Tupoun komentáře u knih

(SPOILER) Jak jsem v komentáři u knihy Kanibal z Nine Elms uvedl, v první knize, ještě s Erikou Fosterovou, autor dělal z postav lesby a gaye takovým způsobem, že měl člověk pocit, že zde žijeme v poměru 50:50 a ne 96:4. V dalších knihách už žil jakž takž v realitě. Kniha Propast smrti je však něco úplně jiného. Děj se odehrává v gay komunitě, takže je to přirozené prostředí, kde jsme zase my, většinoví, v minoritě. Navíc si můžeme být jisti, že je alespoň v základu popsáno věrně. Dal jsem o hvězdu méně. Tento příběh je oproti předchozím takový až moc poklidný, místy až ospalý, jen sem tam přijde pár stránek staré dobré akce a napětí. Ale to spíše, vyjma závěru, díky vrahovi než Kate a Tristanovi. Tušení asi v jedné třetině knihy o tom, kdo je vrah, celkovému dojmu taky moc nepřidalo. Za opravdu trapný moment považuji, když Kate při pohledu na identikit ihned položí otázku, zda neměl pachatel paruku a umělý chrup? To bys fakt nevymyslel. Pozná paruku a herecký chrup, ale obličej, s kterým se opakovaně setkala, nikoliv. Tady autor sklouzl až k přílišné jednoduchosti. Klasickému americkému braku se přiblížil popisem mužských postav, kdy všichni borci mají přes 180 cm, jsou to vysportovaní svalovci... Pokud to tedy nepsal ve fitku. Dal bych osobně za sebe hvězdy spíše jen tři, ale celkově je to běžná, konzumní a odpočinková detektivka, klasicky vystavěná, žádný thriller, takže proč jí škodit? A žádný autor nepíše věčně eňo ňuňo. Tak si musíme počkat na další, již samotným Robertem Bryndzou avizovanou, záhadnou zápletku.

2 19.12.2021

(SPOILER) Jeffery Deaver je opravdový virtuos při spolupráci s detektivem Rhymem a jeho partou. Jen když pomyslíme na to, že veškerý děj každé knihy, vyjma opravdu nepatrných výjimek a pořízení invalidního vozíku, rozvíjí z jednoho pokoje (no, spíš asi větší haly) a přesto v drtivé většině knih vytvoří úžasný příběh, musí být opravdu fenomenálním člověkem s obrovskou představivostí. Jeffery Deaver by možná dokázal spáchat dokonalý zločin. Teoreticky určitě. Sic v knize Rozbité okno dovedl moc datokopectví asi až na pokraj žánru sci-fi, především na české poměry, kde síť díky počítačové negramotnosti státu nedosáhla takového propojení a není tudíž tak nebezpečná jako třeba v USA, tak ve většině situací je skutečná. Proto mě vždy dovede rozesmát nějaký český trouba, který se rozčiluje, že jej nějaký novinář na veřejné akci vyfotil, když on má přece právo do toho kecat (podle tiskového zákona moc nemá), ale vůbec mu nevadí, že obyčejný e-shop si ho svlékne donaha a ví o něm více než kdy věděla StB o kterémkoliv disidentovi. Záleží, kolik zaplatí za informace. A tato nevědomá blbost lidí se vlastně line celou knihou, aniž by autor někoho přímo nabádal třeba tak, jako já v tomto komentáři. Příklad, jak si nevšímáme sledování: V zaměstnání často vyhledávám na internetu potřebná zařízení pro výrobu. Přijdu domů, a na mém soukromém PC se začnou objevovat reklamy na výrobky, které jsem vyhledával v práci. Kdyby to byla trička, člověka to netrkne. Ale když mně začne nabízet záchytné vany na kyseliny... Samozřejmě, že se dají najít i v této knize mouchy, ale v celkovém dojmu je to jedna z těch superknih. Osobně mě rvou žíly několikrát opakované zápisky z tabulí nebo konkrétně v této knize tisíc řádků informačního seznamu na Sachsovou, ale to řeším velmi jednoduše - obrátím list. Nervy mám z mnohdy až přitroublého Pulaskiho a z nálad Rhyma, kterého bych někdy s radostí vyvrátil i s vozíkem, ať si pomůže sám, když se chová jak prase... Ale to je popis běžného života, který žijeme i my, jen v jiných kulisách. Prostě Jeffery Deaver je mág psaného slova a kdo považuje detektivní thriller za nějakou pokleslou literaturu, je zcela jistě vůl.

