TipsyChipsy komentáře u knih

(SPOILER) Opravdu skvělé, zajímavé, inteligentní čtení. Ukazuje 22 let života umlčeného intelektuála, na pozadí dějin, od vpádu Sovětských tanků po obnovení svobody. Líčí, jak vnímal zákaz publikování a o čem všem přemýšlel, užívá úryvky ze svých deníků, ze svých literárních děl, z děl jiných osobností. Jako mozaiku kombinuje svoje myšlenky, osobní život a analogie z historie naší země. Vidí absurditu chování režimních představitetů, vysmívá se jim. Zamýšlí se nad smyslem života - "A k čemu vlastně žijeme ...Možná žijeme jen proto, že jsme se narodili". Zamýšlí se nad smyslem emigrace, který zpochybňuje, protože "falešné pozlátko" svobodu nemusí přinést. Uvažuje o společnosti, která musí fungovat i v totalitě, ale existuje bezcharakterní "lůza", což není to samé co "lid", tichý ale skrytě vnímající atmosféru. 22 let života, které vzali tisícům československých intelektuálů, vzali i celé společnosti, protože ta neměla přístup k přemýšlení, k myšlenkám, třeba o ekologii, neudržitelnosti našeho způsobu života, k pluralitě názorů na naše dějiny. Společnost žila v hloupnutí, proto je to smutné, bylo to i mých prvních dvacet let života a vnímám to jako dospívání v poloprázdnu. Díky za tuto knihu, protože aspoň dodatečně doplňuje, co se také dělo.
Citát:
"Jsem však přesvědčen, že mezi zdánlivě mlčícími občany solidarita otřesených, solidarita potupených a uražených vznikala a šířila se. Pouze tím lze vysvětlit, že tito zdánlivě mlčící lidé během několika dní svrhli do nicoty režim, který je tupil a ponižoval."

9 12.12.2021

(SPOILER) Z této napínavé detektivky jsem opravdu nadšená. Paní Adriana Krnáčová si zaslouží velké uznání. Autorka prokázala velký nadhled a zastupitele na pražském magistrátu vidí trochu jako karikatury, pokřivené osůbky. Líbilo se mi, že takový zajímavý děj autorka vyrobila z reality skryté a na očích všech, jak to objevila, i když to tu bylo. Vtahuje čtenáře do prostředí magistrátu a dopravního podniku, a vidí politiky a dozorčí radu jako dočasně dosazené neschopné loutky na šachovnici velkých hráčů, bohatých podnikatelů. Ukazuje, jak se tahá za nitky a úplatky létají v milionech. A kdyby jenom to, autorka rozehrává úžasný napínavý příběh, kdy z hlasování na magistrátu má čtenář napnuté nervy. Ukazuje vysokou hru o obrovské majetky, kdy vyšetřovatelé, státní zástupci, čestní zastupitelé nemají šanci. Zkorumpovaná smečka je stále informována, co se vyšetřuje a všude má své lidi. Bylo to fakt super, pěkně napínavé a také tam bylo několik super hrdinů. Moc díky, deset hvězd.

8 03.12.2021

Autorem knihy je generálni vikář litoměřické diecéze. V knize jsou zajímavé informace o vztahu různých obrazů panny Marie ke Staroměstskému náměstí. Je to dost zamotané, jak se obrazy stěhovaly, jsou to panna Marie Staroboleslavská (Palladium), panna Marie Rynecká (Svatovítská, Palladium II) a panna Marie za mřížemi.
Ohledně rozkolu v názoru na vhodnost návratu sloupu, mají pravdu i odpůrci v tom, že sloup má souvislost s Habsburskou porobou, popravami českých pánů, vyhnáním protestantských elit ze země, konfiskací majetku české šlechty a vnuceným katolictvím. V Mnichově byl totiž opravdu po, pro ně vítězné, bitvě na Bílé Hoře, vztyčen sloup na počest porážky Čechů. Mnichovský sloup a sloup na Staroměstském náměstí jsou skoro stejné. Není to snad výsměch, mít stejný sloup v Praze?
Každý, kdo o tom přemýšlí, musí si udělat svůj názor. V obou případech jde o iracionální emoce, ať už nenávist k monarchii u odpůrců a nebo láska k panně Marii u podporovatelů. Síla těch emocí je mocná a kam se kdo přikloní? Já jsem proti bourání nádherných soch.

