timelady
komentáře u knih
Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
Nečekala jsem, že by Fulghum, coby humorista, mohl napsat něco tak poetického a dojemného. Byla jsem mile překvapena, už dlouho jsem se u žádné knihy tak nerozněžnila, a ještě žádná ve mně neprobudila touhu propadnout tanečnímu světu :)
Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Tato kniha mě naprosto uchvátila, místy mi i vhnala slzu do oka či vykouzlila úsměv na tváři.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Taková Pošta pro tebe mixnutá se scifi prvky. Ale s pěknou záložkou.
Láska nebeská
Mariusz Szczygieł
Szczygiela mám ráda. Klidně bych ho po nocích stalkovala a nesla mu do pelíšku plyšovýho medvídka a pro hezký sny mu na stůl položila teplý kakajíčko. Tak moc ho mám ráda.
Miluju tu jeho víru v dobro lidska. To jeho vnitřní dítě. Působí na mě jako Fulghum, jen s tím rozdílem. že jemu bych kakajíčko asi nechystala. Zbytek platí.
Kniha představuje zajímavý a milý pohled na nás Čechy. Peří si čechrám ráda, takže tohle můžu. Je zajímavý číst, jací vlastně jsme z úhlu pohleda jinýho národa. Szczygiel je zatím jediný polský autor, na kterého jsem narazila a který se nezasekl v minulosti. Od poláků jsem zatím jen četla knihy co jsou temný, surový a plný drog od první do poslední stránky. Jak kdyby nebyly schopný se přenést přes válku, socialismus. (ostatně stejný problém pozoruju i u český literatury, jsme zaseklý a posouváme se jen velmi pomalu) Szczygiel doufá a věří v dobro lidsta. Szczygiel neřeší ceny rohlíků, ale to, proč se vzájemně nezdravíme. Kdybych se měla opřít o Malýho prince - Szczygiel řeší skutečné problémy.
Nekonečná, téměř průzračná modř
Rjú Murakami
Za mě docela dobrá jízda! Rjú Murakami se s ničím nepáře a jde rovnou na věc. Nechutný, surový, drogy a vynucenej sex skoro na každý stránce. Takovej japonskej Palahniuk. Tohle můžu.
Exotem na této zemi: O Božím milosrdenství mezi námi
Ladislav Heryán
Nejsem si jistá, jestli jako ateista dovedu knihu hodnotit bez určitý míry zaujatosti vůči náboženství. Každopádně pokud z knihy odendám náboženská kázání a úryvky z Bible, dostanu z toho zápisky jednoho moc lidského a milujícího člověka. Herián je undergroundovej frajen a dle všeho jedna z nejvíc lidských bytostí, co se mezi námi pohybuje.
Kosí hnízdo
Zdeněk Drozda
A tohle se četlo tak nádherně :) Miloučké, úsměvné, naivní, ale také smutné a melancholické. Sem tam jsem si u toho vybavila Olinku z Hrdého Budžese, nejspíš to bude tím konceptem malých dětí v roli hlavních hrdinů. Škoda, že jde dát jen pět hvězdiček :)
Městečko, kde se zastavil čas
Bohumil Hrabal
Čtení Hrabalova Městečka bylo miloučké, každopádně mi to přišlo jako slabší odvar Oty Pavla.
Pěna dní
Boris Vian
Nevím, co mám ke knize říct, ze začátku jsem se nudila, později, když mi došlo, jak celý děj dopadne, jsem měla chuť četbu odložit. Pro mě kniha dějově průměrná, občasné "mindfuck" situace mě akorát rozčilovaly.
Ariel
Sylvia Plath
Poezie Sylvie Plath mě naprosto uchvátila a stala se mojí inspirací. Pokud jedou vytvořím něco, co bude alespoň z pětiny stejně dobré, jako její tvorba, bude to pro mne velká pocta.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Neuvěřitelně milá a vtipná kniha. Pokud se chcete od srdce zasmát, jsou Durrellovy knihy tou správnou volbou.
