Thalin komentáře u knih
Ke knížce mě přivedl seriál, který mě docela bavil a tak mě zajímala knižní verze. Kniha měla trošku pomalý rozjezd, seriál si lecos upravil a začal jinak. Ale bavilo mě to tak srovnatelně. Trošičku mi vadily časové skoky a taky přepínání mezi postavami, kolikrát po pouhých dvou třech stranách. A i co se týká nějaké akce nebo konfrontace, tak byl v tomhle seriál lehce akčnější. Ale jinak mě čtení bavilo a i když není kniha nejtenčí, zabralo mi její čtení opravdu jen chvilku. Jen konec mě lehce překvapil, čekala jsem jiný závěr.
Film jsem viděla a kdo ví jak nadšená jsem nebyla, i když je Tarantino můj oblíbenec. Ale říkala jsem si, že se bude knížka třeba trošku lišit a nebude tah utahaná, jak mi připadal film.
Začátek mi sice lehce utahaný přišel, ale docela mi sedl styl, kterým je kniha napsaná a tak jsem se rychle začetla. V mnohém kniha odpovídá filmu, v něčem se zase liší. Na můj vkus je tam zbytečně moc vaty, bez některých postav a kapitol z jejich pohledu by se to obešlo, ale jinak to hodnotím kladně. Jen mi teda nesedl ten konec, preferuju ten filmový, který byl skvělý.
Legendy a latéčka je taková pohodová četba o kávě, skořicových rolkách a radostech a strastech vedení kavárny. Ale jak už tu padlo, to je tak zhruba vše. Bohužel se toho v knize zase až tak moc neděje, pokud nejde o provoz kavárny a vymýšlení receptů. Jedno dvě menší dramata, ale nic u čeho by člověk seděl napnutý jak struna. Děj ani postavy se kdo ví jak nerozvíjí a ani na poli fantasy nebo románu to není nic extra. Prostě spíš taková oddechová průměrná četba. Ale má to zajímavou obálku, to se musí nechat.
Obsáhlá životopisná kniha plná informací. Čtenář se dozví o Leonardově dětství, jeho tvorbě, ale i lidech, kteří ho inspirovali nebo s nimi spolupracoval. Rozhodně jsem se dozvěděla mnoho nového.
Skvěle napsaný životopisný román. Oproti mnoha jiným románovým biografiím mi vůbec nevadilo, že je to psané z pohledu ústřední postavy, tady Alžběty. Někdy to totiž bývá kostrbaté a ne moc uvěřitelné. Ale tady to tak nebylo. Zatím jsem o Sisi četla jen čistě faktickou literaturu a tohle byla příjemná změna.
Při čtení jsem naprosto chápala její zoufalost a nemožnost změnit etiketu a despotickou tchýni pod jejíchž drobnohledem po celou dobu byla a nemohla tak ani vychovávat vlastní děti. Zřejmě by s ní nikdo neměnil a bylo jisté, že byla nešťastná a proto se uchylovala k jiným věcem, které ovlivňovat mohla. Jako například svůj vzhled a přísný režim, který si nastolila.
Kdo ví, jak by její život pokračoval, kdyby ho neukončil onen atentátník.
První díl mě opravdu bavil. Ale tady jsem zaznamenala jistý pokles. Děj se přemístil mimo Prahu, hodně se řeší hlavně boje a války a to mi zkrátka nesedlo. Taky mi to přišlo poměrně zdlouhavé a tak nějak pochmurné. Taky tu na můj vkus bylo zbytečně moc postav a víc než hlavní postavy mě taky bavila víc Zuzana, kterou jsem naopak v první knize nemusela. Zkrátka takový průměr a lehké zklamání oproti prvnímu dílu.
U podobných knih si vždycky říkám, kde berou to vysoké hodnocení. Ano, je to oddechovka, ale vždyť je to pomalu navlas stejné, jako většina knížek tohoto typu psané ve stylu love-hate vztahu. Klišé střídá klišé, nereálné chování postav i situace, směšně napsané sexuální scény a nadužívání slov jako ku*dička, frnda a podobný skvosty. Nemá to žádný nápad, jede to podle klasického scénáře.
