ThePeace135 komentáře u knih
Kniha mě zaujala už jen tím, že zcela výjimečně nebyla o holocaustu a jiných hrůzách páchaných na Židech, ale o hrůzách, které se děly jen kousek od našich hranic, u našich sousedů, o hrůzách, o kterých se nemluví... Vzpomínky matky, která jako malé dítě přežila vypálení rodné vesnice, sepsané její dcerou, která chtěla, aby se na to, co prožila nejen její matka, ale tisíce dalších Poláků, nikdy nezapomnělo. Vyprávění místy působilo až zmateně, patrně tím, jak si matka snažila vzpomenout na každičký detail a autorka chtěla zachovat autenticitu, na druhé straně z celé knihy běhá mráz po zádech... jediné v čem jsem se ztrácela, byla ta zpropadená jména, protože každý druhý se tam jmenoval stejně, ale za to autorka ani její maminka přeci nemůžou...
Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a také tím, co na ní stojí, a sice "Vyhlášeno jako nejlepší švédská krimi...". O čem kniha je, jsem v podstatě nevěděla do doby, než jsem ji začala číst... Hned na úvod, nepřijde mi to moc jako thriller, spíš jako trochu náročnější "youngadultovka", protože hlavními hrdiny jsou teenageři, a i když je ústředním motivem masakr na střední škole, přijde mi to prostě spíš jako "kniha pro mládež", což ji samozřejmě nic neubírá na tom, že je velmi dobrá. Střídavě jsme svědky Majina pobytu ve věznici a soudních stání, zároveň nám je předkládán i děj, který celému masakru předcházel, abychom se vůbec dozvěděli, kdo je Maja Norbergová zač a co se skutečně stalo. I když mi kniha trošku připomínala titul "Se záští", který jsem četla před tím, a který mě nadchl poměrně víc, musím říct, že před vynesením rozsudku jsem byla napnutá jak kšandy a se zatajeným dechem jsem čekala jestli je Maja vinna nebo nevinna. Tři * za to, že jsem před tím prostě četla lehce podobnou, ale lepší knihu.
Když se probudíte po autonehodě, aniž byste si pamatovali, že jste nějakou měli a navíc jste úplně zapomněli posledních 6 týdnů svého života, není to asi nic moc příjemného. Když se ale dozvíte, že během oné nehody zemřela vaše nejlepší kamarádka, kterou jste s největší pravděpodobností zabili, je to celkem psycho. Jill se během příběhu snaží přijít na to, co se vlastně ve vzdálené Itálii stalo a proč při tom zemřela Simone, dívka, se kterou se znala už od dětství, kterou považovala za vlastní sestru a které by jistojistě nikdy neublížila.. I když... Knížka se skvěle četla, krásně to ubíhalo, nebylo to nic rozvleklého, protože se odehrává v relativně krátkém časovém úseku - během Jillina pobytu na rehabilitační klinice. Nejvíc mě bavily ale pasáže, kde byly výpovědi jednotlivých svědků, účastníků kurzu;, "přátel", rodiny a úryvky ze sociálních sítí. Jillino samotné vyprávění už mě bavilo o trochu méně, každopádně tu bezmoc, když máte v hlavě naprosté prázdno a jste schopni pracovat jen s tím, co do vás cpou policisté, média a lidé, kteří vás upřímně nesnáší a jsou přesvědčeni o vaší vině, si lze asi jen stěží představit. Konec za mě perfektní.
Na knihu jsem se neskutečně těšila, jakmile jsem si přečetla její anotaci v seznamu brzy vycházejících knih. Od slibovaného milostného trojúhelníku na pozadí 2. světové války jsem si slibovala něco ve stylu mého milovaného filmového Pearl Harboru, jenže omyl. Milostný trojúhelník se ve finále nekonal, byli jsme vtaženi do Londýna téměř na začátku války, který se začíná potýkat s nálety a bombardováním a je zcela ochromen následky. Setkáváme se s třemi hlavními postavami - Mary, Tomem a Alistairem, kdy si nejsem moc jistá, jestli nějaká z nich mi byla sympatická. Jak už zde bylo řečeno, více méně jde o neuvěřitelný shluk myšlenek hlavních postav, které Vám dřív nebo později začnou unikat a zjistíte, že v polovině stránky vlastně netušíte, co čtete. Chyběl hnací motor, který Vás nutí obracet stránky jednu za druhou a zhruba v polovině knihy mi už bylo jedno, jak to vlastně celé skončí. Možná že autor nemusel psát stylem - co kapitola, to jeden měsíc v roce - protože ke konci už to stejně nedodržoval a mohli raději některé pasáže vynechat a nechat nás s postavami dojít až do konce války. V posledních kapitolách už to totiž podle popisu vypadalo, že Londýn se staví na nohy, všichni se vrací do starých kolejí a život jde dál, i když byl teprve červen roku 1942.
