tweed komentáře u knih

Pohřební výbavička obsahuje spoustu lepších či výborných mikropovídek (tzn. že některé mají opravdu jen pár vět, určitě nečekejte sáhodlouhé příběhy). Většina obsahuje nějaký temný plot twist, já jsem to milovala. V knihovně jsem na výbavičku narazila úplně náhodně a otevřela ji zrovna na jedné z nejlepších povídek "A Mail in the Life" a hned mi bylo jasné, že tuto knihu musím zařadit mezi přečtené. Je pravdou, že časem nejsou plot twisty až tak překvapivé, témata se opakují, ale kdy naposledy mě nějaká kniha donutila nahrávat kámošům hlasovky s mini příběhy? Tzn. za mě 10/10

02.03.2023

Posh humor à la Wilde. Já to miluju.

1 02.03.2023

Prsa a Vajíčka mě příliš nezasáhly. Je to poměrně zapomenutelné - ostatně - tak jako každá kniha, která neosloví vaši dušičku. Mateřství a peníze zkrátka nejsou moje téma. Nicméně si pamatuji, že jsem byla ráda, za věrohodný knižní výlet do Japonska. Další Kawakami knihu určitě nevylučuju, když se mi trefí do vkusu i tematicky, bude to láska!

1 02.03.2023

Za mě nic moc, na to, abych se pobavila nad ODS lidma, mám twitter.

When Breath Becomes Air jsem si objednala, když jsem myslela, že mám rakovinu. Nakonec mi doktor řekl: "To je akorát zhutnělá žláza, buďte v klidu, slečno!", ale kniha už byla doma a já ji tedy nakonec i přečetla. Myslím, že mi i tak dala dost. Nabídla mi jinou životní perspektivu a myslím, že kdybych byla fyzicky v citelnějším umíracím módu, tak mi dá také důležitou dávku sounáležitosti. Přestože jsem celou dobu věděla, jak to celé dopadne, stejně jsem si poplakala. Toto přemítání o životě a smrti bez ezo pi//vin za mě doporučuji.

2 23.02.2023

Nevím, co jsem čekala, když jsem brala Gangstery do ruky, ale takovou dávku surreálna ne.
Tato kniha se mi intenzivně zavrtávala do mozku, když jsem myslela, že už mě nic nepřekvapí, přišla další věta, která mě vyvedla z míry. Celé čtení jsem se vznášela na obláčku nepochopení, přesto mě to bavilo a fascinovalo.
Je to vlastně docela krátké počtení, takže pokud se chcete nechat alespoň na chvíli odstřelit z reality, doporučuji velmi.

3 23.02.2023

Nezvládla jsem se přenést přes to, že tam je extrémní creeper (pan psycholog) v roli rozmiloučké postavy, pardon.

1 23.02.2023

Nesympatický příběh s nesympatickými postavami.
Jakmile máte dvě věty pocit, že se vše v dobré obrací, jste velmi rychle vyvedeni z omylu.
Alegorie na můj mozek!

1 21.02.2023

Šla jsem do příběhu naslepo, takže jsem ze začátku byla občas zmatená, kde to vlastně zrovna jsem a co se děje, ale když se vše srovnalo a já pochopila, že čtu něco jiného, než jsem původně čekala, mohla jsem se postupně začít zamilovávat. Občas jsem měla pocit, že forma trochu vítězí nad obsahem, ale já jsem člověk, který je ochoten se nechat okouzlit i formou na prvním místě, takže za mě dávám srdíčko :)

3 21.02.2023

Není to tak kjut a vtipné jako knížka inspirovaná dětskými dotazy, ale zase se toho hodně o Caitlin a samotné práci pohřebačky dozvíte. Tahle kniha totiž není jen o faktech a moudrech, ale je to z velké části Caitlinina biografie... i když biografie je možná příliš silné slovo. Kdyby takhle kniha byla anime, tak je to žánr slice of life. Zkrátka - pokud vás život pohřebačky aspoň trochu zajímá, tak doporučuji! Provede vás denní rutinou, zajímavými případy a nad to vás oblaží i svými znalostmi z pohřebácké historie. Je tam vše! Dokonce i romantika! A deprese. Ale to k sobě už tak nějak patří, nebo ne?

1 21.02.2023

Ach jo!
Nora Seed je hrozně blbá hlavní hrdinka. Od začátku do konce neudělala žádný životní posun. Že v prvním životě neumí reagovat na nahodilé situace - ok. V druhém - no dobře. Třetím - wtf Noro? V miliontém - ty vole, Noro, tvoje potřeba se zabít zřejmě neměla úplně neobjektivní základy!
V jedné části se mi zablýskla naděje, že jsme se přestali točit v nakonečném kruhu pětistránkového rozsahu, ale rychle zhasla.
NA DRUHOU STRANU, já jsem ráda, že tato kniha vznikla, protože to byla částečně Haigova terapie a z toho pohledu to dává smysl a je to důležité, ale upřímně, chcete být svědkem něčí psychoterapie? (pokud nejste psycholog, samozřejmě). Asi ne.

