Turmee komentáře u knih

Poslední díl měl rozhodně jinou atmosféru a náboj než předchozí dva. Je mnohem klidnější, pozvolnější, a přesto děj ubíhá a postavy se vyvíjejí.
Ze začátku mi dělalo větší množství dějových linek problém. Těžko jsem si pamatovala jména a jednotlivé příběhy, ale docela rychle se to spravilo.
Třetí díl je vážně spíš taková sonda do života lidí "někde jinde". Popisuje zvyky a tradice, myšlenky a předsudky, problémy a trápení, naděje a sny. A i když je to všechno zasazené do dobře promyšleného světa, neumím se ubránit pocitu, že podobné příběhy by se mohly odehrávat i dnes tady u nás. Což o to, jsem si jistá, že se to děje.
Postavy jsou neskutečně lidské, uvěřitelné a sympatické. Jazyk je snadný ale pestrý. Kapitoly krátké a dobře do sebe zapadají.

Jediné, co mě fakt štvalo, byla neschopnost překladatele odlišit slova odbýt a odbít. Zaměnil je hned několikrát.

18.02.2022

(SPOILER) Tohle snad ani ohodnotit nejde. Asi jsem na to moc málo psycholog. Nebo naopak hodně biolog.
Samotná myšlenka a podstata knihy - už pobyt v děloze a samotný porod mají vliv na další vývoj a život člověka, je smysluplná, logická, v dnešní době (2022) snad už i všeobecně uznávaná. Podání, struktura, jazyk, a tón ale dělají z knihy bojový výsadek na nepřátelském území. Čtenář se musí prodírat takovým balastem, že nakonec ztratí veškerou chuť se o tématu dozvědět více.

Autor stejnou myšlenko opakuje stále dokola, občas v obměnách, občas doslově. Vědecky je publikace katastrofická. Obsahuje pár citací, ale většina výzkumů není nijak konkretizovaná ("Výzkumy ukazují, že..."), autor se opírá o své subjektivní názory, hodně cituje sám sebe, uvádí pouze nepřímé důkazy, doměnky a používá až příliš oslích můstků. Celkově působí Janov jako ukázková drama-queen. Uváděné příklady jsou vyhnané do extrému a některé body jsou prostě přehnané (brzkým přestřižením pupeční šňůry dítě přijde o nějaké výhody, ale rozhodně se nebude dusit). Trnem v oku mi bylo i časté zmiňování polohy koncem pánevním jako indikací k císařskému řezu a smrtelnému nebezpečí pro matku i dítě.
Nejčastěji skloňované slovo je asi neuróza, nicméně řádná definice chybí. Porodním traumatem se zde vysvětluje všechno - úplně všechno: fyzické a psychické nemoci, autismus a epilepsie, homosexualita, držení těla, vzhled, kariéra, volba partnera, charakter, kousání nehtů i workoholismus. A JEDINÝM správným řešením je terapie, kterou nabízí pouze autor. Všechno ostatní je smrtelně nebezpečné. Zajímavá je myslšnka, že pokud pacient ničím netrpěl, v průběhu terapie se nějaká neuróza objeví, aby ji pak po X sezeních zdárně procítil a zbavil se jí.
Nevím, jestli tohle není třeba překladem, ale často jsou chybně užita slova fyziologický vs fyzický. A "projikování" je už jen třešnička na dortu.
Celkově vyznívá kniha velmi pesimisticky a dramaticky. Všechno je špatně, nejde tomu zabránit ani to vyřešit. Jediná cesta, na kterou autor poukazuje, je změna přístupu k porodu. Nicméně, jak má podle něj takový "správný a bezpečný" porod vypadat, to se už nedozvíme.
Místy jsem si nebyla jistá, jestli má jít o odbornou literaturu nebo manuál sekty: Když člověk žije pravdivě, funguje ve větší harmonii.

Nejpřínosnější pro mě byla asi kapitola 11. Konečně trocha vědy a logických vět.
Zaujala mě také myšlenka, že rytmus porodních kontrakcí se ukládá v těle jako budoucí smysl pro rytmus a že po dialýze na čas ustanou psychické obtíže. Tady by mě fakt zajímaly zdroje.

