TipsyChipsy komentáře u knih

Tato kniha je sborník případů vražd ve 20. letech, což by se dalo považovat za pokleslou četbu. Ale bylo toho tam i mnoho zajímavého, protože to bylo o skutečných lidech, byl to zajímavý obraz doby. Zajímavé byly třeba pohnutky vrahů, od chudoby, přes psychickou labilitu a nějakou dekadenci vlastníků revolverů. Každý příběh byl popsán krátce a určitě to byl materiál na samostatné romány. Autor se ale snažil popsat psychiku zúčastněných, jak to šlo. Nejzajímavější bylo poselství knihy ohledně fungování lidových porotců u soudu, které je knihou velice zpochybněno, také díky citátům od Karla Čapka. Vypadá to, že jakkoli má porota vnést do posouzení viny nějakou vyšší přirozenou lidskost, která stojí nad zákonem, má spíše negativní vliv a rozhoduje iracionálně.

4 04.06.2020

Skvělý spisovatel byl za války vězněn v Dachau a díky osobnímu zážitku mohl podat toto autentické svědectví. Moc cenná kniha, kde je zachyceno, jaké myšlenky má zpočátku umírající člověk v nemocnici po propuštění z koncentráku. Jak se jeho stav zlepšuje začíná přemýšlet o nadčasových otázkách o hrdinství, zrádcovství, spravedlností a pomstě. Zatím se nachází v meziprostoru za “zdí”. Co se děje tam venku, když je po válce?

“... přijde konjunktura hrdinství, mládež to má ráda a my to potřebujeme k povzbuzení národní hrdosti. Musí to být. A možná, že by bylo přesto lépe, kdyby se mluvilo o zbabělosti.”

4 27.05.2020

Tak to byl takový pěkný akční příběh. Hrdinové vzali pistole do rukou ve válce proti komunismu. Mladí krásní stateční, jsou to idolové. Imponují svou odvahou a stává se z nich něco víc - Symbol ozbrojeného boje. Asi jsou potřeba tyhle symboly a legendy, každý má svoje oblíbence. Uctívání legend dává zapomenout na skutečnou pravdu o nich a vzbuzuje v lidech příjemné pocity. Snad tak se dá pochopit, že někdo obdivuje lupiče a vrahy.

Skvělá kniha, dokumentární freska. Sestavená z mozaiky všech možných aspektů. Citlivě zachyceno jako čtivá beletrie a při tom vše pravda z ověřených zdrojů. Přináší spoustu informací o Norsku, politickém pozadí od 80. let. Jak to vypadalo po masakru, hesla o národu, který se nedá porazit a potom i rozčarování rodin obětí. Nekonečně mnoho témat k přemýšlení. Nejlepší, nejvyváženější, nejčtivější literatura faktu, co jsem četla.

7 15.05.2020

Fejetony Jana Sterna skvěle tepou do absurdní modernosti dneška. Autor se stylizije do prostomyslného pozorovatele, aby mohl naivníma očima odhalit nesmyslnosti světa. Přitom čtenář vnímá jeho všeobecný přehled, jazykovou bohatost a vzdělání. Pro mě jsou nejlepší jeho fejetony o něm, jako nesmělém staromilském muži, kde popisuje "všechny formy maskulinní trapnosti" a také o ženách ("Ženy nenávidí muže, to je všeobecně známá věc"). A další vtipnosti, kde konečně ženské čtenářky mohou pochopit, co znamená mužský svět ("Muž permanentní blízkost ženy nesnese a vyloženě ho vyčerpává. Všichni to víme. Ale nikdy se to přeci nesmí říkat, proboha!"). Právě v těch osobních fejetonech je cítit něco opravdového, lidského... zrnka mužské podstaty.

4 05.05.2020

Autor je určitě dobrý spisovatel, umí popsat atmosféru a vybudovat napětí. Ale při všech kvalitách mi to přišlo nudné, kromě dvou míst opravdu napínavých, mě to nebavilo. Zápletka byla šokující, ale spíš na efekt, než že by to bylo psychologicky uvěřitelné. Ale to, jak je to morbidně přitažené vlasy to je asi to něco navíc, co Ladislav Fuks přidává do knih jako umění a čím se liší. Má tam hororové tajemno, které vyjde najevo až zpětně.

7 01.05.2020

Průlet surreálným snem. Celé mě to moc nebavilo. Děj dost nezáživný jeden kluk a jeden děda někam odjedou a nic moc se neděje. Trochu nadpřirozena, kluk si řeší oidipák, psáno kavkovským stylem jakoby povrchně. Jako namalovaný surreálný obraz s odpornými místy, z kterého sice cítím umění, ale nelíbí se mi. Díky tomu, že příběh měl realný konec a když to vidím zpětně, byl to komplikovaný metafyzický zážitek, který už mám za sebou, vlastně to bylo svého druhu dobré dílo.