13 21.02.2023

Prosím zastavte čas, protože tato knížka ve mně (kromě podivného zájmu o pauzy v písních) probudila silné obavy ze stárnutí. Co když je jediným happyendem spořádaný život s dětmi, co když všichni žijeme tragicky... proč se mi to vlastně líbilo? Měla vůbec tato kniha za cíl dát mi nějaké poučení? Snad ne, protože by bylo dost k mé nelibosti. Nicméně miluju příběhy sestavené z životních epizod lidí, kteří spolu více či méně souvisí. Poskoky časové i zeměpisné. Chvíle, kdy vlastně ani nevíte, jestli si z toho můžete sestavit nějaký hlavní příběh. Tohle všechno mi přijde nesmírně fascinující. Pokud si v takovém typu knížek (narozdíl ode mě) nelibujete, zřejmě ani v této knize nějaké velké zalíbení nenajdete. Postavy jsou zajímavé, ne však úplně výjimečné a mnohokrát se o nich dozvíte zoufale málo, ale pro mě to je jasných 5/5 Já o nich nechci vědět úplně všechno, často stačí nakouknout a víte víc, než kdybyste o daném člověku přečetli krátký román. Nebo si to alespoň můžete myslet

4 10.10.2021

Toto byla mírná bolest. Jelikož jsem pansexuální, mám genetické dispozice k tomu mít celkem vysokou toleranci na projevy mužského/Peterova chování, což je asi jediný důvod, proč jsem to zvládla dočíst bez skoku do Vltavy. Dokonce mi to většinu času přišlo zábavné. Ale potřebovala jsem vědět, jaká prsa má každá ženská postava? Opravdu bylo nutné, aby Peter říkal své kolegyni "královna Vnad"? Bylo třeba se zabývat tím, kdy se mu z koho postavil? A názor, že buclatá žena s kulatým obličejem musí být alespoň milá, jinak by se měla rovnou zabít, si taky tady někdo mohl vzít do hrobu. Všechny tyto znaky fantasy napsané pro nice guys mě dost otravovaly (že jsou cílovkou nice guys poznáte i podle toho, že jedna z vedlejších postav povypráví historku, jak jí 3 roky (!) někdo nadbíhal, ale ona dělala drahoty a on jí tedy řekl, že už to s ní vzdává, COŽ JÍ - samozřejmě - TOTAL ZLOMILO SRDCE A ŠLA SE ZABÍT. Mám dost. Je hezké, že se stalkeři opět dočkají validace svého chování.).
I když mě docela zajímá, jak to s řekalmi bude dále, nevím-nevím jestli někdy najdu sílu si znovu pustit do života takovou suprrr postavu

9 14.08.2021

Dva a půl zaokrouhleno nahoru, protože Moshfegh miluju #protekce
Vesta, hlavní hrdinka této knihy, bydlí se psem na samotě u jezera (podobnost s Evčou v důchodu je čistě náhodná). Dle audio stopáže jsme spolu měly trávit 7 hodin a 51 minut, reálně to tipuji tak na 42 nedobrovolných hodin, protože jsem nonstop ztrácela pozornost a musela se vracet. Vesta při venčení psa najde lístek s nápisem "Jmenovala se Magda a NIKDO NIKDY nezjistí, kdo ji zabil. Já to nebyl! Zde leží její tělo." a ona, přebornice v sebeklamu, se rozhodne, že se stane nikdy nikým a záhadu vyřeší. Široko daleko žádné tělo není, ale to ji nezastaví, protože Vestě stačí chvíle zamyšlení a má poměrně jasnou představu o tom, kým Magda byla a jaký život žila. Ano, hádáte správně - většinu příběhu prožijeme ve Vestině hlavě, která v Magdě často vidí paralely se svým vlastním životem a přiznejme si, že samotný koncept je super. Všechno to propojování reality s minulostí a imaginárnem je skvěle pojaté, ALE (stodvacet vykřičníků) mě zkrátka Vesta až tak moc nezajímala a ani mě nezajímalo, proč v lese ležel nějaký lístek bez mrtvoly. Když jsem byla na procházce a nechala Vestu, ať mi vykládá, co dalšího si zase o Magdě vymyslela, přistihla jsem se, že už několik minut přemýšlím nad tím, copak asi tak dělal zajíc, který mi právě přeběhl přes cestu, celý den a kde má kámoše, s kterými jsem ho viděla včera a proč se jim ....... MOMENT VESTO, CO TO ZASE VYKLÁDÁŠ? POČKEJ, MUSÍM TĚ OPĚT VRÁTIT. No a tak to bylo pořád! Možná ještě nejsem mentálně ready číst o osamělých ženách v důchodu, je pravděpodobné, že v 70 tomu dám hvězdiček pět.
Kvalita knihy je tak na 3.5 hvězdičky, enjoyment zase na 1.5 (páč jsem se párkrát i pobavila a byly i chvíle, kdy jsem Vestě fandila, ať v lese najde alespoň Magdinu bulvu!). Zaokrouhluji nahoru na tři, protože jak říkám - miluju Moshfegh a tuto knihu budu taky jednou milovat. See you v důchodu /pokud dožiji, mé koleno se na to ale moc netváří/.