Tara mě místy ještě bavila, ale Preston byl obyčejný arogantní blb myslící rozkrokem a vážně bych chtěla vidět, kdo by pod takovým kreténem vydržel pracovat tak dlouho, natož to nechat přerůst v něco víc. Výhodou je ta délka odpovídající spíš trošku delší povídce, za chvíli to bylo za mnou. Ne, prostě tohle čtení, kdy může jet mozek na autopilota, protože čtenář přesně ví, co bude následovat, nejsou pro mě. Ani jako erotická literatura to není dobrý, když u toho člověk protáčí oči.
I když mám knihy od Alison moc ráda a většina knih o královnách mě vážně bavila, tak tahle je u mne na posledním místě. Není to ani tak tím, že o Alžbětě jsem toho předtím moc nevěděla (Až na aféru s princi v Toweru), ale spíš tím, že mi její příběh zkrátka nepřišel tak zajímavý. Měla jsem trošku problém se začíst, hlavně tedy ze začátku. Jakmile se provdala, tak mě čtení bavilo o něco více, ale i tak mi to míst přišlo dost zdlouhavé a táhlé a nechytlo mě to tolik, jako jiné její knihy.
(SPOILER) Začátek se mi opravdu líbil a bavil mě autorčin styl psaní. Líbil se mi hlavně svět, v kterém se příběh odehrává, popisy přírody i různé druhy, které se v knize objevují. Bohužel to začalo kulhat na jednu nohu, jakmile Elloren nastoupila na školu.
V ten okamžik se to mění na obyčejné školní drama. Nebýt to totiž ve fantasy světě, tak to přesně odpovídá scénáři filmu z americké střední školy. Nová holka ve škole hned narazí na královničku školy, která je tupá tyranka a brousí si zuby na největšího frajera, který ale jak na potvoru najde zalíbení právě v nové holce a tak si z ní udělá královnička terč pro svou šikanu a hloupé fóry. A kromě ní vlastně i všichni ostatní. Od tety, přes některé učitele a spolužáky až po poskoky v kuchyni. Nechybí trable se spolubydlícími a nerozhodnost mezi čarokrásnými kluky. Klasické školní drama.
Elloner na mě většinu času působila dost ufňukaně, neuměla se za sebe postavit sama a očekávala pomoc od jiných (nejčastěji od Lucase, kterého ale zároveň vlastně odháněla) a byla neuvěřitelně naivní. A na to, že vyrůstala v prostém prostředí v malé vesnici, se často projevuje i dost marnivě. Buď fňukala a nebo dupala nožičkou ve stylu "Moje babička\teta je ta či ona, tohle nesmíte!" Nejvíc mě asi naštvala, když se jí svěřil její bratr. To se opravdu projevila jako "charakter". Sestřička k pohledání, opravdu.
Až tak po tři sta stranách se u ní konečně začala projevovat nějaká osobnost a vývoj a přestala mi jít na nervy.
Celá kniha je navíc protkaná spoustou předsudků a rasismem, jak tu mockrát padlo. Já chápu, že tam autorka chtěla tahle vážná témata komponovat a celkem se jí to povedlo. Ale čtenář vlastně jen neustále čte o tom, jak jedna skupina\národ nesnáší druhé, jaké předsudky vůči sobě mají, jak se chtějí pozabíjet a jak jsou všichni špatní a vzájemně se nesnáší. Také je tu již zmiňovaná homosexualita, otroctví... autorka se zřejmě snažila nacpat sem co nejvíce závažných problémů a hodit je na hlavu puberťačce, což zkrátka není ono.
Neumím si představit, že by taková škola mohla někde fungovat a to ani ve fantasy světě. Ne s takovou vzájemnou nevraživostí a obřími rozdíly v kastách a mezi druhy. Jak můžou na takové škole třeba studovat vlkodlaci a démoni, které doslova všichni ostatní nesnáší a přejí si jejich smrt a všichni je tam diskriminují? Vždyť by se to neobešlo bez neustálých konfliktů a nejspíš i napadení.