Nad diskusí v poslední kapitole o potratech jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Opravdu autor navrhuje, že pokud žena neprošla jeho terapií, tak by měla jít raději na potrat, protože její dítě má právo na zdravý a spokojený život?

2 20.01.2022

(SPOILER) Tak tohle jsem zhltla jako malinu. Přitom jsem vůbec nečekala, že nepůjde o klasické pokračování - stejné postavy, další dobrodružství.
Druhý díl propojuje dvě dějové linky - historie Chilli a existenciální problémy Lovey. Popisy prostředí, techniky, ras, pocitů, myšlenek...všechno to sedí, je to uvěřitelné a neskutečně čtivé. A navíc to má nějakou tu hlubší myšlenku, která se nevtíravě představuje mezi řádky a nutí čtenáře k zamyšlení.
Fakt super.

4 10.01.2022

Tak rozporuplné pocity ve mně vyvolává jen Obraz Doriana Graye. Tu knihu mám ze srdce ráda. Příběh je okouzlující, záhadný, romantický, hororový i filosofický. Ale postavy naprosto nesnáším. Žádná z nich mi není sympatická, k nikomu necítím náklonnost.
Jejich názory, projevy a chování se mi příčí a nejraději bych se s nimi o tom všem pohádala.
Strašidlo je pak příjemná oddychovka na pár minut, která člověka zase vrátí do příjemné nálady.

1 25.12.2021

(SPOILER) Naprosto zbytečná kniha. Obsahuje všehovšudy 16 stran rad a návodů (kapitola 4). I ty by se ale daly podstatně zestručnit. Nebo by stačilo použít mozek. Zbytek jsou kecy, omáčka a kecy.

V podstatě nevěřím, že někdo dokáže žít v takovém bordelu, jako je v knize prezentováno. Nemluvě o těch nesmyslech, kterými se autorka snaží dodat textu vážnost - naprosto neprofeisonálně se snaží o psychologicé rozbory, slibuje revoluční a sebeobjevující výsledky, neuvádí žádné zdroje citovaných výzkumů, nesmyslně propojuje svou techniku s protřením a uvědoměním si Boha/boha, nemístně nadhazuje pojem synchronicity...

Podlé této knihy jsem už dávno na vrcholu Danšari metody, takže jsem se nedozvěděla vůbec nic nového, zajímavého ani převratného.
Naopak má tato metoda několik praktických děr. Ať už se podíváme na věci pro/po dětech, které plánujeme použít i pro další potomky, nesmyslnost vyhazování věcí a jejich opětovné nakoupení o pár měsíců později, realita nedostatku prostoru (která se může odrážet hlavně v pravidle 70-50-10) a třeba pevně dané dispozice bytu (pravidlo jednoho hmatu).

Základní myšlenky shrnuté do pár bodů:
- nechat si věci, které jsou užitečné/vhodné/příjemné (potřebuju/nepotřebuju, líbí se mi/nelíbí se mi)
- zkrášlit svůj byt tak, abychom se v něm cítili exluzivně a nemuseli hledat útočiště jinde
- uklidit jedno místo perfektně
- věci dělit do 3 kategorií
- nechat prostor i na manipulaci s věcmi
- pravidlo jednoho hmatu (co nejsnáze vytáhnout/uklidit věci)
- bdělé nakupování (nekupovat impulzivně to, co nepotřebuju)

03.12.2021

Tohle byl tak úžasně normální zážitek...
Atmosféra hotelu je vylíčena perfektně, postavy jsou uvěřitelné a lidské, jednotlivé příběhy se lehce a s grácií proplétají dohromady a tvoří skvěle sestavený příběh s nenásilnou romantickou, detektivní i sociální linkou.

