timelady komentáře u knih
Akorát si myslím, že by knize slušel menší trigger warning. Pod "...Každodenně přitom bojuje s démony přítomnosti i minulosti..." se dá schovat téměř cokoliv. Tady to jsou velmi realisticky vykresleny poruchy příjmu potravy - což knihu činí místy těžko čitelnou pro někoho, kdo si něčím takovým prochází.
Takže pokud trpíte poruchami příjmu potravy/máte narušený vztah k vašemu vzhledu apod., tak nejdřív zvažte, jestli vám četba za to stojí
Attenborougha mám ráda, každopádně tohle mě zklamalo. Měla jsem s to, že někdo, kdo lobuje za ochranu přírody, dá ruce od zoologických zahrad pryč.
Mě tak neuvěřitelně baví Charvátův existenciální pohled na svět!
Trochu doufám, že jednou veřejně prohlásí "Viděl jsem Sysifa a byl šťastný." Pecka!
Je to roztomilé. Zpětně možná lituju, že jsem toho od Fulghuma četla tolik; Ohňostrojení bych byla bývala jistě ocenila víc. Po pár kapitolkách mne vyprávení začalo unavovat. Připodobnila bych to k tomu, když vám vaši prarodiče vypráví o jejich dětství, ve kterém nebyl čas ani prostor na chmuru, jelikož pořád lítali někde venku, hráli si na vojáky, skákaly panáky a u toho drbali koťátka, která za nimi vždy prišla pro podrbání a dobrou baštu. Milé, úsměvné, lehce idilické, člověk až autorovi závidí jeho optimismus a nadšení pro lidstvo. Keep it going, man
Nedocetla jsem. Dala jsem tomu skoro polovinu knihy ale moje vůle se zdá být slabší, jak jsem se domnívala. Možná mi u četby až moc těkaly myšlenky jinam. Každopádně do děje jsem nebyla schopna se ponořit. Možná to dej mít ani nemá, ale chybí mi tam nějakej ten drive, co mě pohltí. Nebo možná jenom neumím ocenit krásnou literaturu. Snad se ke knize časem vrátím a (úspěšně) ji dočtu.
Bavil mě začátek, bavil mě konec. To mezitím se nějak stalo. Možná jen zatím nejsem s to pochopit bulharskou melancholii. Možná je to tím, že se celá kniha měla prostě jenom stát. Tak nebo tak doufám, že se ke knize za pár let opět vrátím.
Přečetla jsem na doporučení přítelovi babičky a měla jsem pocit, že knihu většina lidí z mojí generace nedokáže pochopit a máj t v ní oné kouzlo opravdové lásky (včetně mě).
Dej hodnotím jako průměrný, nejsem moc příznivec románů, ve kterých se vše odehrává během pár měsíců (potkají se, zamilují se do sebe, vezmou se/pořídí si dítě a nakonec zjistí,že to nefunguje. Well, pár důvodů, proč nakonec došlo k rozpadu vztahu, mne napadá, ale budiž)
Dávám tři hvězdičky, jelikož dvěmi začínám hodnotit brakovou literaturu - tato kniha hodnotu má, jen ji nedokáži ocenit.
Kniha mne bavila, jen je zde něco, co mi u autorovi prózy dělá problém užít si knihu na plno. Z poezie Jáchyma Topola jsem nadšená, k próze si budu muset v průběhu let jeďte najít bližší cestu.
Upřímně, čekala jsem víc. Knihu jsem si koupila na základě (pro mne) velice upřímných a krásných textů Zezulkovy kapely Děti mezi reprákama. Nicméně pevně věřím tomu, že se autor potřebuje v básnické sféře pouze otrkat. Tak snad za pár let s novou sbírkou!
A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě
má lásko.
Za mě celkem zklamání. Některé básně měly dobré pouze dva tři verše, zbytek mě ničím nezaujal.
Osobně mám radši verše volné, nicméně proti nápaditým střídavým rýmům nic nemám, naopak si velmi ráda přečtu něco originálního a nápaditého, ale autorovy rýmu vám/drahokam či arkády/zahrady k tomu mají daleko.
Příběh je sám o sobě poutavý, ale autorův styl je natolik...osobitý, že mi místy utíkaly myšlenky pryč a dělalo mi potíže udržet pozornost. Z toho důvodu mě některé pasáže nebavily.
Ruskou literaturu vybírám velmi opatrně, neboť se ve mně díky Anně Karenině zakotvila hořká a silná averze. Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do ruky - absurdní scény jsou zde opravdu místy až k popukání.
Šiktanc a Krchovský. Zbytek považuji za nezajímavý. Myslím, že světlo světa za rok 2016 poprvé spatřilo podstatně více lepších básní, než se nachází v tomto výběru.
Lehoučké - a to doslova. Místy jsem měla pocit, že se samotný děj knihy ocitá mimo tento svět.
Až umřem, staneme se květinami.
Ve dne budem lidem pro radost
a v noci budem sami.
Havlovy hry mám v celku ráda, ale že by Chyba ve mně zanechala nějakou stopu, byť sebemenší, se říct opravdu nedá.
Vtipné, oddechové, poutavé. Jako odlehčující čtení naprosto ideální :)
Těšila jsem se na strhující válečný román, ale byla jsem zklamaná. Děj, který jsem po přečtení anotace shledávala jako nesmírně poutavý, mi kazil styl psaní. Vůbec mi nevyhovovaly krátké věci a tázací dovětky. Špatně se mi to kvůli tomu četlo a chvílemi jsem se musela nutit, abych v četbě pokračovala.
Ale tak...dejme tomu. Nebylo to špatné, knihu jsem přečetla během chvíle. Ale autorova Jsou světla, která nevidíme nasadila laťku příliš vysoko. Tak trochu jsem doufala, že se Zeď vzpomínek bude pohybovat na stejné (nebo podobné) úrovni.