triatlet komentáře u knih

Dvě krátké povídky - postava Kozety je známější. Povídka o ní není členěná do kapitol. Jean Valjean (Madeleine) tam vystupuje jako pan neznámý, tajemný cizinec. Charakteristika Ténardierových je výstižná.
Povídka o Gavrošovi je členěná do krátkých kapitol. Život bezprizorných dětí připomíná prostředí tržnice v Zolově románu Břicho Paříže.
Hugo opět mistrně charakterizuje.
"Gavroš žil ve víru. Ohromná barikáda jej cítila na hřebeni; překážel zevlounům, pobízel liknavé, pobízel unavené, znepokojoval přemýšlející, jedny obveseloval, druhým dodával mysli, tu popichoval studenta, tam plísnil dělníka, tu se postavil, tam se zastavil, a zase odcházel." (s. 70)
"Pařížský gamén je uctivý, posměváček i drzý. Má špatné zuby, protože je špatně živen a protože má špatný žaludek, ale má krásné oči, protože je vtipný." (s. 51)
Je zajímavé, že Majerová v překladu často používá výraz gamén.
Na předsádce z Gavroše dělají dokonce "rodného bratra hrdinských dětí sovětských".

7 20.08.2018

Před dobou internetovou skvělý zdroj informací.
Autorka čtivou formou hodnotí filmografii Věry Šimkové-Plívové. Text je rozdělen mezititulky, v závěru je přehled filmů.
Součástí jsou fotografie z filmů.
"Sledujeme-li jeden režisérčin film za druhým, máme pocit, že dospělým prošlapává cestičky zpět do dětství. Pomáhá nám lépe porozumět dětem a jejich problémům. A malým divákům se stává souputníkem, partnerem v jejich hrách. vede
s nimi dialog, nahrává jim, běhá s nimi loukami a lesy, kouluje se na zasněžených kopcích, drží nad nimi ochrannou ruku a hlavně se s nimi směje - občas si i zapláče... Dětští diváci nacházejí ve filmech Věry Šimkové-Plívové to, co potřebují - porozumění." (s. 24)

11 18.08.2018

Pod enkem najdeme jak Petra Nárožného, původně stavebního inženýra, ale i Zdeňka Nejedlého nebo Jana Němce.
U zetka jsou tři Zemanové - Bořivoj, Karel a Miloš...
Přínosný je přehled všech vlád, biskupů a arcibiskupů.

9 18.08.2018

I v době internetové přínosná a didakticky využitelná publikace. U áčka vedle sebe jsou Karel Absolon a Ladislav Adamec.
"A-da-mec, A-da-mec, skandovala nadšeně část účastníků půlmilionového protirežijního shromáždění v Praze na Letné 26. listopadu 1989, když bylo ohlášeno jeho vystoupení. Už za několik minut poté začala celá Letná pískat a vyjadřovat odpor. Premiér poslední vlády komunistického režimu nepřekročil svůj stín." (s. 16)
U emka po Bóžovi Modrém následuje Vasil Mohorita.
"Spolu s dalšími členy reprezentačního týmu byl ing. Modrý před odjezdem na Mistrovství světa 1950 zatčen a pro nesmyslně vykonstruované obvinění odsouzen na 15 let vězení."
(s. 458)

8 18.08.2018

Heslová část obsahuje olympioniky od Jiřího Adama po Richarda Žemličku.
Jednu záložku mám u Elišky Misákové. Zemřela na olympiádě v Londýně na dětskou obrnu den poté, co její sestra a další gymnastky získaly zlato...
Součástí je stručný přehled účasti československých a českých sportovců, přehled sportovních funkcionářů.

10 18.08.2018

Jedna z publikací, kterou nám doporučili na vysoké škole. Jsem rád, že jsem si tehdy tento atlas pořídil. Má parádní grafickou úpravu a množství didakticky využitelných informací.
Častým používáním se brožovaná vazba pomalu začíná rozpadat.