11 23.11.2021

Z téhle knih jsem rozpačitá. Obsahově je víceméně super (až na nošení v kolébce, všespásné idealizované nošení a zadní mléko), tón je milý a atmosféra příjemná. Celkově vzbuzuje podporující dojem, nikoho neodsuzuje, nabízí alternativy ale do ničeho nenutí. Autoři kladou důraz na důvěru a komunikaci - není potřeba vždy splňovat všechny body kontaktního rodičovství, aby z vás byl dobrý rodič.
Velmi oceňuji jasné definice toho, co kontaktní rodičovství je a naopak co pod něj nespadá. Čtenář získá spoustu konkrétních a praktických tipů v několika různých oblastech - od bondingu, přes kojení, společné spaní až po takové oblasti, které v jiných knihách nenajdeme, jako je návrat matky do práce nebo vyrovnání se s tlakem a nesouhlasem okolí. Na své si přijdou i tatínci, kterým je věnována celá kapitola a taky několik tipů v průběhu knihy.

Forma podání a struktura textu mi ale vůbec nesedla. Špatně se mi to četlo, text je občas nelogicky přerušen různými rámečky s informacemi navíc, tipy apod., chybí mi jasně uvedené zdroje informací a rozčilují mě různé styly odrážek.

2 01.11.2021

Nenašla jsem jediný důvod, proč stojí za to si tuto knihu přečíst. Autor děti nemá, nic o nich v podstatě neví. Psát taky neumí - neustále se opakuje (Jakože fakt pořád - myšlenku o bohatnutí doma, když člověk dělá své domácí úkoly opakuje 6x, větu o tom, jak se učí děláním 12x a heslo Studuješ pro zaměstnání dokonce 21x), plácá páté přes deváté, tváří se chytře, ale většinu matematických zákonů a vědeckých poznatků interpretuje špatně a vůbec neuvádí zdroje. Myšlenky nedokončuje, na otázky v podstatě neodpovídá, jen se odkazuje na své předchozí knihy a snaží se nám prodat stolní hru, kterou vytvořil. Všude jenom samá omáčka a omáčka.
Když odhlédnu od jeho sluníčkových představ o životě, kdy se neztotoňuji s obecnou myšlenkou, kterou se snaží prodat (např. nejdřív uráží pracující lidi a pak velkoryse prohlásí, že přece každý má volbu. Ovšemže by všichni chtěli být bohatí, pak by ale neměl kdo pro ty bohaté lidi pracovat, že.), ani slíběných rad a návodů se čtenář za celou knihu nedočká. Až v dodatku na posledních 15 stranách je uvedeno několik her/návodů do praxe. V celé knize se opakují 2 diagramy, které nejsou nikde pořádně popsané a kolikrát nejsou dobře pochopitelné.

Těch pár myšlenek, které by se daly uvést jako výchovné/k zamyšlení/ hodnotné, můžete vyčíst i kdekoli jinde:
- Školský systém je zastaralý a nevěnuje se dětem individálně.
- Je důležité najít si vlastní styl učení.
- Nehledat výmluvu ale způsoby jak svého cíle dosáhnout.
- Cílem rodiče je probudit v dětech zájem o učení a neuhasit ho.
- Na všem je něco dobrého a něco špatného.
- Nebojte se chyb, poučte se z nich.

Celkově je pro dnešní dobu (rok 2021) kniha obsahově velmi zastaralá (velmi mě pobavila slova jako "džob" a "kapesní počítačka").

Hledáte knihu o výchově? Tak to jděte raději jinam. Chcete si přečíst oddechovou kulturní sondu do života američanky ve Francii? Tahle kniha bude to pravé pro vás.

Kniha mi velmi připomíná titul Francouzské děti jedí všechno. Jak formou a jazykem, tak obsahem. Až jsem se pozastavila nad tím, proč je v hledáčku pořád Francie. Co ostatní země světa?
Autorka uvádí mnoho studií a vědeckých názorů. Zapomíná ale uvádět ty výsledky, které nepasují s francouzským pojetím výchovy. Vede to k několika paradoxním otázkám - na celém světě je pro děti přirozené se v noci často budit a kojit se, jen ve Francii výzkumy dokazují, že by miminka měla spát celou noc. A čirou náhodou je to ve věku, kdy matky přestávají kojit, jdou do práce a miminka šoupnou do jeslí. První dvě kapitoly a závěrečný happyend nepřinášejí čtenáři žádné zajímavé informace.
V dalších částech se pak dle francouzské výchovy doporučuje vybrečení starších dětí, hranice jsou někdy z mého pohledu nesmyslně přísné (například proč by si dítě nemohlo dát k pití džus místo vody), průběh těhotenství a porodu je obecně katastrofální (na zemi Odenta) a velmi šovinistický.
V textu se ale dají najít i světlejší chvilky - klidné matky se selským rozumem, předpoklad, že dítě rozumí a je schopné se učit, nevyrušovat dítě zabrané do hry, nastavování hranic.
Omáčka v podobě životopisu Doltové, historické stati o původu a vnímání jeslí v USA a ve Francii a kapitola o bilingvismu může být pro někoho zpestřením, pro jiného spíše otravou.

