triatlet komentáře u knih

Díky čtenářské výzvě jsem si připomněl "text o nejdůležitějších věcech života".
Škvorecký dokázal náctiletého Dannyho charakterizovat humorně.
V šesti kapitolách Danny randí postupně (a někdy taky naráz) s šesti dívkami. Další "zástup" tam zmiňuje, ale výčet cca dvaceti kosteleckých slečen nikdy není úplný.
Pobaví pár školních historek.
"Láska mi zatemnila mozek, takže jsem nic nevnímal, ani pana profesora Bivoje, který nasázel za tu hodinu sedmnáct koulí kvůli nějaké exponenciální rovnici, a mně se jako zázrakem vyhnul."
Z dialogů mám nejradši oDUŠEvnělý s Irenou ve skalách.
Z vnitřních monologů pak reakci na rozhovor s Irenou.
"´Nedělej hloupýho, dyž seš mazanej. Ale ne zas tak moc. Taky seš trochu hloupej.´(...)
Byla, jako všechny holky, dost informovaná. Ne úplně. Taky byla dost neinformovaná, vyrobil jsem zase já myšlenkový okruh." (s. 128)
......................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha, podle níž byl natočen seriál
......................................................................................................
Karel Kachyňa v seriálu udržel atmosféru kosteleckou atmosféru, jak ji vylíčil Josef Škvorecký.

17 11.02.2018

Geneze poslední sbírky Daisy Mrázkové je zajímavá: v roce 2008 našla verše pro děti, které psala v 60. letech. Vydání z nakladatelství Baobab má sváteční, dárkovou podobu: nádherné kvašové malby Daisy Mrázkové a poetické, hravé verše, které jsou i experimentálně uspořádané (Mravenčí říkadlo).
17 kratičkých básní (Mlha je dokonce jen jeden verš - "V mlze je každý sám před mlhou utíkám") čtenáře provází různými ročními dobami (Semínko, Tráva, Oblaka). Vedle živé přírody (Strakapúd, Zádumčivec olšový) se objevuje i příroda neživá (Studánka, Skála).
Z důvěrně známé krajiny (Suchopýr, Ledňáček, Jelení skok) se vymyká želví příběh v básni Afrika.
"Zambezi Zambezi
želva leze po mezi
za mezí se tiše zuje
své botičky zahazuje
za Zambezi do zelí
tam se bosa veselí" (Africká)
....................................................................................................
Čtenářská výzva - poslední kniha (již nežijícího autora)

9 01.02.2018

Díky Čtenářské výzvě jsem si přečetl Čarodějova učně. Několik let se chystám, že si připomenu Zemanův animovaný film, který jsem kdysi viděl.
Překvapilo mě, že knižní příběh je tak "mladý". Kdybych měl odhadovat, tipnul bych konec 19. století.
Preussler dokáže čtivě přiblížit prostředí - vystihnout práci v mlýně, popsat válečné střety, poutavě zachytit lidové tradice (Velikonoce), takže čtenář pak věří i Černé magii.
Autor používá pestrou slovní zásobu. Užitím historismů (kyrysník, melivo) zachycuje prostředí.
Postupně jsem si k havranům (Krobot, Tonda, Jura, Michal, Vítek, Loboš, Mertel, Stašek, Hanzo, Andruš, Lyška, Petr, Janek) vytvořil vztah, že jsem
se s nimi nechtěl loučit.
Metodou pětilístku bych shrnul následně:
-------------------------- legenda
------------------ tajemná - hrůzyplná
------------------ čarovat - trpět - věřit
------------------ zvítězí láska nad zlem?
---------------------------- Krabat
...................................................................................................................
Čtenářská výzva - kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození

