TheSarcasm komentáře u knih

Moje druhá kniha (po Vypravěčce) a opět hodně silný příběh. Je úžasné jak Jodi Picoult dokáže uchopit témata, která se určitě nezpracovávají lehce. Musím ocenit, že nesklouzává k nějakému filosofování nebo moralizování. Její knihy jsou napínavé, výborně se čtou, no a ty konce... Řekl bych, že neznám druhého autora, který by to takto dokázal.

4 22.01.2018

Tak to se tedy opravdu povedlo. Žádné zbytečné cesty do hlubin psychoušovy duše, ale jízda od začátku až do konce. Občas sice trochu překombinované, ale zase kdyby Grace utekla hned na první pokus tak o čem bychom četli, že?
Tak hlavně ať autorce nedojde invence, to bych přál nejenom jí, ale především nám čtenářům.

4 19.11.2017

Dobrý. Hodně dobrý. Pro mě jeden z nejlepších thrillerů za poslední dobu. Jasně, závěr byl možná až moc překombinovaný a nelogičnosti by se taky našly. Ale vše s radostí Minierovi odpustím, protože mě dokázal přibít do sedačky a číst se zatajeným dechem. Napínavé, pěkně strukturované, hezky členěné do kapitol, gradující tempo, nečekané zvraty - co chtít víc? Já jsem maximálně spokojen. Dávám pět hvězdiček plus nadšeného smajlíka k tomu.

4 06.10.2017

Scénárista skvělého seriálu "Most" se prostě nezapře. Stejně jako v seriálu je i v řadě "Sebastian Bergman" stejně důležitá kriminální linka i postavy vyšetřovatelů a vztahy mezi nimi. V "Poslední zkoušce" mě ale bavila ta kriminální o něco více. Vztahy mezi členy vyšetřovacího týmu mi přijdou až zbytečně moc komplikované. Vždy když někdo za někým náhodou zašel tak ho tam hned s někým načapal, navíc Vanja mi není moc sympatická. Finální akční scéna byla už trochu za hranou, ale jakékoli pochybnosti přebil šokující závěr.

Ze začátku to byl dost zmatek jak v ději, tak především v jednotlivých postavách (vřelé díky mirovi.l v komentáři níže za přehled osob a obsazení; dost mi to pomohlo se zorientovat). Postupně se příběh trochu srovnal a začal mít hlavu a patu. Závěr byl pak už docela napínavý. "Dívka ve vlaku" se mi líbila víc, ale nakonec jsem i "Do vody" vzal na milost.

4 20.07.2017

Moc hezká knížka. I když dávno nejsem ve věku protagonistů příběhu, dokázalo mě hledání Aljašky oslovit. Nemohu souhlasit s názory, že se jedná o oddychové čtení, naopak, spousta věcí je, možná záměrně, jenom naznačených, příběh úplně vybízí k tomu se nad ním zamyslet. Celé to není jen o tom, jak se dílem okamžiku všechno změní, ale především o hledání smyslu života, pocitu viny, vlastní identifikace... Není to jenom o Aljašce, i ostatní protagonisté si řeší nějaká vnitřní traumata, tápou a tak nějak si úplně nevědí rady se životem. S klidný svědomím mohu knihu doporučit i starším ročníkům, koneckonců jsme podobné otázky někdy víceméně řešili všichni.

4 21.04.2017

No teda... To bylo finále... Poslední třetinu si asi budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem to tak hltal, že jsem stíhal číst snad každé páté slovo abych se rychle dozvěděl jak to dopadne. Milý pane Bureši nedělejte nic jiného a pište, pište, pište. Tak jako další fanoušci už netrpělivě vyhlížím třetí díl.
Po přečtení první Propasti času jsem si říkal, že wow efekt už nemůže znovu nastat, ale strhující závěr mě přesvědčil o opaku. Napřed mě pravda trochu štvalo Tonino sluníčkářství, ale mělo to smysl, aby si čtenář o to více vychutnal ten konec. Strhující děj, výborně napsané postavy a k nim jako bonus úžasný VIKTOR!!!

