ttommikk
komentáře u knih

Když je něco povinné, neznamená to, že u toho nemůže být prdel. Tak bacha!


Zase jeden Šerlok, co má svou práci rád. A možná i něco. Něco, který si každý musí najít sám.


Lehkým perem čtivě vylíčeny dějiny českého 20. století na osudu rodiny Mašínů. Lépe než-li drtiti středoškolské dějiny 20. století ze sešitu, je přečíst tuto knížku.


"Tak tedy. Váš největší problém je co dělat poté, co jste se najedli. Zdá se, že se vyhýbáte pravdě, a toho není třeba. Není ani možno vyhnout se pravdě, toužíte-li však vyhnout se pravdě, utápíte se v bláznovství a neštěstí, kdežto kdybyste se nepokoušeli se jí vyhnout, začali byste být obdařeni milostí, která je ve vás, ovšem je pohřbena staletími podrážděnosti. Nebuďte již, prosím, podrážděni. Nebude důvodu, abyste se strachovali, usednete-li a začnete-li se dozvídat, kdo jste, a to tím, že začnete počítat věci kolem sebe. Počítání je čistá činnost, poněvadž se při něm nepokoušíte něco z něčeho udělat. To přijde později. Nejprve musíte umět počítat. Napoprvé počítejte do devíti a pak toho nechte. Nesčítejte, neodčítejte, nedělte ani nenásobte. Pochopíte, co myslím, až začnete počítat."


Tigrid je člověk, který jako ústřední nepřítel komunistického Československa nejspíš úzce spolupracoval s CIA, aby na stará kolena dělal ministerského podržtašku Klausovi. Kosatík je člověk, který tento zajímavý životní osud sepsal, přidal drobet svýho nevyžádanýho mudrlování, a vznikla... učebnice dějepisu. A v nich bývá jak známo občas nutné přeskakovat. I tak se jedná o povedené shrnutí života jedné z nejvýznamnějších postav novodobé české historie.


Hluboké spodní proudy protnou hladinu textu jen málokdy. Škoda. Ty chvíle stojí za to.


Ve velkém bílém domě kdesi daleko nad Dunajem si nad horkou kávou brumlá Minulost s Přítomností. A venku? Tam spadla kulovatka.


Kdo si o hrách vždy raději četl, než aby je hrál, bude mezi stránkami blahem vrnět.


Trochu mrtvejch s trochou toho filozofování, v dávce dosti vyvážené, co pěkně vodsejpá.


Říkali: "Odstěhuj se na venkov, je tam pěkně, samej milej človíček a ta příroda panečku!"


Nestává se často, že by autor dokázal propojit filozofii a literární rozhled s vlastní, ještě navíc velmi bohatou sportovní zkušeností. Častěji se vidí autor „filozof“, který sice sportu rozumí, ale jen ze zkušenosti sportovce amatéra, anebo případ opačný - sportovec s profesionální minulostí, kterému však chybí literární a filozofický základ. Knížka Tělesná výchova je jednou z mála, kde se pohyb a kultura přirozeně spojuje v jednom organickém celku.
Myslím, že člověk může psát o běhání, plavání a sportu obecně skutečně přesvědčivě pouze, pokud má sám naběháno, naplaváno tisíce kilometrů. Nesmí mu chybět dlouhodobý prožitek z pohybu. Martin Šimečka to vše má, a ještě přidává vlastní sečtělost.


Takových Kosinských víc. Připomínají totiž všem Slušným lidem, že soulož s kozlem je taky literatura!


Co se z Motáků nezvěstnému dalo jen vytušit, je tu vskutku řečeno: "Nevíme, co nás zítra čeká, je tu ale cosi transcedentálního, k čemu bychom se měli pokorně vztahovat, nevyskakovat si, netrucovat."


Akorát ten Kvido je nějakej divnej. Nebude on to tak trochu literární postava?


Rychle, rychle zapomeň na školní nalejvárnu a choď, choď, dcero, na jezero.
Stojí to, safra, za to!

Rozvést se v 19. století, to kurník nebyla pražádná brnkačka. Vydalo to na celých 200 překvapivě čtivých stránek.