triatlet komentáře u knih
Knihu jsem i přes těžkopádný styl přečetl. Naštěstí, protože posledních cca 5 stran (včetně epilogu) dává předchozímu mozaikovitému vyprávění trošku smysl. Jiří Stránský se inspiroval přímo příběhem ze svého nejbližšího okolí, ovšem volí způsob vyprávění, který mi jako čtenáři vadil.
Podobně jako v Oblouku jsem měl dojem, že mi někdo vypráví o TOM hrdinovi a TĚCH jeho příbuzných, který v TÉ chvíli má kvůli TOMU režimu TY problémy, ale TY potíže měl už v TĚCH válečných letech.
Slovní zásoba průměrná, množství zájmen je až neúnosné, ovšem ještě větší potíž mi činily některé větné konstrukce: "Brzy se z toho vlastně stalo cosi jako stolní hra, které se mohl účastnit každý, kdo přišel a byl jen trochu zvědavý, a zvlášť ti, co věděli, že ten pán, co kreslí ty lodě a tlustou tužkou obkresluje Afriku a kolem ní rýsuje čáru, co vedla od Port Saidu do Bombaje a z Bombaje Arabským mořem a Indickým oceánem směrem na keňskou Mombasu na východním pobřeží Afriky a pak dolů na jih, pořád na jih, je jeden z těch letců, co za války bránili Británii a kterému se říkalo milionář, podle milionu kilometrů nalítaných už před válkou, který vozil prezidenta Beneše a snad i Winstona Churchilla, ale to vlastně nikdo neví, protože tyhle lety byly pokaždé strašně utajené a nikdo nikdy nesměl vědět, ani posádka ne - jen její šéfpilot, tenhle pan Emil Malík, který teď dělá taky šéfpilota u Československých aerolinií."
Nonsensové pojetí nabízí množství výkladů.
Oceňuji kreativitu, s jakou Michal Pavlíček a Petr Nikolaev obrazově doprovodili hudební zpracování skupiny Stromboli v roce 1987.
Ve Velikém lalulá (viz zajímavosti) využívají Morgensternův autorsko-překladatelský komentář, v němž udává vazbu na šachovou partii.
Zpěv Báry Basikové doprovází děj a díky obrázkům se zhmotňují zdánlivě nesmyslná spojení. Stejně jako u Morgensterna je důležitá hra. A stejně jako všechny hry má šachová partie svá pravidla.
Především panoptikum zmítajících se černobílých figur na šachovnici umožňuje symbolický výklad hledání vlastního postavení. Choreografie střídá polohy figur a jejich přesně vymezený pohyb naznačuje ohraničení prostorem.
Kameraman Jan Malíř s režisérem Petrem Nikolaevem vystihli ve studiu atmosféru tajemné partie.
V Košileli (viz zajímavosti) baladičnost takřka erbenovskou navodí už úvodní předehra. Prostředí, kterým hrdinové prochází, dál baladičnost rozvádí: hřbitov, skalisko, les. V pětiminutové stopáži autoři odvyprávěli příběh prokletí. Vystihují osamocení, zlo, prokletí v podobě všudypřítomné smrti, i když se v hrdinčiných vzpomínkách reálně objeví až v samotném závěru. Symboly vody, ohně, jeřabin, kříže, kostnice nabývají svůj význam.
Podobně jako na začátku 20. století experimentoval Morgenstern, tak v 80. letech experimentovali Stromboli. I když jejich tvorba není - stejně jako Morgensternova - podbízivá, má nadčasovou platnost.
Na závěr citace Michala Pavlíčka ze stránek České televize: Frontman skupiny popisuje v seriálu Bigbít hudbu Stromboli spíše pocitově: "Stromboli bylo takový uzavření se do sebe, takovej ostrůvek, kterej v tý muzice najdeš, abys unikl… Byl to experiment, kde šlo o to vytvořit silný nálady se zpěvem Báry, který byly jak velmi citový, tak i velmi agresivní - byl to pokus s jinejma pěveckejma polohama, třeba s používáním techniky částečně operního zpěvu." A následně pokračuje: "Ty můžeš buď muzikou prezentovat to, co tě sere vokolo, dát do toho agresi a ukazovat to. Nebo se taky můžeš zavřít do svýho světa a necháš se unést hudbou, která tě vynese někam mimo ty okolní problémy. Já jsem ve Stromboli měl právě takovou tu druhou stránku, vedle klaunství a šaškovství Výběru, toho takovýho agresivního a rockovějšího pohledu, tady šlo o hodně citový věci."
