TipsyChipsy komentáře u knih

Skvělá a vzácná kniha z Číny. Autorka je výborná spisovatelka a kniha jako jedna z mála odkrývá skutečný život čínských vesničanů. Ukazuje beznaděj obyčejného člověka, který nejenže nemá možnosti, ale bohužel ani schopnosti dosáhnout v životě více. Dává nahlédnout do krutých pověr i malebných tradičních obyčejů prostých lidí. Zajímavý doslov od překladatelky Lucie Olivové a informace o dalších do češtiny přeložených čínských pokladech: www.cinskaliteratura.cz.
A co je to "dětská nevěsta"???
Z doslovu: "Na čínském venkově byly tehdy běžné sňatky nevěsty asi desetileté a ženicha ve věku batolete. Nevěsta se o něj starala jako malá chůva... výhodou byla nižší cena za dětskou nevěstu a její snadnější adaptace na manželovu rodinu."

6 21.05.2021

Ano, já tyto May-ovky žeru. Možná to je spíš lidová četba nebo romanticko detektivní brak, spíš než těžká intelektuální hluboká četba. Protože autor to seká jako Baťa cvičky. Ale kdo umí ten umí. Smíchá se geograficky zajímavé místo, zabrousí se do jeho historie, k tomu se přidá detektivní zápletka v současnosti a trocha romantiky, dojetí a vztahů. Je to napsáno hrozně čtivým způsobem, přehledně, příjemně. Možná když někdo čte několikátou May-ovku, bude ho stále stejný model receptu na příběh nudit nebo mu to poleze na nervy. Tak nemá číst tolik May-ovek za sebou a šoupnout tam Tolstoje.

16 13.05.2021

Moc zajímavý výlet na Slovensko 50. let. Vyjímečné svědectví o budování socialismu. Autor jednak popisuje křivdy, nepravosti a absurdity. Ale věnuje se i psychologii, pocitům, jak to sám vnímal. Píše o podvědomém vnímání strachu, který se najednou zmocnil člověka, jak je to možné a odkud se to vzalo? Píše o zinscenovaných procesech. Proč se ti skvělí, dříve stateční lidé přiznávali i k tomu, co nemohli spáchat? Jak je možné zlomit člověka? Další téma, kterého se dotkne, jsou vojáci Slovenského štátu v Německé armádě, Rychlé a Zajišťovací divize, a jejich přítomnost při vraždění na Ukrajině. Při všech těch tématech jde hlavně o sondu do nitra člověka postaveného do krajní situace.

14 11.05.2021

Tato knížka je moc milá a vkusně vypadá. Je sice o kaktusech, ale zabrousí i do zajímavých skutečností. Například o lokalizaci výkřiku nejhorší bídy (usedlost Turbová, ubytovna chudiny, nebo Na Popelkách), kam se Čapek dostal díky blízkosti Božínky, vily V.A.Friče. Nebo o nenávisti Friče k Edvardu Benešovi. Nejvyšší hodnota knihy jsou fejetony Čapka o kaktusářích, kde je vykresluje jako zvláštní, podivínské bytosti, mužského rodu. Lásku ke kaktusům vyjádřil tak skvěle, že to promlouvá přímo k srdci.

8 09.05.2021

Děkuji, bylo to zajímavé. Ale smutné, jednak to, jak obrovskou moc má CIA v zahraničí, jak pomáhá s vyráběním falešných důkazů proti komu je potřeba, jednak to, že se o tom dnes už nějak neví. Autor má můj velký obdiv, rozhodl se odtajnit praktiky CIA, když pochopil, že neslouží zlepšení situace obyčejných lidí, ale pouze ještě většímu obohacování bohatých Amerických firem a místních oligarchů. Musel překonat mnoho překážek a jít si za svým i přesto, že CIA se mu snažila zabránit v psaní. Na knize pracoval několik let, aby informace byly ověřené. Dnes o takové knihy není zájem, ani by ji nikdo nekupoval, po roce 89 už prakticky (kromě 1 vyjímky v Německu) nevychází. Koho dnes zajímá boj CIA proti komunistům v jižní Americe v 60. letech. Umělé vyhošťování zaměstnanců ambasády, vyrábění "důkazů" na koleně. Když je potřeba a něco prospěje soukromému podnikání a výrobě zbraní v USA, vyrobit záminku není problém. Dnes je však potřeba víc, než kdy jindy, vědět, že nemusí být to, čím nás krmí, to pravé a že důležité je něco, o čem se mlčí.

6 17.04.2021

Hlavní hrdina “románu” je sám Kundera, sedí jako u bazénu a víří mu v hlavě myšlenky, vymýšlí si postavy, figurky “frivolní fantazie”, na kterých nesejde, a při tom pitvá milostné vztahy. Vyšší hodnota tohoto díla je v tom, o čem přemýšlí v té době 59 letý spisovatel, o odkazu umělce, jak je ovlivněn jím samotným a jestli je tento odkaz pravdivý. Odsuzuje vypočítavé přecitlivělé chování lidí, kteří se předvádějí, parazitují na osobnostech anebo zneužívají svého utrpení ve svůj prospěch. Odmítá aby vše, co je subjektivní, co je jakoby naplněno láskou, bylo zároveň považováno za dobré. Vlastně ho to otravuje. Umělec bohužel nemá moc nad tím, jaký bude jeho obraz po smrti, nemůže to ovlivnit. Pokud se s tím smíří, má klid a je povznesen nad samozvané životopisce.