Co si z knihy odnést o výchově, co v jiných publikacích nenajdete:
- Počkejte. Nechte dítě chvilinku kňourat a dejte mu tak šanci uklidnit se samo. Neběhejte za ním hned, když něco potřebuje, ale v klidu dořekněte větu, domyjte nádobí a pak se potomkovi plně věnujte.
- Nespěchejte s vyučováním dovedností a dejte dítěti prostor k objevování (aneb nestůjte mu věčně za zadkem).
- Říkejte ne. Zákazy udržujte konzistetntí a uvádějte jejich důvod. Většinu věcí povolte, ale až poté, co se dítko zeptá.
- Pěstujte vztah k jídlu. Je důležité jej ochutnat, popsat chuť, strukturu, zvuky...Nebojte se servírovat sladká jídla.
- Příliš dítě nechvalte.
- Užívejte si čas pro sebe. Vztah rodičů je důležitý. Najděte si chvilky pro sebe a využijte je bez viny. Dítě není modla a nemusíte se mu zcela obětovat.
- Nechte jej žít vlastní život.

05.10.2021

Když vynecháme úvod a závěr, je to docela čtivá a zajímavá kniha o náhledu dětí na svět, jejich vývoji a roli, jakou při výchově hrají rodiče.
Text je rozdělen do tří částí podle věku dítěte (miminka, do tří let, do šesti let). To je taky taky jediný typ úpravy v celé knize. Ocenila bych trochu přehlednější formátování: seznamy a postupy v odrážkách, příklady z praxe kurzívou, tabulky...takhle je jen jednolitý text, sotva rozdělen na odstavce.
Dál jsem velmi postrádala citace výzkumů, na které se autorka odkazuje. Nevím, jestli je to "stářím" knihy, ale několik informací, které autorka prezentuje jako dané a dokázané jsou dnes vědecky prokazatelně jinak (např. že dítě nezná po porodu matku, nutnost zasloužit si lásku rodičů...).
Celkově je kniha postavena na docela nekontaktních základech (dudlík, separace, postýlka, kaše a láhve.. ). Občas až paradoxně. Jak chcete dítěti zabránit být u toho, když se rodič obléká, sprchuje, jde na WC? Jo vlastně, dát ho do postýlky, zavřít za ním dveře a nechat ho řvát.
Jednotlivá témata jsou spolu často spojena šílenými oslími můstky. A některé příklady z praxe, které mají zřejmě ilustrovat právě probírané téma, ukazují pravý opak. Nejzřetelnější to je v části o trestu a logických důsledcích.

Po vší té kritice to možná bude znít divně, ale v knize se nachází mnoho podnětných myšlenek, návodů a úžasných příkladů. V celém textu se prolíná důležitost lásky a přítomnosti mateřské osoby při vývoji dítěte. Uvedené příklady jsou popsány zábavně a velmi věrně. A kapitola o sexuální výchově mi taky přišla rozumná a docela pokroková.
Záblesky "alternativního" stylu výchovy byly osvěžující: " Příliš velká rebélie je reakcí na příliš velký tlak." a " Ve válečném stavu je výuka zablokována."
Autorka také podporuje prožití pocitů a neodvádění pozornosti při problematických situacích.

Celkově hodnotím knihu kladně. Určitě stojí zato si ji přečíst a možná se k ní i vrátit, jak dítě poroste. Magický svět, do kterého se dítě narodí je zde popsán fantasticky. Až mě občas mrzelo, že z této fáze jsem už vyrostla.