2 27.11.2021

Legie je určitě dle mého názoru lepší než Artefakt. Retrospektivní návraty do dětství nás seznámily s Harissovou minulostí, ale že by to zase bylo až tak důležité vzhledem k celkovému ději...? A co mě opravdu pořád moc vadilo, tak jeho vypitá hlava, díky které nejen ztratil, po čem ohromně toužil, ale zapříčinil řadu zbytečných negativních situací. Jestli to byl autorův záměr, tak já nad ním tedy nejásal. Jako na houpačce - hrdinský čin, drak jak vidle, průser a zase hrdinský čin na chvilku hodného chlapce. Oproti Artefaktu dávám o hvězdu více, protože je zde více akce, i když více informací o artefaktu o moc víc nedostaneme.

2 06.02.2021

Tuto knihu respektive celou tetralogii jsem četl již před lety a byla pro mě velmi čtivá. Abych mohl napsat o knize koment, tak ji čtu znovu a zůstává pro mě pořád velmi čtivá. Možná to není tak úplně klasická sci-fi, ale spíše něco trochu podobného filmu Pátý element, prostě lidstvo v budoucnosti. Místo měst nebo států planety, skoky prostorem, ale jinak se dost řeší lidské záležitosti. Toho dění z vesmírného prostoru zrovna v této knize asi není vůbec nic, pokud si dobře pamatuji. Je tam dost z detektivního thrilleru, akčního děje, taky něco z citové oblasti... Prostě se jedná stylově o široký záběr, ale jak jsem již napsal, vůbec mě to neodradilo a těším se na druhý díl. Jedno mně ale šíleně vadí, naštěstí to nemá nic společného s obsahem knihy. Svazky vyšly asi v době, kdy se na takových žánrech snižovaly náklady jak se dalo, takže jsou malé a tlusté. Já čtu výhradně vleže (nikoliv na zádech), takže zde musím stránky zatěžovat a těžítko klouže tu na jednu stranu, tu na druhou... Ale s četbou jsem fakt odpočinkově spokojený.

1 05.03.2025

Jakmile jsem dočetl Černou smrt, od samého nadšení jsem ihned sáhl po další knize od Thilieze, která byla v knihovně jako e-kniha, až jsem přehlédl, že se jedná o 9. díl série Komisař Sharko. Nicméně dějově to vůbec nevadilo, a pokud snad jen navazovaly osobní osudy hlavních postav, tak to přežiji.
Jinak jsem ale nadšený. Autor vymýšlí neotřelé příběhy, které zaujmou již samy o sobě krvavým "uměním" vrahů nebo třeba prostředím. Sice zase spousta magorů v týmu, cvokaři v pohotovosti, ale včerty. Dalo se to opravdu polykat po kusech. Jedna linka se hezky rozvětví, a člověk ne a ne přestat a najednou fňuká, že už jsou dvě hodiny ráno a za chvíli zase běžet vydělávat na kapitalistu a přidružené socky. Jestliže ArwenAragorn nebo Nelly píšou, že Luca je v sérii s komisařem Sharkem zatím nejslabší, tak se mám tedy na co těšit, když mě osobně Luca i ta, podle některých, překombinovanost, nadchla úplně šíleně. Jane2016 to vidí asi úplně stejně jako já. Prostě opravdu jsem nadšen a myslím, že ani vyznavači Chrise Cartera Franckem Thilliezem nepohrdnou. Jinak bacha, Carterovi by měla v CZ vyjít za necelý měsíc další kniha!