“Smysl poezie není oslnit nás překvapující myšlenkou, ale učinit jeden okamžik bytí nezapomenutelný a hodný nesnesitelného stesku”.

12 11.04.2021

Musím tomu trochu snížit hodnocení. Převážně to bylo horečné žvanění o ruské šlechtě bez peněz, užívající si v cizině na dluh. Psychologie popsána obšírně, ale přitom povrchně, takže do nitra osob nepronikla. Vlastně jde o zachycení zběsilého gamblerství. Čtenářské znechucení ze způsobu života postav, to je asi všechno, co tato novela vyvolá.

3 23.03.2021

Tato spisovatelka je úžasná v tom jak píše a geniálním myšlením. Jsem opravdu nadšená. Některé povídky končí jako v PalpFiction, autorka tomu umí dát krvavé finále. To přináší strach - na koho to slovo padne na konci tentokrát? Ale to není to hlavní. Skvělé vykreslení charakterů hrdinů, na malé ploše úžasná psychologie. Díváme se do hlavy obyčejným lidem amerického jihu. Mohou si o sobě myslet, že jsou něco víc, díky svému vzdělání, své dobrotě, shovívavosti, své pracovitosti, svému původu, barvě pleti. Nejzajímavější mi přišlo zobrazení “post otrokářského myšlení” v 60 letech 20. století. Je to trochu metafyzický výlet do hlav lidí na jihu USA a vnímání “negrů”. Vždyť otrokářství zde bylo dříve ustálené, zavedené, oběma stranami přijímané. A tak jak je to zakořeněno, to se nedá nastavit bez předsudků jako v zemích, kde žádní otroci nikdy nebyli součástí rodin a hospodářství. Opravdu zajímavé, pravdivé a s dobrým postřehem zaznamenané.

9 15.03.2021

Tak já myslím, že Jaroslav Putík napsal i lepší knihy. Tato k kniha o “nekonečných prázdninách”, důchodu, kdy autor hledá lásku, přátelství, prožít ve své derniéře něco převratného v iluzi, že máme dost času. A nic. Smutné a nudné stáří a tato kniha.

3 10.03.2021

Tento cestopis se mi moc líbil. Autor se snažil v každé zemi, kterou navštívil, přijít na kloub nějaké podstatě, přemýšlel o ní a něco si zjistil. Někdy to byla jen letmá setkání nebo dojmy, ale často zajímavé postřehy o lidech, společnosti, historii a politice.

7 02.03.2021

Tato kniha mě moc bavila, protože inspirovala ke spoustě otázek. Rozkrývání rysů nelidské osobnosti je moc zajímavé a číst Hitlerovy osobní výplody je vodítkem přímo od pramene. Na komentáře profesora Hájka jsem se na konci kapitol těšila, protože mi pomáhalo vést při čtení vnitřní dialog s normálním člověkem. Co si z knihy odnáším, je jednak bližší představa, jak mohlo dojít k nástupu a rozvoji nacismu. Jsou to informace o podpoře Hitlera bohatými podnikateli, jako protiváhy k sociálním demokratům a komunistům. Dále důležitost propagandy, fanatismu, neomylnosti, vyjadřování a opakování jasných a primitivních hesel. Další zjištění se týkalo proniknutí do zrůdného myšlení jednoho psychopata. Určitě byl dost chytrý, na něco až geniální a enormě pracovitý. Vše měl v hlavě pěkně srovnané pokud jde o politický marketing a strategii. Měl absolutní paměť, projevy si pamatoval a byl skvělý herec. Otázkou stále zůstává, jak může lidská bytost volit válku před mírem, zabíjení před humanitou, teror před dohodou a maniakálně prahnot jen po neomezené moci.

5 24.02.2021

Krásná kniha, až to bere dech. Baladický příběh je vyprávěn pozvolna, jemně a záhadně. Krásné vyobrazení starého domu, okolní přírody a zvláštního vztahu dvou lidí. Autor podrobně popisuje i drobné detaily a myšlenky, i když se dotýká nitra hrdinů, přece nechává hodně utajeno. Příběh je reálně poetický a kouzelně neuchopitelný. Na konci knihy přijde něco jako poznání o lásce, divné, ale dost pravdivé. Po přečtení cítím potěšení, jako bych zažila něco povznášejícího.

