tonysojka komentáře u knih

Ale jistě že vrah je jasný hodně brzy.
Ale podle mě knihy Dána nejsou křížovky nebo osmisměrky,nebo příběhy od Agathy Christie.
Myslím si ,že to jsou taková retro vyprávění o práci policie ,šmrncutá realitou o podsvětí, provázáným s policií i politickými špičkami ,svérázným humorem,brutalitou a jediné co mi na nich vadí je jejich kolísající kvalita.
Přesto,když v knihovně v regálu uvidím novou "Dánovku ",okamžitě ji beru.
:)

22 20.06.2022

Akčních scén,jimiž jsou Červenákovy příběhy pověstné,je v knize málo,vlastně jen dvě,na začátku a na konci,zbytek je detektivka,jejíž rozuzlení není problém předem odhadnout.
Přesto jsem nebyl zklamán,jako čtení na dovolené poslouží výborně.
Těším se na další díly.

22 10.06.2022

Vynikající. Vynikající a ještě jednou vynikající.
V předmluvách a doslovu jsem se ztrácel, nejsem odborník, jen si občas rád přečtu něco z historie.
Samotný přehled bohů, pátrání po významů jejich jmen, funkcí, popis rituálů podpořený citáty z kronik bylo pro mne úžasným,překvapivě poutavým a téměř dobrodružným čtením.
Nechybí stránky poznámek, odkazů a obrázků.
Překvapivé, kolik z pohanství je po tolik let rozptýleno v pohádkách, bájích a folklóru.
Zpočátku velký strach z nezáživnosti byl dokonale rozptýlen.
Prozatím pro mne asi letošní nejlepší kniha.
Co letošní?
Možná vůbec.
:-)

22 16.07.2021

Někde níže se objevil termín "šestákový"román.
A proč ne? Jako člověk ,který od Červenáka přečetl téměř vše,si troufnu tvrdit,že Ďuro ani větší cíl(kromě série o kapitánu Báthorym)nemá.
Působí na mně dojmem ,že píše hlavně pro své pobavení a jestli si to přečte ještě někdo další a je ochoten za to zaplatit,je jen dobře.
Radši si přečtu historický dobrodružný příběh okořeněný kořením útočícím na mou první signální,než knihu,z které pochopím snad jen název nakladatelství.
I přes některé výtky či výčitky níže v komentářích uvedené musím napsat,že koření je namícháno opět proklatě dobře.
:-)

22 01.02.2021

Četlo se to jako dobrodružný román,obohacený o evropské zajímavosti trochu jiné,než nabízejí cestovky.Setkání s řidiči různých charakterů a většinou optimistických nálad.Z celé knihy ostatně sálá optimismus ,že svět je krásný a lidé nejsou tak špatní,jak se to prezentuje.Navzdory nepříjemnostem,jako je déšť,horko ,komáři,či vlak který asi nepřijede ,neboť výpravčí neví,kde právě je .Okořeněno humornými postřehy.Fajně se mi cestovalo s touto knihou v ruce ,sedíce v křesle a popíjejíce kávu.

22 26.02.2020

Velmi přesvědčivá sonda do myšlení ženy v tísni,stejně jako u postapo Příběh služebnice.Strhující vyprávění o cestě za lepším životem a utrpením ,které s tím bylo spojeno.
Plastické ztvárnění života lidí v 19.století,jejich myšlení,předsudky,naivní víra ve všemohoucnost lidského rozumu i kritika presbyteriánství s učením o předurčenosti,to vše mne nesmírně zajímalo a čtení jsem si velmi užíval. A zda Grace byla v případě vraždy Nancy vinna?To se už asi nedozvíme,ale já po přečtení kapitoly o představení sehraném s dr.Du Pontem si tipnu,že ano.

22 29.08.2019

Napínavé, čtivé a vtipné.
Dominik Dán a jeho partička se představuje v té lepší kondici.

21 24.03.2023

(SPOILER) Nekompromisně brutální, syrová vize světa,ve kterém bychom nechtěli žít.V současné době zneklidňující, že nezodpovědným jednáním světových politiků by se mohla stát skutečností.
V této skvěle napsané novele nemá naděje a šťastný konec místo.
Snad se nedočkáme krutých časů,ve kterých si budeme stejně jako postavy říkat, že líp už bylo.