Zkrátka mě to po nějaké době trošku unavovalo, protože se děj skoro vůbec neposouval, jen se tam pořád řešilo proč jedni nesnáší druhé a co kdo komu zase provedl. Opakuji, chápu proč to tam zakomponovala, ale všeho moc škodí. Dobrých tři sta stran se tam totiž kromě tohoto zrovna moc neděje. Alespoň ne nějak zásadního.
A to zásadní, co čtenáře trkne už dávno, Elloren ne a ne dojít a to mě tak štvalo. Celkově vzato se mi líbila myšlenka knihy, i prostředí. Bohužel mě nejvíc bavily postavy, které tam neměly tolik prostoru a hlavní hrdinka mi většinu knihy svým chováním a řečmi lezla nervy. Ale i tak se nejspíš pustím do dalšího dílu, protože mě zajímá, zda se to konečně posune správným směrem a jestli nastane posun ve vztazích u postav, kde jsem to čekala (chtěla) už tady.
Rozhodně obsáhlá a dobře napsaná kniha. Čtenář se něco dozví i o obyčejných lidech a jejich funkcích, stejně tak i o výše postavených. Místy mě tedy lehce zmáhaly ty dlouhé odstavce a ne všechny kapitoly mě tak oslovily, ale jinak je to opravdu dobře provedená historická kniha plná informací a zajímavostí.
Je to sice rychlé čtení, ale nějak zvlášť mě kniha neoslovila. On totiž i děj postupuje dost rychle. Svatava se sotva stihne vdát a dostat jméno Sigrid a už je z mladé dívenky dospělou ženou s takřka dospívajícím synem a už je na scéně dánský král, ona se vdává znovu a... to je tak zhruba všechno. Nic moc jiného se v knize neodehraje. Aspoň ne zajímavého či podstatného. Člověk si vůbec nestihne postavy oblíbit, protože jsou dost nepropracované. Navíc jsem v knize našla spoustu překlepů a chyb a to taky docela kazí dojem ze čtení. Příště raději u podobné tématiky sáhnu po nějakém severském autorovi, který to propracuje víc do hloubky. Celé to bylo dost jednoduché a uspěchané.
Musím uznat, že po jazykové stránce je kniha hezky napsaná. Mám obecně ráda romány z různých společenských vrstev, hlavně pak z dob 19. století a normálně mi nijak nevadí to, jinak vcelku nevýrazné, tlachání společenské smetánky a jistá faleš, kterou je protkaná. Když v tom postavy umí dobře chodit.
Ale tady jsem trpěla. Trvalo mi knihu dočíst a musela jsem se nutit. Děj je tak táhlý a o ničem...
Zdlouhavé popisky naprosto zbytečných a nezáživných detailů mě ubíjely a ze všeho nejvíc mě ubíjely samotné postavy. Jen o Archerovi dokážu něco říct a to jen to, že byl jednoduše otravný a věčně nespokojený. Ostatní postavy mi přišly tak ploché a nijaké, že skoro nestojí za řeč a nezajímaly mě. Třeba Ellen se v knize nevyskytovala moc často, ale každý o ní mluvil jako o bohyni a já marně přemýšlela proč. Absolutně prázdná figurka.
Většinu románu tvoří jen pokrytecké tlachy a pomluvy. A popisky šatů různých dam. Celé mi to zkrátka přišlo takové prázdné, absolutně bez citů a žádný sebebarvitější popisek to nevynahradil. Za mě veliké zklamání, nijak mě to neoslovilo.
Alison opět nezklamala a jde o dobře a srozumitelně napsanou knihu plnou informací o dětech Jindřicha osmého, jak postupně vyrůstaly a vládly. Jen mi tady trošku chybí víc o Alžbětě po jejím nástupu na trůn. Nejvíc toho tu bylo o Mary, která byla neoblíbená a ani já sama ji nemám moc v oblibě. A přeci jen, vláda její sestry trvala déle a proto si podle mě zasloužila více prostoru.
U téhle knihy jsem opravdu dost váhala s hodnocením a fakt mi tu chybí možnost dávat půl hvězdy. Protože potom bych dala 3,5.