7 16.02.2021

(SPOILER) Bylo to zajímavé, ale nevím vlastně, co mi tam chybělo. Asi konec. Chyběl mi špatný konec děvčat a jejich prozření a zjištění, že bez práce nejsou peníze, že nemají nic. Nebo jsou dosud šťastné jako v době, kdy žily v blahobytu ukradených domů, za cenu války a obrovského exodu Syřanů ze svých domovů??? Teď bych jim řekla, tak vidíte, takhle jste dopadly. Ale možná už nežijí... Vlastně jsem z knihy nepochopila, co na tom islámu mají...
Pozitivní je to úžasné co udělal jejich otec, obrovské úsilí, neutuchající aktivita a osvětová činnost. Hezké je, jak se společnost v Norsku opravdu snaží vycházet přistěhovalcům vstříc. A mladá generace už opouští fanatismus a slepou víru, viz bratr sester Ismael.

5 03.02.2021

Edice Světová knihovna od Odeonu je poznávací znamení nejlepších románů, a tak jsem objevila tento dánský poklad. Kniha je vzácná už jen tím, že se odehrává v Dánsku a přibližuje tuto malou zemi. Autor je skvělý spisovatel, působivě popisuje přírodu a okolní svět. Dalším tématem jsou vzplanutí k ženám a vztahy s rodiči, dále téma křesťanství a židovství, město kontra vesnice... Zajímavé jsou i názory na dánskou národní povahu: “... potomek nedovařeného národa s bledýma očima a bojácnou myslí... skřetů z mravenišť... soumračného rodu, jenž slyší trávu růst a květinky vzdychat, ale jenž zaleze do země, sotva zakokrhá ranní kohout”.
To úžasné je popis duševního vývoje hlavního hrdiny. Je dost nadčasové, že mladý člověk je nejprve zapálený do života, pak může být znechucen, otráven, ztratit motivaci. Může hledat svůj vztah k bohu, jestli to má být radostné přijetí nebo hrůza z jakéhokoli pokušení. Děj románu spěje k tíživým hlubinám lidské duše a promlouvá aktuálně i k dnešnímu člověku.

6 27.01.2021

Zajímavé čtení o věčném souboji dobra a zla, svědomí kontra politika síly. V knize jsou pěkně vysvětleny postoje podporovatelů vývoje zbraní: “Bombám vděčí USA za své velmocenské postavení, nestydí se za to, že atomová výroba je řízena průmyslníky ..... to nejzákladnější je, že v politice nikdy nerozhoduje nic jiného než síla.” Oppenheimer naopak varuje před zneužitím vědy a nelíbí se mu politika Spojených států založená na zastrašování nepřátel strategickým bombardováním. Dnes po 60ti letech od tohoto procesu, se nedá říct, že se něco změnilo, politika síly vítězí. Vojenskoprůmyslový komplex už je tak mocný, že vítězství nás naivních pacifistů se zatím nerýsuje.

4 16.01.2021

Skvělá kniha skvělého spisovatele, který umí sdělit spoustu věcí. Hlavní hrdina prožívá osobní život, kdy si klade hlavně otázky o smyslu konformního života a přemýšlí, kde je kýžená “blaženost”. Při tom nastavuje zrcadlo tehdejší socialistické společnosti: “pravda a lež srostly jako podloží s roubem”. Vidí falešnou hru s fasádou frází a hodně dalších myšlenek. Autor si dost troufl kritizovat, byl pak zakázaný a myslím, že je dosud dost opomíjený.

“Víme, dřív než tušíme, a přece se znova a znova mýlíme”

4 07.01.2021

Já jsem tedy vyloženě zhrzena a zklamaná. Nevím, jestli autor už je starý a nic nepíše, ale takto vykrádat sám sebe, to je nazvr. Napsat 16 tý díl Toulek s kapitolami do slova a do písmene i s obrázky okopírovanými z minulých dílů? Dělat takové podvody kvůli tržbě? Je to fér?

Opravdu úžasná rodinná sága, chvílemi přímo strhující. Autorka je výborná spisovatelka, která ví, co tam přidat, lásku, vztahy, zodpovědnost a velké ideály. Umí popsat jak odborné informace o výrobě železa, tak drobnosti o barvě nábytku nebo dámských šatech. Zobrazuje dějiny huti, která je ohrožená finančními machinacemi, ale chráněna rodinou jako ta nejdůležitější hodnota. Jedinečná je kniha, protože autorka opravdu miluje a opěvuje Prahu a Československo, což je od rodilé Američanky milé. Knihou oslavuje boj Čechoslováků za svobodu a v závěru přímo burcuje a otvírá Americe oči o tom, co se děje v Evropě. Tento román je vzácnost, zjevení..

6 25.12.2020

Mohlo by to vypadat, jako banální plkání o ničem. Ale bylo to tak opravdové, až to fascinovalo uměním zachytit život, takový jaký je. Autor v primitivních výrocích obyčejných lidí umí předestřít skutečné poznání, které se nad textem vznáší jako ten “tajemný obláček umění”. Jaroslav Rudiš je top umělec literatury dneška.

17 23.12.2020

Tak to je mi líto, ale tato kniha mně nebavila, byla nudná a nezáživná. Jaroslava Putíka jsem pro sebe objevila nedávno a byla jsem nadšená z knih Smrtelná neděle a Zeď, a teď mě mrzí tohle zklamání. Snad chtěl autor v těžké době, když nesměl vydávat knihy, napsat malebné maloměstské příběhy, které pohladily jeho duši.