09.08.2021

Toto bylo velmi posh.
Sparsholtova aféra je částečně rodinná sága, částečně -nevím-jak-jinak-to-říct-než- kronika homosexuality, ale skrz tak trochu nudného a neangažovaného člověka. Časem se proletíme od života v ilegalitě do dob grinderu. Jednotlivé postavy mi z pohledu čtenáře nepřišly až tak důležité, většina se jich tam jen tak mihla, ostatně stejně jako sama Sparsholtova aféra. Přestože jsem postavy vnímala spíše na pozadí, jejich vzájemné vztahy, od těch rodinných přes přátelské až po milenecké, pro mě byly důležité a nevím jak moc to dává smysl, ale zkrátka mi to vždy hezky vykreslilo danou dobu a jednotlivé výjevy mě bavily. Já celkově miluju, jak Hollinghurst píše, těžko říct, zda bych něco podobného zchroustala z klávesnice jiného člověka, ale to je alternativní vesmír, kterým se nemusím zabývat, takže za mě doporučuji.

3 09.08.2021

Trauma podáno s velkou dávkou odstupu a sebereflexe, tudíž to nepůsobilo pateticky. Nebylo to lehké čtení, vypravěcce jsem chtěla sem tam naliskat, ale celkově mi to sedlo do nálady a mám teď o důvod víc nemluvit na cizí lidi, takže za mě chválím.

1 25.07.2021

POV této knihy je "Tvídě jako matka" :D
.
Druhá Tvář je kniha, ke které nemám moc co říct. Bavila mě, ale nijak speciálně mě neoslovila. Kdyby neexistoval "Are These Books Drunk" bookclub, tak ji na mém seznamu pravděpodobně ani neuvidíte, ale fanouškům poklidných thrillerů ji s klidným svědomím doporučuji! Konec je velmi uspokojující a zrovna u tohoto žánru považuji konce za poměrně zásadní, takže ve výsledku zkrátka OK

1 20.06.2021

Ach, to bylo ÚNAVNÉ!
Stylem, šnečím dějem a "aha, to mělo být překvapení?" zápletkou/zápletkami mi to dost připomínalo knihu Mořská panna a paní Hancocková, takže pokud jste pannu milovali, doporučuji (+ vice versa). Já jsem ji však zahodila a Frannie bych zahodila taky, kdybych to nečetla společně s mou kamarádkou.
Počet sympatických postav: 0
Emoce: 0

1 13.05.2021

Hlavní dějová linka se stane v první polovině knihy, a pak prostě jen čekáte, jak to celé dopadne. To je jedna z mých nejméně oblíbených dějových výstavb.
Dočkalová je epická (jak jinak) a díky ní jsem měla Jazz ráda o trochu víc. Jazz je sice takový vševědoucí sprateček, ale já mám vševědoucí spratečky zkrátka ráda (a o to víc, když to jsou holky, yay!). Celé měsíční město Artemis v mé hlavě ožilo natolik, že si tam začínám pomalu balit kufry, abych zašla s Artemiťany na jejich hnusné pivo a vůbec mě nazajímá, že reálně neexistují.
PS: zakažte někdo ty hudební předěly v českých audioknihách, brečím!

4 02.05.2021

Tato kniha hraničí s genialitou a jsem teď velmi nakoupená pro Nebeská Tělesa.
Trochu se pozastavuji nad volbou nakladatele dát do anotace větu "zneužíval" do uvozovek, ale jsme v Česku, takže asi normálka.
Je to experimentální smysl v nesmyslu, ale má to snesitelný počet stran a někam to vede (ne jako třeba -ehm-ehm- Neutěšenci).
Pokud vám chybí divadlo (a to alternativní obvlášť), v této knize najdete přesně to, co teď postrádáte! Myslím, že pátou hvězdičku této knize nakoupilo právě toto mé pandemické strádání.

02.05.2021