7 18.08.2018

Více než šedesátiletá historie zakopané slivovice. Čtenář při jejím hledání sleduje osudy Jarka a jeho staříčka. Osudy, které poznamenala doba. I když staříček říká: "Osud je akorát výmluva pro svinstva, které lidi dělají. A
z jedného svinstva je druhé a další a lidi říkají, že je to osud." (s. 108)
Příběh má říz jako slivovice, má vůni jako domovský grunt.
Autor prokládá historky z vojenské služby u PTP se vzpomínkami na soužití se staříčkem. I když vojenské historky mohou působit místy vtipně, převládá smutek.
"Ticho bolelo." (s. 112)

"Za sto roků jí zbude akorát tak na lyžicu, a to bude jak zázrak. Bude vonět velice silně a v té vůni budou trnky v květu a jarní míza, med, slunko, déšť, větr i sníh tam bude a mráz a zem, v které ta slibovica leží celé roky, v zimě
v létě." (s. 114)

Přínosný je i doslov Pavla Hájka.
Podle novely natočil režisér Martin Hollý film Tichá bolest.

18 17.08.2018

První věta románu zaujme. Co se stane? Mám být neposlušný čtenář? Nebo se mám držet rady - posledních vět z úvodní části první kapitoly?
"Jestli nesouhlasíte, dál už nečtěte. A pro jistotu tuhle knihu nikdy nedávejte do rukou svým dětem." (s. 12)
Autorka příběh vykonstruovala dokonale - ve 3 částech pomocí dvou vypravěček sděluje na pozadí rodinné historie podstatné dějinné události. Vedle holokaustu je podstatou i epidemie tyfu, která postihla Valašské Meziříčí v r. 1954. A právě události kolem epidemie tvoří rámec románu.
Alena Mornštajnová umí maximálně využít detail, to dokazuje například opakující se motiv babiččiny postele, cukrářského věnečku, knížky (Vojna a mír) nebo sourozenecké vztahy (propracovaný je především vztah Miry a Idy).
Líbil se mi jazyk a styl - na jedné straně pestrý, na druhé straně jednoduchý, ale účelný.
"... neslyšela jsem zlo, které se narodilo pod městem a toho dne se vetřelo i do našeho domu. Uslzenýma očima jsem neviděla, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt." (s. 22)
"Sama jsem znala jediný způsob, jak přečkat další den. Minutu po minutě, krok za krokem. Vstát, obléct se, nasnídat se, uklidit. Jednotvárné činnosti mě uklidňovaly. Zaměstnávaly ruce, nevyvolávaly myšlenky, nevracely mě mezi ostnaté dráty a nepouštěly ke mně hlasy z druhého břehu." (s. 280)
Obě vypravěčky na mě zapůsobily tak, že jsem knížku přečetl na jeden zátah.

65 16.08.2018

Kniha je místy poplatná době, Kožík občas upozorňuje na bratrství, spolupráci. Tyto pasáže se vymykají v jinak čtivém příběhu.
"Krátce před tímto památným přátelským bojem, dne 18. září 1954, ve výroční den hrdinské smrti Julia Fučíka, byl Emil Zátopek poctěn udělením Československé ceny míru. Dostal toto vzácné vyznamenání za svou vynikající sportovní činnost, kterou dal do služeb myšlenky mírového soužití všech národů, za příklad, který dává mládeži celého světa."
Kožík měl ale především dar zachytit zážitky dvou skvělých sportovců, ale i vypravěčů. Při líčení trojnásobného Emilova vítězství na olympiádě v Helsinkách jsem četl s napětím, jako bych neznal výsledek.
Doporučuji číst v době před Zátopkovou 10, závodem, který se pořádá na trati u Staré Boleslavi, kde Emil Zátopek trénoval.
Děkuji, Ťopku, děkuji, Danéšku, děkuji, pane Kožíku.

9 13.08.2018

Publikace z roku 1996 byla v době předinternetové zdrojem informací filmů od A kdo je vinen? po Žižkovská romance.
Kromě abecedního řazení filmů kniha obsahuje předmluvu Rolanda Shüra a úvod od Václava Březiny. Součástí je i přehled filmů natočených
v jednotlivých letech (od r. 1930 do r. 1996) a přehled filmografie jednotlivých režisérů.
Hesla obsahují rok natočení, režiséra, scénáristu, autora námětu, autora hudby, někdy exteriéry, herce, stručný obsah (občas s nějakou zajímavostí), datum kinopremiéry a počet diváků. Za zbytečné (a zcela subjektivní) považuji procentní hodnocení (např. příběhy pana Tau nebo Obušku, z pytle ven mají 50 %).