Už úvodní nápad nezastavovat pasažérům v Českých Budějovicích mě rozesmál. A v jedné kapitole paralelní vypravěči - Max a ovce, to byl nápad.
"Láska nemusí prosit za odpuštění." Strohý jazyk vystihne charakter postav, atmosféru doby. Autor prokazuje sečtělost i aluzí na W. Whitmana.
Wolker dokáže svými verši srozumitelně zachytit niterné rozpory dospívajícího mladíka, který vnímá svět kolem sebe.
Podtitul knihy je výstižný: Vzpomínky a dobrodružství sportovního hlasatele v klubech a na hřišti, ve vlaku a u mikrofonu.
Styl odpovídá roku vydání - 1931, ale zážitky a líčení odpovídají 100% hodnocení.
ČV 2020 - 3. Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání
Podobně jako v knize Noci běsů se čtenář ocitá v začarovaném lese, ale na rozdíl od hororové atmosféry ve světě Kateřiny Šardické zaujme Timothée de Fombelle poetikou.
Místy jsem se sice v trojím čase a dvojím světě ztrácel, ale vůně žužu byla tak výrazná, že krámek u Perlů jsem rozpoznal.
román zachycující problematiku potratů. Jaké pohnutky přivedly ženy různého věku do Centra, kde provádí legálně potraty? A proč se tam objevil muž se zbraní? Americká autorka zvolila netradiční formu vyprávění: první kapitola začíná v 17.00, další kapitoly se vrací o hodinu/ hodiny zpět. Předposlední kapitola zachycuje 8.00 ráno, poslední kapitola se odehrává v 18.00.
Snv , nrln svt Mrk Mkv.
Časoprostor, ve kterém se ocitá Matylda, je netradiční, zajímavý. Příběh graduje posledními 4 kapitolami, ve kterých hledání ztraceného a objevování dávného dostává smysl.
Ilustrace Terezy Ščerbové navozují snový, nereálný svět Marky Míkové.
Zajímavý překlad 13 Morgensternových básní. Podstatnou roli hrají i ilustrace.
Knížka má dárkový formát.
Pro první seznámení s Morgensternem bych ale doporučil jinou sbírku - https://www.databazeknih.cz/zajimavosti-knihy/sibenicni-pisne-36465.
Při hledání cesty s panem N.
nebo s panem Šrut-em,
objevíte i Autoportrét akvarelem:
"Jakési město
uvnitř města
jakýsi dům
uvnitř domu
jakási hlava
uvnitř hlavy
déšť
uvnitř deště
nic
Jakési nic" (s. 31)
Při bloudění světem křížem krážem
uslyšíte Žalozpěv nad botami:
"Z kolika bot
jsme vyrostli
kolik jsme jich opustili
kolik prochodili
kolik odhodili -
- - - - - - - - - - - - kde jsou?" (s. 45)
I když převládá převážně vážná atmosféra,
autor nezapomíná na slovní hrátky,
to když N. pozoruje milostný život v přírodě:
"Nad řekou se smrádká
Jepice se páří
Nad řekou se páří
Jepicím se smráká" (s. 51)
Katolické motivy se prolínají s ruralismem. Tematicky milé, ale forma složitá. Enumerace místy působí poeticky, místy kostrbatě.
Zajímavé jsou pasáže o Otokaru Březinovi.
"Ó pojďme a uctěme místa a věci, na kterých spočívaly požehnané jeho oči a nastupme již cestu, která ho vedla k lásce a ustavičné oběti!" (s. 9/10)
Hravé, jednoduché verše pro nejmenší čtenáře.
Výbor ze 3 knih Šiktancových veršů se skládá z částí Pohádky chudé na řádky, Říkadla, Haló - haló - tady jaro..., Pohádka o zakleté trumpetě a Kapela pana Anděla.
