tweed komentáře u knih

Upřímně mě nenapadá člověk, pro kterého by přečtení této knihy nebylo přínosem, takže si ji přečtěte všichni.

Miller vypráví o tom, co prožívala jako oběť znásilnění, často jsem měla flashbacky na to, jak se mluvilo o Ferim ("Člověk by řekl, že takový najde spoustu holek, které o něj budou stát. Namísto toho si ničí život něčím takovým? Nechce se tomu věřit")

Je mi smutno, že i v roce 2024 musíme řešit, jak moc si za co můžou holky a ženy samy, že když projde nový zákon o znásilnění, musíme pak číst vtípky na formuláře o konsentním sexu... podaří se nám vůbec někdy porazit kulturu znásilnění? Doufám, že ano! Ale minimálně v Česku to vidím spíše na vzdálenější budoucnost.

"Říkají nám, že taková napadení jsou častá, ale když se nebudeme vyzývavě oblékat, můžeme snížit pravděpodobnost, že se to stane právě nám. Jenže to problém neodstraní, jen to nasměřuje útočníka k jiné, nic netušící oběti, na níž si vybije násilí"

4 09.06.2024

M I L U J U

Tato kniha je epická! Je vtipná, i když je naše hlavní noname postava (nemám ráda, když postavy nemají jména, ale odpuštěno) celou dobu akorát v depresi. Najde si nejhorší psycholožku ever, která si sice není schopna zapamatovat ani rodinnou situaci naší noname, ale za to jí zvládne napsat kupu prášků. A tak může noname začít se svým plánem dát si rok oddechu! Kdo si nikdy nepředstavoval, že by zbytek života strávil v posteli, nikdy neměl depresi. /je to podobné pravdilo, jako: kdo neskáče, není Čech/

Přiznejme si: noname je povrchní kravka - bohužel jsem v ní občas spatřovala kousky sebe. A to nejen mou láskou k izolaci se od lidí.

Taky když máte blbou náladu, tak občas v duchu soudíte úplně všechny lidi na světě, i o těch nejhodnějších a nejlepších si říkáte, že jsou kreténi a dementi? Anyone? A N Y O N E ?

Zkrátka BOHUŽEL mám pro naši noname pochopení, i když ji trochu nesnáším (a trochu miluju a hodně se směju).

Chvíli jsem zvažovala, zda bych si neměla otevřít mezinárodní nakladatelství, aby se tato kniha dostala ke každému na světě, no ale pak mi došlo, že kdybych měla přebytečné peníze, tak si raději dám rok ležení v posteli a rozhodně nebudu otevírat nějaké nakladatelství a běhat po světě, že ano. Každopádně toto by byl skvělý svazek číslo jedna!

Jsem trochu smutná, že zrovna taková pipina je moje částečná soulmate, ale it is what it is, dávám 5*

4 03.03.2023

Já jsem si dlouho myslela, že Klára a slunce bude něco jako film Her, takže jsem si Klaru automaticky představovala jako atraktivní ženu. Po pár desítkách stránek mi došlo, že jsem se pomýlila nejen v žánru, ale i v samotné představě Klary. Klara není krásná sofistikovaná robotka, ale přitroublý přisluhovač pro teenagery. Ukázalo se, že já velmi špatně nesu přitroublé AI. Proč Klara vůbec nechápe, jak funguje svět? Jak má pak pomáhat lidem? Proč jsou lidé, kteří s ní sdílí svět /a tudíž musí znát její (ne)schopnosti/, ochotní jí asistovat v jejich random nesmyslných nápadech? A všeobecně - jakou pomatenou dystopii beze smyslu v této knize lidé žijí? Toto a další nezodpovědné otázky jsou tím, co ve mně po této knize zůstane.

4 02.03.2023

Prosím zastavte čas, protože tato knížka ve mně (kromě podivného zájmu o pauzy v písních) probudila silné obavy ze stárnutí. Co když je jediným happyendem spořádaný život s dětmi, co když všichni žijeme tragicky... proč se mi to vlastně líbilo? Měla vůbec tato kniha za cíl dát mi nějaké poučení? Snad ne, protože by bylo dost k mé nelibosti. Nicméně miluju příběhy sestavené z životních epizod lidí, kteří spolu více či méně souvisí. Poskoky časové i zeměpisné. Chvíle, kdy vlastně ani nevíte, jestli si z toho můžete sestavit nějaký hlavní příběh. Tohle všechno mi přijde nesmírně fascinující. Pokud si v takovém typu knížek (narozdíl ode mě) nelibujete, zřejmě ani v této knize nějaké velké zalíbení nenajdete. Postavy jsou zajímavé, ne však úplně výjimečné a mnohokrát se o nich dozvíte zoufale málo, ale pro mě to je jasných 5/5 Já o nich nechci vědět úplně všechno, často stačí nakouknout a víte víc, než kdybyste o daném člověku přečetli krátký román. Nebo si to alespoň můžete myslet

