Tozbee
komentáře u knih
Chůze
Henry David Thoreau
Thoreauovi věřím každé slovo, věřím mu jeho upřímnost. Akorát se míjím s předpokládaným účinkem. A to jsem jeho ideální cílová skupina, která se do Chůze pustila s očekáváním najít podpůrné argumenty pro tezi "chůze je super". Vysvětluju si to tak, že se Henrymu, mistrovi světa v chůzi, pouze nepodařilo nadchnout "začátečníka", kterému je na míle vzdálený. Zkusím přidat do kroku.
"V literatuře nás přitahuje jedině nespoutanost. Co je svázané, je nezáživné. Na Hamletovi i Iliadě i na ostatních dávných eposech a mýtech nás okouzlují právě ony neumělé a neochočené myšlenky, ne ty naučené ze školy. Stejně jako je divoká husa mrštnější a půvabnější než husa domácí, je taková i divoká - neusedlá- myšlenka, jež noří se z mlhy a přelétá slatiny."
Ruzká klazika
Daniel Majling
Omlouvám se za neznalost a naivitu, ale netušil jsem, s čím mám tu čest, když se mi kniha dostala do ruky. Po přečtení úvodníku jsem sice pojal podezření, ale autorovi (resp. jistému Štrasserrovi) jsem to sežral i s navijákem. V úvodní kapitole se prozření konečně dostavilo, nicméně cestu k obsahu jsem si ještě musel hledat. Zaujetí však rostlo a nakonec nezůstalo jedno oko suché. Nečetl jsem zdaleka jen "po kapitolkách na jedno vysratie", ale všude. Na konci knihy jsem dostal křeč do břišních svalů, knihu si opatřil a následně jí začal obdarovávat kolemjdoucí (a podle dosavadních zpráv v tom dotyční také pokračují). Mám podezření, že minimálně poslední dvě kapitoly shrnují témata, která se autorovi nepodařilo dostat do komiksu Rudo, ačkoli by tam seděla jako ulitá. Zkrátka parádní a hlavně originální záležitost, navíc pěkně udělaná kniha.
"Prežiť pár rokov v Sudáne znamená, že ste dobrodruh a ak to prežijete v zdraví, možete svojimi historkami baviť parížsku, londýnsku alebo newyorskú spoločnosť. Prežiť pár rokov u nás znamená, že ste chuj."
EDIT: Překlad uvedené pasáže v českém vydání je nuuudaaaa.
Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Steinbeck si mě opakovaně získal. Je cítit, že každou z postav má opravdu rád a má pro ni hluboké pochopení. Některé pasáže, jako Fauniny rady pro Suzy nebo Hazelovo přemítání, jak vzít osud do vlastních rukou, mi v hlavě uvíznou na dlouhou dobu.
"Další věc jsou názory. Ty i já v jednom kuse překypujeme názorama. Starou belu máme, Suzy, ne názory. My prostě papouškujeme, co jsme slyšely nebo viděly v biografu. Bojíme se, že když se neprojevíme, zmeškáme autobus. To je druhý pravidlo: názory nech stranou, protože ve skutečnosti žádný nemáš."
Řeka
Alessandro Sanna
Psychedelická komiksová poezie. Jeden obraz působivější než druhý a téměř každý druhý si umím představit na stěně pokoje. Až jednou navštívím onen kraj, knihu beru s sebou.
Vitajte v raji
Jennie Dielemans
Souhlasím se shrnutím bonduly. Za sebe dodávám, že bych nebyl tak skeptický k možnému dopadu knihy. Jistě, nebude okamžitý, ale osobně se domnívám, že ten apel na zodpovědnější cestování je nezbytný a jeho naléhavost bude s léty nabývat na síle. Stačí si uvědomit dva zmíněné fakty: 1) Letecká doprava raketově roste, přesto zatím na dovolenou do zahraničí cestují letecky pouhé 2,5 % světové populace. 2) Cestovat chce každý (protože převládlo přesvědčení, že si to zasloužíme, a protože jen málokdo má tušení, že cestování není instantním dobrem).
V knize postrádám pozitivní příklady. Návrhy pro nedůvtipné čtenáře, jak si počínat zodpovědněji. Protože opravdu není řešením "zakázat" cestování. A druhou hvězdu musím strhnout za uspěchané vydání obsahující množství chyb.
" Dopyt turistov po kultúre a tradíciách iných kladie vysoké nároky na ľudí, ktorých navštevujeme. Ich možnosti získať podiel z našich peňazí závisia od toho, či ich budeme aj naďalej považovať za nedotknutých, pitoreskných a autentických. Odo dňa, keď si Mao, ktorá sprevádza turistov vo vietnamskej Sape, zadováži parabolickú anténu alebo auto, alebo chladničku s mrazničkou, alebo len iné oblečenie, budeme mať my turisti problém. Už nebude nedotknutá, a preto ani žiadaná ako fotografický objekt. Predmetom nášho konzumu nie je iba jej kultúra a tradície, ale aj jej chudoba. Musí zostať chudobná kvoli nám."