1 22.10.2024

Pro mě perfektní military oddechovka, při které jsem, především v závěru, moc nedýchal. Asi mám štěstí, že nejsem astrofyzik nebo hnidopich, abych hledal, co ve sci-fi nebo ve fyzice možné je a co nikoliv. To bych si mohl přečíst nějaká skripta z astrofyziky.
Příběh se sice rozjíždí poněkud těžkopádněji, a to proto, že já, na rozdíl od lidstva vím, co se děje na druhé straně, takže mě rozčiluje suverénní jistota. Klasická krátkozraká tupost politiků, kterou ostatně zažíváme v přímém přenosu a nemusíme číst sci-fi.
Knihu jsem si do hlavy nacpal takřka najednou a spolkl ji na několik skousnutí. Ani trochu mně nevadí, pokud si proto někdo o mně myslí, že jsem Tupoun. Já čtu pro svoji spokojenost, nikoliv pro obdiv hnidopichů. Proto podobně stavěným čtenářům sci-fi určitě četbu doporučuji.
Ostatně je zde vidět, kde se Jakub Mařík učil řemeslu sci-fi, zde jako překladatel.

1 01.09.2024

Jako celek je Černočerná tma dle mého souborem čtivých detektivních thrillerů, tu lepších, tu slabších, ale není to klasický King. Nejsou to horory, byť likvidace manželky (a té krávy taky) v povídce 1922 je syrová, prvních pár stránek ve Velkém řidiči rovněž, trošičku náznaku ďábla v Prodlužování času a reportážní popis několika vražd v Dobrém manželství. Tedy alespoň pro mě to není ten klasický King, který mě vystraší svým spojením temné hrůzy ve zdánlivě obyčejném životě zúčastněných. Je tady napětí, ale jiného druhu. Mrkl jsem pak i na film 1922 a je to prostě trochu drsnější drama. Nic víc, nic míň.
Ty "pouhé" tři hvězdy nejsou v mém hodnocení o kvalitě knihy, ale o Kingovi, Mistrovi hororů obecně a Kingovi v této knize. Chris Carter taky popisuje brutální vraždy a nejsou to horory. Prostě jak říkám na začátku, je to jiný King nežli náš zbožňovaný King, kdy máte strach zhasnout a zavřít oči, ale to neznamená, že by to byla špatná kniha povídek.

1 24.05.2023

Jestliže jsem dal u prvního dílu čtyři hvězdy, měl bych je dát i zde. Ale jsem z celé řady dost zklamán. Zpočátku to vypadalo fakt dobře, ale asi toho bylo v ději až mnoho. Mnoho zainteresovaných, mnoho akcí, a i když byly ztráty, tak nikoliv mezi hrdiny.
Řada témat je zde velmi zajímavých a mohla by se opravdu pěkně rozvíjet. I když obyčejnému čtenáři zní až neuvěřitelně, že když se vám zaběhne pes z Brazílie do Číny, tak ho přes satelit najdete i s číslem báraku, kde zrovna občůrává rohy. Ale tento špehovací obor nelze podceňovat. A tak tloustýt u PC v Pentagonu napovídá dvěma agentům desetitisíce kiláků od sebe, kudy utíkat. U třetího dílu určitě již můžu bez spoileru vyjádřit svou naprostou nedůvěru k prvnímu, že ačkoliv o mimozemšťanech v moři veděli z vlády hodní i zlí, svět se o jejich přítomnosti nedozvěděl ani ň. A takové kopance jsou sem tam ve všech třech knihách. Škoda. Daly by se z toho při troše snahy udělat velmi dobré akčňáky.

1 14.04.2023

No, doufal jsem, že druhým dílem bude trilogie gradovat a autor se zlepší v tvorbě, kterou si prvně vyzkoušel v Průlomu. Tento díl je zelenější nejen obalem, ale i částí děje, ochranářů všeho živého kromě člověka. Ale zase ne nějak přehnaně. Díl je poněkud nevyrovnaný v ději a oproti prvnímu dílu se místy dost táhne. Nicméně, když už jsem začal, chci to dotáhnout do konce. Na to zase kniha Pokrok tak hrozná není. Jen při tom porovnání...