20.09.2021

Podle mě naprosto zbytečná kniha. Když si přečtete poslední kapitolu (7 stran), dozvíte se několik tipů a ušetříte si balast a omáčku.

První polovina je zpovědí a terapií samotné autorky a pro čtenáře nemá žádné poselství. Nechci její fňukání, chci fakta. I další části jsou jaksi bez obsahu. Chybí zde jasné zaměření - je to kniha pro rodiče, děti, laiky nebo odborníky? Nevěřím tomu, že na toto téma neexistuje literatura, když rodinná systematika je samostatný směr.
Ukázkové příklady jsou sice fajn, jen jsou velmi extrémní, žádný z nich se snad netýká normálního života a normální rodiny. Všude autorka nachází jen trauma a utrpení. Ale pořádný rozbor schází. Nedozvíme se jak do udělat správně, jak v daných sitacích reagovat a co dělat, aby se zmíněným traumatům předešlo. Většinou mi nebylo jasné, co mají jednotlivé přílady ilustrovat. Jednou je chování rodičů špatně, podruhé je to stejné chování hodnoceno kladně.
Ke konci už jsem ztratila zájem úplně, to když začala psát o rodinném vědomí a zastupování rolí cizích lidí. Systematika a hierarchie ještě jo, ale toto pro mě už bylo za hranou.
A taky chybí zdroje tvrzení a citace výzkumů.

1 18.08.2021

Já jsem byla zklamaná. Možná to bylo tím, že jsem si neoživila předchozí dva díly, možná tím, že jsem myslela, že jde o poslední díl. Každopádně otázky z předchozích dílů zůstávají nezodpovězené a objevuje se miliarda dalších, ne vždy logických.
Celkově se mi příběh zdál nějak plochý a jednoduchý. Zajíždí do typických a neoriginálních kolejí YA fantasy. A ten konec? Uspěchanější, zmatenější a bizarnější být snad ani nemohl...

12 14.08.2021

Ach, jak jen toto ohodnotit. Čekala jsem něco trochu jiného, trochu více "alternativního". Kniha je spíše letmým vhledem do francouzské kultury a stylu výchovy, který se ale rozhodně nedá označit za kontaktní nebo respektující. Pro mě spíše ukázka toho, jak to nedělat. Myslím, že tento citát vystihuje podstatu dostatečně: "Děti nejsou nevinné. Jsou to mala zvířátka. Když je člověk necvičí, nikdy se nenaučí slušnému chování."
Docela by mě zajímalo, jak si vede ve Francii metoda BLW. A co říkají jejich vědecké výzkumy o fyziologické nudě, kterou mozek dítěte trpí, když musí sedět klidně u stolu. Moc se tam neřeší pitný režim. Mimo rozvrh jídel se nesmí pít, kolik toho asi za den vypijí? Přístup k cizincům, dětem i vlastním miminkům mi přijde velmi krutý až šikanózní. Francouzský přístup k dětem je taky velmi anti-kojící. Odkazy na zmiňované výzkumy nejsou označené a se seznamem zdrojů na konci se párují opravdu špatně.

Určitě je rozdíl mezi americkým a evropským způsobem stravování. Ale aby děti jedly jen těstoviny se sýrem?  Aby nevěděly, jak chutná zelenina? To prostě nechápu. Občas jsem se musela smát nad tím, jak je autorka naivní, místy až hloupá.

Osobně mi omáčka okolo nevadila. Poskytla knize více beletristické pojetí, takže jsem to nebrala jako naučnou literaturu. A těch pár rozumných bodů ohledně jídla, které mimochodem snadno odvodíte selským rozumem, bylo vlastně příjemným bonusem.
Líbí se mi myšlenka, že když to dítěti nechutná, ještě to dostkrát nezkusilo, že jíst se má u stolu, s ostatními lidmi, že není potřeba náhražek a dětského jídla.

