Tsuki komentáře u knih

Bláto a bahno nechala konečně za sebou (i když tuším, že "zápach" podsvětí už nikdy cítit nepřestane) a směřuje ještě výš - spíš nejvýš, až ke králi. Znovu opakuji, že Cesta do Versailles se mi četla nejlépe a také je to zatím jediný dvojdíl, který považuji za trochu inspirativní. Nicméně moc nechápu, jak je možné, že je Angelika tak pronikavě inteligentní (zvládá kde co v podnikatelské, obchodní a finanční branži) a zároveň v některých situacích tak hloupá. Ale budu to přičítat době, do které je Angelika situovaná.

2 19.09.2015

Cesta do Versaillles se nese v podobném duchu, jako první díl (respektive 2 díly). Ale odehrává se v úplně jiném prostředí. Mně osobně se možná tohle Angeličino období četlo lépe a svižněji, než předchozí kniha. Navíc je to inspirativní, jak se francouzská madam, která upadla do bláta a spodiny Paříže, hrabe trpělivě a houževnatě zpět, vzhůru...

2 19.09.2015

No, tak paní markýza je pro mě zvláštní kapitola. Neříkám, že významná, protože v životě jsem narazila na několik věcí, které se mi do života zapsaly mnohem víc. Ale jedno prvenství musím Angelice přiznat - je to asi první knížka co jsem přečetla, která se dá specifikovat jako román pro ženy, byť s dobrodružnými prvky. Období, kdy jsem papouškovala, že červená knihovna je hloupost mám už za sebou a teď si dělám na různé věci různé názory.
Kdysi jsem se přes jednu dámu dopracovala ke shlédnutí prvních tří filmů, které jsem brala, ale neuchvátily mě. Takže jsem ke čtení přistupovala podobně. Ale po několika stránkách jsem musela uznat, že toto je jiná kapitola. Hlavně (!) jsem se konečně začala orientovat nejen ve velkém množství postav s francouzskými jmény (které mi sem tam splývaly a množství z nich neumím dodnes správně vyslovit) ale taky v ději, protože ve filmu je přirozeně všechno dost osekáno, zestručněno a pozměněno.
Markýza Andělů - alias první a druhý díl tohoto rozsáhlého díla - je dobrý úvod. Angeličina osobnost není taková, abych se s ní dokázala ztotožnit, někdy její chování moc nechápu a někdy mě zase rozčilují manýry té doby, ale... bůhví proč čtu stále dál (momentálně jsem u Nezkrotné Angeliky - série, kterou vydal Československý spisovatel v roce 1991). A to, že mě to nutí číst další a další knihu, to je asi to kouzlo Angeliky, protože nesporně nějaké má, vzhledem k jejímu úspěchu... :)

2 19.09.2015

Kéž bych na tuhle knížku nenarazila. Nasadila mi do hlavy brouka a taky jsem si díky ní odškrtla bod mého knižního seznamu - "kniha, jejíž přečtení trvalo věčnost". Ne, tahle knížka není blbá. Je úžasná. I to (nebo spíš hlavně to), co Monty Roberts s koňmi dokázal a co o nich (ještě pořád) učí další a další lidi. Je pravda, že nejspíš změnil přístup ke koním obecně a jeho zásluhy mu nehodlám upírat. Na druhou stranu mě několik věcí v knize nahlodalo a později jsem se přistihla, jak uvažuju nad Mary Sue stylem Montyho života. Jak je všechno perfektně vybalancované - těžké dětství, krutý otec a nekonečná dřina u koní, éterický způsob jakým poznal chování koní, vybudování farmy a další... Mrkla jsem na net a narazila na mnoho hlasů plných pochyb (včetně bratra Montyho Robertse Larryho), ze kterých vyplývá, že tahle kniha o Montyho životě je vlastně vykonstruovaná a skvěle zpracovaná snůška lží. Mimo jiné prý Monty nikdy nebyl pozorovat mustangy v jejich přirozeném prostředí. Montyho otec při policejním zásahu nezabil černocha (prý tam u toho Larry také byl) a on i matka byli velmi milující rodiče. Montyho otec nikdy ke koním krutý nebyl a používal metody, které později Monty rozvedl. To kontroverzní "pytlování" koní se prý provádělo trochu jinak a koně se nebili. Těžko říct, kde je pravda, ale každopádně mě mé pátrání uvedlo do rozpaků a další čtení knihy mi ztěžoval pocit zmatení. Už to nebylo tak kouzelné. Znovu opakuji, že zásluhy Montyho Robertse nijak neshazuji, jen podotýkám, že svou slávu přiživil na jiných lidech (hlavně na téměř zostuzení svých rodičů), odvolává se hlavně tam, kde mu to už nemůže nikdo dosvědčit (v době vydání knihy byli už dotyční po smrti) a jeho život působí příliš dokonale. A tím i jeho příběh. Ale bráno jako fiktivní literární dílo - dokonalost.

