Tozbee komentáře u knih

Vynikající a poutavé čtení. Neobyčejně široký záběr témat se autorovi podařilo vtěsnat do mozaiky trefných glos – často originálních a svěžích zkratek. Při čtení mě napadalo, že 21. století bude pro Ouředníkova následovníka také vynikajícím materiálem a že bych si případné navazující dílo za nějakých 85 let strašně rád přečetl. No... budu si to představovat...

"... A přemíra informací, že je dlouhodobě vlastně ještě nebezpečnější než komunistická cenzura, protože nevyvolává reakci a vůli k odporu, ale únavu a rezignaci."

6 23.11.2015

V prvé řadě chci ocenit redakční práci BB/art. Kniha je překrásně a pečlivě zpracovaná, je z ní cítit zaujetí vydavatele, což zlepšuje čtenářský zážitek.
Román samotný u mě, k mé smůle, takové nadšení nevyvolal. Silné příběhy hlavních postav mě nedokázaly vtáhnout. Na přesvědčivosti jim asi ubírala právě netradiční forma, která mě často až rušila ("příšerně nahlas"). Nedokázal jsem se zbavit myšlenky, že forma byla u tohoto díla první a na všechny grafické nápady autor nabaloval příběh. Přesto román opět zařazuju do "Chystám se číst", neboť bych se mu jednou rád dostal na kůži ("k nevíře blízko"). Snad. Někdy.

"Trávili jsme spolu hodně času. Pochybuju, že bych s někým strávil víc času, přinejmenším, co táta umřel, leda bych počítal Buckminstera. Ale přesto bylo moc lidí, které jsem znal líp. Tak například jsem nevěděl nic o tom, jak žila jako malá, jak se seznámila s dědečkem, jaké bylo jejich manželství, proč odešel. Kdybych měl sepsat její životopis, nevypadlo by ze mě nic víc, než že její manžel uměl mluvit se zvířaty a že bych nikdy neměl nic milovat tolik, jako ona miluje mě. A já se ptám: čím jsme to vlastně trávili tu spoustu času, když jsme se nepoznávali?"

EDIT: Po roce, kdy se mi kniha rozležela, cítím potřebu své hodnocení upravit. Ubral jsem jednu hvězdu a dodávám, že celou knihu vnímám jako křečovitou intelektuální pózu. Bohužel.

6 06.11.2015

Úsměvné a přitom skličující. Hutný příběh bez balastu, jen slabě ukotvený v čase a místě, zato precizně vystavěný. Silná kniha, která člověka donutí nazírat situace optikou každé z osmi hlavních postav a přemýšlet nad nimi.

"Celé neštěstí je v tom, (...) že je člověk obklopen blbci. Copak já se mohu na někoho v tomto městě zeptat na radu? Inteligentní člověk se rodí do absolutního vyhnanství. Nemyslím na nic jiného, protože je to můj obor: lidstvo produkuje neuvěřitelnou kvantitu blbců. Čím hloupější jedinec, tím větší má chuť se množit. Dokonalí jedinci zplodí nanejvýš jedno dítě a ti nejlepší jako ty dojdou k názoru, že se vůbec množit nebudou. To je katastrofa. A já pořád sním o světě, kde by se člověk rodil nikoli mezi cizince, ale mezi své bratry."

7 21.10.2015

Mimořádný zážitek. Oceňuju různé tempo vyprávění, neobyčejně vtipnou postavu Le Cagota, postřehy srovnávající východní a západní kulturu a hodně ostré poznámky na adresu Američanů, z nichž mnohé bohužel pasují i na nás.
Nesedl mi nepřehledný úvod knihy s až kabaretně jednajícími postavami, nevěrohodné jednání MS a CIA a Helova čísla.
----------------------------
"Nikolajovi ani tak nevadila jejich otravná představa rovnosti, jako spíš jejich kulturní pomatenost. Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením – zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
"Trhla sebou a odtáhla se od něj. Vida, pomyslel si. Skromná žena. Nejspíš panna. Tím lépe. Panenství je pro Araby důležité, neboť se – a dobře vědí proč – bojí srovnání."
"Le Cagot: ’Nejspíš byste vůbec nepoznali, že nejsem rodilý Američan, co? Tedy čistě z hlediska přízvuku myslím. Ale jakmile lidi spatří tu čistou pravdu v mých očích a zaslechnou hudbu mých myšlenek, všechno je prozrazeno. Poznají, že Američan být nemůžu.’"

1 18.10.2015

Autor si zaslouží uznání minimálně za odvahu takové dílo zpracovat a za evidentní vášeň a urputnost, se kterou se o to pokusil. Člověku, který se ve filosofii neorientuje, se z abstraktních úvah místy zatočí hlava, nicméně za zajímavé pohledy a nové poznatky na původ vesmíru čerpané skrze netradiční literární žánr to stojí.

3 02.10.2015

- Hostinský si natočil šnyt piva a povídá prázdnýmu lokálu: "Kluci, víte co? Vopijeme mě!"
- "Z toho, že mu utekla žena, měl radost, ale ty žlázy, ty žlázy, ty nešťastný žlázy!"
- "Pan Golián raději zacouval nazpátek do třetihor a zešílel."
Žeru ty formulace...

4 29.07.2015

V mysli mi utkvěla především úvodní myšlenka knihy, která říká, že intelektuálové jsou pro společnost nebezpeční, protože jsou v prosazování svého pohledu na svět zaslepení a jejich myšlenky mohou (katastrofálně) ovlivnit životy milionů lidí. Skvělý základ pro diskuzi, která se může zvrtnout jakýmkoliv směrem.

7 29.07.2015

"Já chci dělat něco jiného, ostatní chtějí dělat něco jiného a přitom všichni děláme to samé."
Smutné poznání mnoha cestovatelů.
Kniha je tak neobyčejně čtivá a sugestivní, až je mi nevydařeného filmového zpracování s neskutečně hloupým soundtrackem líto. V knižním popisu života na pláži postrádám prostor pro partnerské vztahy, kterým by se přitom nebylo možné vyhnout a byly by pro život komunity (dle mého skromného soudu) hodně určující.

1 29.07.2015

Chytré, věcné a s potenciálem předat čtenáři silný "cestovatelský" zážitek i po několika staletích.

"Vzbuzujeme v nich chtíče a vozíme jim možná i nemoci, jež dříve nepoznali a jež jsou dobré toliko k tomu, aby rušili šťastný klid, kterému se oni a jejich předci těšili. Pakliže někdo popírá pravdu tohoto tvrzení, nechť mi řekne, co získali domorodci v Americe obchodem s Evropany."

1 29.07.2015

Stopařův průvodce peklem - úchylácká a sarkastická verze.
Jak se píše v úvodu knihy, "Jestli něco dělá ze světa peklo, tak naše očekávání, že by to měl být ráj." A jak se píše v jejím doslovu, "Veskrze pozitivní kniha protkaná cynickými a nihilistickými hláškami."

2 29.07.2015