8 12.08.2018

Knížka o knížkách.
Knížka o čtenářích.
Knížka o fantazii.
Úsporný styl, který osloví jak mladší, tak starší čtenáře.
Nádherné ilustrace a důvtipná grafická stránka (především, když se objeví knížka v knížce).
Marně hledám pseudonym Valdemara Seira. Že bych se pokusil na(do)psat Zakletý les?

14 11.08.2018

Autorce se podařilo vytvořit svébytný typ příběhu – parodie detektivek. Je možné, že text generoval nějaký automat, protože např. dělení některých slov tomu odpovídá - pod-ařilo (s. 70), přit-áhla (s. 73), pod-otkla (s. 107), při-tom (s. 111), do-ufám (s. 115, s. 208), nád-oba (s. 120), přit-áhnu (s. 141), pod-ám (s. 159), pod-ařilo (s. 202).
Už úvodní odstavec působí jako sebestředná reklama: „Dnešní případ se odehrává v Krušných horách a celý vám jej budu vyprávět já. Že mě někteří neznáte? Copak jste nečetli můj první příběh? No vaše škoda.“ (s. 5)
To, že autoři ve vícedílných sériích připomínají předchozí případy, je běžné, ovšem V. Černucká to dělá na s. 6 přímo odkazem na předchozí knihu: „Kdo četl Tajemství sedmi ještěrek, ví, o co jde, a vás ostatní to nemusí zajímat.“
Charakteristika postav je především vnější. Tara je vskutku výjimečná – kromě dědečka mafiána, kabelky z krokodýlí kůže má navíc fialové oči. A jako všechny ostatní postavy je neskutečně nesympatická.
Prostředí Čech (Krušných hor) je využito minimálně (nepatrná narážka na cizince v lázních). Dobovost je naznačena také okrajově (mobil a internet pouze zmíněn). Chování postav neodpovídá dnešku. Ve srovnání s Březinovými krimipříběhy se postavy Černucké chovají nepřirozeně (kromě mafiánského dědečka například plastika, aby postava změnila identitu…).
K první vraždě dojde večer, ale místo policistů vyšetřuje geniální Tara, kterou policisté uplatí, aby vyšetřovala za ně… Všichni si jdou lehnout a pachatel během noci zavraždí další tři osoby. Při druhé vraždě autorka neoznačuje pachatele sice jménem, ale užitím rodu je jasné, jestli je to muž, nebo žena. A pak následují nekonečné kapitoly založené na přímé řeči - Tara vyslýchá během dne jednotlivé postavy.

„Bez fantazie stojí život a umění za prd,“ prohlásil přemoudřele Johny Vopička. (s. 115)

Průvodce po londýnských hospodách a pro jízdu taxi po Londýně.
Příběh zasazený do literárního prostředí je sice zdlouhavý, ale čtivý.
Poslední jízda taxíkem působila víc komicky než dramaticky.

12 02.08.2018

Krátké verše odrážející autorovo nitro.
"Kdybych měl malou dcerku
strávil bych s ní tento den"

V některých básních se odráží i události konce roku 1989, kdy sbírka vznikala.
"Zatímco v centru města
manifestuje čtvrt miliónu lidí
na konečných zastávkách tramvají
je výjimečně možné ve sněhu spatřit
roztroušené stopy osamělých havranů."

"Země a lidé
Je to jen nešťastná láska."

11 28.07.2018

Autorka popisuje pohledem dítěte (desetileté Julie) starosti a radosti světa dospělých i dětí.
Knížka může sloužit (nejen) dětským čtenářům z rozklíčování problémů.
Líbí se mi autorčino novátorství (vofukovník) i ilustrace Katariny Gasko. Každou z 46 kapitol doplňuje výstižný obrázek.