Krásná báseň od Václava Renče, napsaná ve vězení:

Po léta, po věky kolem ní proudí křesťané pražští.
Jedněmi vzývána, druhými míjena, u mnohých v záští,
pozorně hledí a pokojně sahá v osudy všech.
Vítězná od věků, vítězství svého ví, že se dočká
i ve vzpurném srdci hornatých Čech.

6 02.12.2021

Kniha se mi líbila hlavně tím, že se autor úplně zdržel pozitivních i negativních hodnocení. Čtenář má prostor k tomu, aby si udělal vlastní názor. Autor nedává žádná vodítka, jaký byl Gustáv Husák jako člověk, ani žádná zmínka třeba o nějaké osobní, lidské dobrotě. Hodně toho vydržel, hodně toho dokázal. Říká se, že v nejvyšších pozicích najdeme nejvíc psychopatů, lidí bez lidských citů, a tato kniha nevylučuje, že k nim Gustáv Husák patřil.

13 15.11.2021

Precizně utříděná kompletní korespondence Boženy Němcové, zachycující tři roky před její smrtí. Má obsáhlý rejstřík, vysvětlivky, komentáře jednotlivých dopisů a další informace. Bohužel záživné čtení to moc není, převažují dopisy rodinných příslušníků, dožadujících se peněz a oblečení. Škoda, že B.N. je častěji adresátem než pisatelem dopisů. Takže si čtenář musí domýšlet její život mimo dopisy. Cenné je to, že si můžeme udělat představu o autentických zdrojích, ze kterých je čerpáno při různých ztvárněních života B.N.

6 14.11.2021

Skvělá kniha. Klaus Mann měl před válkou sen o sjednocené Evropě svébytných států. Doufal, že jeho myšlenky směřují k nám, lidem co se teprve narodí. A to se povedlo. Z knihy jsem se dozvěděla, že byl při útěku před německým fašismem hrdým občanem Masarykova a Benešova Československa. Opravdu krásná kniha skvělého spisovatele.

5 07.11.2021

Já bych tento román chtěla vyzdvihnout. Audiokniha čtená Ondřejem Brouskem je špičková (staromilsky školený hlas, skvěle herecky čteno a hudba Cohen, Cave a další). Cítila jsem, že autor chce sdělit něco důležitého, co v něm žije. K tomu citlivému jádru přistupuje různými cestami a hodně u toho přemýšlí. Ale není to nudné lyrické blábolení. Není to vůbec nuda. Jan Němec to má dobře promyšlené a staví ten příběh tak, aby udržel pozornost. I když jde o obyčejný život obyčejného páru v naší obyčejné době, je to výjimečné dílo. Nejlepší věci jsou zadarmo a tohle je první liga současné české literatury.

15 06.11.2021

(SPOILER) Dobře napsaná kniha o podivném sexuálním vztahu, ve kterém jde hlavně o frustraci a utrpení. Forma vyprávění je racionální, nad věcí, odtažitě komentuje nejhorší tělesné a psychické utrpení obou milenců. Autorka postavila notorickému svůdníkovi do cesty komplikovanou osobu a čtenář musí zapomenout na romantický orgazmus.