I když si z knihy nejspíš nebudu za chvíli nic moc pamatovat, jedna věta mi přeci jen utkvěla v hlavě:
"Já byla vychovaná v přesvědčení, že všem statečným se odpouští, ale ve válce je odvaha laciná a shovívavost nepříliš populární." protože to mi přijde neskutečně nadčasové a myslím, že to neplatí jen ve válce.
Další vynikající kniha od oblíbené Tess Gerritsen. Maura a Jane tentokrát musí řešit vraždu mladé jeptišky, aby ve finále zjistily, že cílem byl úplně někdo jiný a že případ navíc souvisí se zdánlivě absolutně odlišným případem nalezené zohavené ženy trpící leprou. Kniha mě stejně jako všechny knihy od Tess velmi bavila, má to spád, nejsou tam žádná hluchá místa, osobní život Maury a Jane nám autorka předkládá spíše na oživení děje, nestaví na nich celý příběh, což se mi líbí. Vše je do detailu promyšleno, krásně do sebe zapadá a finále jako vždy vynikající.
Největší hit roku 2015! Možná proto jsem se knize tak vehementně bránila. Něco mě prostě nutí nečíst to, co čtou všichni okolo. A tak jsem po knize sáhla až teď, 2 roky poté co způsobila tak obrovský boom. Zatoužila jsem si přečíst Hawkinsové "Do vody" a řekla jsem si, že si nejprve přečtu tu její opěvovanou prvotinu. A musím říct, že to nebylo vůbec špatné. Nerozjelo se to možná úplně slibně... ono poslouchat neustálé plky notorické alkoholičky, kterak co viděla / neviděla, protože byla věčně zpitá pod obraz, že si sotva pamatovala, jak se dostala domů, není moc záživné čtení a její stalking z okna projíždějící vlaku mě taky moc nebral, ale pak to celkem začínalo nabírat spád ... žena, kterou Rachel pozoruje každý den z vlaku je najednou pryč, pohřešuje se a nikdo neví, co se mohlo stát, Rachel byla tu osudnou noc ve stejné ulici, ale jak jinak než totálně na mol, něco viděla, ale nedokáže si vzpomenout co, sama navíc utrpěla pěknou ránu do hlavy a k tomu všemu je pro policii krajně nedůvěryhodnou svědkyní - vždyť nasává jak dán, stalkuje exmanžela a jeho ženu a to co o zmizelé Megan ví, ví jen z okna projíždějícího vlaku, ze kterého jí každý den pozorovala... musím říct, že jsem si téměř do konce nebyla jistá, kdo Megan vlastně zabil, což se mi u moc knih nestává ... všechno jsem si spojila až ve chvíli, kdy Anna našla neznámý mobil a slyšela hlas toho, komu patřil, takže konec pro mě byl celkem překvapivý. Teda ani ne tak konec, jako odhalení vraha, samotný konec mi přišel docela zvláštní, hlavně Anně bych být Rachel prokopla pr**l, protože to co předváděla v závěrečné scéně u nich doma bylo na přesdržku. Po přečtení knihy jsem si hned pustila i film, dokud jsem měla vše v živé paměti a mohla porovnávat, což byla asi tak zásadní chyba. Co mi vadilo asi nejvíc, bylo to, že děj přesunuli z Londýna do New Yorku. Navíc v knize má být tak trochu mimo jen Rachel, zato ve filmu mi přišli magoři par excellence tedy všichni - například Megan mi tu přijde jako největší coura co si o to jak dopadlo naprosto koledovala, za to v knize mi přišla daleko vyzrálejší a třeba Tom mi byl ve filmu od začátku až moc nesympatický. Kladně oproti filmu hodnotím jen scénu, kdy se Rachel potká s Martou a omlouvá se jí za jednu ze svých opileckých scén z minulosti, ale ta ji vysvětlí, že k tomu nikdy nedošlo, načež si Rachel rozvzpomene, že ten, kdo byl v jejím manželství s Tomem ten špatný nebyla ona, ale on. Což mi dávalo trochu větší smysl oproti knize, kde si Rachel na všechno najednou z ničeho nic vzpomene. Suma sumárum knihu hodnotím jako průměr, možná lehký podprůměr...
