tomas6658 komentáře u knih
Obsahově malá, významově ovšem velmi rozsáhlá novela o milostném vzplanutí dvou mladých Pařížanů z rozdílných poměrů, kteří se setkají v pochmurné době vrcholící první světové války. Kontrast čisté lásky a touhy po společné budoucnosti a neúprosné válečné mašinerie, beroucí iluze, sny i životy.
Monumentální závěr, na jehož obraz zřejmě nikdy nezapomenu.
Reálný popis života lidí, žijících na samém okraji společnosti, v Paříži a následně v Londýně na počátku 20. století. Popis bezvýchodnosti, utrpení a morálního úpadku pracovního prekariátu a městské chudiny. Za mě zajímavý i možný námět na řešení či vylepšení určitých situací, na základě vlastního prožití různých mezních situací, ilustrující z mého pohledu levicové (nemyšleno vůbec pejorativně) smýšlení autora.
Asi nejlepší antiutopistický román, co kdy kdo napsal. Dystopická vize totalitní budoucnosti lidstva, rozděleného na tři neustále vzájemně válčící frakce. Nemožnost uniknout dohledu "Velkého Bratra", nemožnost svobodného myšlení či jednání (ideozločin), ústící nevyhnutelně k tragickému závěru hlavního hrdiny (propagandisty "ministerstva pravdy"). Pochmurná a depresivní vize budoucnosti lidstva a varování před absolutní totalitou (nastolovanou a udržovanou i díky moderním technologiím a jejich zneužití), totální kontrolou života každého jednotlivce, bez jakékoliv možnosti úniku. Tento motiv se objevuje i v dalších autorových dílech (např. Nadechnout se). Nadčasová záležitost.
Jeden z mých nejoblíbenějších románů, ne-li vůbec ten nejoblíbenější.
Orwellova literární reportáž z jeho aktivní účasti jako dobrovolník ve španělské občanské válce. Poskytuje velmi plastický vhled do problematiky fungování republikánských vojenských i politických struktur (POUM, anarchisté, komunisté) a také do vojenských operací, do kterých byl autor nasazen. Kniha popisuje i zranění v boji a postupné hroucení se a pád republikánských složek (vlivem vnitřních politických sporů, rozkladného působení komunistů řízených Kremlem, chaotické organizace a náporu frankistické armády). Vyústěním je autorův nutný útěk ze země v situaci porážky republikánů. Akcentovaná je také kritika slabé zahraniční podpory republikánské strany.
Soubor tří povídek z prostředí židovského goletu (osady) na Zakarpatské Rusi z období, kdy byla tato oblast součást Československa. Poetické, autentické a velmi duchovně hutné vykreslení uzavřenosti a hlubokého spiritualistického ukotvení života jejich obyvatel, s jejich rigidními a svazujícími zvyky, které je provází "od kolébky do hrobu". Vrcholem sbírky je dle mého povídka "O smutných očích Hany Karadžičové", která má velmi dramatický průběh a v podstatě (alespoň v duchovní rovině) tragický závěr.
Svým způsobem smutné či maximálně hořkosladké vyznění povídek. Z mého pohledu jeden z vrcholů Olbrachtovy tvorby.
Neuvěřitelně výstižná a trefná politická próza. Hlavní hrdina příběhu, fotograf, sleduje vzestup, vrchol a pád svého přítele, komunistického aparátčíka Galoviče. Vykreslení politického pádu a s ním spojené paranoi a strachu v souladu s pochmurnou a šedivou dobou, která láme charaktery lidí ve svém soukolí. Stále aktuální přesah ohledně vykreslení politického kariérismu. Za mě spolu se "Smrt si říká Engelchen" vrchol Mňačkovy tvorby.
(SPOILER) Jeden z vrcholů Mannovy tvorby. Útlá novela zachycující cestu spisovatele Aschenbachera do Benátek, kde nalézá mimo své duševní a morální katarze i svoji smrt. Ovšem to je jen formální obsah - bohatství díla spočívá v jeho formě a výrazném (dalo by se říct, že až skoro faustovském) filozofickém přesahu.