12 06.11.2021

(SPOILER) Tento způsob zobrazení života Milana Kundery se mi nelíbí a myslím, že není adekvátní významu tohoto spisovatele. Jan Novák je posedlý každým detailem, kterým může doložit (zdroji s Ibidy) Kunderovu závadnou osobnost.
Příklady: Kundera věčně lže, třeba tím, že nepřiznal, proč vyřadil z jednoho vydání Směšných lásek povídku Já truchlivý bůh. Podle Nováka by se měl přiznat, že je posedlý číslem sedm (sedm povídek). A co je na tom?
Novák objevuje u Kundery zajímavé jevy, o tom, jak režíruje svůj život, podobně jako hrdinové jeho románů, kamufluje, manipuluje, ale nebylo by možné k tomu přistoupit nějak pozitivně? Autor, který by chtěl vyzdvihnout jeho dílo, by asi přistupoval ke zvláštnímu charakteru Kundery jinak. Jan Novák jenom rozebírá jeho romány jako srovnávač jeho života s dějem románů. A není to málo?
Novák popisuje, že Kundera dokončil dílo Umění románu jen ze zištných důvodů, aby vyhrál cenu a kvůli kariéře na FAMU. A co je na tom špatného? Všechny příklady, kdy se dá Kundera zobrazit špatně, Novák popíše tak manipulativně, aby to bylo jasné každému..
Když Kundera na sjezdu spisovatelů neřečnil, komentuje to Novák jako zbabělost. Když Kundera na dalším sjezdu řeční a mluví jako reformní spisovatel, Novák ho kritizuje, že nechce rozbít socialismus, ale jen drobné ústupky. Když Kundera napsal otevřený dopis soudruhu Zelenkovi do Literárních novin, kde trvá na svých reformních postojích, Novák to sice uvádí, ale bez komentáře. Komentuje jen poklesy Kundery, i kdyby si je vycucal z prstu.
Když Kundera kritizuje neexistenci kvalitních osobností na brněnské JAMU, dostane za uši za to, že tím podle Nováka vrazil dýku do zad vlastnímu otci. Oidipák! Nemůže Kundera napsat svůj názor a mít pravdu, pane Nováku?
Novák uvádí Kunderův článek Malý a velký z 1.8.1968, kde Kundera přímo kritizuje Sovětský svaz. Bylo by možné Kunderu za to pochválit. Ale ne, Novák se jen podivuje, že když Kundera věří v horoskopy, proč neví, co se stane za 20 dní...
Kundera si velice cení kulturního rozmachu, který přinesla 60. léta, relativní svobody a rovnosti v příležitostech, plurality názorů. To Novák zase kritizuje, protože Kundera zůstává přesvědčeným komunistou. A to je pro Nováka cejch toho nejodpornějšího.
Kundera vydělává peníze. To je těžké rozdýchat pro Nováka. Nevím, že by se v životopisech slavných rozebíralo, kolik přesně berou. Ale když píšete životopis za účelem ostudy pro dotyčného, je to vhodné. Kdyby třeba zpronevěřil peníze v bance a utekl s nimi z republiky, jako Novákův tatínek, bylo by to popsáno jako dobrodružný kousek. Kdyby k tomu ještě někoho zabil, popsal by to Novák jako dobrodružný trip jaký měli bratři Mašínové. Když opouští republiku Kundera, dočká se jen kritiky za to, že v republice nechává lidi, kteří na to, že mu pomáhali, doplatí.
Novák prostě tvoří paralelní svět, jeho přesvědčovací literární talent mu to umožňuje. Pokud je mu někdo sympatický, jako třeba komunisto bijci Mašínové, dokáže je v jiné knize podat sympaticky bez toho, že by se navážel do toho, že jsou to vrahové nevinných obětí. Když píše o významném spisovateli, dovolí, aby jeho zásluhy jen tak mezi řádky čtenář mohl vycítit. Ale tu opravdu cennou podstatu osobnosti Kundery nedokáže a nechce objevit a čtenáři zprostředkovat.
V románu Nesmrtelnost se Kundera zamýšlí nad nesmrtelným dílem, které vezmou do rukou imagologové a budou si ho přizpůsobovat. To se Vám povedlo, pane Novák.