Dotek Anthropoidu
Jiří Padevět
Vážně pěkné zpracování! Náhled do dobových dokumentů a tisku poučný, výběr mě bavil. Dvě hvězdy dolů bohužel jít musely, beletristické pasáže jsem prolétal příliš rychle. Neorientuji se totiž v problematice natolik dobře, aby mi všechna jména něco říkala. A motivaci dohledávat si k nim další informace jsem jednoduše neměl – autor se nadmíru věnuje (vyfantazírovaným) myšlenkám postav, jejich neobvyklým postřehům apod.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Docela mě fascinuje, že je možné dopředu vytipovat bestseller a pak ho masivním marketingem z ne právě zdařilého díla opravdu udělat. Hlavní hrdinka není jenom odpudivá (na takovém modelu se dá klidně úspěšně stavět), je taky zoufale otravná a charakterově a zejména stylem "psaní" (ačkoliv tady si nikdo deník nepíše) splývá s oběma dalšími hlavními postavami. Samotná zápletka se natahuje jak nudle u nosu k okamžiku, kdy si hlavní hrdinka konečně vzpomene. Čekání na tento okamžik bylo únavné a satisfakce se navíc nedostavila.
Cesta kolem světa
Louis Antoine de Bougainville
Vynikající. Nastupte a nechejte se vtáhnout do světa druhé poloviny 18. století, ve kterém začínalo vzkvétat francouzské "impérium". A to i díky výpravě vzdělaného a pokorného (soudě podle tohoto deníku) L. A. de Bougainvilla.
"Jsem cestovatel a námořník: to znamená lhář a hlupák v očích té třídy líných a domýšlivých spisovatelů, kteří za žaluziemi svých pracoven do nekonečna filosofují o světě a o jeho obyvatelích a svrchovaně podrobují přírodu své představivosti. Je to způsob velmi podivný, věru nepochopitelný u lidí, kteří sami nic neviděli, ale vyhlašují dogmata jen na základě pozorování převzatých od týchž cestovatelů, jimž upírají schopnost vidět a myslet."
Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury (p)
Koncentrovaná deprese a zmar, takřka hmatatelná existenciální pomíjivost, z níž je občas člověk vytržen náznakem napětí. Místy mi Bradbary učaroval nečekanými slovními figurami a humorem. Na zbylé dva díly trilogie mě to ale nenalákalo. Možná na podzim.
"Kulatý obličej Fannie byl jako měsíc, dohlížející nad požadavky rozsáhlých teritorií jejího těla. Seděla podložena polštáři, dech jí unikal, zase se vracel a opět unikal, jako by se Fannie hrozila laviny, kterou by mohla spustit, kdyby se jen trochu víc zaklonila, váha jejího těla by ji strhla a svalstvo by jí zahltilo a rozdrtilo plíce a navždycky vyřadilo její hlas a uhasilo její světlo. (...) Stál jsem u jejích dveří a naslouchal. Nejdřív zaskřípění, jako by se vlnami prodírala obrovská loď. To se tam pohnula jakási velká myšlenka."
Únava materiálu
Marek Šindelka
Do knihy jsem se pustil zcela nepřipraven, bez očekávání, bez přečtení anotace na přebalu (čemuž se preventivně vyhýbám u všech knih). A řekl bych, že mě autor dostal tam, kde mě chtěl mít. Příběh ve mně zanechal takřka fyzické prožitky. Oceňuji zvolené téma, neboť takovou volbou si autor s ohledem na vyhrocenou společenskou situaci spíše přitíží. Ztotožňuji se s mnohými výtkami na adresu přílišné popisnosti textu, na absenci dialogů a na plochost příběhu, ale zároveň si troufám odhadnout, že autorově volbě rozumím. Krátké popisné věty vycházejí ze způsobu vnímání jednotlivce v cizím prostředí, kde se cítí ohrožen. Dialogy chybějí zkrátka proto, že se hrdinové s nikým nevybavují (jazyková bariéra). A hloubku by příběhu dodal podrobnější popis postav, jejich minulosti, motivů, názorů, což by vyprávění rozmělnilo, vyžádalo by si změnu formy, odvedlo pozornost od "únavy materiálu těl hrdinů" a zavdalo příčinu k moralizování. Těsně za čtyři.
"Klukovi došlo, že se žena bojí. Měla z něj strach. Znovu se pokusil usmát, lehce pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Ale bylo to marné. Žena nic z toho nevnímala. Realita se mezi nimi náhle pokazila. Žena v něm, v celé té situaci viděla konkrétní, zcela přítomné ohrožení."
Fax ze Sarajeva
Joe Kubert
Nevím, čím to přesně je, ale autorovi se v kresbě a zejména v textu nepodařilo přenést na mě hrůzu a pocit zmaru svírající hlavního hrdinu. Možná je to tím, že už mám k tématu docela načteno. Také mi nevyhovovala forma, kdy se ve faxech opakovaly události ztvárněné v dané kapitole - spíše bych očekával, že budou komiks doplňovat, rozšiřovat. Závěrečné album je ale určitě přínosné.