2 10.06.2015

No páni. Musím přiznat, že literaturu tohohle typu moc nežeru - konkrétně jsem jednou (cca ve třinácti) četla asi čtyři romány pro náctileté... a pak až dnes Losing It. A docela mě to na chvíli dostalo - přečetla jsem to za jednu noc, celé jedním dechem. Docela mě překvapilo, že jsem Bliss ani na začátku, ani během knihy nezačala pro něco nesnášet - to se mi stává u valné většiny ženských hrdinek, bůhví proč. Bliss se mi docela líbila, byla správně "akward" a docela se mi s ní dobře sžívalo. Během prvních kapitol jsem si byla celkem jistá, že vím, jak to dopadne, v průběhu knihy se to ale ještě trošinku zašmodrchá, a pak je zase jasno. Prostě klišé jak hrom, ale výborně podané, se sympatickou hrdinkou a poněkud "Marty Stu" hrdinou, ale nebylo to uvedené do nesnesitelnosti, naopak bych řekla, že to byl jeden z mála případů snesitelnosti dokonalého muže :) Docela si to umím představit i zfilmované. A taky musím přiznat, že už načuhuju, kde si seženu další autorčiny knížky...

2 02.12.2014

Hodně originální dílko. Dobové, dost satirické a místy až tragikomické. Ale zasmála jsem se, pobavila i zamyslela. Měl toho napsat víc, v podobném duchu, škoda.

2 01.12.2014

Nenadchlo mě to. Hlavní hrdina mi vůbec není sympatický, což je samo o sobě nedobré. Navíc jsem přeskakovala vleklé popisy prostředí (v ději nejsou nijak důležité, dokonce ani pro navození atmosféry moc nefungují) a stejně tak jsem trochu rychločetla hrdinova milostná rozjímání. Bez toho by byla kniha tak o třetinu kratší. Vadila mi i ich forma vyprávění, snadno odhalitelná zápletka, nikde se nešlo do detailu. Byla to taková natažená nicneříkající povídka. Taky mě překvapilo, jak se v příběhu ochotně každý baví s právníkem a policie je tupá a všude druhá, aniž by ji to znepokojovalo. Nemít u postele první a druhý díl najednou, tak jsem asi s Matthew Hopem skončila, ale dám tomu ještě šanci. To jsou asi i mnohem lepší detektivní série.

1 11.07.2024

Tuhle knížku jsem si vybrala pro ostravské téma čtenářské výzvy, a musím říct, že jsem vůbec nebyla zklamaná. Fantasy mám ráda, ale tak nějak z principu jsem se vyhýbala české scéně. Po přečtení Ostravských mystérií si začínám říkat, jestli to nebyla chyba.
Musím uznat, že to, jak snadno autor skloubil historii s paranormálnem a fantasy prvky je úžasné, moc dobře se to četlo. A zřejmé jsou i znalosti nebo záliba ohledně zbraní, kde jinde spisovatel napíše pistole, tak tady autor popisuje model a pár podrobností - ale nijak rušivé to není, spíš naopak. Postavy jsou fajn, ale do žádné z nich jsem se úplně nevžila, což je pro mě asi jediné mínus celé knihy. Atmosféra dvacátých let, tajně pučící hrozby budoucnosti a stín nedávné války, zabalené ve fantasy kabátě s příchutí děsivého tajemna. Krásné :)

1 16.01.2020

Na Batmanových příbězích mě vždycky cosi fascinovalo, možná ta temnota, co se všude plíží a morální dilemata. Každopádně tuhle sbírku jsem četla s trochu zatajeným dechem, vzájemný vztah který Bruce s ostatními postavami má, to je pokaždé výlet do hlubin duše, a ne jen jeho. A jeho vztah s Jokerem, dá-li se to tak nazývat, to je velmi zajímavá chuťovka. Poodhalení původu je, ať už u hrdinů nebo padouchů, zajímavé čtení. Alan Moore si mě získává čím dál víc, propracovanost jednotlivých okýnek mi bere dech. Dobře seřazený výběr.