9 19.04.2020

Tato kniha byla skvělá tak, že to hraničí až s něčím úžasně nadpřirozeným. Přispívá k obrazu Josefa Toufara jako světce spojeného se zázrakem a utrpením. Jsem sice racionální ateista, ale i tak cítím nějakou duchovní sílu z příběhu. Kromě toho líčí úžasnou osobnost, plnou lidskosti, schopnosti pomáhat, skromnosti, takového faráře, který přináší příjemno, dobro a moudro všem lidem farnosti. Další kvalitou knihy je popis doby při perzekuci církve, metody strany k likvidaci lidí. Zde na konkrétním případu dobrého člověka je to velice působivé čtení. Díky autorovi a dalším objevitelům za to, že Josef Toufar nezemřel a bude žít v srdcích všech, kdo ho poznají.

23 10.04.2020

Tak tuto knížku já považuji za národní poklad. Odehrává se v roce 1913. Ukazuje nám Jaroslava Haška jako nevyčerpatelný zdroj recese, humoru, poťouchlostí a různých vtípků. Matěj Kuděj je skvělý spisovatel, protože všechny ty kuriózní zážitky skvěle a zábavně zaznamenal. Myslím, že tato kniha je cenná v tom, že oslavuje českou národní povahu, když sám Kuděj byl předobrazem Švejka. Je to moc milé, protože inteligentní recese v duchu “malého pokroku v mezích zákona”, je to co je Čechům vlastní, libují si v tom a je tomu tak dodnes.

5 24.03.2020

Moc dobře napsaná kniha. Překvapivá v tom, jak moderní byli mladí lidé v Tokiu před padesáti lety a v tom, jak otevřeně mluvili o bočních vztazích a sexu. Univerzální to je v popsání pocitů samoty a vykořeněnosti mladých lidi bydlících na koleji. Specifické je pro Japonsko odkrytí jejich národní povahy se sklonem ke skoncování se životem.

13 12.03.2020

Tak to byla fakt děsná kniha. Hlavní hrdina rozháraný mladý prevít, slabošský a bezcharakterní, jeho otec šlechtic s rozervanou ruskou duší. Nic tam není jednoznačné a jisté, názory a ideály se mění. Co někdo řekne, to si nemyslí, manipuluje se, vydírá, pohrdá, pátrá se odnikud nikam. Nic se otevřeně neříká, jen naznačuje nebo se vyzvídá, zrazuje a intrikuje. Čtenář hledá čeho se chytit a čeká na nějaký smysluplný děj. Ale bohužel děj je za neprostupným sklem tvořeným náznaky a spoustou banálních situací, což je strašné. Realita unikala z hledáčku jako by to bylo od Franze Kafky. Dočetla jsem to, abych zjistila, jestli konec něco osvětlí, ale nestálo to za to. Mám dojem, že autor si akorát uspokojil spisovatelské potřeby a naházel do toho spoustu “psychologie” a předpokládal, že z kvantity vzejde kvalita. Kdybysem to věděla, tak bysem to nečetla!

5 10.03.2020

Velkolepý román, který zobrazuje život ve Švýcarsku mezi světovými válkami. Ukazuje kořeny švýcarské mentality a kritizuje tehdejší zaostalé poměry. Popisuje život všech sociálních vrstev a skrze hlavní hrdiny zazní mnoho zajímavých filosofickych úvah o životě a společnosti. Nejvyšším cílem by byla obroda národa, ale největší jistota jsou staré tradice. Román má úžasný děj, plný napětí, lásky, zodpovědnosti k rodině a osobních dilemat. Skvělé čtení, od kterého se nedá odtrhnout.

13 27.02.2020

Opravdu výborný velkolepý dobře napsaný román. Pro mě objev nejkvalitnější četby. Kostrou děje je příběh politika a zobrazení, jak náročné je stát na vrcholu, věřit ve správnost svého jednání a přitom obtížné zachovat si čisté ruce. Nikdo není jednoznačně špatný ani dobrý. Hrdinové jsou konfrontováni s dilematy, hříchy minulosti, manipulováni, vydíráni. Román ukazuje poměry na americkém jihu 30. let a zabrousí i do minulosti a k otrokářství. Dějem se prolíná i milostný příběh, psaný tak, že se tají dech. Autor je strhující spisovatel, cokoli popisuje, je úžasné. Zamýšlí se nad otázkami morálky, odpovědnosti, viny, uvědomění si pravdy, lži z přátelství nebo z milosrdenství. Pro mě asi nejlepší román, bylo tam všechno: strhující děj, láska, přátelství a moudro o lidstvu.

\"Ctnost člověka může být i nedostatek dychtění, stejně jako zločin může být projev ctnosti\".

4 03.02.2020

Bohužel čekala jsem něco víc. Cením si autorky, že se zaobírala citlivým tématem vlivu války na lidský osud. Ale myslím, že styl psaní byl nezáživný. Bylo to tak nějak povrchně popisováno, bez nějaké hlubší psychologické, filozofické nebo umělecké přidané hodnoty. Bylo tam hodně témat, každé z nich by bylo na knihu, ale takhle ne.