21 29.11.2022

Ke knize jsem se dostal díky zmínce v komentáři k Šikmému kostelu,který byl zároveň srovnáním s výsledkem,že Černá země je lepší.
Černá země je vyprávění o stejné době a regionu,mistrně propracované,poetické místy až na hranici exaltovanosti a zároveň drsné a tím pádem vzbuzuje při čtení velké emoce.Tomu všemu se Lednická vyhýbá,patrně aby její vyprávění nesklouzlo do nějakého regionálního braku. Udržuje si odstup,který Martínek  neměl,žil ve stejné době,byl angažovanější,více prožíval sociální problémy a možná i trochu podlehl iluzím o sociální rovnosti,tak jako některé z jeho postav.
Přesto si myslím, že Šikmý kostel je stejně dobré,propracované výjimečné dílo,právě proto že vypráví z odstupu sta let,nezatížené dobovou rovnostářskou sentimentalitou.
Každopádně čtení Černé země byl pro mne skutečným čtenářským zážitkem a mohu jen doporučit

21 25.03.2022

Střízlivá,akční,realistická pocta záchranným složkám.Čest práci lidem,jejichž nasazení a riziko bereme jako samozřejmost.

21 05.03.2022

I přes mírnou občasnou patetičnost, kterou lze chápat, to bylo pro mě krásné čtení. Upřímné svědectví o konci epochy, kdy myslitelé věřili v pokrok řízený lidským rozumem a nástupu doby, kdy tato víra byla rozmetána násilím, lží a nenávistí.Popis bezmocnosti vzdělání a inteligence a převahy primitivismu, nacionalismu a zabíjení.
Jednoduchý, vytříbený styl a spousta zajímavostí o osobnostech, se kterými se Zweig přátelil.
Škoda, že už se nedozvíme, co by si myslel a napsal o ukončení druhé světové války a následujících událostech.

21 16.04.2021

Důvodem mého druhého čtení Muže z ostrova Lewis byla kritika komentáře z r. 2018.
Byl jsem tehdy hodně příkrý a asi to bylo způsobeno zklamáním z očekávání, že po Skále půjde o úplně jiný příběh se stejně překvapivým efektem.
Místo toho se jedná vlastně o pokračování, sice mistrně napsané ale někdy na mě působilo, jako by autor chtěl z ostrova vytěžit co se dá a místy mi některé scény připadaly až příliš dojemné.
Popisy přírody jsou bezvadné a vnitřní svět člověka postiženého demencí uvěřitelný.
Blízký je mi komentář "trudoše" ale celkově se podle mne jedná o mírně nadprůměrné dílo.
Detektivka to není.

21 03.02.2021

Inspirován přečtením Životopisu Tolkiena jsem se rozhodl ,že si přečtu nějaké jeho dílo a vzpomenu a ujasním si svůj postoj ,starý už několik desetiletí(jak ten čas běží..) a zapomenut,(trochu chladný k Pánu prstenů a Silmarillionu) a třeba zreviduji své názory.
Obě verze zlomků příběhu o Pádu Gondolinu mě zaujaly velice,jak autorovou fantasií,popisem bitev(za sebe si myslím ,že to byly dozvuky vzpomínek ze zákopů Velké války),tak poetikou,a ... pro mne spíš nesnesitelnou perfektností ,týkající se vlastně vůbec všeho,co chtěl pan profesor zveřejnit.Tahle umanutost ,hrátky s textem , nám na jedné straně dává nepopsatelný požitek ze ČTENÍ a VNÍMÁNÍ profesorových světů,na druhé straně zklamání ,že toho je tak málo a nedokončeného....
Vidím to tak,že své ediční plány do konce roku odhazuji v dál a prioritu dostává dílo pana Tolkiena .
Začnu Silmarillionem.

21 13.11.2020

Čteno podruhé po asi třiceti letech a znovu jsem si připomněl nová fakta o našich dějinách, které mi byly na základní škole v dějepise či v tendenčních komunistických historických knihách podávány zkresleně.
Je fajn, že Tigrid upozorňuje také na svůj úhel pohledu a nevnucuje jej a dává každému šanci, aby zaujal svůj postoj. Což motivuje k dalšímu pátrání po pravdě v historii našich dějin a k zamyšlení. Za mne je to velmi důležitý "kapesní" průvodce po naší historii a byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění.