Hedvábník doputoval do mé knihovny zcela automaticky, nemohla být vůbec řeč o tom, že bych si další případ Cormorana Strika a Robin nechala ujít... pravda, kniha je stejně jako její předchůdkyně, trochu delší, J. K. nám ráda všechno popisuje do nejmenšího detailu, ale kdo by se za to na ni zlobil... i když je pravda, že při pasážích popisujících jednotlivé postavy a děje z Quinovi knihy, se mi místy dělalo nevolno... jinak další perfektní detektivní příběh, kdy mě opět čekalo odhalení vraha, až když mi to autorka dovolila, protože dřív to prostě nešlo :)
Někdy mi to občas nedá a když rozečtu sérii, která mi nepřijde úplně dobrá, stejně si přečtu i ty další díly, protože co kdyby náhodou. U druhého dílu Naturalisty jsem si nadávala, u třetího jsem se proklínala a ptala se sama sebe, jestli si z nás autor dělá legraci a u čtyřky... díky, že jsem to vydržela až sem. Za mě rozhodně nejlepší díl celé série (paradoxem je, že bez minimálně předchozího dílu se neobejdete a nebudete se v ději úplně orientovat) a Theo Cray mě tentokrát neskutečně bavil. Ano, co si budem, na konci to autor zase zvoral, protože ty konce mu prostě nejdou, ale já vím jedno. Že i když se u stylu autorova psaní či kvality jeho knih nedá říct, že mají klesající či stoupající kvalitu neb je to jak na horské dráze, pokud se Theo Cray ještě někdy vrátí na scénu, znovu mu tu šanci dám. I kdyby to bylo jen pro ty neskutečně skvělý obálky, co jeho knihy mají.
Anthony Doerr mě oslovil svým debutem - Jsou světla, která nevidíme - a ano, vím, že se knihy nemají porovnávat, ale tahle mě ze všech jeho titulů nadchla asi nejméně. Asi je to má vina, nejsem povídkový typ, ale tohle mě opravdu nebavilo. Některé povídky jsem četla třeba i dva tři dny, nemohla jsem se pořádně začíst a počítala stránky do konce. Mám ji sice doma, aby "sbírka" byla kompletní, ale jistojistě vím, že se k ní již nikdy více nevrátím.
Potřebovala jsem do čtenářské výzvy něco s vánoční tématikou... vánoční je tady skutečně jen ten název, o čem byl děj si zase až tak moc nepamatuju neboť mi toho moc v hlavě neutkvělo. Jako ale taková "lehčí" oddychovka to zase tak špatný nebylo.
Moc hezká publikace, která je přehlídkou několika příběhu několika zdánlivě obyčejných lidí, jejichž hrdinské činy se ztratily v davu nebo se o nich prostě nemluvilo, protože to byli Němci. Kniha je i důkazem o tom, že ne všechny lidi lze házet do jednoho pytle, protože nebyl Němec jako Němec. Palec hore navíc za skvělou obálku ;)
Velkolepé finále a pro mě s Horou děsu nejlepší díl celé série. Kouzelný pás je znovu kompletní a naši partu čeká už jen finální bitva o záchranu Deltory :)
Knihy tohoto typu, tedy žánr young adult a podobné, mě moc neberou a proto se podobným sekcím povětšinou vyhýbám... Potřebovala jsem si ale trochu "odpočinout" a tak mi nějaká "youngadultovka" přišla jako dobrá volba. Jednou možná mě zaujalo především propojením s hudbou. Hudba je nedílnou součástí mého života a je i nedílnou součástí této knihy. Obsahuje totiž originální soundtrack, který si při čtení můžete pouštět a navodit si tak autentickou atmosféru. Pravda, děj je sice tuctový - zakázaná láska, kdy se pořád dokola ona i on snaží odolávat, celý děj se až na pár výjimek odehrává mezi zdmi jednoho bytu a ten soundtrack mě taky až tak moc nenadchnul (výjimkou je stejnojmenný song Maybe Someday), ale zcela to splnilo svůj účel. Krásně si u toho člověk odpočine, příběh je takový milý, dobře se to čte, místy je to záživnější místy méně. Každopádně se mi líbí originální nápad s hudbou i to, že hlavní hrdina - muzikant - je vlastně neslyšící, protože to, jak autorka popisuje, jak dokáže vnímat hudbu a "slyšet" něčí zpěv bylo dokonalé.