1 09.08.2021

Příjemná kniha pro každého rodiče. Nejde jen k Montessori přístup ale také popisuje zdravý selský rozum. Slibuje snadný jazyk, milé prostředí, návody a rady a většinu toho také dodrží.
Poskytuje konkrétní tipy na aktivity, hračky, uspořádání domácnosti a také na styl komunikace (co říkat, co neříkat).
Chybí mi zde ale jasnější věková specifikace. V úvodu se zmiňují děti ve věku 1-3 let jako předškoláci a pro takto malé prcky mi většina věcí přijde náročná. Pro školkové děti ve věku 3-6 mi to přijde vhodnější. Bohužel se v textu objevuje několik rad poškozujících kojení a ne všechny modelové situace jsou dotaženy do konce.
Obecně mi přijde, že korektura zde moc nefungovala - od překlepů, občas amatérského překladu (např část o praktikách v rodinách na konci je děsná) až po odkazy na knihy, které se ve skutečnosti jmenují jinak.
Velmi mě potěšila vizuální provedení, které je v duchu Montessori minimalistické, účelné, doplněné o pěkné ilustrace a fotky. Jediné co tento dojem kazí je chybějící zarovnání textu.

2 08.08.2021

(SPOILER) Moje jediná otázka, skrz celou knihu, byla - pro koho je tento text určen? Rozhodně není srozumitelný a snadný pro běžného čtenáře. Cizí termíny a zbytečně do hloubky zabrané popisy navozují atmosféru odborné publikace, do které má ale text opravdu daleko. A to i přes velké množství zdrojů a citací.
Forma je nekonzistentní, celá souvětí se často opakují, některé rady jsou prakticky skoro neuskutečnitelné (např v části o společném spaní: dítě by nemělo spát mezi dvěma lidmi, okolo by neměl být žádný polštář ani ostatním děti, ležet by mělo vždy na zádech), příklady nejsou dotažené do konce a rady ohledně výchovy v druhé půlce knihy jsou často úplně mimo mísu (visítko na fotce, nevhodnost nudy, sání ručičky místo prsu) a kolikrát si i odporují (např  doporučené rozptýlení před záchvatem vzteku, čímž se ale zabrání  vývoji systému stresové reakce).
Pokud si přečtěte jen nadpisy a shrnuti každé kapitoly, získáte stejné množství informací a ušetříte spoustu času.
Pozitivně hodnotím tón knihy - neútočí, jen neutrálně informuje rodiče o tom, jaké důsledky můžou různé výchovné metody mít. A seznam nevhodných přísad v potravinách je taky fajn.

Spoiler: poslestvi knihy se dá shrnout jednou větou - Výchova přímo ovlivňuje chemické systémy v mozku dítěte.

3 02.08.2021

Kniha slibuje tvrdou vyhraněnost, extrémní názory a emoční výlevy čtenáře. Extrémní tyto postoje byly možná v době vydání (ať už originálu nebo překladu), v dnešní době (rok 2021) se ale o nic výjimečného ani extra alternativního nejedná.
Autorka probírá několik diskutabilních témat (bonding, porod, kojení, nošení dětí, bezplenkovku společné spaní), přičemž každé z nich je stručně shrnuto a vysvětleno. Pokud si přečtete tuto knihu, nemusíte sahat po těch dalších ze stejného nakladatelství (Bonding - porodní radost, Bez plenky apod.)
Sama autorka nás nabádá, abychom si vybrali to, co se nám líbí a zbytek ignorovali. Tato rada je důležitá, protože i přesto že několikrát zmiňuje, jak nechce nikoho urážet ani dirigovat a snaží se držet vědeckého přístupu, narážíme na odsuzování a shazování rodičovské kompetence ve stínu jejího "dokonalého přístupu a perfektních dětí" a omezeného výběru zdrojů, převážně německých.
Jestliže jste mladý rodič, nejistý si svou pozicí a tím, co děláte, po této knize NESAHEJTE. Není to milá a podporující literatura a za každé uklouznutí nebo přešlap vás tvrdě plácne přes prsty.
Ke konci se už názory docela opakují, hlavně co se týče pláče.

Osobně mě docela rušil neustálý ekologický podtext (zachraňme zemi skrze naše děti) a řeči o energetických polích. Našla jsem také několik nestrovnalostí. V jedné části autorka tvrdí, že pláč dětí není normální a že šťastné miminko by nemělo plakat. O kus dál píše, že pláč je běžná form komunikace a v závěru knihy věnuje několik odstavců potřebě miminek se vyplakat.

