradise a Craega byl pro mě přesně tím nemastným neslaným průměrem. Ona ho nahání, on ji odhání, kecy jak je pro něj moc dobrá a neustálé sexuální napětí. Tohle by se vlastně dalo napsat o skoro každém páru, o kterém Ward píše, ale ty předešlé mi přišly lépe propracované, postavy měly nějakou hloubku. Třeba Z a Bella. Ale tohle bylo takové nijaké a prakticky do detailů přesně jsem už při čtení dokázala odhadnout, jak to bude dál. To mě mnohem víc bavila linka Butche a Marissy, kteří alespoň řešili normální vztahové problémy.
A co mi už trošku vadí je to sexualizování absolutně všeho. Upíří druh má asi vážní problémy s kontrolou libida. Všichni jsou vzrušení, jen co se na ně jejich protějšek podívá a orgasmus střídá orgasmus sotva se vzájemně dotknou. Trošku ohrané a dost nereálné. Ale chápu, má to být odpočinková literatura s nádechem erotiky, nemůžu tam hledat realitu. Jen je to prostě už trošku moc na jedno brdo. Ale další díl zkusím, třeba se to příběhově bude konečně trošku lišit.
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny
Josef Bernard Prokop
O Marii jsem přečetla už mnoho knih a většina byla čistě faktická. Možná proto mi tady nesedl ten styl. I když spíš to bylo tím, jak byla kniha napsaná. Místy mě opravdu nebavila. Autor se často opakoval a některé pasáže byly zbytečně rozvleklé, jiné události zase utekly jako voda a byly zmíněné jednou dvěma větami. Vzhledem k množství knih, co jsem už o její postavě a vládě přečetla, jsem se nedozvěděla nic nového, což by mi tak nevadilo, kdyby byla kniha aspoň poutavě napsaná. Ale většinu čtení mě spíš nudila a styl komunikace a popisků mi místy přišel zvláštní. Taková záchytka pro mě byl vztah Josefa s jeho první ženou a její vztah k jeho sestře, což mě vždy zajímalo, ale to je jen krátká část knihy, která to už nezachránila.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Knihu jsem si půjčila v knihovně náhodou, když jsem sahala po jiné od této autorky. Gallant mě zaujal obálkou, ořízkou i anotací. Ale čekala jsem něco jiného. Nesedl mi tu styl, jakým je kniha psaná, ani použitý čas. Ty časté krátké věty na mě působily sekavě a ani Olivie mi zrovna moc nesedla. Má to svou pochmurnou atmosféru, ale příběh mě vůbec nepohltil. Ale minimálně je kniha hezky graficky zpracovaná. Dějově už je to bohužel jinde, což je škoda, ten příběh by se dal určitě rozvinout lépe.
Červený trpaslík – Omnibus
Rob Grant
Seriál je moje srdcovka a na tenhle komplet jsem si brousila zuby dlouho. A jsem rozhodně spokojená. Člověk se tu dozví něco víc ze zákulisí na lodi i života členů posádky a nijak mi tu nevadí ani ten styl, ani jazyk. Přeci jen, takový Lister je hovádko z dělnické třídy, takže u něj snad nikdo nečeká vytříbený slovník, ani chování. Pro fanoušky seriály je to rozhodně super záležitost.
Katova dcera a černý mnich
Oliver Pötzsch
První díl mě bavil, takže jsem se samozřejmě brzo pustila do druhého. V jedničce mě ke konci trošku zklamalo to odhalení, které mi přišlo takové nijaké, ale tady to už bylo o kapku lepší. I když mi čtení trvalo o něco déle než u prvního dílu, tak jsem se vážně bavila a pustím se určitě do dalšího.
Brána pekel
Leigh Bardugo
Bardugo a její styl mám docela ráda, ale tahle série mi nějak nesedla. U prvního dílu jsem se docela nudila, hrozně mi vadilo to skákání v čase a přišlo mi, že se většinu děje vlastně nic moc neděje.
Ale doufala jsem, že dvojka už třeba bude jiná, už budu znát postavy a nebudu zmatená, jak lesní včelka, jako jsem byla značnou část první poloviny první knihy.
Ale nestalo se. Celý ten svět je sice jiný, propracovaný a Alex není žádný ořezávátko, ale přišlo mi, že je většina knihy jen těžká vata. Buď se nic moc nedělo a nebo jsem přesně věděla, co se stane. Nutilo mě to pak přeskakovat a chytilo mě to spíš až ke konci. Ta knížka je tak minimálně o dvě stě stran delší než by musela. Takže za mě docela veliké zklamání.
Král
J. R. Ward (p)
I když mi některé věci a linky moc neseděly, tak jsem sérii sjela takřka celou. A občas si to zopakuju, ale právě při opakovaném čtení vidím víc věcí, co mě tak neberou, jako když jsem to četla prvně.
Vytoužený milenec
J. R. Ward (p)
Sice menší změna, když se to točí kolem chlapů, ale ta šablona je vlastně podobná. Blay nikdy můj favorit nebyl, takže mi jejich love story nikdy moc k srdci nepřirostla.