26 29.01.2018

Bachovy knížky mám rád, takže jsem se díky Čtenářské výzvě znovu pokochal bajkou – Fretky záchranářky na moři.
Grafická stránka (členění pomocí fretčího čumáčku) je jednoduchá, ale plně funkční a milá. Autorovy vlastní ilustrace i úvodní bajka ve fretčím jazyce jsou nápadité.
Autor jednoduše, ale výstižně charakterizuje vlastnosti:
„Tak jako každý silný tvor nestavěl ani on svou sílu na odiv, ale volil spíš laskavý, chápavý přístup.“ (s. 34, charakteristika kapitána)
I když Richard Bach má ve svých knížkách především motiv létání, dokáže poutavě popsat i prostředí záchranářů na moři:
„Když se pod bouřkovou vlajkou rozezněla poplašná siréna, nahodily lidské i fretčí posádky motory a vyrazily mezi vlnolamy základny Maytine vstříc bouři. Závodily, kdo bude dřív u lodě, která potřebovala pomoc. Fretčí záchranné čluny byly menší, ale lehčí a měly vzhledem k váze silnější výkon. Na klidném moři předjely čluny lidské Pobřežní hlídky, ale na rozbouřených vlnách a ve vichřici musely fretky prokázat značnou obratnost, aby závod vyhrály.“ (s.55)
(…)
„Moře vypadalo jako měsíční krajina posetá krátery: samé útesy, které sahaly vysoko nad stěžeň s anténou, a zející jeskyně, které se otvíraly pod kýlem.“
(s. 95)
…………………………………………………………………………
Čtenářská výzva – kniha s tématikou moře
…………………………………………………………………………

„Štěstí najdeme jen tehdy, když půjdeme za tím, co nejvíc na sobě milujeme.“ (s.22)

10 28.01.2018

Pět krátkých povídek a navíc jedna vzpomínka na oslavy 10. výročí vzniku Československa.
Povídky spojuje nejen kraj pod Javořicí, ale také víra, chudoba a především výrazná ženská hrdinka.
Každý z pěti příběhů je zapamatovatelný:
Pouť panímámy Králové – smířlivé vyrovnání se s minulostí; hezký popis poutní výpravy.
Svatá chvíle večera – výrazná charakteristika vesnice x jedné rodině (farář/ poštmistr). Rodina evangelického faráře čelí řadě úskalí, vydá se hledat štěstí i do zámoří, ale největší štěstí nachází doma. Nejoptimističtější závěr.
Mučednice – nadčasový příběh zachycující problematikou soužití s alkoholikem.
Zvadlá májka – smutný osud milenců, které rozdělují rodiče kvůli víře. I na sklonku 20. století, v 90. letech třeba v podhorských vesnicích na Slovensku měli ortodoxní katolíci problém s uzavřením svazku s protějškem evangelického vyznání.
Pro bídné peníze – pytláctví a chamtivost jsou spravedlivě potrestány.
Stylisticky i jazykově působí text archaičtěji, přenesou do doby meziválečné, nebo poválečné. Vlasta Javořická umně navazuje na tvorbu Boženy Němcové nebo Karolíny Světlé. Zajal mě výraz bagounkář.

7 27.01.2018

Poetický příběh přibližuje nejmenším čtenářům nejen posmrtný život, ale především sílu kamarádství.
„Slibuju, že se tě nedotknu,“ řekl Bělobřich. Ale Šupito nebyla dnešní, aby naletěla na sliby. Kočičí sliby, myší chyby, říkávala jí v dětství maminka a co platilo o kočkách, muselo dvojnásob platit o liškách.
Jazykovou hravost dokládá setkání myšky Šupito a lišáka Bělobřicha
s křepelkami.
„Kdy odlétají?“ zeptala se Šupito.
„Až jich bude tři sta třiatřicet,“ odpověděla vlaštovka. Pak se k Šupito naklonila a o něco tišeji dodala: „Nevím proč, ale hrozně si tohle číslo oblíbily. Tvrdí, že jim přináší štěstí. Přitom většina z nich umí počítat jen do pěti – tak jsem se nabídla, že jim trošku pomůžu. Samozřejmě férově!“
…………………………………………………………………………………..
Čtenářská výzva – kniha, která obdržela cenu Magnesie litera
(Kniha získala cenu Litera Magnesia 2007 a cenu Zlatá stuha 2006)