Často je v hlavní roli živá či neživá příroda. Básničky jsou většinou vtipně vypointované (Hříbek posměváček, Tulák stůl).
Pohodu a úsměv navodí i ilustrace Aloise Mikulky.
Dvě krátké povídky - postava Kozety je známější. Povídka o ní není členěná do kapitol. Jean Valjean (Madeleine) tam vystupuje jako pan neznámý, tajemný cizinec. Charakteristika Ténardierových je výstižná.
Povídka o Gavrošovi je členěná do krátkých kapitol. Život bezprizorných dětí připomíná prostředí tržnice v Zolově románu Břicho Paříže.
Hugo opět mistrně charakterizuje.
"Gavroš žil ve víru. Ohromná barikáda jej cítila na hřebeni; překážel zevlounům, pobízel liknavé, pobízel unavené, znepokojoval přemýšlející, jedny obveseloval, druhým dodával mysli, tu popichoval studenta, tam plísnil dělníka, tu se postavil, tam se zastavil, a zase odcházel." (s. 70)
"Pařížský gamén je uctivý, posměváček i drzý. Má špatné zuby, protože je špatně živen a protože má špatný žaludek, ale má krásné oči, protože je vtipný." (s. 51)
Je zajímavé, že Majerová v překladu často používá výraz gamén.
Na předsádce z Gavroše dělají dokonce "rodného bratra hrdinských dětí sovětských".
Jedna z publikací, kterou nám doporučili na vysoké škole. Jsem rád, že jsem si tehdy tento atlas pořídil. Má parádní grafickou úpravu a množství didakticky využitelných informací.
Častým používáním se brožovaná vazba pomalu začíná rozpadat.
"Hlava mi pracuje na plné obrátky a přitom jsem ochrnutý. (...) Lidé nevědí, co je to vlastně smrt. Nechápou ji. Smrt je prostě smrt. Musí se prožít..." (s. 14)
Dvacetiletý ochrnutý kluk líčí své zážitky z doby před úrazem a z ročního období po úrazu. Připomíná i politické procesy v Brazilii, obětí jednoho z nich byl autorův otec. Kerouackovskou formou ale hlavně rozvádí klíčová témata jako holky - hudba - drogy - fotbal - sex. "Nevím, jestli to bylo dobře, že jsem už ve čtrnácti četl Dostojevského Bratry Karamazovy nebo Sartrův Hnus. V té době mě spíš zajímal sex, drogy a rock." (s. 74)
Zaujme aluze na Kafku: "Tolik absurdity by nevymyslel ani Kafka." (s. 23)
Nejsilněji působí pasáže, v nichž Paiva připomíná osud svého otce: "Může být zničeno tělo, nelze však zničit člověka." (s. 48)
Jedna kniha ze série kynologických příruček - https://www.databazeknih.cz/edice/kynologicke-prirucky-plemena-psu-77/strana-1.
Univerzální informace doplňují fotky kníračů.
Pěkná grafická úprava.
Chodský pes je srdcovka, takže knížka Jana Findejse byla jedním ze základních studijních materiálů před pořízením štěněte.
Přínosné jsou především kapitoly z historie, o standardu a o vazbě na junáckou symboliku.
"A Ty si pamatuj, že není důležité, odkud pes (nebo člověk) pochází, ale kam směřuje a co dobrého z něj vznikne. Vždyť každý ušlechtilý tvor byl jednou nečistokrevným voříškem." (Motto, s. 4, Miroslav Nevrlý)
Georgika pro nejmladší pěstitele :-) Jednoduché verše s množstvím pěkných jazykových prvků (déšť ho líbá, slunce hladí/ s včelou , s broučkem kamarádí")
Ilustrace Františka Tručky věrně zachycují jarní cestu hrášku.
"Co to bude, Vašku?
- Nevíš, Záhon hrášku! -
Nevidím ho, kde je
- V zemi se ti směje."
Zimní pohlazení od Daisy Mrázkové, která (o)kouzlí jak barvami, tak slovy...
... aneb všude dobře, doma nejlíp.