4 10.10.2021

Hlavní dějová linka se stane v první polovině knihy, a pak prostě jen čekáte, jak to celé dopadne. To je jedna z mých nejméně oblíbených dějových výstavb.
Dočkalová je epická (jak jinak) a díky ní jsem měla Jazz ráda o trochu víc. Jazz je sice takový vševědoucí sprateček, ale já mám vševědoucí spratečky zkrátka ráda (a o to víc, když to jsou holky, yay!). Celé měsíční město Artemis v mé hlavě ožilo natolik, že si tam začínám pomalu balit kufry, abych zašla s Artemiťany na jejich hnusné pivo a vůbec mě nazajímá, že reálně neexistují.
PS: zakažte někdo ty hudební předěly v českých audioknihách, brečím!

4 02.05.2021

Tuto knihu jsem "četla" na Audible a myslím, že právě audiokniha (spolu s oblíbeností Sedmi manželů Evelyn Hugové) je jedním ze zásadních důvodů, proč se kniha stala takovou senzací. Kniha se skládá z výpovědí postav a v audio knize má každá postava vlastního interpreta, přičemž všichni interpreti jsou skvěle vybraní a boží! (Daisy chrapláček je láska!).

Každopádně nechme audio audiem a pojďme k samotnému příběhu.
Postavy jsou zajímavé. Ze začátku jsem občas zapomínala, že neposlouchám výpovědi členů nějaké reálné kapely, ale že to je všechno jenom fikce. Daisy Jones je klasická femme fatale, což je místy otravné, ale celkově jsem ji milovala. V polovině mě to už pomalu přestávalo bavit a ptala jsem se sama sebe - proč vlastně poslouchám nějakou fiktivní historii fiktivní kapely? A i kdyby to byla reálná kapela, tak proč by se celý tento memoár zaměřoval na to, na co se zaměřuje? Úplně na konci jsem odpověď dostala, ale vůbec ve mně nevzbudila pocit "Aha chápu, za tohle to stálo." Přesto nevylučuju, že si to někdy neposlechnu znovu. Vlastně jsem v situaci, kdy jsem si oblíbila postavy a většinově mě zajímají, ale raději bych o nich přečetla jinou biografii :D

Podle knihy vyjde seriál. Doufám, že sestaví epik kapelu, která nahraje všechny písničky a bude to boží. PROSÍM!
3.5/5

4 07.10.2020

TOM: "A co tedy potřebuje dospělý křesťan, mami?"
AMANDA: "Vyšší hodnoty! Rozumové a duchovní! Jen zvířata musí ukájet své instinkty! Ty máš přece vyšší cíle než zvířata! Než opice - a prasata -"
Tom: "Asi ne."
---
Tom je soulmate!
Pobavila jsem se. Všimla jsem si, že si skleněný zvěřinec lidi nezařazují do komedií ani do humoru, nechápu proč jako!!!
Je to tedy i trochu drama, ale bavilo mě to celou dobu!
---
AMANDA: "Jsi jediný mladý muž, jakého znám, který nedbá, že budoucnost se změní v přítomnost, přítomnost v minulost a minulost ve věčnou lítost, pokud budoucnost neplánuješ!"
TOM: "To si musím promyslet. Je to na mne moc složité."
---
Jdu si teď chvíli slavit Toma:
Všechna čest Tomovi!
Tom v naších srdcích!
Tom navždy.
Třikrát sláva!

4 10.03.2020

"Já nechci vidět věci takové, jaké jsou. Já chci iluzi!"

Asi jsem se na MDŽ potřebovala něčím vyšokovat... A vyšokovala jsem se řádně, kdybych doma měla whiskey a colu, tak si asi rovnou naliju.