11 26.01.2018

4 krátké povídky dokazují mistrovství P. D. James. I na malém prostoru (jednotlivé příběhy mají 25 – 35 stran) dokáže autorka vykreslit prostředí, charakterizovat postavy.
V povídkách Dědictví Boxdaleových a Dvanáct vánočních stop vystupuje mladý mladý intendant Adam Dalgliesh.
V úvodní povídce – Vánoční vražda – popisuje autorka zločin ve vlastní rodině. Pro mě je i motivací přečíst si životopis P. D. James.
Zajímavé jsou aluze na Deník pana Nuly (https://www.databazeknih.cz/knihy/denik-pana-nuly-69825) a Husmana (https://www.databazeknih.cz/vydane-povidky/clemence-housman-44537).
Povídka Úplně obyčejná vražda je založena především na perfektní charakteristice. Zarámování povídky prostředím realitní kanceláře přináší nečekávaný/ očekávaný konec.
Kromě povídky Úplně obyčejná vražda se ostatní odehrávají během vánočního období.
„Vzpomínám si na obrovská polena praskající v krbu, na rodinné portréty, na atmosféru trochu ošumělého pohodlí a trsy cesmíny a jmelí zavěšené nad obrazy a dveřmi, které představovaly jedinou vánoční výzdobu.“ (s. 20)
(…)
„V otevřených ústech bylo vidět cosi, co připomínalo vánoční nákyp.“ (s. 116)
Vtipně působí závěrečná řeč Adama Dalglieshe v poslední povídce.
„Co si o tom myslím? Adam na chvilku zaváhal a zapřemítal. „Moje drahá této Jane, myslím si, že na podobný případ už nikdy nenarazím. Bylo to úplně jako z Agathy Christie.“
…………………………………………………………………………………..
Čtenářská výzva – kniha s vánoční tematikou

13 26.01.2018

Na Karla Fabiána odkazuje Mariusz Szcygiel v knize Gottland.
Fabián umí podat příběh poutavě, i když střídání vypravěčů, nebo časové posuny mohou místy působit zmatečně.
Motiv židovských osudů mi připomněl Hodinu tance a lásky od Pavla Kohouta:
„Mohla být tanečnicí na jevišti života a byla zahnána do surové arény smrti.“ (s. 50)
Fabián umí příběh osvěžit lyrickými a úvahovými pasážemi:
„Copak je možná, aby uprostřed války kvetly jabloně? Válku přece vedou nejen lidé, ale i zvířata, stromy a zjizvená země. Válku, když už jednou takové neštěstí přijde na svět, vede pak všechno proti všemu.“ (s. 83)
Je zajímavé, že autor používá správně slovo rozšafnost, jehož význam dnes čtenáři vnímají jinak.
„… jeho hlas je rozšafný, sedlácký a je v něm hodně smutku i vzteku.“
Na dobu vzniku (1959) autor klade důraz na sedláctví, levicový motiv komunistického odboje je pouze naznačen.
…………………………………………………………………………………..
Čtenářská výzva – kniha s válečnou tematikou

6 26.01.2018

Název je mnohonásobně poetičtější než celý příběh. Škoda. Grafické zpracování – obálka, výzdoba jednotlivých stránek – působí nápaditě, ale vlastní příběh je naopak neoriginální, nudný. Chybí jakýkoliv náznak vtipu, humoru. Převládá pouze boj se zlem.
Ostrov, mapa, legenda, tajemný a nebezpečný les, obrovské krvelačné stvůry, hlavní postavy z různého prostředí (rodina guvernéra x rodina kartografa) jsou sice dobré výchozí motivy pro dobrodružný příběh, ale kdo četl Hobita, tak asi bude zklamán.
Zajímavý je motiv kartografie.