P. S.: Poznámka o neobjektivnosti komiksu je naprostý nesmysl (popsaný příběh ze své podstaty objektivní být nemůže).
Oceán more
Alessandro Baricco
Unášený na vlnkách krásného jazyka, symboliky a náznaků jsem se opakovaně přistihl, že jsem uprostřed oceánu a od obzoru k obzoru žádná loď, která by mi poskytla pevnou "půdu" pod nohama. Krásná pohádka o jednom tajemném hostinci na kraji světa, kde se kříží tolik osudů, podobenství a myšlenek, že to bude chtít začít zase od začátku. Baricco umí.
"Taký bol hostinec Almayer. Istým sposobom bol pekný, ako vedia byť pekní len porazení. A priezračný ako všetko, čo je slabé. A dokonale osamotený, ako je osamotené niečo, čo sa stratilo."
Trikrát na svitaní
Alessandro Baricco
Skvělá konverzační oddechovka, po jejímž dočtení jsem si to dal zrychleně ještě jednou, abych se ujistil, jak se to má s bezčasím (ne)navazujících příběhů odehrávajících se ve velmi konkrétním čase.
"Nikde nie je povedané, že ak niekoho naozaj ľúbiš, ale veľmi, to najlepšie, čo možeš urobiť, je s ním žiť."
Hedvábí
Alessandro Baricco
Ztotožňuji se s dřívějšími kladnými hodnoceními, kniha mi připadala svou stručností, symbolikou a lehce poetickým (bariccovským) jazykem vskutku výjimečná. Dojem mi zkazil pouze poněkud patetický závěr a "odhalení", které se pohybuje na hraně kýče.
"Je to divná bolest. (...) Umírat steskem po něčem, co nikdy neprožiješ."
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Opravdu neobyčejná a sugestivní kniha, která zprostředkovává příběhy a zkušenosti ze světa ležícího na dosah ruky. Ze světa tuláků na dně společenského žebříčku, který měl možnost poznat jen málokdo, neboť ho nikdo (pochopitelně) poznat nechce. Defilé odpudivých i milých a inspirujících postav popsaných s lehkostí a upřímností díky neobyčejnému pozorovacímu talentu Orwella (a skvělé paměti). Vyprávění, o kterém člověk netuší, kam se bude ubírat - stejně jako život.
"Žebrák pracuje, když stojí venku za každého počasí a dostává křečové žíly, chronické bronchitidy apod. Je to řemeslo jako každé jiné; ano, je zcela neužitečné, ale vždyť spousta úctyhodných povolání je také bez užitku. A jako sociální typ může být žebrák dobře přirovnán k mnoha jiným. Ve srovnání s prodavači většiny patentovaných léků je poctivý, ve srovnání s majiteli nedělních novin je ušlechtilý, ve srovnání s lidmi, kteří vám vnucují své zboží na splátky, je laskavý - zkrátka je to parazit, to ano, ale docela neškodný."
Na plechárně
John Steinbeck
Jazykový ohňostroj. Radost ze života. Výtečný nenucený humor. A skvělá forma - střídání hlavní dějové linie s okrajovými příběhy, které vyprávění obohacují a rozvíjejí do větší šíře. Obavy, že po Pláni Tortille budu typově podobné téma vnímat jako vyvařené, se rozhodně nenaplnily. Naopak, je to ještě lepší.
"Tohle mi vždycky připadalo podivné," přemýšlel nahlas doktor. "Vlastnosti, které u lidí obdivujeme, jako laskavost, štědrost, upřímnost, poctivost, porozumění a cit, jsou v našem systému pokládány za průvodní jevy neúspěchu. A ty povahové rysy, které se nám příčí, jako například práskavost, chamtivost, hrabivost, lakomství, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. A zatímco lidé obdivují ty první vlastnosti, milují produkty těch druhých."
Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století
Adam Drda
Samotné komiksy mě zaujaly jen v polovině případů. Ale hvězdu navíc si zaslouží téma a jeho zodpovědné zpracování. Tyhle příběhy opravdu stojí za připomenutí, na formu nehledě.
Češi 1992: Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát
Dan Černý
Vydařené "dialogy". Poněkud mi vadilo, že se jich tolik odehrává na televizní obrazovce, což vyvolává dojem, že se podstatná část rozdělení Československa dojednala v diskusních pořadech.
Serpens Levis - Ve smyčkách hada
Michal Kocián
Jednotlivé kresby nejsou špatné (byť mi styl nesedí). Obrazy na stránce ale plynou nepřehledně, texty mají příšerný font. Příběh je na hranici trapnosti. Totální slátanina. Jako pokus o komiks tohoto druhu nemůžu hodnotit jinak než jako propadák.