4 08.03.2020

3.5, protože Na to, že má kniha podtitul "Využití lidských ostatků ve vědeckém výzkumu", se velká část textu věnuje využívání zvířat (živých!!!) a pohřbům.
Nicméně mi tato kniha minimálně připomněla, že jsem si ještě nepodepsala souhlas pro využití mých ostatků pro LF, tak jsem to alespoň napravila (Což se mimochodem ukázalo býti pro některé lidi šokujícím aktem, protože oni by určitě nechtěli, aby se jim posmívali nějací studentíci, před kterými v kdo-ví-kolikati budou ležet nazí, vždyť to bude TRAPNÝ! Mě tedy spíše šokuje, kolika lidem /kteří nejsou věřící/ nedochází, že mrtví budou prostě mrtví, ale OK).
Každopádně tento týden jsem si v práci utvrdila svůj korporátní weirdo status, páč jsem oblažovala mé kolegy různými zábavnými fakty, které jsem se v knize dočetla. Ukázalo se, že mezi zábavným a nechutným je pro někoho tenká hranice. Pokud chcete tuto hranici identifikovat u svého okolí, řekněte jim třeba o zašívání zadků během balzamování (ale používají se i anální a vaginální kolíky, což Roach nepíše, ale evidentně mě tyhle procedury zaujaly natolik, že jsem si je googlila).

4 23.02.2020

Tato kniha je ještě o něco větší trash než předchozí ♥ Matka samoživitelka Esme si v klídečku čistí záchody ve Vietnamu, přijde bohatá paní, ukáže jí fotku svého sexy syna a řekne: „Moc mu to nejde s holkama, tak mu hledám manželku. Chceš to být ty? I kdyby to nevyšlo, tak ti zaplatím celý pobyt v Americe!“ Abychom si nemysleli, že je Esme blbka, tak samozřejmě dělá drahoty, ale co vám budu povídat, o pár dní později nechává vlastní dceru na krku své matce a letí do Ameriky sbalit Khaie (což je btw bratranec Michaela z minulého dílu)
Khai je spokojený se svým životem, má peníze, má dobrý vztah s bratrem a nechce lásku. Maminka mu však řekne – objednala jsem ti termín svatby, zítra vyzvedni snoubenku na letišti, pokud se k ní vydržíš chovat dva měsíce jako snoubenec, tak i když řekneš ne, už tě s tím nikdy nebudu otravovat, v opačném případě čekej v budoucnu další a další snoubenky.
Khai si řekne, že to je fér nabídka, a že to léto nějak vydrží. TADY JSME MĚLI PŘÍLEŽITOST NA SUPER NEJLEPŠÍ ROMANCI, KTERÁ BY SKONČILA TÍM, ŽE MŮŽETE BÝT ŠŤASTNÍ A SPOKOJENÍ I BEZ PARTNERA A NE, NEZNAMENÁ TO, ŽE MÁTE V SRDCI NEVYPLNĚNOU DÍRU. Bohužel, hned jak na letišti uvidí Esme, pomyslí si, že je velmi krásná a vy tudíž okamžitě víte, že takhle by to prostě nebyla chic lit a ti dva se prostě vezmou.
Takže hned na startu zklamání.
Ale nevadí! Nebylo to tak vtipné jako předchozí díl (ale zase tam bylo o dost méně sexu, což cením), ale i tak jsem to snesla. Během stěhování s chřipkou bych beztak nic dramatičtějšího nezvládla. Tady je naším jediným problémem to, že se Khai v první vteřině zamiluje a do poslední vteřiny čekáme, jestli opustí svůj názor, že není schopen cítit lásku, protože nebrečel, když mu umřel jeho nej kámoš z dětství (logika level chic-lit)
Zjistila jsem, že nesnáším, slovní spojení: „he claimed her lips“
Hoang má speciální kink na to, že když máte dobrý sex, tak to je „like you were custom made for each other“, což už mě od minule už taky začalo nudit.
Každopádně za rok vyjde třetí díl. Hodlám si ho pořídit? SAMOZŘEJMĚ

4 06.02.2020

Je čas na nepříjemné pravdy:
---- Nemám ráda malé děti a úplně ze všeho mám nejméně ráda ty, které se ještě nenarodily. Když vidím těhotnou ženu, snažím se nemyslet na to, že v ní něco žije a odebírám se pryč.
TUTO KNIHU VYPRÁVÍ EMBRYO A JE V NÍ SPOUSTA SEXU V POZDNÍM TĚHOTENSTVÍ. Navíc to embryo je jediná sympatická postava.
---- Jsem nemocná a za poslední týden jsem zhlédla tři série Myšlenek zločince, tudíž mě teď maximálně šokují masové vraždy, kdy se na místě činu najde sperma rok mrtvých lidí.
TADY SE PLÁNUJE JEN JEDNA VRAŽDA A NAVÍC SE ŠIROKO DALEKO NEVYSKYTUJE ŽÁDNÝ REID.
---- Nemám ráda Shakespeara
TOTO MÁ BÝT JAKOŽE HAMLET

I tak dávám tři hvězdičky, takže pro člověka, který je psychicky v pořádku, to bude mít ještě vyšší hodnotu.
Mějte však na paměti, že to je McEwan, který nechává alkoembryo čumět na penis, že ano. Takže zase až tak moc v pořádku být nemůžete.