Překvapivě hustá síla. Zpočátku není jasné, co z toho vyleze a jestli to není jen literární odvar, ale přijde závěr a zjistíte, že vás to zabetonovalo, že to prožijete a nehodíte za hlavu, že se to v literární realitě stalo a bylo to víc než pravdivé. Vlastně se děly tak normální věci: potlačení nežádoucích myšlenek, tápání v emocích a nevědomé zraňování, mlčení o tom nejhlubším a nakonec vykonání toho, co je člověku vštípeno jako povinnost. Varování: tahle kniha vás může dost sebrat.

16 28.09.2021

Tato kniha má jako přidanou hodnotu přemýšlení. Je to přemýšlení o jedné utkvělé myšlence, která autora a možná muže obecně, fascinuje. Tématem je vražda mezi otcem a synem. V hrdinovi knihy ta myšlenka vyvolává niterné pocity hrůzy nebo úzkosti. Je potřeba do toho zahrnout ženský pláč, mužskou sexuální touhu a představit si to v hlavě bez potřeby čtení. Já vlastně tomu moc nerozumím. Ale přesto si cením toho, jak autor promyslel toto téma a jak si celý příběh vypracoval a nabídl čtenáři mnohé otázky k zamyšlení.

6 19.09.2021

Já jsem při čtení měla takový zvláštní spokojený pocit a tím je, myslím, kniha tak vyjímečná. Hodně knih navozuje naopak podvědomý strach, úzkost ale tahle právě je taková zvláštní, jakoby měl člověk místo mozku cukrovou vatu. Žádný postranní strachy a úzkosti, jen takovej stav, kdy všechno je pěkně hezky správně, jako když třeba se člověku vyplavěj endorfiny a nemůže si vzpomenout, jaký měl starosti.

9 02.09.2021

Tato kniha je Legenda sama o sobě. Má úžasnou minulost, byla zakázána v Kalifornii, měla obrovský úspěch, rekordní prodeje, díky ní Eleanor Rooseveltová iniciovala nápravu situace a zavedení minimální mzdy. Steinbeck geniální spisovatel jako by byl bůh a stvořil živé lidi. Takové, pro které čtenář dýchá a má o ně strach. Je otázka, když bůh je krutý, tak jestli bude ke svým hrdinům krutý i spisovatel? Já se bála a doufala, že to dobře dopadne…

22 29.08.2021

Kniha je cenná, protože barvitě vykresluje Moskvu začátkem 17. století. Střídání carů na trůnu, silné postavení pravoslavné církve, zákaz čtení knih kromě náboženských, hrozba pronikání všeho kacířského: katolíků, luteránů, kalvinistů. Líčí vztahy s katolickým Polskem, jako odvěkým nepřítelem pravoslavného Ruska. Odkazy pod čarou vysvětlují hodně dobových výrazů, takže je to i naučné. Kniha je to přínosná a zajímavá, přestože se mi nečetla snadno.

4 06.08.2021

(SPOILER) Kniha se mi moc pěkně četla a byla zajímavavá. Přispěla jednak k popularizaci Františka Kriegla a také názorně ukázala metodu, jakou SSSR vtrhl do cizí země a jak pomocí místních politiků zavedl obrat od svobody k režimu cenzury a podvědomého strachu. Neuvěřitelné ale nebylo to tak těžké. Co se mi na knize nelíbilo i líbilo byla vysoká míra fikce a množství fiktivních postav. Je pravda, že na fiktivních postavách je založena taková lidově líbivá omáčka knížky a ještě jsou takovými modelovými osobami, na kterých autor ukazuje, kam až režim zažene člověka, takže autor to vymyslel chytře. Určitě by z toho byl dobrý film pro zahraničí. Ale jestli se nepletu, všichni jsou fikce: Zora, Charlota, Václav Hynský, Dušan Tomášek, Čalkovský a asi i ten vězeň Genadij Savčuk. Nevím, kniha neupozorňuje, jestli jsou osoby smyšlené, nemá rejstřík ani seznam literatury. Možná i informace o Rivě, injekce, fotografie jsou jen fikce. Bohužel, mně to nějak nehraje, kniha by měla osvětlovat to, co za komunistů bylo zamlčeno, ale skrze tuto knihu nepřichází pravda, zase spíš účelově vytvořená fikce.