Řetězení metafor (např. Benátky jako metafora duševního stavu hlavní postavy), mnohovýznamností a myšlenkových přesahů dělá z díla dle mého jednu z nejvýznamnějších próz 20. století.
Sbírka Kischových literárních reportáží z Prahy i zahraničí z počátku 20. století. Z faktografického hlediska velmi zajímavý náhled a sondu do "atmosféry" konce mocnářství a nově vznikající ČS republiky. Autorovy zážitky z cest po Evropě i po světě, vše podáno za mě brilantní formou, plasticky vykreslující danou tématiku.
EEK patří k mým nejoblíbenějším autorům (dosáhl světového uznání) tohoto žánru a je podle mého v současnosti neprávem pozapomenutý.
Psychologický a téměř až špionážní román z tísnivého a pochmurného prostředí převratového roku 1948. Velmi plastické psychologické vykreslení postav a dějů (to byla dle mého celkově významná devíza Hostovského jako autora a prokázal ji i ve svých dalších dílech).
Hlavní hrdina, zaměstnanec ministerstva zahraničí Brunner je na počátku komunistického převratu v roce 1948 v hledáčku mocného a vlivného komunistického funkcionáře Matějky (možného důstojníka komunistické zpravodajské služby) pro své židovství a jako domnělý nepřítel nového zřízení. Podezříváním je tak stále více zatahován do soukolí dějů, ze kterého není cesty zpět a které jej nutí k mezním řešení na hraně a za velikého psychického vypětí. Do nastalého stupňujícího se politického napětí vstupuje "nečitelná" postava amerického turisty Stanleyho Johnsona, který se ocitne uprostřed revolučního kvasu roku 1948 v Praze (je to naivní turista nebo snad zpravodajec tajné služby?), nevěrná manželka a tajemná postava novináře Krále. Vyústěním stále bezvýchodnější osobní situace je útěk Brunnera za velmi dramatických okolností jakožto jediná možnost vykoupení
Z mého pohledu (vedle Elieho Wiesela, Primo Leviho, Arnošta Lustiga a Oty B. Krause) jeden z vrcholů prozaického ztvárnění Šoa. Osvětim, skupina šesti "dvorních šašků", která se snaží svým "kejklířstím" pobavit jistého hejtmana K a další dozorce z řad SS, absolutních "pánů" nad jejich životem a smrtí. Touha přežít tak říkajíc "za každou cenu", ve světle jakéhokoliv psychického i fyzického ponížení. Střih. Šestidenní válka v Izraeli v roce 1967 a přemýšlení nad jejími mravními dopady jedním z přeživších "šašků".
Silný filozoficko-humanistický ráz díla, snoubený s přemítáním o pomstě a jejím pojetí a hledání vlastního já u těch "dvorních šašků", kteří přežili hrůzy Osvětimi. Hlavní postavy se "vypořádávají" jak se sebou samými (proč já jsem to přežil a mnoho ostatních ne?), tak i se svými prožitými mezními situacemi. Hledání vykoupení je bolestivá a v podstatě nikdy nekončící cesta, jak se vypořádat s oním "životem po životě", který přeživším hrdinům zbývá...
(SPOILER) Feuchtwanger je jeden z mých nejoblíbenějších romanopisců, který dovedl umění románu téměř k dokonalosti. Na pozadí smrti Jeana-Jacquese Rousseaua se odehrává fiktivní příběh ohledně jeho skonu.
Ústřední postava, filozofův věrný obdivovatel z řad vyšší šlechty, posléze jeden z nadšených revolucionářů, je hluboce ovlivněna Rousseauovým filozofickým humanismem a stává se aktivní součástí následujících "velkých dějin" - Francouzské buržoazní revoluce. Román barvitě popisuje překotný vývoj této revoluce a osudy mnoha postav v jejím kvasu. Východiskem přístupu hlavní postavy je "život v pravdě", navzdory negativnímu vývoji revoluce, která bez nadsázky a klišé "pojídala své děti" a snaha o naplňování těchto cílů, bez ohledů na všechny strasti a úskalí...