Když jsem vzala knihu do ruky a zjistila, že se dějově posunula o poměrně velký kus a obrala mě nejenom a svatbu, ale i těhotenství a začátky Bridgetina mateřství bylo mi z toho smutno... Když jsem ale vzápětí zjistila, že mi autorka nedopřeje přítomnost zbožňovaného Marka, který zemřel za tragických okolností, chtělo se mi hystericky plakat a hodit knihou proti zdi... Zachránilo ji to, že byla půjčená a proto jsem ji raději otevřela... a hle, pro mě se z toho stala asi nejlepší kniha z celé série. Bridget je už dospělejší, i když něco ze svého starého já v sobě pořád ještě trochu má... no tak dobře, trochu víc než trochu :) a Billyho s užvatlanou Mabel prostě nejde nemilovat... z knihy jsem prostě byla zklamaná ještě před jejím otevřením, a i když jsem od ní nečekala prakticky nic, co by mě na ní ještě mohlo bavit, byla jsem nakonec velmi mile překvapená :)
Zatímco film se téměř celý odehrává v Thajsku, v knize si na výlet za všechny prachy musíme počkat téměř až do konce a předchází mu opět celá řada trapných, trapnějších a nejtrapnějších situací milované Bridget :) B. J., jak ta filmová, tak ta z papírových stránek, je jednou z mých největších srdcovek, bohužel mě ale druhý díl jejích životních eskapád moc nenadchl a nebavil... Bridget, která se na konci prvního dílu konečně dala dohromady s Markem, s ním na začátku druhého dílu zase není, aby se nakonec zase dali dohromady, kdo by to byl řekl :D ale budiž jim odpuštěno, protože šílenou Bridget, upjatého Marka a nenapravitelného Daniela prostě nejde nemilovat. Tak či tak, pro mě nejslabší díl z celé série.
Kniha s výborným námětem, kterou by si měl přečíst každý teenager, který si myslí, že na iPhonech, iPadech a podobných nesmyslech stojí a padá svět. Věc, která začala naprosto nevinně, pozváním pár dalších přátel na sociální síť, se vyvinula v něco mnohem promyšlenějšího a nebezpečnějšího. Možná že sociální sítě, a potažmo internet jako celek, je nebezpečná věc, ale kniha krásně ukazuje, že to největší nebezpečí se může ukrývat přímo v nás samotných. Z nevinně vyřčené potřeby se totiž může stát pořádně pekelná jízda, kdy je nutno si uvědomit, zda jsme ochotni pro splnění své potřeby udělat cokoli....
Knížka mě bavila od začátku do konce, a i když jsem místa měla problém zorientovat se v jednotlivých postavách, vždy jsem jen zalistovala pár stran zpět a byla zase v obraze. Vše do sebe krásně zapadalo a v podstatě až do konce nebylo jasné, kdo za NEEDem vlastně stojí. Kvůli otevřenému konci doufám, že bude i pokračování.
Pardon, ale tohle se vážně nedalo. Miluju Tess Gerritsen a její série Rizzoli & Isles, ale tohle? Jako bych četla knihu od úplně jiné autorky... Něco mezi Danielle Steel a Norou Roberts s pseudo detektivní zápletkou (a to jsem od dvou výše zmíněných ani nikdy nic nečetla). Tohle fakt ne. Rozhodně nejsem typ, co nedočítá kniha, většinou vše poctivě dočtu, ať to bolí sebevíc, ale tady jsem odmítala plýtvat časem. Už nikdy více...
Potřebovala jsem na chvíli oddych od thrillerů a detektivek a sáhla po něčem naprosto oddychovém a místy úsměvném. Žádný majstršyk to není, ale svůj účel to splnilo dokonale. Praštěné a humorné povídky na jedno odpoledne :)
Tak jo, oficiálně se tenhle díl stal pro mě tím nejméně zajímavým a sympatickým. Nevím čím to, ale obří slimáci tomu asi moc nepřidali.
Tohle bylo super, další super dobrodružství plné napětí a na vrch ještě pár hádanek a rébusů :)