12 28.07.2018

Příběh Pavla Vencla (https://www.databazeknih.cz/knihy/pavel-vencl-utek-do-pekel-113426) považuji za jednu z nejhorších knížek, které jsem četl. A hlavní postavu za jednu z nejnesympatičtějších.
Jsem rád, že jsem dal autorovi druhou šanci. Příběh tří důstojníků - dvou německých a jednoho anglického - je čtivý, blíží se válečným románům Jiřího Šulce. Autor po kapitolách střídá osudy tří hlavních postav. Zatímco Venclova sexuální dobrodružství jsou trapná a pro příběh nefunkční, v Pasti působí přirozeně.
Protnutí osudů ústřední trojice v poslední třetině příběhu působí nevěrohodně. Potěšilo, jakou formu závěru autor zvolil.
Přesvědčivá je hlavní myšlenka - zlo nenesou vojáci a jejich velitelé, ale původce války.
Příběh mi připomněl filmovou sérii Válka generací (Naše matky, naši otcové).

9 26.07.2018

Kdo má v oblibě turecké telenovely, pravděpodobně bude z exotických rádobydetektivních příběhů nadšený.
Soubor působí, jako by autorka zadala studentům slohovou práci na téma "detektivní příběh" - uspěje ten, kdo poruší aspoň jedno z desatera pátera Knoxe, použije exotická jména a prostředí; časová rovina není podstatná, pro charakteristiku postav stačí "černovlasý muž s orlím nosem".
Brak.

Příběh má několik linií - zabývá rodinnou historií, politikou v době poválečné i v současnosti, vychází ze soudních jednání.
Nejvíc mě bavila linie vycházející ze soudních jednání. Autor - právník - dokáže vystihnout atmosféru procesu (nejstěžejnější je případ řešící vinu/ nevinu lékaře). Líbily se mi vložené židovské vtipy, navíc doplňovaly další z případů - vydání plagiátu.
Rodinná historie se prolíná s politikou - při popisu komunistické ideologie, respektive současného dění kolem Černstavu a Alana Hlaviše téměř mrazí. Ale celkové propletení s rodinou je velice spletité. Promluvy se záhrobím mi vadily. Zajímalo mě, jak autor rozuzlí vztah Fraňka se Sašou. Očekával jsem, že Franěk bude oběť.

8 23.07.2018

"Nemůžete nikoho nutit, aby uvěřil nějakému příběhu." (s. 155)

Kdysi vzdává hold Januszi Korczakovi.
Kdysi motivuje k přečtení knížek Richmal Cromptonové.
Kdysi je příběh o holokaustu. Příběh vyprávěný očima devítiletého kluka. Příběh, který vytvořil autor, jehož židovští předci žili v Krakově. Příběh, který je jiný než ostatní.
"Copak to nechápete?"

28 16.07.2018

Zpočátku jsme se nemohl zorientovat v množství postav. Jedna ze zdravotních sestřiček má epizodní roli - v úvodu žmoulá dopis od syna a znovu se objeví až v závěru románu.
Postupně se vykrystalizuje osa kolem patologů Pearsona a Colemana, chirurga O´Donella, sekundáře Seddonse, laboratorního technika Alexandera.
Podstatnou roli mají i ženské postavy, generační střety.
Autor vystihl atmosféru nemocničního prostředí 50. let. Vlastní děj se soustředí na několik týdnů.

"Ale kdo jiný kromě nás si to uvědomuje? Kdo? Pearsonova odpověď byla prudká, téměř vášnivá, jako by mu mladý lékař sáhl na citlivý nerv. "Veřejnost určitě ne, to je jisté! Vidí patologa ve filmu, v televizi. Je pro ně vědcem v bílém plášti, který přistoupí k mikroskopu, mrkne do něj a suverénně prohodí: benigní! Nebo: maligní - jako by se nechumelilo. Většina lidí si myslí, že když se podíváme do toho -" mávl rukou k mikroskopu, kterého předtím použili, "ukáže se nám obrázek, který doplní skládačku jako cihla díru ve zdi. Nemají ponětí, že někdy jsme od jistoty na hony daleko."

21 15.07.2018