Když jsem četla první díl, zaujal mě styl psaní i prostředí, kde se kniha odehrávala. I "vztah" mezi hlavními protagonisty mě vážně bavil, až na nějaké detaily a proto jsem se těšila na další díl.
Ale jsem rozpačitá. Ze začátku mě to vážně chytlo a byla jsem přesvědčená, že dám klidně i pět hvězd. Jenže jak děj postupoval, moje nadšení opadalo. Nemůžu autorce upřít čtivý styl.
Čte se to samo, stránky ubíhaly jako nic. Ale jak se mi líbil svět v první knize a pochvalovala jsem si, že tam nenacpala všechna ta klišé, tak tady jí solidně ujela ruka.
Už to tu padlo několikrát, ale fakt by tu neuškodilo ubrat nebo to alespoň zarovnat na uvěřitelnou hranici, pokud jde o všechny ty sexy postavy, narážky a sexuální scény. Je tu toho prostě hrozně moc. Všichni jsou dokonalí, nádherní, všem hned tvrdne a všechny hned vlhnou.
Za Brex tu větří snad každý chlap a Warwrick je tak dokonalý samec, že prostitutky pomalu platí za sex jemu. Jestli se autorka hodlá v budoucnu věnovat vílímu pornu, tak má slušně nakročeno.
Už tak v polovině mě hrozně otravovalo, jak si ti dva neustále vrčeli do xichtu, jak se hrozně nesnáší, určitě se nechtějí, nepřitahují se, ale přitom jeden druhému rejdili rukou v kalhotách.
Tam snad nebyla scéna, kdy by se spolu bavili normálně, aniž by tam nebyl popis, co dělají Warwrickovi svaly nebo aby z toho Brex nevlhla. Se divím, že nepošla na dehydrataci. To jejich kočkování mě hrozně bavilo v prvním díle, ale tady to bylo tak časté, že jsem u čtvrté takové scény protáčela oči.
Další věc bylo to časté a velice příhodné zachraňovaní. Holka je v nesnázích, tak se najednou objeví fešák na motorce. Jedno klišé střídalo druhé a mě to vážně mrzelo, protože první díl nebyl plný takových hloupostí.
Ale četla jsem to pořád dál, protože mě prostě zajímalo, co se stane. Nejen mezi těma dvěma, protože už tak po dvě stě stranách jsem si přála, ať se kruci už konečně ojedou nebo zabijí, ale to neustálé kroužení kolem sebe začalo být otrava. Kdyby neměla autorka potřebu pořád ty sexuální myšlenky vytahovat a pak náhle utínat, tak by to možná nepůsobilo tak unaveně. Ale stokrát ohraná písnička prostě nudí.
Na jednu stranu s tu děj posouvá mnohem dále a rychle, protože v prostředí věznice to zase tolik nešlo, ale na stranu druhou tu autorka pořád krouží na jednom bodě.
Když ale pominu ty sexuální nešvary, tak mě bavilo to číst. Samostatně mě bavila jak Brex, tak i Warwrick. To jen spolu se chovali jako dva nadržení, hloupí puberťáci, kteří neumí udělat ten jasný a rázný krok a lžou si do tváře. Dalšímu dílu šanci dám, zkrátka mě zajímá, co bude dál.
Vůbec mi nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Amatérský, místy dost zmatený a špatně čitelný. A úryvky psané z pohledu panovnic mi vyloženě místy přišly směšné. Sem tam použitý hovorový a moderní výraz tam byl jako pěst na oko. Přeskakovala jsem je, protože to byl vážně děs. Pár informací se člověk sice dozví, ale jen málo a jen holá fakta, jako z učebnice. Nic zajímavého. Jako celek je to špatně pojaté i napsané.
Není to napsané špatně, ale většina povídek mi přišla vcelku o ničem a žádná z nich mě opravdu nezaujala. Některé vyloženě vyšuměly do ztracena a nechápala jsem, co jimi chtěl autor říct. Takové nemastné neslané a čtení pro mě bylo nezáživné.