Je vidět, že prostředí, ve kterém žije autorka je úplně odlišné od našeho - viz možnostdomácích porodů a soustavné péče PA.
V překladu se ztratila smysluplnost pojmu PMS (prý je na konci mensturace).

Líbí se mi kontaktní fotky v průběhu celé knihy, nabádání k respektu a tento citát:
"Miminka jsou fokonalá a všechno, co dělají, má smysl. Když na potřeby budeme reagovat, bude rodinné soužití harmonické a uvolněné.

1 18.07.2021

Jsem rozpolcená.
Teorie typologie je docela složitá a přiznávám se, že první část jsem musela číst několikrát, než jsem dostala alespoň trochu náhled na to, o čem kniha vlastně je. Jako úplný laik, který se s těmito písmenky snad nikdy nesetkal, jsem shledávala jednotlivé popisy matoucí a nesouvislé. Velmi bych ocenila nějaký stručný a rámcový přehled/vysvětlení písmenek a typů hned na začátku knihy.
Po několika pokusech jsem sama sebe jakž takž zaškatulkovala a dostala se do druhé části knihy. Pročítat všechny podrobnosti ohledně všech typů mi přišlo zbytečné, takže jsem si pročetla jen sama sebe.
Syn je ještě hodně malý, takže na něj žádné příklady nepasují a typy úplně nefugnují.

Knihu si nechávám v knihovně jako "návod" na později, kdy z dětí půjde něco vyčíst. A taky doufám, že někdy najdu dost času na to, pročíst si všechny typy podrobně.

Uspořádání knihy a její pojetí je pro mě sice náročné, nicméně mi přijde funkční a přehledné. Spousty příkladů, přehledné tabulky a grafická znázornění jsou za mě velké plus, stejně jako obrázky, které text oživují.

3 08.07.2021

Tak tohle je katastrofa. Nic horšího jsem snad nikdy nečetla.
Když odhlédneme od šíleného překladu a zřejmě neexistujicí korektury, tak nám zůstane jen bezduchá slátanina nahodilých myšlenek, úryvků z historie a "fancy" cizích slov.
Autor si vybírá jen ty výzkumy, které podporují jeho myšlenku, ostatní míjí bez povšimnutí nebo je shazuje prostým "ne". Naprosto ignoruje biologické a fyziologické potřeby a zákonitosti. Věty a myšlenky se několikrát opakují (občas v úplně stejném znění), oslí můstky nabývají nekonečných rozměrů, protiřečící si informace jsou předloženy snad na každé stránce.
V celé knize se nenajde žádná praktická rada. Snad jen kromě návodu - nenechávejte děti v digitálním světě samotné a bez průpravy.
Přestože je na konci každé kapitoly pokus o shrnutí, jde o dvoustránkový elaborát, který neshrnuje vůbec nic.

A to jsem ještě neřekla nic o obsahu. Ten sám o sobě nestojí za nic a bylo by to na další dvě strany. Snad jen úryvek, který podává představu o celé knize:
"Musíme opustit svou loajalitu k povrchní ornamentálnosti zbytečných systémů správy informací. Musíme si přestat myslet, že technologické zbytky našich dřívějších nepoddajných centralizovaných byrokracií jsou zásadními komponentami učebního procesu."

Čekala jsem teda víc. Přestože principy a jednotlivé body jsou jasné, na mě je v knížce až moc "omáčky". Každá kapitola by se dala stručně shrnout do jednoho odstavce. Místo toho je okolo spousta teorie, opakování, příběhů...
Osobně bych ocenila více praktických rad, návodů, ukázek.

1 25.04.2021

Tahle kniha se mi záhadně zjevila v knihovně. Byla tlustá a obal byl divný, tak mi trvalo docela dlouho, než jsem se do ní pustila. Takova chyba!
Příběh mě úplně pohltil. Zamilovala jsem si každou z postav, šílený svět severských bohů, styl vyprávění, svižný děj, vtipné dialogy i myšlenkové vsuvky.
Musím sehnat první a třetí díl.

14.04.2021