4 11.05.2019

Podivuji se nad tím, že takto srdíčko zahřívající a zábavná knížka dostala Pulitzerovku. Ne nadarmo se o Less říká (...aneb Napsal to jeden pán z Washington postu): "As a novel, it’s delightful. As a Pulitzer winner, it’s a unicorn."

Možná to je tím, že jsem předčasně zapšklá a utápím se v sebelítosti a marnosti, ale přestože je Less 49-50letý gay, docela jsem se s ním dokázala ztotožnit. Co však, z mého pohledu, dělá knihu naprosto skvělou je vypravěč.
Vypravěč má totiž na Lesse (miluju skloňování cizích jmen, jupíjej) střízlivější pohled než on sám, takže celé jeho zapšknutí nepůsobí jako nudná demence a bude vás bavit. Taktéž miluju, že vypravěč nechá Lesse žít svůj život a nechá ho nám věšet bulíky na nos, načež nás o pár stránek později nečekaně nahodí zpět do reality. Ještě jsem se asi nesetkala s tím, aby vyprávění v třetí osobě tak zajímavě souznělo s hlavní postavou.

Je tam spousta nenuceně zábavných situací, nejednou jsem se zasmála nahlas a i když ne každému (říkali v podcastu) to přijde jako klasická lol knížka, pro mě takovou byla.

PS: poprvé jsme použila lol jako užitečnou zkratku!

4 10.01.2019

Mladá krásná učitelka dělá ve svém životě tři věci:
1. masturbuje
2. myslí na sex
3. má sex

Všechno v životě dělá jen a pouze proto, aby mohla ošukávat nevyzrále chlapečky.
Pokud se vám nelíbí slovo šukat, tak to nečtěte.

Celá knížka je tedy o uspokojování libida mladé krásné učitelky a v podstatě nečtete nic jiného než to, jak si šahá (jak jí někdo šahá/jak by chtěla, ať jí někdo šahá) na klitoris.
Po přečtení prvních dvou kapitol, se můžete začít omezovat na čtení přímé řeči a nic zásadního vám neuteče. Takto můžete pokračovat do posledních pár kapitol, kdy se hlavní postava musí začít soustředit i na jiné věci než je koupání ve spermatu.

Asi tak pět minut jsem zvažovala, že tomu dám hvězdičky dvě,
ale jak to tady píšu, došlo mi, že kdybych celou dobu četla i každou její výplňkovou představu o sexu, tak se nejpozději v půlce zabiju.
Tudíž: při vynechávání zbytečností, to je tak na dvě hvězdičky.

Knížku doporučuji každému, kdo chce číst porno a 50 odstínů šedi považuje za čtení pod svou úroveň.
Nebo každému, komu bylo líto, že v Lolitě nebyl dostatek análu.

Jo a Lolita se mi kdysi taky nelíbila, takže asi neumím tyhle pedověci dostatečně ocenit. Nedávno se mi však líbilo All the Ugly and Wonderful Things, tak nevím.

Mimochodem - snad poprvé jsem u Odeonu vyloženě nesnášela doslov.

4 05.05.2017

Jak to dopadne, když si Cunningham vezme na mušku pohádky?
Namixoval kouzelnou klasiku s životní realitou bez iluzí a funguje to skvěle.

První minipovídka (či předmluva, sama nevím) se mi velice nelíbila a obávala jsem se, že toto skončí jedním velkým zklamáním.
Naštěstí jsem nakonec nadšená. Spousta pohádek mě naprosto nadchla a pobavila. Nejvíce jsem si asi zamilovala převyprávěnku (slovo roku!) o Cínovém vojáčkovi ♥
Příjemným bonusen navíc je, že vás čtením provází krásné ilustrace od Yuko Shimizu ♥

Romantické duše se možná budou hrozit, ale já jsem přesvědčená, že kdyby lidé byli pohádkovými bytostmi, všechno dopadne přesně tak, jak to napsal Cunnigham.
Cunningham je bůh. Konec tečka (.)