O Viktorii jsem předtím nic moc nečetla, takže jsem byla vcelku zvědavá. Číst o jejím dětství mě zase tolik nebavilo, ale od jejího nástupu na trůn mě její život zajímal víc a víc. Navíc je kniha docela dobře napsaná. Neskáče v čase, jen místy jsem postupně měla lehce problém se orientovat ve všech dětech a vnoučatech, ale to je spíš o pozornosti než že by to bylo v knize chaotické. Jen některé věci mi přišly lehce uspěchané. Přece jen, vládla velmi dlouho a některé věci by se mohly rozvést klidně víc.
Bohužel mi vůbec nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Už od začátku jsem měla problém se začíst, postavy mě dvakrát neoslovily a mnohdy zbytečně zdlouhavé popisky (a nekonečné odstavce) mě nudily. Mám ráda historické knihy a příběhy z prostředí čarodějnictví a inkvizice mě obvykle docela baví, ale tady mi to vůbec nesedlo. Kdyby to bylo pojaté jako román, tak by mě to možná oslovilo víc.
Od knížky jsem neměla kdo ví jaká očekávání. Už jen kvůli tomu, že je to údajně tik tok trend (a právě kvůli tomu jsem se jí spíš trošku vyhýbala) a mě bylo jasné, že to bude spíš pro mladší čtenáře a nejspíš i lehce naivní.
Ale že až takhle? Jak už tu padlo mockrát, knížka je spíš taková splácanina několika už existujících ság, jako je Stmívání, Upíří deníky a viděla jsem tam i prvky dalších. Celou dobu to na mě působilo spíš jako fan-fikce, napsaná patnáctkou.
Chtěla jsem ale něco odpočinkového a lehčího. Takže dobře mi tak!
Knize by prospělo mít tak o sto stran méně, protože první půlka se neuvěřitelně táhne a nic se tam neděje. Teda kromě neustálého omílání, jak by Grace na škole neměla být, jak je to tam pro ni nebezpečné, pár rádoby drsných výhrůžek, bla, bla. Pořád dokola, ale nikdo jí, až do nějaké sto sedmdesáté strany, není schopný říct proč a jí samotné to nedochází.
Protože je hloupá. Grace je nevěřitelně tuctová a nezajímavá, ale stejně po ní každý jde. Tenhle typ hrdinek je docela otravný, protože bývají dost hloupé, naivní, bez schopností nebo charakteru, ale jen ony dokážou všechno zachránit a ten největší borec a nej sexy týpek na škole, chce zrovna ji. Hrozné otravné a nerealistické klišé.
Grace je naivní, hysterická a hloupá puberťačka. Neustále někde padá, takže se jí stokrát za knihu někdo ptá, zda je v pořádku a ona sama dokáže mlet jen o to, jak je Jaxon sexy. A to je tak jediné, co se o něm dá říct, protože má nulovou osobnost. Snaží se tvářit jako démonický bastard a král školy, kterého se všichni bojí a lezou mu do řiti, i když k tomu není důvod.
Všichni, včetně něj, jsou od prvních stran tajemní jak hrad v Karpatech a působí to hrozně směšně. Chybí tomu zkrátka nějaké propracování. Jediné, trošku vtipné, byly názvy jednotlivých kapitol. Jenže kvůli jejich odlehčenosti čtenář nedokáže brát knihu a dění v ní dost vážně.
Ale Je to čtivé a kapitoly krátké. To je tak ale jediné, co hodnotím kladně. Další díla rozhodně číst nebudu.
Mám ráda různé pověsti a legendy a proto jsem si ji půjčila. Kniha má krásnou vazbu i ilustrace. Rozhodně mě na pohled hned zaujala. Výhoda je, že většina z nich je opravdu krátká a kniha jich je plná. Dík tomu si čtenář může i vybrat. Některé se mi opravdu líbily, měly nádech starého folklóru a pohádek. Některé mě ale moc nezaujaly a šlo spíš jen o pověsti, které dnešnímu čtenáři nepřijdou nic moc, i když tehdy mohly působit tajemně. Ale musím rozhodně ocenit tu práci dát je všechny dohromady, protože jsou z různých koutů a některé jsou opravdu staré.