Toriel1
komentáře u knih
Saturnin
Zdeněk Jirotka
K nesmrtelnému Saturninovi se vracím vždy, když je mi těžko na duši. Jde o moji srdcovku.
Inferium
Roman Bureš
Velmi dobré! Vlastně přímo vynikající! Kniha je vlastně pokračováním povídky, která se objevila v antalogii Ve stínu Apokalypsy, kde šlo o jednu z nejlepších povídek. Inferium autorův nápad s peklem rozvíjí k dokonalosti. Mohu jedině doporučiti!
To
Stephen King
Ne nadarmo se této obsáhlé knize říká bible literárního hororu. Má to všechno - perfektně vyvážené postavy, neotřelý hororový příběh, který nezapomenete, vlastní složitou mytologii a unikátní dělení do dvou dějových linií, které se směrem k závěru propojují a dají vyniknout fenomenálnímu závěru.
Spoiler! Dost mi vadila ta pedofilní scéna, šlo to určitě i bez ní, a nedivím se, že se jí filmové adaptace vystříhaly.
Vrčící naděje
Lenka Hnátová
Ta obálka je fakt šílená, ale to je jediná slabina knížky! Příběh se mi moc líbil! Raaau!
Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
Karika po Česku? To rozhodně ne. Zatloukání hřebů je podle mě lepší než jakákoliv knížka od Kariky! Akorát jsem asi nepochopila konec, tam se to všechno změní v totální mindfuck, ale jinak brutálně napínavé.
Fantom
Martin Fajkus
Moje první setkání s Coreiou. Možná trochu paradoxně se mi jeho příběh moc nelíbil, řádově lepší výkon podal Kotleta alias Kyša a i ostatní čeští autoři se dost rozjeli. Celkově super kniha.
Ve stínu Říše
* antologie
Tak tohle byla jednoduše pecka. Knížku jsem si vychutnala stejně jako Ve stínu apokalypsy, možná je dokonce ještě o něco lepší. Jako nejlepší kousky mi přijdou O lidském dobytku od Romana Bureše (ale Nemesis v Apokalypse je teda mnohem lepší!), Tenkrát na Ukrajině od Pavla Fritze a Digimengele od Reného Vaňka. Obecně tady není moc zlých povídek, každá má něco do sebe, je vidět, že si editoři dali opravdu záležet. Nesedly mi vlastně jen povídky od sester Lukačovičových, Jediný člověk a Stroj na výrobu havranů, obě byly takové nemastné, neslané. Úplně mimo můj vkus byl Meyrink od Petra Schinka, to mi přišlo až moc nepřehledné a nuceně na efekt.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Absolutní klasika postmoderní fantastické tvorby mistra Pratchetta. Opakovaně se k této knížce vracím každý rok.
Stín Černého hvozdu
Míla Linc (p)
Míla Linc je fajn. Jestli tedy můžu soudit po přečtení jednoho kusu. Tohle byla moje první jeho knížka. Souhlasím s výtkou, že v příběhu je až moc postav, a že se to trochu táhne, ale jinak moc skvělé a těším se, až budu mít čas na další Lincovinu.
Kovové nebe
René Vaněk
Nevím, jestli je to šíleně depresivní nebo depresivně šílené, ale hrozně dobře se mi to četlo a strašně bych doma chtěla mít tu stonožku, ta je naprosto boží věc-robot-něco, ani nevím jak to vlastně nazvat. Těším se každopádně na pokračování.
Volper
Ros Per
Čtení hlavně pro kluky. Hodně zbraní, hodně akce, někomu se to určitě líbí, nj.
Město přízraků
Vladimír Šlechta
Cože? To už je deset let, co jsem tuhle skvělou sbírku četla? To je neuvěřitelné. Každopádně moc doporučuji, všechny povídky (až na jednu výjimku, kterou nechci jmenovat) jsou super.
Ve stínu apokalypsy
* antologie
Moc pěkná sbírka, jen co je pravda! Nejvíc se mi líbily povídky od Romana Bureše a Leoše Kyši. Jinak jsou ale ve sbírce bohužel i kousky, které dost sráží celkový průměr. Jako asi vůbec nejméně dobrá mi přišlo Devět životů od Markéty Klobasové. Nicméně už se velmi těším na druhý díl ve Stínu Říše, už ho mám objednaný.