Znovuzrozený milenec
J. R. Ward (p)
Tahle série je tak trošku na houpačce. Skvělé osudy střídají ty méně dobré, až takřka o ničem a stejně tak hlavní páry, kolem kterých se to točí. Tohr a jeho osud mě bavil celou dobu, ale jeho vztah s Nijakou (strašný označení) mě moc neoslovil. A hodně věcí a popisků se napříč sérií dost opakuje.
Milenka pout zbavená
J. R. Ward (p)
Musím se přiznat, že zrovna tenhle příběh točící se kolem Payne mě nikdy až tak nebavil. Vlastně mi její osud byl tak trošku jedno. Ale to nijak nemění mou oblibu v téhle sérii a jednou za čas si ji ráda přečtu znovu.
Milenec jen můj
J. R. Ward (p)
Celá tahle série má opravdu veliké plus v čtivosti, protože jinak by asi bylo vcelku ubíjejí, vzhledem k délce knih. John je zajímavý charakter a stejně tak vývoj jeho vztahu s Xhex. Sice mi někdy přišlo, že se k Johnovi tak úplně nehodí, ale to je asi jen můj pocit. Co mě už lehce začíná nudit jsou ty popisky sexuálních scén, přijde mi to čím dál víc na jedno brdo.
Pomstěný milenec
J. R. Ward (p)
I když se každá kniha víc soustředí na jednoho bratra nebo někoho okolo bratrstva, tak je to pořád dost komplexní příběh. Rehv a celý jeho příběh mě bavil, je to zase něco trošku jiného.
Vyvolený milenec
J. R. Ward (p)
S každým přibývajícím dílem se přidávají postavy i linky a já si nejsem jistá, jestli je to úplně k dobru. Celé je to docela pestré, ale někdy taky trošku zbytečně zdlouhavé. A Phury tu na mě bohužel působil trošku jako bačkora.
Nespoutaný milenec
J. R. Ward (p)
V je fajn bratr a celá ta situace kolem něj mě vždycky bavila. S Jane jsou sice zajímavý pár, ale samotná Jane mi nikdy až tak docela nesedla. Jinak to tu jede víceméně v podobných kolejích ty love story, co jsem si tak všimla. Až na ten konec, ale taky mi připadá, že tady to prostě autorka chtěla nějak ukoulet na dobrou stranu a tak to aspoň udělala takhle, což mi moc nesedlo.
Nalezený milenec
J. R. Ward (p)
Tenhle díl mi nikdy moc k srdci nepřirostl. Butch je docela fajn, ale z celé party bratrstva a všech kolem mi vždycky seděl nejméně. Takový ten typická drsňák, kterého definuje hlavně ta nálepka drsňáka. Marissa se sice z té otravné fňukny trošku vyloupla a vzchopila se, ale taky mě nikdy moc nebavila a to ani když jsem sérii četla znovu.
Duna
Frank Herbert
Dunu jsem měla v plánu dlouho. Vlastně ještě než vyšel první film, ale dokopala jsem se k jejímu čtení teprve nedávno.
A musím říct, že ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Čtenář je vhozen do světa plného jmen, kast a názvů, kterým nerozumí a musí se v nich postupně zorientovat. I proto jsem knihu měla hrozně dlouho rozečtenou, protože jsem ji při prvním čtení odložila asi po padesáti stránkách, jak mě to nebavilo a skoro ničemu jsem nerozuměla. Taky mi přišlo, že mám guláš v postavách a to na chuti číst dál moc nepřidávalo.
Ale nakonec jsem se kousla a četla dál a postupně mi to začalo zapadat do sebe, Paul mi byl sympatičtější a přestávala jsem být zmatená. Ale i tak to na mě mělo trošku pomalý, místy až kolíbavý spád a lehce jsem se nudila. Musím uznat, že je tu vše skvěle vymyšleno a dík filmu si dokážu vše mnohem lépe představit, ale nejsem si jistá, že mě to chytlo natolik, abych se pustila do pokračování.
Devátý spolek
Leigh Bardugo
Devátý spolek mě docela překvapil. Čekala jsem něco jiného než jsou ostatní knihy od téhle autorky (které jsem četla) ale až tak odlišnou četbu ne a to ani podle anotace. Je to dospělejší, surovější a už rozhodně určeno starším čtenářům.
Ale ze začátku jsem měla opravdu problém se začíst. Knížka vás vhodí do děje a nějak se musíte zorientovat a já byla ze začátku vážně docela zmatená co se děje a proč. Do první stovky stran jsem zkrátka lehce nechápala.
Pak se to sice zlepšilo, ale nechytlo mě to tolik, jak jsem očekávala. Asi jsem taky nečekala takovou zápletku a to skákání v čase mi taky trošku vadilo. Alex je fajn hlavní hrdinka, není to žádná uťáplá školačka, ale moc mi to zkrátka nevyvážilo ten děj. A taky by se nic nestalo, a knize by to jen prospělo, kdyby měla tak o sto stran méně. Je to celkem zbytečně natáhnuté. Ale protože mám zároveň půjčený druhý díl a celkem mě zajímá vývoj událostí, tak se do něj pustím. Třeba mě chytne víc.