triatlet komentáře u knih
J Harris popisuje prostředí prestižní školy z pohledu dlouholetého učitele a z pohledu pomstychtivého člověka. Množství postav, navíc učitelé jsou uváděni občas pod přezdívkami, znesnadňuje úvodní orientaci. Poslední třetina knihy je ovšem strhující. Závěrečné překvapivé rozuzlení mě nejdřív naštvalo, ale po prolistování úvodních kapitol musím uznat, že autorka (i překladatelka Marcela Nejedlá) odvedly skvělou práci a umně zatajovaly původ pachatele.
Sice čtivá, ale až příliš vykonstuovaná detektivka. Téma je atraktivní, ovšem závěrečné setkání u Mazurských jezer, kde se "kruh uzavírá" připomíná tradiční natahování detektivek (mobily nefungují, padouchové nepostřehnou 2 chybějící osoby z 5 ...) 1-6-1-4-5
Čtivě zachycený popis soudního procesu s vrahem. Pětice soudců (tři z nich jsou z lidu) přemítá nejen nad trestem a vinou. Příběh je zasazen do r. 1989; zajímavě působí pasáž o devizových cizincích.
Na malém prostoru autor dokumentuje příběh Lidic prostřednictvím osudu synovraha Šímy. Myslím, že režisér Petr Nikolaev příběh Mahlera zfilmoval citlivě. Mahler text umně rozčlenil na kratší kapitoly, svižně popisuje období protektorátu. Při krátkém, ale přesném popisu postav autor vhodně používá dobové citace, vtipy.
Když už příběh spěje téměř k červené knihovně, tak z toho Segal se ctí opět vybruslí.
Jan Šmíd dokáže podobně jako Karel Kyncl zachytit duši místa, kde pracuje jako reportér.
Segal píše poutavě. Popis lékařské mise v Africe je reálný. Pěkný je i motiv hudby. V závěru autor překračuje tenkou hranice směřující až k "červené knihovně", naštěstí se v epilogu vrátí o krok zpět k hudebnímu motivu. Na hodnocení má vliv i nenápaditý obal - obrovským zlatým písmem napsán titul, pod ním bílým písmem autor, z druhé strany univerzální fotografie autora...
Pohled na totalitu zpracován úplně jinak než v kratším příběhu Jak chutná moc. Ve finále sice člověk stejně kroutí hlavou, ale u Soudruha potomka barona Prášila se nasměje zdánlivě absurdním situacím. Kdo nezažil, možná nepochopí. Výhodou je uzavřenost a samostatnost jednotlivých kapitol. Pro mě jsou nezapomenutelné ty, které líčí pionýrský tábor, hokejový zápas a návštěvu továrny.
Co jiného může člověka tak pozitivně naladit, aby vyrazil poznávat Křivoklátsko? I když je jasné, že idyličnost líčenou Otou Pavlem asi našinec už čekat nemůže.
Segal podává čtivě prázdninový partnerský příběh. Ve zkratce dokáže zachytit prostředí, charakter postav a jejich vývoj.
Když se tak zamyslím... pokud by Vodomil nezmiňoval, že ho vedoucí Jestřáb nemá rád, asi bych autora této svérázné skautské postavy nepoznal.
"Přepište to s těmi přívlastky, Borůvko:-)" Bezstarostný, vtipný, nápaditý pohled na svět prostřednictvím dvou středoškolských rebelů. Na rozdíl od filmového zpracování v knize nacvičují Jiráskovu Lucernu. Ve filmu tvůrci změnili hru za Tylovu Lesní pannu, protože Lucernu nacvičovali v souběžně natáčeném filmu Blázni, vodníci a podvodníci.
I když Pecháček zachytil 50. léta z pohledu dospívajícího chlapce vtipnější formou, tak dokonale vystihl bezbrannost obyčejných lidí proti tehdejší moci.
I mistr tesař se utne...
Bez jazykové hravosti a asi i bez nápadu...
Na mapě hledám Pantátice,
chci o nich vědět ještě více.
Zastavím se tam na vsi,
kde prý zvedají nožku psi...
Verše zarámované návsí v Pantáticích - napadité, vtipně barevné - stejně jako ilustrace Terezy Skoupilové.
Didakticky využitelné leporelo. Text je jednoduchý, poučný a obsahuje pointu.
Šikovná maminka (paní učitelka) dokáže vytvořit látkovou housenku, která na cestě ke kukle spořádá nejrůznější ovoce a další pochoutky a nakonec se promění v motýla.
Příběh o Klementu Mariovi Hofbauerovi (Dvořákovi), rodákovi z Tasovic u Znojma, který se stal v roce 1914 patronem Vídně.
Celostránkové obrázky dokreslují jednoduchý, ale poučný text.
Zajímavý pohádkový příběh, který lze číst nejmenším, ale ocení ho i dospěláci.
Potěší výstižný doslov Pavla Šruta a ilustrace Matěje Formana.
Věnec 15 sonetů vyzdobil třemi původními rytinami Jiří Švengsbír. Kolibří vydání bylo součástí k programu koncertu na Mozartově Bertramce.
Sonety přednesl Milan Friedl na koncertě z děl J. W. Mozarta v provedení flétnistky Jitky Plchové a pianisty Vladimíra Topinky.
...................................................................................................
Každý z 15 sonetů začíná veršem, kterým končí předchozí sonet.
Zajímavá je aluze na Koniáše.
Z pražských reálií autor zmiňuje Bertramku, Újezd, komnaty U tří lvíčků; připomíná i Josefinu.
"V zahradách loubích našel šťastný smích
a svěží pramen k nové lidské víře,
když k paní Josefině potají zrak zdvih
a ruka psala o Anně a o Elvíře."
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze
"Má Praho, nad tebou zas věřím,
to ty mi víru navracíš,
že přijde štěstěna k mým dveřím."
Marka Míková v hravých verších zachycuje svět kolem nás. Formát je nápaditý, i když nepraktický.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 3. Kniha, která má na Databázi méně než 500 hodnocení
(Počet hodnocení k 1.1.2017: 3)