4 16.01.2017

Tak nevím. Trochu mě zrazovaly negativní komentáře, ale nakonec mi to tak hrozné nepřišlo. Řekl bych lepší než srovnatelná "Lovkyně informací". Samozřejmě, že celý námět je příšerně přitažený za vlasy, ale těžko od toto typu literatury očekávat nějakou bůhvíjakou duchaplnost. Mě se osobně líbilo svižné tempo, Tuesday mi byla svým způsobem sympatická a příběh nepostrádal i nějaké prvky originality. Spousta otázek zůstala nezodpovězená, takže se můžeme těšit na další pokračování. Já si ho asi ujít nenechám. Kdo očekává nenáročné čtení a rychlý spád nemusí litovat.

4 27.10.2016

Paráda. Nejsem vůbec žádný nadšenec počítačových her, vlastně jsem nikdy pořádně žádnou nehrál, možná jsem se trochu chytal v narážkách na 80. léta, především v hudbě, ale o to vůbec nejde protože mě prostě celý příběh dostal. Pozadí virtuální reality umožnilo autorovi popustit uzdu fantazii, zároveň ale nesklouzl do oblasti úplné fantasmagorie a děj byl stále uvěřitelný. V závěru už jsem se nedokázal od čtení utrhnout a musel dočíst na jeden zátah abych věděl jak to dopadne. Byla to parádní jízda, druhou knihu autora si určitě nenechám ujít. Než jsem začal knihu číst, měl jsem trochu obavy jestli mě téma bude bavit když nejsem žádný geek, ale vůbec to nevadilo, stačí mít trochu představivost.

4 19.10.2016

Příjemné počteníčko. Líbily se mi dvě dějové linky, které zprvu vypadaly, že spolu zas až tolik nesouvisí a v závěru se pěkně propojily. Podobně jako u některých knih Stephena Kinga by tam pro mne nemuselo být tolik té nadpřirozené duchařiny, stačila by ta thrillerová zápletka. Moc to ale neruší. Zajímavé byly reálie z Islandu. Pár drobných nelogičností se příběhu dá odpustit.

4 26.06.2016

Tak to tedy byla síla. Výborně napsané. Příběh Olgy Hepnarové (zejména díky filmu) je v hrubých rysech docela znám, ale přesto je kniha, byť je literaturou faktu, nejenom zajímavá, ale i docela napínavá.
Olga Hepnarová byla zcela jistě mimořádná, v tomto případě samozřejmě nikoli v pozitivním slova smyslu, po přečtení jejího příběhu je jí člověku až líto. Nelze ale zapomenout, že zabila osm úplně nevinných lidí a řadu dalších zmrzačila. K tomu nemůže nikoho opravňovat žádná ať už reálná nebo domnělá křivda. V případě Olgy Hepnarové se nabízí otázka spíše filozofická - a sice jestli byla nebo nebyla duševně natolik normální aby byla odpovědná za své činy. Asi normální nebyla, ale to neznamená, že by se společnost před takovými lidmi neměla chránit.

4 12.04.2016

První díl dobrý, druhý ušel, ale toto byla tedy kardinální hovadina. Logika žádná, děj ve stylu "musíme odsud vypadnout..." to vyžadovalo pevnou vůli vůbec to dočíst. Chápu, že kdo dal první dva díly bude chtít vědět jak to dopadne, ale je to ztráta času. Pobijecmuch to napsal výstižně.

4 28.01.2016

Řekl bych, že Jack Heath dostal nápad za milion. Na bázi průměrného thrilleru narouboval hrdinu natolik svérázného, že to tím celé posunul na úplně jinou úroveň. Timothy Blake je sám o sobě tak šílený, že v porovnání s ním zcela blednou nelogičnosti v ději i ve struktuře příběhu. Naštěstí autor nebere svého hrdinu zas tak úplně vážně, aby mu nepovolil notnou dávku sarkasmu a sebeironie.