Vrcholné protiválečné drama, které svým významem i kvalitou dalece překračuje rámec české literatury. Matka, která ve válce postupně ztrácí svého muže i své dva syny, kteří jsou "strháváni" voláním polnice a naléhavostí boje s nepřítelem. Zoufalá snaha o záchranu třetího, nejmladšího syna, až do poslední chvíle, o jeho ušetření před hrůzami války a smrtí. S tím v kontrastu je rozhodný a symbolicky pevný postoj v závěrečné gradující scéně, kdy matka tváří v tvář poznané brutalitě nepřítele a hrozbě totální zkázy lidství kurážně vyzívá i posledního zbylého syna k boji, podávajíce mu do rukou zbraň...
Výrazný společenský apel a varování před hrozbou nacismu, jakožto ničitele humanismu, kterému je potřeba se vždy a za každou cenu stavět na odpor.
Jedna z autorových vrcholných sbírek literární reportáže, tentokráte ze Sovětského svazu z roku 1926. Reportáže z mnoha koutů svazu, z mnoha zajímavých míst, objektivně a bez patosu vykreslující pozorované místa, lidi a skutečnosti.
EEK byl svého času světová špička v žánru literární reportáže a tato sbírka je toho nesporným důkazem.
George Bowling jakožto představitel středostavovské vrstvy ve středním věku s ženou, která je mu (téměř) úplně lhostejná, dvěma dětmi, hypotékou, nesplněnými tužbami z mládí a tuctovým řadovým domkem na předměstí Londýna. Život ubíhá ve své úmorné šedi až do chvíle, kdy mu banální článek v bulvárních novinách evokuje myšlenky na "bezstarostné" dospívání a ranou dospělost v hokynářské rodině na anglickém venkově. Na základě vzpomínek přichází plán navštívit po několika dekádách rodné městečko ve snaze připomenout si "onu krásnou starou dobu, kdy bylo vše opravdovější" a znovu "se nadechnout". To vše v předvečer druhé světové války (1938), což provází pesimistické úvahy o nadcházející válečné a poválečné době - chmurné vize nástupu uniformní a totalitní společnosti, lidského odcizení vlivem rychlého rozvoje technologií (tento leitmotiv je dle mého předzvěst pozdějších antiutopistických románů, které z pera autora přišly později, především 1984).
Návštěva rodného města je pro Georga jedním velkým zklamáním - město je proměněno vlivem překotné industrializace k nepoznání. Přichází i odcizení vůči těm několika málo lidem, které vypravěč znal z mládí a setkává se s nimi (bývalé děvče, farář) . Pocit vykořenění v kombinaci s katarzí a konstatováním, že "starý svět je minulostí a zkoušet ho hledat není nic jiného než ztráta času". Konstatování neměnnosti dějů a chodu věcí a následný návrat do předešlé středostavovské konformity a šedi. Nemožnost se vzepřít daným společenským konvencím. Za mě velmi zdařilé (a neprávem opomíjené) Orwellovo dílo.
Soubor z mého pohledu velmi zdařilých a kvalitních literárních reportáží a črt z prostředí Prahy a Čech z přelomu 19. a 20. století. Díky poutavému popisu událostí je možné uchopit relativně dost plasticky i ducha dané doby a související okolnosti.
Pražský rodák EEK byl podle mého brilantní mistr pointy a jeden z velikánů literární reportáže své doby. Světový autor, u nás neprávem opomíjený.