8 01.08.2021

(SPOILER) Tak čím víc to čtu, tím míň vím, o čem to je. Když si to vezmu podle děje, tak hlavní hrdina byl bezcitný vrah, protože když šel po pláži, viděl tam někoho ležet a do takhle ležícího člověka začal bezdůvodně střílet. A soudce viděl, že tomu hlavnímu hrdinovi to ani není líto. A jemu bylo fakt všechno fuk, i když měl jít na popravu. Tak já nevím. Na jednu stranu to byl frajer a na druhou debil.

10 20.07.2021

Konečně pravdivá historická kniha se slovníčkem a prameny. Zajímavé nakouknutí do Uher neboli na Slovensko a do Maďarska za vlády Rudolfa II a poté Matyáše. Byla to těžká doba s problémy, jako třeba s hajdúckým povstáním nebo s Turky a dalšími bandami. Zjistíme, kdo to byl palatín, jakou moc měli feudálivé, jak právo mělo dvojí metr a jak díky tomu najvětší sadistka všech dob unikla spravedlivému trestu.

Přemýšlela jsem, proč filmy a knihy o ní jsou sice krásné, ale nejsou podle skutečnosti, jsou buď spíš romantické (Nižnánského Čachtická paní) nebo popírající fakta (Jakubiskova Báthory). A myslím, že už vím proč, protože pravda o této zdegenerované zrůdě je tak odporná a hnusná, že ani není lidskému tvoru předložitelná v přijatelné podobě.

6 18.07.2021

Monumentální, úžasný román. Popisuje válku zblízka, jako příšerný mezní zážitek. Autor je literární mistr, když vykresluje krásu přírody nebo utrpení vojáků, čtenář cítí smrad, mokro i bolest na vlastní kůži. Dokáže vylíčit lidské pocity při vyčerpání, atmosféru a mezilidské vztahy mezi vojáky, kteří nejsou jen panáčci v nějaké hře. Jsou to muži se svými dosavadními životy, různého původu a náboženství. Širokým záběrem, komplexností a zobrazením války v její nespravedlivosti a nesmyslnosti, je to nadčasové dílo.
Citát:
“Jo. Vést válku, aby se něco spravilo, je zrovna tak, jako si jít do bordelu léčit tripla.”

11 07.07.2021

Tak já nevím. Uniká mi nějaké konsistentní poselství tohoto díla. Děj je dost zjednodušený, neuvěřitelný, nelogický a krkolomný. Šermuje se tam moudrými výroky, ale jsou nějak nepropojené v nějaké sournné vyznění… Tohle dílo je celkově nevím o čem a v jednotlivostech o všem možném - jak technika zničí člověka nebo jak zvítězí lidskost nebo o touze lidstva po užitečném pokroku nebo jak utlačovaní zničí utlačovatele nebo o tom že člověk je nejnebezpečnější tvor. A všechno nějak smatlaný dohromady.

7 27.06.2021

Tento román byl krásný, ale jen střídavě. Rozjížděl se jak špatně namazaný tank. Rozvleklé líčení divadla, dostihů, pobytu v letním domě, plno lidí, kteří byli jen povrchně zmíňeni... Ale pak přišla i dobrá místa, například kousek života v lásce a násilí a prostituce nejnižších vrstev. Bylo to zajímavé, detailní a v přímo jmenovaných ulicích Paříže. Vrcholem díla bylo, jak Emile Zola jakoby stupňoval děj až do úžasného konce, melodramatického finále. Tam přichází i posouzení života Nany, kterou Zola považuje za "mouchu z hnoje", která ani nechápe, jak je škodlivá, a vlastně se i trochu mstí na bohatých mužích za bídu, ze které vzešla.

12 19.06.2021