3 16.03.2024

Překvapivě docela drsné čtení. Na rozdíl od kolegy níže mne moc nebavilo to žvanění v první části knihy, ale jakmile se příběh rozjel tak to už bylo jiné kafe. Souhlasím nicméně, že přerod postav od tlachalů v zabijáky během pár dnů (v podstatě hodin) působil poněkud nerealisticky. Kniha je docela krátká, takže se charaktery jednotlivých protagonistů nestačily rozvinout a čtenář si k nim tak nemůže vytvořit nějaký vztah. Navíc jsem se celou dobu trochu ztrácel u některých figur. Každopádně pád civilizované společnosti a v podstatě obyčejných lidí do barbarství, o čemž tato kniha je, vyznívá hodně děsivě a v dnešní covidové době obzvláště.

3 28.11.2021

Nebylo to úplně špatné, ale je to Minier a od něho prostě očekávám víc. Většinu času jsem si tak nějak říkal, že se jedná o klasický čtyřhvězdičkový thriller, který neurazí ani nenadchne, ale ten nemastný, neslaný závěr mě přinutil jednu hvězdičku ubrat.

3 01.03.2021

Knížka to není špatná, ale celý ten příběh na mne působil tak nějak povrchně. Už to zmiňuje ve svém komentáři Anna27 a mám stejný pocit. Hlavní hrdinka tak nějak proplouvá poměrně složitým obdobím 2. světové války i svým vlastním, aniž by projevovala nějaké zásadní emoce. Vlastně vůbec netušíme jakou měla motivaci nebo ideály dělat to co dělá. V podstatě mě přišlo, že celé to bylo odvyprávěno jako taková selanka v kontrastu k tomu o co vlastně šlo.

3 01.02.2021

No, myslím, že Ken Follet napsal už lepší knihy. Celý ten příběh mi připadal takový nějaký naivní a amatérský, nelogičností tam bylo až přespříliš (především ten závěr). Přitom Follet tento typ literatury psát umí, třeba Sršeň, Kavky, Oko jehly nebo i Smrtící kód se mi líbily mnohem víc.

3 12.11.2020

Dobré. Po delší době detektivka, která nepostrádala logiku, spád a zůstala napínavá až do konce.

3 09.11.2020

Tak já nevím. Když se dívám na vesměs nadšené komentáře čtenářů, mám pocit, že jsem četl jinou knihu. Přitom thrillery Jussi Adler-Olsena mám rád, Ženu v kleci považuji za jeden z nejlepších vůbec. Tato kniha se mi ale moc nelíbila. Nepochopil jsem proč se do toho motal příběh smrti Carlova strýce, nebo ten starý případ kdy byl Carl a jeho kolega postřelen, resp. zastřelen. Žádné souvislosti s vyšetřovanou záležitostí jsem si nevšiml. V postavách jsem se ztrácel a v těch časových rovinách taky. Ani pasáže věnující se Carlovu průjmu, či tomu jak mu klapalo z nosu do polévky mi moc vtipné nepřipadaly. Jsem se svým názorem v menšině, ale za mne zatím určitě nejslabší díl série.

3 16.07.2020

No, na začátku se něco stane, pak se asi tři čtvrtě knihy vlastně nic neděje a nakonec se to vyřeší. Upřímně, celá ta ďábelská konspirace byla dost na hlavu postavená a hodně nerealistická. Kniha se ale četla dobře a, přestože bylo dost jasné o co jde, udržela si spád i napětí až do konce. Námět není úplně originální, něco podobného se objevuje např. v knihách "Dřív než půjdu spát" nebo "Mazací tramvaj", ty se mi asi líbily trochu víc. Možná bych doporučil autorce aby více zapracovala na závěrečných pasážích. Už u její předchozí knihy jsem si říkal, že by ta pomsta mohla být trochu trochu větší nářez, abychom si jí více vychutnali.

3 11.12.2018