Český překlad povídkového souboru Goldmachergeschichten z roku 1925. Povídky s alchymistickou tématikou a spojujícím motivem snahy vrchnosti získat od adeptů alchymistického umění za každou cenu jejich schopnost přeměny stříbra či jiných kovů na zlato. To s sebou nese např. i mučení a dlouholeté pronásledování a ničení životů těch adeptů, kteří z vlastní ješitnosti či morální pokleslosti propadli iluzi, že o alchymistickém řemesle ví více, než skutečně "zasvěcení".
Všechny povídky jsou z mého pohledu velmi zdařilé kvality . Osobně se mi nejvíce líbilo "Dobrodružství Poláka Sendivoga", následována "Podivným hostem" a nejdelší povídkou, "Mnichem Laskarisem". Vedle Meyrikových alchymistických a mystických románů (Golem, Zelená tvář, Valpružina noc, Bílý Dominikán, Anděl západního okna) je jeho povídková tvorba další významnou částí jeho díla (další pak byly divadelní hry, které psal společně s Rodou Rodou). Za mě patří právě Goldmachergeschichten k vrcholu Meyrinkovy povídkové tvorby.
V dnešní době je dle mého dílo EEK zcela neprávem většinou opomíjeno, s poukazováním na autorovu levicovou a posléze komunistickou inklinaci. EEK v souboru přináší celou řadu kvalitních reportáží a žurnalistických črt z různých koutů Evropy a světa na počátku 20. století. Dnes zajímavé i jako doplňkový zdroj při studiu historie přelomu 19. a 20. století.
EEK dovedl z mého pohledu své žurnalistické umění k autorskému mistrovství a jeho dílo by mělo být více vzpomínáno jakožto dílo světově významného autora, který žil a působil významnou část svého života v Praze.
Oscar Wilde jako genius pointy. Výborný komediální kus, spousta skvělých konverzačních obratů a prozaických point. Trefná satira na anglické aristokratické prostředí druhé poloviny 19. století.
Dokumentární legenda (tak je definována přímo autorem) o událostech na pozadí dobytí Malagy fašistickými vojsky ve španělské občanské válce. Útlá povídka, která ovšem disponuje značným duchovním přesahem a je látkou ke kritické reflexi.
Hlavním (anti)hrdinou příběhu je pětinásobný vrah Esteban, který je v předvečer dobytí Malagy odsouzen k trestu smrti. Noví vládci města se jej pokusí popravit, ovšem jako zázrakem unikne dvakrát smrti. Absurdní souhrou náhod se ocitne na „druhé straně“ – udělá kariéru ve fašistickém vojsku a jako vězeňský popravčí. Je tedy absurditou doby, že úkladný vrah je ušetřen smrti, zatímco jak domnělí, tak skuteční odpůrci fašistů jsou nemilosrdně vražděni. Tento příběh je tedy mimo jiné určitou legendou o „zázraku nebes ve prospěch ďábla“.
Werfel byl z mého pohledu prozaický génius - bez jakéhokoliv přehánění. Umění vykreslit epický příběh na minimálním prostoru je zde signifikantní a vpravdě "majstrštyk". Vyvrcholení díla ve smyslu duchovního "vysvětlení" rozporuplného vývoje hlavní postavy vypovídá dle mého o vysoké úrovni autorova prozaického umění.
Metafora dobročinného večírku, konaného pro východoevropské emigranty v New Yorku v padesátých letech 20. století, a jeho výtěžku jako ''miniatura jarmarku celého světa''. Psychologické vylíčení několika účastníků večírku, především z řad emigrantů, jako lidí, kteří se ocitají v určitých mezních či absurdních (často platí obojí) situacích. Vykreslení pokrytectví okolí, odcizení popisovaných postav vůči společnosti a následná gradace jednotlivých osobních situací - některých končících tragicky. V souladu s dalšími díly, které Hostovský v pozdním období své tvorby tvořil, se jedná o líčení postav, které jsou jistým způsobem vykořeněné a odcizené, hledající (a nenacházející) ukotvení, ''vyhnanců'' ve společnosti, kde právě žijí. Rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení se, nejen kvůli mistrné psychologické kresbě postav a situací.