4 16.03.2017

Kdybych byla mladší a musela to číst povinně, tak zaručuju, že to ani nedočtu.
Tato kniha by mohla být velkou inspirací pro stránku "Nudné dialogy".
Já věřím tomu, že lidi jsou schopni zpsychopatit.
Jsem si jistá, že v krizové situaci se velká skupina nesourodých lidí prostě neshodne, začnou se chovat jako sobci, budou agresivní apod. Je jedno, jestli to jsou děti, dospělí či zombieci.
Ale pokud si chcete na toto téma přečíst něco pěkného, tak si přečtěte knihu "Slepota". Tam se dočkáte realistického vývoje situace a ani si nemusíte zásadně pomáhat lidmi, kteří jsou psychicky narušení bez ohledu na situaci.

Vždyť v této knížce byli všichni kreténi už od začátku.
Co mě mělo na průběhu šokovat?

Celou dobu jsem chtěla dát hvězdičky 2, ale poslední dvě strany hrozilo, že se z toho závěru postřelím.

4 19.01.2017

Krásný kousek do knihovničky,který se hodí pro nudnější večery, kdy nemá člověk náladu číst něco delšího :) Během nudnějších částí mě zabavovaly ilustrace, jsem ráda, že byly pro české vydání použity, jsou vynikající! Příběh mě nakonec bavil mnohem více, než jsem ze začátku předpokládala a po přečtení jsem musela ještě chvíli musela sedět a vstřebávat jej.

4 14.11.2014

Já jsem si dlouho myslela, že Klara and the Sun bude něco jako film Her, takže jsem si Klaru automaticky představovala jako hot ženu. Po pár desítkách stránek mi došlo, že jsem se pomýlila nejen v žánru, ale i v samotné představě Klary. Klara není krásná sofistikovaná robotka, ale přitroublý přisluhovač pro teenagery. Ukázalo se, že já velmi špatně nesu přitroublé AI. Proč Klara vůbec nechápe, jak funguje svět? Jak má pak pomáhat lidem? Proč jsou lidé, kteří s ní sdílí svět /a tudíž musí znát její (ne)schopnosti/, ochotní jí asistovat v jejich random nesmyslných nápadech? A všeobecně - jakou pomatenou dystopii beze smyslu v této knize lidé žijí? Toto a další nezodpovězené otázky jsou tím, co ve mně po této knize zůstane.

3 14.07.2023

Já mám Vonneguta ráda a nevím, proč mě k druhé knize od něj musela dotlačit až reklama na derniéru divadelní adaptce.

Vonnegut je vtipný, má zajímavé nápady a myšlenky, kde na tohle chodí? Miluju! Do Galapág jsem šla naslepo, takže když na mě najednou vypravěč vybalil, že je o milion let napřed, byla jsem docela v šoku, každopádně celkově souzním s tím, že bez velkých mozků by byla větší pohoda, chci být lachtan!

Je třeba mít na mysli, že Vonnegut je pán narozený v roce 1922, takže sem tam pronese něco, nad čím si v roce 2023 pozvedneme obočí, ale na házení knihy z okna to (minimálně pro mě) nebylo.

3 28.03.2023

V zapadlé pobožné vesničce žije dívenka, která nepotřebuje k životu jídlo.
Tedy - minimálně to tvrdí a my máme za úkol zjistit, jestli to je či není pravda.
První půlku knihy hlavně pozorujete, co Anna dělá, jestli jí náhodou někdo nedává jídlo tajně, zda opravdu nestrádá a je to únavné, ne že ne. Nenápadně se mě zmocňovala frustrace a vůbec nebylo těžké se ztotožnit s emocemi zdravotní sestry, z jejíhož pohledu celý příběh prožíváte.
Během těchto stránek si vás autorka nenápadně namotává na prst a když už si říkáte, že to začíná být příliš, začne vám sázet jedno 'překvápko' za druhým a pohazuje si s vámi přesně tak, jak potřebuje.
Závěr - Donoghue je královna a snad se brzy dostanu k filmu!

3 02.03.2023

Nevím, co jsem čekala, když jsem brala Gangstery do ruky, ale takovou dávku surreálna ne.
Tato kniha se mi intenzivně zavrtávala do mozku, když jsem myslela, že už mě nic nepřekvapí, přišla další věta, která mě vyvedla z míry. Celé čtení jsem se vznášela na obláčku nepochopení, přesto mě to bavilo a fascinovalo.
Je to vlastně docela krátké počtení, takže pokud se chcete nechat alespoň na chvíli odstřelit z reality, doporučuji velmi.

3 23.02.2023