1 09.01.2019

Kdo by to byl řekl, že cestopis z roku 1956 může být tak zajímavý, nápaditý a dobrodružný, naučný i vtipný...

1 26.01.2016

Tenhle díl se točí okolo dvora, dvora a zase dvora. Není to úplně nezajímavé, ale slabší, než dobrodružný rytmus předchozích dílů. Trochu mě to donutilo zapátrat a zaplnit mezery ve znalosti historie a osobností té doby, a pochopila jsem, že je to přeci jen pořád fikce. Na druhou stranu se některé věci podařily autorce (autorům) vystihnout. Pro mě nejzajímavější částí Angeliky a krále byl ten "boj" mezi Angelikou a Filipem. A taky se tady Angelika trochu změní (jako v každém díle), ale ještě víc se vzdaluje tomu, co bych si já vzala za vzor nebo idol, se kterým se sžít nebo identifikovat.

1 19.09.2015

V Zaříkávači se oproti první knize (Mým marodům, 2010) objevuje pár novinek a celkově je cítit, že se pan Hnízdil neustále duchovně/duševně vyvíjí. Na jednu stranu se mi líbilo, že se víc "odhaluje" čtenářům, mluví o svém osobním životě a dává tím najevo, že je taky jen člověk, se svými mouchami. Na druhou stranu ho to zbavilo takové jákesi image úžasného doktora s bezchybným přístupem - ale to je vlastně dobře. Nejspíš v ničem nelže a toho si v dnešní době asi cením nejvíc. Upřímnost sice někdy bolí, a pro mě osobně je smutné číst ty "nenapravitelné" případy, protože si sama říkám, jestli nejsem jedna z takových? Jestli mám dost síly se uzdravit? Obzvlášť když se daná osoba nachází ve složité situaci. Někdy to vyznívá, že v takovém případě pan doktor jenom pokývá hlavou "tady se nedá nic dělat, vám nepomůžu". To je deprimující... Bohužel se v tématu nijak neodklonil od Marodů a je to to samé dokola, jen zabalené v novém lesklém papíru. I tak mi ale Zaříkávač přišel lépe zpracovaný a krapet moudřejší než Marodi. Jen tam pořád něco chybí... třeba návod, jak si vlastně člověk může pomoct...

1 15.07.2015

Co se týče názorů a pohledu na svět, mi tahle kniha nepřinesla nic zásadně nového, co bych už nevěděla. Na druhou stranu jsem byla mile překvapená, že se i v Čechách najde člověk, který nejen tyto názory zastává, ale otevřeně se za ně staví a bije. Až na pár drobností (drobné odchylky od mých vlastních názorů, vyjádřený paradox se někdy přelévá do spíš pesimismu, články se opakují /někdy i doslovně/...) vcelku velmi zajímavé čtení. Rozhodně bych ho doporučila většinové populaci - takovým těm lidem, co je bolí přemýšlet, tak to nechávají na jiných. Mně už toho neměla moc co nabídnout, spíš bych uvítala nějaké "praktické" rady.

1 02.07.2015

Tahle kniha mi přivodila ten nemilý pocit, že mi něco uniklo. Hrozně nerada něco nechápu a při čtení téhle knížky jsem se občas zastavila a přemýšlela, o čem to sakra bylo. Některé povídky mají vynikající námět, ale nikdy není pořádně zpracován a dle mého názoru nemá autorka cit pro sdělení vlastní myšlenky, minimálně ne na malém prostoru. Je jasné, že v její hlavě je všechno čisté, ale čtenáře nechává, aby se plácal v několika stránkách načrtnutého nečeho. Pro mě je povídka oproti románovému (nebo prostě příběhovému) formátu jako úsečka proti nekonečné přímce. A je mi k ničemu povídka, která mnohdy nemá ani začátek, ani konec, a velmi často těžko uchopitelnou pointu. Dost mě tohle odradilo od dalších knih autorky (i přes jejich značnou popularitu). Mám ráda povídky, které mě osloví a i přesto, že trvají jen okamžik, přemýšlím o nich ještě dlouho. A ne, že po přečtení si člověk jde lehnout a deset minut si říká WTF?