1 12.04.2023

Neuvěřitelné! Jako by tento díl napsal někdo úplně jiný. Kniha nenavazuje vývojově na předchozí díl, autor nechává na čtenáři, aby pochopil, co vše se změnilo. Na scéně zůstávají víceméně detektivové Rath a Testová a v knize už se konečně neřeší soukromá domácí hysterie Testové a vzájemné soupeření těchto dvou postav. Od prvních stránek je děj akčnější, drsnější. Zůstávají nedostatky z dílu prvního, především neučesaný, přeskakující děj, avšak nikoliv retrospektivně, ale spíše zmateně. Třeba, že vlastně do role soukromého očka vnutí Ratha Testová, pak z děje zmizí, a objeví se až při stavění slavobrán. Přitom policistka je zde jen ona. Ona je vyšetřovatel.
Co mě na této knize docela vytáčí, že mají policisté, ať už v tomto díle Rath vystupuje jako soukromé očko, vypnuté telefony nebo hlasovou schránku. Nebo že Rath prostě nezvedne při vyzvánění telefon. To je, dle mého názoru, v prostředí, kde se vraždí, diletantismus hrubého zrna.
Další věc, která mně velmi, ale opravdu velmi vadí již od první knihy, že všichni v přímé řeči mluví jak pražská galérka z dob rady Vacátka. Ať je to vrah, právník nebo lékař, všichni se vyjadřují jak lopaty v desáté cenové skupině. Otázka, zda se tak děje už v originále nebo jen v překladu?
Ano, tato kniha je určitě záživnější než její předchůdkyně, a řekl bych že téměř nesrovnatelně, ale že by mě osobně uchvátila, to opravdu nikoliv.

1 07.01.2023

Než jsem začal psát tento komentář k Artefaktu, přečetl jsem si raději i Legii, abych měl jasno v nejasnostech. Takže: Kniha takřka vždy dokáže pohltit v akčních částech děje a člověk je zcela vtažen do bitvy až se mu rosí čelo. Na retrospektivě, kterou autor používá, by nebylo nic špatného. Ovšem jejím velkým nedostatkem je, že se rozvíjí strašlivě pomalu. Už, už to vypadá, že se dozvíme, za kým to Lazar fňuká... a - zase nic. A napodruhé to samé, což pak už zbytečně trhá děj a brzdí jeho vývoj. Celé se mně to rozpadá po příletu na Helios, kde by mělo vše vrcholit. Jakoby to už chtěl mít autor z krku, děj se řítí krkolomně vpřed bez jasnějších odpovědí na řadu otázek, třeba proč to v původní posádce vypadá, jak to vypadá a co všechno objevili. Navíc Harris je obyčejný alkoholik a člověk už pomalu ztrácí přehled, stejně jako jeho vypitý mozek, co je skutečnost, co bílé myši a co práce artefaktu. Prostě od Heliosu nic moc, ale pro akční scény dávám tři hvězdy a vrhám se na Legii.

1 06.02.2021

Navzdory chvále předchozích dvou akčních dílů, je i pro mě, kdož tak úplně nelpí na fyzikálních zákonech jako spíše na čtivosti a ději knihy, poslední díl už poněkud překombinovaný. Dostal jsem se do pozice, kdy prostě částečně souhlasím se zápornými komentáři gonga a psychouška, ale na druhou stranu i s klaďasem QEDS a suchým konstatováním Crozze. To, co se líbí Turloghovi, překvapivé zvraty, bylo pro mě už překombinovaným dějem, kde se spíše přikláním k těm záporným komentům. Chvílemi se mně zdá, že je to úžasný příběh pro mladé a ještě mladší čtenáře, spíše starší žáky, řečeno soutěžní terminologií.
Ale určitě to nehrozilo předčasným zavřením knihy. Nicméně, musím přiznat, že jsem ji četl docela dlouho. Tož si vyberte, co včiléj.

19.10.2024

Jestliže jsem psal o první knize, že se mně líbila jako perfektní napínavá oddechová military sci-fi, tak nemám důvod druhou knihu hodnotit jinak. Každý čtenář, který přečetl dříve než tuto sérii, prozatím tetralogii Jakuba Maříka (a snad za méně než dva měsíce již pentalogii) UTSS Salamis, musí zde vidět stále více podobenství. Ale to vůbec nesnižuje kvalitu ani jednoho z děl. Z komentářů vyplývá tak půl na půl, že se někomu líbila více první kniha, někomu zase tato. Je pravda, že v druhé knize je mnohem více politiky a pletichaření, lidského svinstva s kým a za kolik, proti komu apod. V podstatě je tento díl dějově bohatší, nejen o likvidaci jedné lidské lodě za druhou. Prostě pokud na příběh nejdete moc vědecky a nešťouráte se v detailech, pokud máte rádi military sci-fi a napětí z vesmírných bitev, nemusíte váhat ani na chvíli.