9 26.01.2018

Krátké, jednoduché a výchovné bajky, pohádky a příběhy. Do každého oddílu autorka zařadila 7 textů.
Většina příběhů se odehrává v lese a jednoduše, poeticky a často vtipně ukazuje (nejen) malým čtenářům cestu.
Lesní motivy (ilustrace Evy Chudíkové) doslova protkaly (především opakující se motiv jehličnanů) jednotlivé příběhy.
Líbí se mi jednoduché, ale zároveň poetické vyjadřování Zuzany Pospíšilové.
„Toník všem na záda namaloval startovní číslo zralou borůvkou, kterou utrhl na kraji louky.“ (s. 31, Koník a blecha)
„Jednou večer, když už si měsíc vyšel na procházku po tmavé obloze, uslyšel Šosík podivné zvuky. (s. 41, Zachráněná láska)

9 25.01.2018

Obdivuji, že František Šmahel dokázal v sedmasedmdesáti letech napsat takovouto stať. Je patrné, že je odborníkem.
Kniha osloví spíš historiky, studenty historie. Na mě tam bylo hodně legací a málo legrace, ale celkově jednání o basilejských kompaktátech byla hodně složitá vysoká politika.
Vysokou odbornost textu dokazuje 433 poznámek. Poznámkový aparát čítá 34 stran, vlastní stať má 98 stran.
Autor se převážně vyjadřuje odborně, termíny se vyskytují minimálně v každé druhé větě. Málokdy se objeví metaforické přirovnání typu „kousnout do kyselého jablka“.
Až budu procházet kolem jihlavského Prioru, to znamená kolem místa, kde byla vyhlášena basilejská kompaktáta, vzpomenu si, že termín prior značí i převora.
.....................................................................................................................
Čtenářská výzva – Kniha žánru, který běžně nečtete
.....................................................................................................................
Odbornou literaturu čtu, ale raději populárně naučnou. Podobně složitý odborný historický text jsem četl před čtvrtslotetím v rámci studia.

Knížku jsem objevil díky Terezínskému ghettu Veroniky Válkové (https://www.databazeknih.cz/knihy/kouzelny-atlas-putovani-casem-terezinske-ghetto-tajemny-vlak-do-neznama-166956). V závěru Bára, vypravěčka příběhu, čte knížku Petra Ginze.
Nedovedu si představit, že by Bára přečetla knížku během hodiny. Ale byla ovlivněná fiktivním setkáním s Petrem Ginzem, takže proto asi četla rychleji než já.
Je skutečně unikátní, že se dochoval rukopis příběhu, v němž Petr Ginz napodobuje styl J. Verna.
Dá se pochopit, že autor, který vyrůstal v rodině esperantisty, upozorní na tento umělý jazyk, ale je neskutečné, jak třináctiletý chlapec dokázal alegoricky vystihnout podstatu fašismu...
"Ti, kteří jen neustále myslí na to, jak zbohatnout, a myslí, že nejlépe toho dosáhnou, když budou mocní a budou vládnout nad jinými a žádná krutost jim v dosažení toho nezabrání, to jsou ti zlí. Aby ospravedlnili své konání, vymýšlejí různé teorie o vyšších rasách, které mají právo donutit ty nižší, aby jim sloužily jako koně a psi a jiná domácí zvířata. Tito zlí lidé nejsou nikdy šťastní, protože nejsou nikdy nasyceni, chtějí stále víc a víc a nakonec se jim vše rozpadne." (s. 99)
"(Guvernér Winje):´Moje kniha, které jsem dal titul Můj cíl, vyjde zanedlouho
v Belgii. Vysvětluji v ní, že Pánbůh stvořil vyšší rasu lidí, hlavně těch, kteří mají světlé vlasy a modré oči, a nižší rasy lidí, kteří mají jinou barvu pleti, tmavší anebo úplně tmavou pleť a tmavé oči a vlasy. Ti budou podřadní a jsou stvořeni k tomu, aby sloužili bělochům a byli jejich otroky. Když už nemohou sloužit, je zapotřebí je zničit. Na jejich likvidování máme už své prostředky.´"

Komplexnost knižnímu vydání dodává předmluva Arnošta Goldflama, doslov Chavy Pressburger, sestry Petra Ginze, a jedinečné kresby.
Příběh o Ka-duovi Petr promyslel dokonale. Překvapivý závěr.
..............................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize

10 14.01.2018

Lidová slovesnost od svatého Martina po svatého Matěje,
od Prahy, z Polabí, Hané, Slovácka, Chodska i z mého kraje.
„Padesát dva květů,
dvanáct štěpů,
jedenkrát do roka,
tři zlatá jablka.“ (s.83)
Zajímavé jsou písně inspirované vojnou s Turky. („Přijeli, přijeli/ ti Turci pohani,/ zajali, zajali/ dvé mladé čeledi.“ – s. 107)
Z tvaroslovného hlediska jsou nejzajímavější texty z Chodska nebo z Hané:
„Hdyž sem bul hu Mandy,
bul bych spád do jámy,
to bulo mý ščestí,
že sem bul bos.
Kdybych bul vohutyj,
bul bych snad zabjityj,
bul bych si vo dřevák
urazil nos.“ (s. 179)
„Jož sme se dost nazpívale,
rač nám něco déte,
hoběnce se vesošile,
napit se nám déte.
Déte piva, lebo vína,
lebo gořalenke,
abe se nám ovlažile
te naše hoběnce. (s. 240)

„Byl jednou jeden starý slouha –
poslouchejte, pohádka bude dlouhá:
v ruce držel hůl,
už je pohádky půl,
a na té holi zvonec,
už je pohádky konec.“ (s. 123)
.......................................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha s ročním obdobím v názvu

15 14.01.2018

Krátké aforismy dávkujte v jakoukoliv denní dobu v jakémkoliv množství.
Úspěch zaručuji.
Autor s nadhledem a svěže komentuje podstatu lidského žití od partnerských vztahů až k svobodě slova.
"Život je těžký - jenom láska ho může trochu nadlehčit."
"Osud za tebe volit nebude - nemá volební právo."
"Začněte malovat dříve, než si o vás druzí udělají svůj vlastní obrázek."

11 08.01.2018

Filmovou tvorbu Dušana Kleina mám rád - líbí se mi série o básnících, zaujal mě film o K. H. Borovském (Zakázaný člověk). Jsem rád, že D. Klein natočil i film podle předlohy B. Hrabala (Andělské oči). Za zhlédnutí stojí i Dobří holubi se vracejí.
Chystám se podívat někdy i na Místenku bez návratu.
Případ mrtvých spolužáků je sice poplatný normalizaci, ale je zajímavé, jak se tam pracuje s motivem povídky Vyšší princip.
Petr Nový napsal životopisnou knížku o "muži s dýmkou" svižně - vypravování Dušana Kleina střídá s rozhovory.
Životní osudy D. Kleina by vydaly na film - židovský původ, Terezín; po válce díky organizaci UNRRA pobyt ve Švédsku...
Vděčné jsou historky z natáčení, a to především z živého vysílání seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Aby diváci věřili, že se jedná o přímé vysílání, tak se postavy dívaly záměrně na ČT1, aby tvůrci divákům dokázali, že seriál není předtočený.
"Janě Švandové se stalo, že ji podle scénáře vyzvali, aby usedla na židli, ona se otočila, a když zjistila, že tam žádná není, s líbezným úsměvem odpověděla: Já radši postojím."