3 01.02.2020

Kniha se zpočátku tváří jako feministická anti utopie pravicového fundamentalismu. Dále se mění v naivní laboratorní science fiction s hrozbou apokalipsy. Konec korunuje zběsilá parodie na špatný thriller. Postavy nebyly dobře literárně vykresleny, témata byla povrchně zpracována, děj byl popsán zkratkovitě a dobré nápady byly zahozeny.

6 11.01.2020

Touto knihou jsem naprosto unesena. Objevila jsem Jaroslava Putíka a pro mě se stal nejlepším českým spisovatelem a nechápu, že jsem o něm nikdy neslyšela. Je přirovnáván ke Kunderovi a Vaculíkovi, autoři deziluzní literatury 60. let a pak zakázaní. Tato kniha má mnoho složek a při jejím čtení moje nadšení střídalo další nadšení. Na pozadí jsou dějiny: válka, odboj, zrádcovství, nepotrestání viníků, pochybnost o odsunu Němců, chování Čechů po válce, kritika kultu osobnosti, rychlostudium dělnické mládeže, falešná agitace, osobní statečnost, váhavá kalkulace, psychoanalýza, láska, napětí. Je to Jedinečné svědectví vyřčené před rokem 68. Hlavni je však příběh odkrývání tajemství druhého člověka a také poznávání sama sebe. Skvěle popsaný vnitřní svět a uvažování hlavního hrdiny.
K tomu umělecké ilustrace doplňující další téma knihy: průzkum analogií mezi činností mozku a programováním práce matematických strojů.
Je tam toho hodně a je to dobré.
A citát: "Soucit, hypertrofie dobroty".

10 06.01.2020

Opravdu dobrá knížka, obsahuje racionální pohled na lidskou iracionalitu. Je tam mnoho zajímavých zjištění. Například jak si vybíráme politiky, kterým se rozhodneme věřit. Nebo že věnujeme více pozornosti obsahu sdělení než informaci o jeho spolehlivosti. Jak jsou naše rozhodování ovlivněna sílou dané situace. Jak posuzujeme míru rizika podle množství informací ve sdělovacích prostředcích. Nebo poučka k zbytečnosti výuky psychologie: "neochota studentů odvodit konkrétní z obecného, se vyrovnala pouze jejich ochotě vyvozovat obecné z konkrétního". Dále zjišťujeme, že u řady zaměstnání, jako psycholog, personalista, špičkový manažer, politik, burzovní makléř nejsou výsledky jejich práce spojeny s jejich dovednostmi. "U iluze dovedností nejde jen o osobní odchylku: je hluboce zakořeněna do kultury daného odvětví." Tato fakta ohrožují živobytí lidí a jejich sebedůvěru a proto je nemohou přijmout. Iluze platí i o práci všech mediálních expertů na předpovědi: finance, obchod, politika v médiích. Statistické vyhodnocení předpovědí expertů je vždy zdrcující, horší než náhodný tip. A jak si stojí intuice psychologa vůči matematickému algoritmu? Remíza znamená vlastně prohru. Jednoduchá statistická pravidla mají převahu nad intuitivním klinickým úsudkem. Je to dost převratné, díky této knize, si uvědomit, co to je zdravý rozum.

8 29.12.2019

Moc krásný romantický příběh. Je tam všechno nejlepší, co může skvělý spisovatel darovat čtenáři. Bohatá slovní zásoba, láska, napětí, soucit, obraz života v Anglii a apel na sociální spravedlnost. Ta kniha byla prostě dokonalá a Hugo je mistr svého řemesla.

15 23.12.2019

V mysli hlavního hrdiny najdeme jednak myšlenky na osobní nesvobodu obyčejného člověka. "Pocit, že pořád musíte o něco bojovat a hrát falešně, že nikdy nebudete nic mít, pokud to nevyrvete někomu jinému". Další téma jsou úvahy o válce v době psaní díla roku 1937. Má věřit tomu, že Hitler je tak strašný nebo je to zase jen válečná propaganda? Vidí lidi, kteří věří jen ve fungování staré dobré Anglie, možná jsou "mrtví", když se jim zastaví mozek, když ztratí sílu přijímat nové myšlenky. Nemají obranu proti věcem, které přijdou. Orwell čekal válku, věděl, co udělá s lidmi, a už tehdy měl strach, jak bude svět vypadat pak. Vložil do této knihy mnoho témat, které ho tehdy trápily.

10 22.12.2019

Pro mě super průvodce dějinami Prahy. Cením si chronologie od prvních staveb na pozadí s historickým vývojem. Čtenář si uvědomí i za kterého panovníka se Praha jak rozšiřovala. Jak přicházely postupně církevní řády. Které kostely jsou nejstarší a tím nejvzácnější. Nedostižné jsou nákresy a popisy všech možných architektonických typů různých částí budov a pojmenování ozdob a drobnůstek. Na stavbách je spousta věcí, o kterých ani nevíme, že mají nějaké jméno. Je málo tak dobře systematicky zpracovaných knih o Praze.

5 21.12.2019