30.09.2024

Kdo si chce odpočinout po šíleném dni u nenáročné, akční a sci-fi prolnuté do jakoby současnosti, tak nemůže v případě Průlomu vybrat špatně. Na to, že je to autorova prvotina, tak je to výborné. Na to, že je koučem autorského psaní, bych to hodnotil přísněji. Kniha je psána podle stejného mustru jako u řady jiných amerických autorů, jako například mnohem známější Tom Clancy, Lincoln Child a mnozí další. Spousta čtivé akce a napětí, hysterka Alison, která napřed jekotem odsuzuje a teprve pak přemýšlí, klasický americký vládní válečný štváč, který zase napřed střílí a už se ani neptá... Prostě opravdu kniha, která vám dá zapomenout na starosti, i když pár kopanců by se v ději našlo. Ale - každý začátek je těžký, ale protože autor ostatní učí psát, tak by měl jít příkladem, a to zase tak úplně nejde. Proto čtyři hvězdy, a přesto doporučuji.

12.04.2023

Knihu jsem četl před lety a od té chvíle, kde jsem chodil, tam jsem ji doporučoval jako perfektní a drsný příběh. Pointou by se dal trochu pojmout jako předchůdce Hunger games. Taky show pro diváky. Přišel čas, kdy jsem ji doporučil osobě blízké a abych si o ději mohl zasvěceně povykládat, přečetl jsem si ji znovu. A najednou nemohu pochopit, co se mně na téhle knize mohlo tak líbit, že moje nadšení neznalo mezí? Vidím zde většinu nadšených komentářů, přesně takových, jaké bych napsal kdysi dávno, když jsem knihu přečetl poprvé. Ale teď to pro mě byly mnohdy opravdu stupidní dialogy o ničem, takové to zachraňování soudruhů ve zbrani bez ohledu na vlastní život/smrt a odkrouhnutí účastníků zajímavé snad jen u první patnáctky dvacítky, pak už jen nudná a opakující se součást příběhu, monotónního příběhu. A konec byl vrcholem nicneříkajícnosti.
ALE!!! Jestliže tuto knihu, jak sám autor tvrdí, napsal v osmnácti letech, pak je to obrovský úspěch. Nu, a já jsem ji taktéž mohl číst poprvé jen o něco starší. Neměl jsem ji číst podruhé...
Snad, co jsem napoprvé tak moc nevnímal, byl jemný nástin, že se jedná o Ameriku v nějakém podobném stavu Orwellovy země z románu 1984.
P. S. Podobně jsem dopadl s Tommycnockery, i když tam přece jen bylo víc akce, a co mě při druhé četbě především drtilo, byl jen strašlivě natáhnutý Kingův styl, kdy dovede popsat pět metrů chůze z kuchyně na záchod na pěti stránkách a popisovat všechny kachličky pod nohama nebo fleky na stěnách. Některé knihy je nebezpečné číst podruhé třeba po dvaceti letech.

01.04.2023

Pro vaše děti a vnuky vynikající kniha/zápisník. S paní Amélií jsem se setkal osobně ve stejný den, jako s jejím zápisníkem. Zatímco my se raději stěhujeme na Západ, ona se přistěhovala k nám. Vůbec jsem o existenci této knihy předtím neslyšel. Předpokládám, že ani většina ostatních čtenářů, což je převeliká škoda především pro jejich děti. Kniha Můj první zápisník je vlastně interaktivní příručka pro děti, jak se naučit spoustu věcí v koexistenci s přírodou. Není to žádné zelené šílenství, prostě se jedná opravdu o dětské hry a tvorbu, které můžou v podstatě realizovat při vycházce do přírody. K tomu příběhy a básničky. Mám dojem, že první knihu vydala díky crowdfundingové sbírce a stejným způsobem, jak jsem zjistil, vzniká nyní druhý zápisník pro děti od 7 do 13 let. Ovšem na netu je řada odkazů a videí, jak se s knihou, prvním zápisníkem seznámit.