7 07.01.2018

Dokonale propracované absurdní drama. Už názvy jednotlivých fází přesvědčí, jak autoři příběh promysleli:
Prostor, světlo, lidé
Vnitřní monology
Komunikace
Imaginace
Divadelní realita
Divadelní iluze
Divadlo a diváci
Inscenace.
Poslední část – Rekvizita – je drama v jednom jednání.
Některé části mi připomínaly Becketta, jiné Ionesca, nebo Sartra
(S vyloučením veřejnosti/ Za zavřenými dveřmi).
Dialogy jsou vtipné, osvěžující je slovenština v podání Braňa i postava „čerňáka“, který ve fázi Divadelní iluze přistrkuje rekvizity (nebo taky ne).
Ale za nejlepší postavu považuji detektiva Jiřího.
Jiří: Mlčte! … Slyšíte? (ticho) Nikdo nás neposlouchá.
Braňo: Ale poslouchá.
Jiří: Ano? A kdo?
René: Já.
Jiří: Humor? Přejde! (ticho)
(…)
Jiří: ??? … Přejde.
Dobře, fajn, takže co víme? Víme, že nevíme, kde jsme, kdo nás sem zavřel, proč nás sem zavřel, proč zrovna nás čtyři a co je tohle za divnej prostor. Takže víme, že nevíme nic, a z toho vycházejme!
(…)
Jiří: Takže co víme? Tady je milion prostorů, v jednom vy si chodíte na záchod, vy se sprchujete, vy si jezdíte výtahem a já abych běhal po schodech. To není fér! (zkoumá dveře)
(…)
René: Cokoli je na jevišti, to hraje.
Jiří: Aha, takže třeba uklízečka, když vytírá jeviště, tak hraje, jo?
René: Když jsou tam diváci, tak ano.
Jiří: Co když je tam jenom jeden divák?
René: Tak taky.
Jiří: A když ten divák je její manžel a čeká na ni, až to dodělá?
René: Tak to je chudák.
Jiří: Takže diváci jsou chudáci?
René: V některých případech ano.

V poslední fázi (Inscenace) promlouvá pouze Hlas. Jeho monolog je jak
z přípravy ke zkoušce z divadelní vědy. Doplňují ho citáty:
„Divadlo musí být dohoda a pohoda. Krásné dobrodružství nebo nic.“ (Miroslav Horníček)
„Divadlo vypovídá o své době nejen povahou svých úspěchů, ale i povahou své krize.“ (Václav Havel)
„Divadlo se má dělat pořádně, ale nesmí se brát moc vážně.“
(Jan Grossmann)
Jiří Havelka, autor Dramatu v kostce, (po)upravil výrok Jaroslava Etlíka: „Divadlo je vždy něco mezi barem a estetickým tvarem.“
Čtení jsem si užil, nasmál jsem se. A už jsem koukal na termíny představení :-)
……………………………………………………………………………
Čtenářská výzva 2018 - kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy

10 04.01.2018

Víc než absence 4 básní (Balada o černém jezeře, Balada o jaře 1848, Balada italská, Balada májová) mě mrzí, že chybí úvodní motto:
"Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste."
Neruda v básních oslavuje vlastenectví, historii, lásku, Boha.
Zapamatovatelné jsou příběhy Balada stará - stará (smutný osud mladé matky) nebo Romance helgolandská.
Zajímavou atmosféru má Balada zimní.
V romanci o Karlu IV. pobaví charakteristika Čechů:
"Však jaká země — taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí —
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci со chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas —
mám já to bídu s vámi!"
(...)
"»Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se —
však květe po svém, v osobité kráse —«
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice —
»ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!«"
Milá je vzpomínka na Karla Havlíčka Borovského v Baladě o o duši Karla Borovského:
„Svatý Jene z Nepomuku,
drž nad námi Čechy ruku,
by nám Bůh dal, co dal Tobě,
náš by jazyk neshnil v hrobě!“
....................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha poprvé vydaná před rokem 1950
....................................................................................
Záměrně jsem si z knihovny vybral titul, který vznikl nejen před rokem 1950, ale byl i vydaný před uvedeným rokem.
"K padesátému výročí básníkovy smrti se 4 kresbami v typografické úpravě Karla Svolinského."