21 12.09.2020

Osmdesátá léta v Anglii očima třináctiletého kluka, jež sice zadrhává, ale vnitřním životem a fantazií převyšuje většinu svých současníků. A to se neodpouští. Šikana, odkazy na tehdejší hudbu, literaturu a filmy ve mně vyvolaly vzpomínky a nostalgii i na můj přechod od dětství k dospívání i když v osmdesátých jsem už dospělý byl. Klučičí světy jsou si asi v tomto období podobné a jak někde v knize se píše, složité, že děvčata nechápou, proč.
Vyprávění strhující. Zkrátka jsem si to moc užil a od autora zkusím ještě něco jiného. Není to taková legrace jako Deníky Adriana Molea, ale za mne lepší.

Při čtení první knihy o šumavských samotářích jsem měl problém nějak souznít či vcítit se do osudů a životů lidí ,které pan Palán k rozhovorům vybral.U této druhé knihy jsem naopak čtení naprosto propadl a užíval si nádherných fotografií,tentokrát nikoliv Šibíka ,ale Johany Pošové.Čím to je ,na to asi nepřijdu a k chvále knihy si pomůžu vykradením a parafrází samotného Aleše Palána:
"Bylo mi ctí a živou radostí nahlédnout do malých osobních světů,poskládaných podle svých představ .
Ejchuchu!"

21 30.12.2019

Ve svém žánru zábavných psychothrillerů s nádechem tajemna dokonalé. Lepší než všechny ty ženy ve vlaku, vodě, okně a já nevím kde ještě. Na pocuchání nervů před spaním pro slabší povahy jako já ideální.

21 10.10.2019

Mé první setkání s Greenem a musím přiznat ,že takovou dávku naturalismu a přesného vykreslení postav a prostředí jsem opravdu nečekal.Viděl jsem v tom příběh o břemenu kněžství,neseného slabým člověkem na těle i na duchu v prostředí připomínajícím peklo.Stačí si přečíst trochu jiné zdroje zpráv než TV Nova nebo Blesk a zjistíte ,že ve světě se tyto příběhy dějí i v dnešní době.
Kniha byla pro mne silný čtenářský zážitek,něco jako víno,těžké a trpké jako život, chutnající po krvi a slzách zbytečně zabitých, páchnoucí potem, ovšem s lehkou vzdálenou vůní příslibu slávy na věčnosti v přítomnosti Nevysvětlitelného. Proto se musí upíjet po malých doušcích, aby nedošlo ke kocovině.

21 29.07.2019

Navzdory zajímavému tématu a jeho skvělému zpracování jsem měl problém osudy samotářů dočíst a odskakoval jsem od nich k jiným knihám.Nakonec se zaťatými zuby jsem knihu dočetl.Nedokázal jsem se ztotožnit ani s jedním ze samotářů a i když jejich životní osudy jsou pro jiné dojímavé,nesoucítil jsem s nimi.Jak níže uvedla,tuším ,Toffee : připadal jsem si ,jako bych četl nekonečný časopis.Problém bude asi na mé straně hřiště.Nejvíce se mnou zametl názorový a náboženský guláš tzv.Strážce prahu.Dlouhodobé kouření marihuany asi opravdu zanechává stopy.Ale napadá mne jiná věc.Kolik toho v tlaku na psychiku v dnešní době chybí ,aby jsme dopadli jako oni? Myslím ,že maličko.A zvládli by jsme to jako oni?Přežít o samotě sám se sebou?
Za tyto otázky k přemýšlení autorovi děkuji.

21 18.03.2019

Celý život byla pro mne poezie neznámým územím básniček ,které chápe jen pár vyvolených.Rozhodl jsem se mezi ně přidat a po marném pokusu u Otokara Březiny jsem zkusil tuto sbírku, a kupodivu mne oslovila,dokonce jsem něco chápal, ale hlavně mě překvapila obrazy a pocity vyzařujícími z veršů.Cituji jednu z těch,co se mi nejvíc líbily:
Trubači

Mám bláto rád,miluji plískanice,
večery na dědinách kdy na kočičích tlapkách tma
se z polí do vsi vrací
a kdy před hospodou
v plameni mosazi vykřikne křídlovka

Zavolá z plných plic,zajíkne se,ztichne.
Za chvíli znova,potom zas.
Nad studnou vyjde zatím ona hvězda,
co je jak panna třímající klas.

21 27.01.2019