1 10.06.2015

Moje první setkání s tímto autorem. Děsivým věcem se většinou zdaleka vyhýbám, ale tady byla zvědavost silnější a nakonec jsem ráda, že jsem se do toho pustila i za cenu těch několika probděných nocí :) Dokážu si představit, že by to mohlo být ještě lepší, ale už ne zas tak o moc.

SPOILER
Jsem nesmírně ráda, že hned první knižní horor/thriller dopadl dobře, celou dobu mi bylo jasné, že jinak než dvěma způsoby to asi dopadnout nemůže. Ale i tak mě kniha držela po celou dobu, až jsem si chvílemi stýskala, že se styl vyprávění trochu vleče - ale ono to s postupujícími kapitolami hezky graduje a konec je napínavý jak kšandy. Ráda bych viděla trochu víc prostoru pro ty děti, hlavně Minnie, a taky Willardovi jsem původně připisovala větší úlohu. Očekávané zapojení parťáka Timminse (ať už v dobrém či špatném) se taky nekonalo... ale nedá se nic dělat.
KONEC SPOILERU

Ale ať už tak či onak, považuju Tajemství noci za dost dobrou knihu a doporučuju ji přečíst.

1 24.11.2014

Tahle knížka člověka naladí na tanec :) Je to celé hezké, něžné a jednoduché. Je z toho celkem cítit, že autor si tango a taneční školu zažil na vlastní kůži. Za největší plus považuju, jak pěkně vykreslil postavy, které jsou hezky různorodé (i když bych uvítala pro ně pro všechny o něco víc prostoru). Knížku doprovází krásné a zajímavé ilustrace a parádně navozují tu správnou atmosféru. Jestli se vám zrovna nechce číst nic náročného ale čtení si chcete užít, tímhle rozhodně nic nezkazíte.

1 24.11.2014

Po chvíli čtení jsem měla dojem, že vím, že tahle kniha bude stát za to. Ale mýlila jsem se. Anne Rice pro mě není úplně neznámé jméno, ale její tvorbu jsem do rukou dostala poprvé. Nemohu jí upírat podmanivý styl psaní, který vás vtáhne do děje, ale jinak byla pro mě knížka spíš zklamáním. Velmi zajímavé téma neproměnila v žádné vítězné body. Už někde před polovinou mě vyděsilo, že se směr ubírá spíš k romanci než k akci. V druhé části knihy už to nabírá strmější a strmější spád, ale čím víc akce, tím větší očekávání jsem měla... a naprosto zmařený a zbabraný konec to dodělal.
Dost mě taky autorka nakrkla i tím, jak si "pohrála" s hlavními postavami. Julie, věčně popisovaná jako nezávislá, odhodlaná a svá, z té se postupně stal pouze milostný objekt pro Ramsese a všechno její smýšlení a jednání tomu odpovídají. Alex mi celou dobu připadal jako hloupoučce zamilovaný bulík a teprve když získal mou pozornost někde ke konci knihy, tak na mě vypadl nový náhled na jeho charakter. Který mimochodem nevydržel dlouho... Henry byl, pravda, pěkně slizký a představovala jsem si různé variace, jak by to s ním mohlo dopadnout - co vymyslela Riceová předčilo všechna má očekávání, takže další malé plus. Samir mě taky zklamal. Ze začátku, podobně jako Julie, působí nezávisle a rázně. Pak se z něj mávnutím kouzelného proutku stává oddaný posluhovač, který by pro pána skočil do ohně a působí jako pes po boku krále... Nehledě na to, že autorce nestál ani za to, aby o něm napsala pár slov, kterými by objasnila, co s ním bylo dál, jako u ostatních... Mou jedinou oblíbenou postavu, Elliota, vlastně obdarovala koncem, který si myslím, jeho charakteru až tak nepříslušel, ale budiž. Nadějný mi byl i Lawrence, ale... A samotný Ramses? Na nesmrtelného krále mu tedy něco scházelo, pořád se tam psalo, jak si z něho všichni sedají na zadek... neviděla jsem jediný důvod. Všechno okolo něj mi ještě teď připadá dost sporné...
Popravdě, celý koncept nesmrtelnosti, která se nedá přerušit opravdu NIČÍM, to je přitažené za vlasy a odporující všemu mému... vědění? No, řekněme, že to odporuje mým vírám a teoriím o fungujícím vesmíru. Nápad na stvoření něčeho nezničitelného je děsivý a odporný.