11 03.01.2018

Poprvé jsem viděl v jihlavském DKO v listopadu 2008, podruhé přímo na Žižkově 29. listopadu 2017.
V přednášce mě pobavila nálezkyně hry, Cimrmanova kopírka a Flaška s Krabicí.
V samotné hře dál jazykovou hravost rozvíjí postava praotce Čecha, který si plete Kostku (SKN) s Krychlí.
(Co se týče komolení příjmení, mám osobní zkušenost s Antalem z Tašek.)
Z Husových plamenných řečí naskakuje nejen husí kůže :-)
"Havlíček: Svatý Václav píše
z té nebeské říše,
vstaň, Havlíčku, ze hrobečku,
ať se nám líp dýše.
Hus: Co jsem vám říkal? To je chlapík! Karle! Ty tvoje epigramy! Denně před spaním si jeden řeknu a spím jako dudek. (s. 30)
(...)
Havlíček: Hus - mravnosti brus.
Hus: Karle, nezlob se, ale tentokrát nejsi chlapík. (s. 41)"
..............................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha od více autorů

12 02.01.2018

Rozhlasová hra o 5 obrazech a 3 pádech.
Můj komentář v 7 pádech:
ABSURDITA
RECEPTŮ na koláče
určených OTCI,
který stíhá MARII.
BERTO, MARTO, BÁBY SVÍČKOVÉ,
jste na KŮRU,
nebo si zahráváte se ČTENÁŘEM?
Vybral jsem si do knižní výzvy, ale asi se kouknu ještě po jiných koláčích :-)
Hra je svižná, jazykově vtipná, ale místy mi přišlo až trapné, když si někdo cíleně utahuje z církve:
"Berta: Lžeš! Víš, co jsi provedla! Zabila jsi otce! Svatého otce, ty zrůdo!
Marie: Dva otce jednou ranou! Otec biologický a otec duchovní, dva
v jednom!" (s. 29)
Motiv jídla (koláčů) na konci 1. obrazu:
"Vzývání makových koláčků
(zpívá otec Gabriel)

Makové koláčky
vem si, mé dítě
Makové koláčky
určitě vyslyší tě

Zpěváčci na kůru,
koláčků plná fara
Makovic plnou fůru
ve jménu Krista Pána

Spasení nemine
toho, kdo Boha chválí
Plameny pekelné
koláčky nepřipálí

Makové koláčky
vem si, mé dítě... " (s. 7)

2. obraz se jmenuje "Svačinka", 3. obraz "Makovice", 4. obraz "Smuteční koláčky".
"Marie: (...) Ale otec Gabriel se po nich může utlouct, takže se pečou výhradně a jenom makový... Vždyť je na nich závislej... Farář, co se sjíždí makovejma koláčkama... Tak nevím, jestli mu tohle v nebi projde... Ale bůhví, na čem ulítávaj v nebi..." (s. 9)
............................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha o jídle.

6 02.01.2018

Verše magorovsky cynické,
vulgární, filosofické
i čistě lidské...

Autor přímo nebo nepřímo ("Když cokoli Tě rmoutí,/ vzpomeň na Toho, jenž korunu měl/ z trnového proutí." - s. 33) zmiňuje řadu osobností: báseň Dracea fragans věnuje malíři Otakaru Slavíkovi, další báseň pojmenoval po herci Gérardu Philipovi (vtipně doplněno poznámkou o zajímavosti z filmu Fanfán Tulipán), zmiňuje básnířku Violu Fischerovou, básníka Guillauma Apollinaira, Boba Dylana. Milanu Kohoutovi věnuje akrostich (Jitka).
A především vzdává hold Jaroslavu Seifertovi:
"Srdce mne bolí
vzpomenu-li si na básně Seifertovy

Už je na pravdě Boží
leč pohlédnu-li na hůl sluneční
pochopím kdo nad poezií naší
nebetyčně ční" (s. 44, Přijel)

V básni Leprosárium zmiňuje vesnici, podle níž je sbírka pojmenovaná, i básníka Ericha Jakuba Grocha, jenž sbírku obohatil o osobní vzpomínku na Ivana Martina Jirouse i básní.

Magorovský cynismus asi nejvíc vystihují verše v básni Sentimentální:
"Chtěl jsem v tomhle textu
nebo co to je
pokračovat
a používat slova rýmy Hospodin a hřích
ale vyseru se na to
nestojí to za to" (s. 48)
..............................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha autora, který žil ve vašem kraji

9 01.01.2018