tygřík2 komentáře u knih

Krásné. Neobyčejné. Nezapomenutelné.
Poetické horory bez použití motorové pily.
Jak úžasně libě zní popisy otřesných tragedií slovy pana Erbena: "Zemřela matka, do hrobu dána...! " A kolik citu a soucitu vyvolávají: "... i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly...!"
Mé první setkání se světem plným vražd, krve a zmaru se odehrálo v šesté třídě základní školy. Náš češtinář nerozdával kule za nedodaný domácí úkol, za vyrušování nepsal poznámky do žákovské. Za každý prohřešek jedna sloka z Vodníka nazpaměť. Když došly, načala se další balada, třeba Kolovrat. Byli i tací, kteří se, ač téměř propadali, stali experty v recitování tohoto národního skvostu. Tenkrát jsme z toho měli legraci a schválně zapomínali čítanku. A náš učitel se pod vousy smál.
Nepochybuji, že kdybychom se dnes, my, jeho bývalí žáčci, sešli, že bychom společně tu Kytici dali a vzdali tak hold jeho laskavosti a moudrosti.

102 25.07.2018

"Marnost nad marnost a vše je marnost."
Ale přečíst si tuto knihu marné není.
Při prvním čtení mne okouzlila tím, jak oživila zaniklý svět, pro který mám celoživotní slabost.
Druhé přečtení zchladilo bezbřehý optimismus vlastní veškerému mládí a zakormidlovalo mne blíže realitě.
Když jsem ji četla potřetí, málem jsem propadla depce.
Počtvrté jsem ji zaklapla s pocitem, že sice všechno je marnost, ale stejně se nedám.
Jsem zvědavá, co se mnou udělá, až ji vezmu do dlaní a otevřu duši popáté.

84 31.01.2018

V dětství přečteno několikrát. Pan Štorch i pan Burian byli prvotní příčinou toho, že vždycky, když vidím pozůstatky dob dávno minulých, rozšíří se mi zorničky. A nad artefakty materiální kultury dumám, čí že to ruka a mysl je vytvořily. Byl to muž, byla to žena? Mladý/á, starý/á? A co je vedlo k tomu, jen tak mýrnix týrnix uhňácat sošku nebo misku z hlíny, otisknout v jeskyni pod dokončený obrázek bizona či medvěda svou dlaň? To samé co nás a odkázali nám to v DNA...

79 16.10.2019

Občas to byly verše v próze. Krásný jazyk. Vypravěčka Smrt vnímá svět skrze barvy a vidí do ledví, či spíše duší, všech zúčastněných. Další jedinečnou dimenzi příběhu dodává interpretace a hlas paní Cibulkové. (Poslouchala jsem si audioknihu před spaním a spánek mne přemohl se sluchátky v uších. O tři hodiny později jsem se napůl probrala, protože na mne někdo mluvil. Vyděsila jsem se. Byla to Smrt! Naštěstí jen vyprávěla o Liesel:-))) A způsobila, že se mi koulely slzy jako hrachy.)

75 23.07.2021

Hobita mám, i přes kouzelnou filmovou trilogii, spojeného s chvílemi, kdy moje dcerky, vykoupané, zalezlé pod peřinkou, nedočkavě volaly, abych už šla číst. Každý večer jsem usedala střídavě na postýlku jedné či druhé a otevírala stránky do velikého dobrodružství, které bylo tehdy nové i pro mne. Našla jsem každé postavě její hlas a styl mluvy. Asi jsem byla přesvědčivá, protože občas se z pod duchničky ozvalo: "Maminko, já se bojím!" To jsme si pak o tom, co se v příběhu odehrávalo, povídaly a povídaly, až strach odešel a děti spokojeně usnuly. Následující den jsme rituál opakovaly. A po celý život se k této útlé knížečce vracím, jednak pro její fantazii, krásnou řeč a moudrost, jednak pro vůni milých vzpomínek.

74 21.05.2019

Když moje spolužačky hltaly dívčí románky, já jsem se nemohla odtrhnout od mayovek. Pod peřinou, čtouc při světle baterky, jsem se proháněla po prérii s mou první láskou Vinnetouem. Jak já toho statečného, chytrého, obratného, krásného, rovného, věrného, ušlechtilého a šlechetného chlapa obdivovala a milovala!
Jistě, není to napsáno zrovna jako pojednání pro intelektuály. Ale nám, fandům hrdého náčelníka, jeho příběh a příklad vtiskl do duší základy morálních hodnot trvaleji než kterákoliv kniha poté. Jedna nula pro Karla Maye.
Později jsem hledala informace o skutečných Indiánech a musela jsem překonat zklamání, že všechno bylo trochu jinak. Když jsem se z té rány otřepala, ponořila se do tehdy dostupných populárně naučných publikací a dozvěděla jsem se spoustu úžasných věcí z historie. Dva nula pro Karla Maye.
Nesmím zapomenout na nádherné ilustrace pana Buriana. Z nich je cítit láska na sto honů. Tři nula pro Karla Maye.