SPOILER
Mimochodem, za těch pár let, kdy sem tam sbírám vědomosti, jsem si Kleopatry spíš považovala (a taky ji považovala za trochu moc hrdou a příliš sebevědomou), ale tady v té knize jsem jí nesnášela. Od první chvíle, kdy mi došlo, co se Ramses pokusí udělat mi byla odporná a nelidská. A přitom ten hlupák Ramses věděl, koho probouzí... fuj. Ani nevím, jak bych vyjádřila svůj odpor. Asi je podivné, že mě to tak vytočilo a rozhodilo, ale jenom si představte, že dáte OPRAVDOVOU nesmrtelnost někomu příliš cílevědomému, hrdému, přesvědčenému o tom, že je vládcem... Ugh.

1 13.09.2014

Milé vyprávění pro děti o událostech během sjezdu pohádkových bytostí. Plus: odehrává se v Praze :) Je z toho trochu cítit tehdejší doba a poněkud úsměvné doporučení jako pijte mléko, otužujte se a budete zdraví! I když, co já vím, třeba je to pravda. Knížka obsahuje i rady ohledně chování ve městě, kde jezdí spoustu aut. Doporučila bych buď menším dětem, které se soustředí na pohádkové prvky, nebo těm odrostelším, kterým už je možné vysvětlit, že strážník VB je vlastně policajt a podobně. Nebo dospělým nadšencům, jako jsem já, a ti už přece jen chápou souvislosti ;)

1 02.09.2014

Absolutně nechápu, že to sem píšu, ale ano - tahle kniha je oddechové čtení. Aspoň pro mě. Dokonale věřím, že být za komančů politickým vězněm nebyl žádný med a spíš než o agresi to bylo o psychice. Usoudila jsem, že záměr Přítelkyň, jak už napovídá název, byl spíš zobrazit osobnosti okolo než autorčino věznění. Přesto mi hodně chyběla pořádná vězeňská atmosféra a návaly negativních pocitů, které tam člověk nutně musí mít. Kantůrková se (ať už nechtěně nebo záměrně) zobrazuje trochu ve stylu Mary Sue - je mi jasné, že když ona byla politický vězeň a všude okolo ženský, který pomalu neumí číst, skoro všechny žijí v nezdravých vztazích a mají překroucené pohledy na svět a na morálku, že si asi musela připadat jako perla v bahně. Ale i tak, její vyprávění působí docela arogantně. Koneckonců ale, co já mám co hodnotit, mně šibe z lidí každou chvíli, označuji se za přátelského misantropa a velmi dobře znám, co je to ponorka. Takže jaké to tedy asi musí být, na jedné cele s dvěma a více ženskýma, který vás na 90% budou velmi brzo štvát, sdílet s nimi i to, co nechcete, pod neustálým tlakem, bez soukromí... No fuj, úplně mě polil studený pot jen nad tou představou. Ale abych byla ještě upřímnější, já tady nehodnotím životní strasti paní Kantůrkové, ale její knihu, která je psána jako román, nikoli životopis, a tak to taky vnímám. Jen radím, je lepší nejdřív číst a pak zhlédnout seriál, protože tohle je jeden z těch vyjímečných případů, kdy je filmové zpracování lepší, než předloha. Chýlková tomu všemu dodala ten chybějící lidský prvek a ukázala i okamžiky slabostí, které byste spíš od (politické) vězenkyně očekávali. Nemluvě o tom, že v seriálu je prakticky každá postava geniálně zahraná.

1 30.06.2014

Curwood je snad jeden z prvních spisovatelů dobrodružných knih, na kterého jsem narazila. Jeho styl vyvprávění je velmi podmanivý a vzhledem k době ve které tvořil, má taky jistou úroveň. Zlatá kadeř byla mojí třetí knihou od něho a hrozně se mi líbila. Přišlo mi zajímavé, jak se dvě z hlavních postav dorozumívají bez pomoci slov, zaujal mě charakter Brama Johnsona. Mělo to i ten správný, maličko neuvěřitelný konec, kde jsem se i zasmála. Ale jinak je to napínavé čtení. Ne tak, že by byl člověk jako na skřipci, ale spíš jakoby v neustálém očekávání. Vlastním třetí vydání z roku 1929, už značně ohmatané a načichlé, ale hezky to přidávalo na atmosféře čtení - možná je to o další důvod víc, proč tuhle knížku mám tak ráda :)

1 02.06.2014