Posel
Markus Zusak
Když jsem knihu poprvé dostala do ruky a chystala se ji číst, nevěděla jsem, co od ní očekávat. Zlodějka knih na mě udělala opravdu velký dojem a obávala jsem se, aby toto dílo na mě zapůsobilo alespoň polovičním dojmem. Což se povedlo. Kniha se čte velmi pěkně a už se těším, co dalšího Zusak napíše.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Od chvíle, co jsem dočetla poslední stránku, jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, že bych si ji ráda přečetla znovu. Myslím, že Zlodějka knih bude patřit mezi ty nejlépe napsané knihy o smrti, které kdy budu mít tu čest číst.
"It kills me sometimes, how people die"
Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
Téma homosexuality v katolickém Polsku nebude nikdy otřepané téma. O to zajímavější, když se děj zasadí do hlubokých socialistických osmdesátých let, kde jsou sexuální menšiny persekuované.
Autor románu se dovedl brilantně propojit s hlavním hrdinou, knihou provází cosi lehce autobiografické, přesto něžné, ztracené a naivní.
Veškerá bouře emocí, se kterou se protagonista vypořádává, aby porozuměl své sexualitě - zmatek, stud, zoufalství, ale přesto naděje - je hmatatelná a prenositelna. Ten správný punc všemu dodává historické ukotvení románu.
Těžko se mi věří, že je toho autorova prvotina! Těším na další jeho díla :)
Hra o manželství
Jeffrey Eugenides
Určitě se kniha dala zestručnit a upravit ji do podoby novely. Přidat dialogy, obohatit děj a poškrtat sebelítostné a melancholické monology.
Jsem ale ráda, že tomu tak nebylo.
Děj není nijak převratný - téma nešťastné mladé lásky je všudepřítomné a nedá se v něm dějově přijít s něčím novým. O to více prostoru pak dostává lyrika.
Eugenides velmi přesvědčivě popsal život člověka, který trpí psychickou poruchou, který je sice nadaný, ale zároveň si ve své nemoci libuje natolik, že se sám odsoudl k životu plnému utrpení a samoty.
Popisuje život zajištěného člověka, který pochází z vyšší střední střídy, je úspěšný a nikdy nemusel čelit situacím, které by jej mohly existeniálně ohrozit.
V neposlední řadě popisuje osud někoho, kdo se sám v sobě ztratil a snaží se opět najít.
Všechny tři spojuje jedno - touží po lásce, která, i přes věškerou snahu, je nakonec mine.
Nedovedu si představit, jak křehká a zároveň bohatá musí být duše někoho, kdo napíše příběh, jež zaznamená život ze všech jeho úhlů.
Tvé překrásné já
Chuck Palahniuk
Tohle bylo tak dokonalým způsobem nechutně zvrhlý. Prostě Palahniuk, jak má být!
Mléko a med
Rupi Kaur
Nějaké věci mne zaujaly, to bych lhala, kdybych tvrdila opak. Nicméně to bylo jen jedno dílko a poté několik jednotlivých řádků. Čteno v originále, jelikož dost lidí na překlad nadává... Kdyby kniha nebyla tak krátká, tak ji po chvíli odložím.
Jako miniaturky asi oukey. Nicméně do básní to má dle mého dost daleko.
Svět jako vědomí a nic
Ladislav Klíma
Já si nemůžu pomoct, ale kolikrát jsem měla pocit, že Klíma akorát trochu poupravil to, co řekl Nietzsche. Občas tam byly momenty, které by si ani náš velký Pan nihilista nedovolil vyslovit, neboť by i na něj byly až příliš egocentrické. Každopádně dávám čtyři hvězdičky - jednak kvůli tomu, že věřím a pevně doufám v najití cesty ke Klímovi prostřednictvím jeho dalších knih, a také kvůli tomu, že i přes to všechno bylo v knize dost momentů, které mne oslovily - byť některé negativně.
Umina verze
Emil Hakl (p)
A mně se kniha líbila :) Hledala jsem něco oddechového a tohle předčilo moje očekávání. Umina verze je lehoučká a poetická, díky přidaným fotografiím jsem měla pocit, že jsem součástí děje. Stejně tak mi vyhovoval autorův styl psaní coby fight club.