29.11.2022

Zpočátku jsem měl podobné pocity jako čtenář Privigelius, který nedočetl. Určitě mně ta poněkud psychicky vykolejená vyšetřovatelka Sonja Testová nepřipadala sympatická jako Káje95. Ale po nemastném neslaném úvodu se začal příběh rozvíjet a při hledání vraha se vynořovaly mnohé podivuhodnosti maloměstského spolunažívání. Velmi mě zaujalo, jak se dovedou spojit násilnický bigotní vidlák a snad až fanaticky pobožný muž alternující rovněž ďábla, když má jejich nenávist stejný cíl. A právě to je asi na knize nejzajímavější, jak vyplouvají zcela mimoděk na povrch svinstva vážených spoluobčanů. Tady stoprocentně platí - hoď kamenem, kdo jsi bez viny! Přestože neskáču nadšením, dá se to číst a určitě se k Vermontskému cyklu vrátím.

22.11.2022

Původně jsem chtěl nechat tři hvězdy jako u prvního příběhu v sérii, který si vlastně taky tři hvězdy moc nezasloužil. Jen díky očekávání, že se Lincoln Child vzpamatuje, jsem dal tři. Ale pokud všechny moje výtky trvají i v druhé knize a jsou ještě horší, nemůžu jinak.
Opět příběh, který slibuje napětí a spád, nicméně po úvodním namlsání se začne konstrukce rozpadat. Výborně okomentovala čtenářka s libým nickem Metla a řada dalších. Přestože se jedná o hlídané vojenské zařízení, každý si tam dělá, co chce. A přestože jsou všichni pod jednou střechou, kanonáda z automatických zbraní, výbuch granátu a smrtelný jekot a chropot lidí, které kocourek rozmontovává na jednotlivé součástky, nikdo nic neslyší, jako by se střílelo v Harlemu a ostatní trčeli v Tribece na opačném konci Manhattanu. A tak se to děje pořád dokola.
A zase - primární postava série Jeremy Logan už sice není neviditelný, už povýšil mezi filmové křoví, ale nikdo v celém příběhu nevysvětlil, co na základně vlastně dělal? Jen, že si název základny přečetl v tajné zprávě. A vůbec nikomu nebylo divné, že přijel nějaký chlap jen tak, jako na víkendový pobyt do Krkonoš. Dokonce ani zelený mozek, tak lpějící na dodržování řádů, se jej nezeptal, co tam dělá?!
A takovým dojmem trpí celá kniha, že si v ní všichni dělají, co se jim zachce. Snad jen kocourek ví od začátku, jaká je jeho role. Závěr? Jsou i mnohem horší knihy, ale spisovatel z tak věhlasné dvojice by snad ani neměl mít povoleno již 2x v mých očích klesnout tak hluboko.

21.10.2022

Dávám tři hvězdy, protože jsem jako měkký kritik dal předchozímu, mnohem slabšímu dílu čtyři - stydím se a omlouvám. Ale pro celou trilogii bych dal určitě jen dvě, takže kompromis. Počátek je, dle mého, z těch tří knih nejlepší. Více akce, i když vlastně se jejich průběh začíná ve své podstatě opakovat. Co tuto knihu opravdu degraduje na úroveň animovaného příběhu pro děti je, že hlavní hrdina chce fanaticky najít svoji milovanou klidně na úkor zničení lodi se stovkami lidí na palubě. A to je moc neskutečné i na sci-fi. Taky mě neuspokojují hrdinové, kteří myslí rukama a teprve pak, většinou po nápovědě od těch chytřejších, zjistí, co podělali. A opět je zde autorova neschopnost ukončit příběh. Znovu, jakoby jej to přestalo bavit nebo ho tlačil termín, mávnutím proutku v několika větách rozvitý děj zabalil. Ale zase retrospektivní části konečně doplňovaly děj a nebyly to nějaké vzpomínky na dětství. Takže závěrem - když není co na čtení, tak se to dá spolknout. Ale že by mě to zvedlo ze židle nebo bych tomu obětoval spánek, to určitě nikoliv.

09.02.2021