74 10.03.2017

Čtu nebo poslouchám vždycky, když mám nějaký vlezlý splín. Spolu s Panem Kaplanem působí jako zázračné pilulky pro návrat k normálu.

73 17.05.2019

Karel Čapek je jedna z mých literárních lásek. (Jeho styl nedokážu popsat jinak než slovem DOMA. Je při něm tak dobře jako tam.)
Povídky z jedné i druhé kapsy jsou jako náhrdelník z malých jiskřivých temně červených českých granátů. Mohu je číst po sté a pořád se mi budou líbit. Chytré, poetické, trochu filozofické a hlavně laskavé. Prostě pan Čapek...

73 10.04.2017

Na Den trifidů má málokterá sci-fi!

68 04.12.2019

Pokaždé kolem Vánoc se prodávají jedlé kaštany. Pokaždé se mi vybaví (nevím, jestli je to dobrou pamětí nebo už stařeckou demencí :-))), jak si je ti dva lesní skřítci pekli, zapomněli na ně a následný výbuch jim hnul pecí! Pokaždé si, pro tu milou utkvělou vzpomínku, kaštany koupím, i když mi nechutnají. Doma je, skrz troubové sklo, pozoruji, nasávám jejich vůni a snažím se neudělat stejnou chybu, jaké se dopustili K a V. :-)))

Ke každému srdci vede cestička. Jen ji někdo musí chtít najít.

64 01.06.2021

Zrovna se snažíme vychovávat štěně west white highland teriéra, takže jsem si vzpomněla na tuhle půvabnou a láskyplnou knížku. Všechno popsané dokonale sedí:-))) I toho čertíka spolknul:-))) Deset hvězd z pěti!

63 02.04.2022

"...A pak jsem ty fixy, i tu oranžovou i tu růžovou, jednu po druhý, naházela do kanálu..."
Ta holčička má opravdu trudné dětství a jejím rodičům ničí život soudruzi.
Humorná forma vyprávění, Helenka je roztomilá, ale nemohu si pomoci, jde mi mráz po zádech.
Velký dík za divadelní kus s paní Hrzánovou.

63 21.10.2018

Na příběhy JKJ o třech kamarádech a psu nedám dopustit. Jemný humor, vyjádřený v dokonale vytvářených větách a mistrně gradovaný, není určen primárně k popukání břišního svalstva, ale k tomu, aby se v duši rozlila záře pohody. Čtenář, jehož pronásledují chmury, přestane vidět svět v černých barvách. Čtenáři, který takové potíže nemá, svět rozkvete do barev přímo dovádivých. Takových knih je nám třeba jako soli.

62 23.11.2019

Jane Austenová píše v každé knize skoro o tomtéž, ale, světě div se, ani jeden příběh nenudí. Možná je to tím humorem lehoučkým jako pírko. Možná je to tím, že její hrdinky jsou ženy, které se, v kontextu popisované doby a konvencí, snažily zařídit si svůj život podle vlastních představ. Určitě je to tím, že Jane se od dnešních žen až tak moc nelišila. Také věděla, že bez lásky by život stál za starou belu.

61 21.10.2017

Broučky oceňuji až jako dospělá. Jako dítě jsem se bála žluny tak, že jsem odmítala se na knihu byť jen podívat. (A to nemluvím o kouzelném Večerníčku.) Dnes se podívám na trávník a hned vím, že pod růžovými sedmikráskami jsou hrobečky broučinek, pod bílými spí broučci. Dnes uvidím vřes a vím, že tam bydlí laskavá Janinka s kmotříčkem a kmotřičkou. A na zimu ucpáváme okna mechem, alespoň slovně. A když v se létě v trávě za zahradou začnou tetelit maličká světýlka, vím, že malí broučci poprvé rozžehli lucerničky a letí na službu... A přeju jim, aby nepotkali žlunu, i když se jí už dnes nebojím :-)

60 22.09.2017

Jazyk pana Poláčka mě přivádí do stavu naprostého nadšení, jeho laskavost a pochopení pro chybky bližních u mne vyvolávají blaženost. Jemný humor, milá ironie, pobavený, ale ne blahosklonný, nadhled...Prostě pohlazení po duši. (A audiokniha, kterou čte pan Beneš, všechnu tuto nádheru násobí.)

59 08.11.2021

Po Pipi moje druhá nejoblíbenější knížka této autorky. Milovala jsem příběhy Lisy a jejích kamarádů ze tří statků v dětství a tuto lásku jsem přenesla i na své děti. A pokud mne náhodou skolí nějaká chřipka, nejednou sáhnu zrovna po této knížce.

59 29.11.2016

Skvělé.

58 28.07.2021

Musela jsem knihu poslouchat na etapy a prokládat to jinými. Ne, není špatná. Je TAK dobře napsaná. Naprosto vynikající psychologická sonda. Na první poslech lehoučká, ale když vás vtáhne... A, bohužel, neplatí jen v městě, kde hokej znamená všechno...
Četl pan Pavel Soukup a jak jinak než skvěle...

57 23.04.2021